Quantcast
Channel: Vysněná zahrada
Viewing all 292 articles
Browse latest View live
↧

Souboj s větrem na zahradě

January 21, 2017, 12:39 pm
$
0
0
Tak už pár měsíců na vlastní kůži pociťujeme, co to doopravdy je ten větrný tunel či větrný koridor. A jak dokáže být nepříjemný. O tom, že se vítr mezi blízko postavenými domy zesiluje, jsem věděla. Ale co to doopravdy znamená, to nejspíš člověk musí zažít na vlastní kůži. 
V zimě je v našem "větrném tunelu" severák obzvlášť mrazivý.
Celé babí léto jsme se synkem chodili po zahradě v tričku. Ať už na vyhřátou trampolínu obehnanou převislými morušemi nebo k jezírku chráněnému živým plotem. Ale stačilo vejít do úzké uličky z východní strany domu a spěšně jsme nasazovali mikiny a svetry. Neuvěřitelný rozdíl na jedné maličké zahradě. Na podzim a v zimě se tam vítr ještě umocnil a cokoliv mu do "větrného tunelu" stavíme do cesty, zatím silně prověřuje a rostlinám připravuje zatěžkávající zkoušku. A představa, že bude mít syn z východní strany domu krásnou houpačku a pískoviště? To je opravdu jen představa někde na papíře. Pískoviště tam už sice je, ale syn si na něm málokdy hraje, v tom silném větru mu to taky není zrovna dvakrát příjemné. A nebo se oba krčíme za plastovým poklopem jako za provizorní protivětrnnou zábranou a o pořádném hraní nemůže být řeč.

Tak tady máme ten náš větrný koridor či větrný tunel, jak se mu také někdy říká. Rozpracelované pozemky a domy na přibližně stejných místech vytváří úzké místo, kudy proudí vítr mnohem rychleji (v mém laickém nákresu failová barva), zatímo na zahradě schované za živými ploty, stromky a keři je příjemně (zeleně naznačeno v nákresu).
Možná si říkáte, že je to na těch pár metrů kolem domu jedno. Na hektarovém pozemku možná, ale na maličké zahradě se každý metr počítá a já měla s tímhle úzkým průchodem kolem domu velké plány. Něžné trvalky, malé jezírko, houpačka a malá odpočívací teráska či místo na lehátka. Jenže většina z toho vzala za své právě kvůli silnému větru. Inu, nezbývá než místo naříkání vzít raději zase do ruky papír a tužku a krapet to přeplánovat.
O tom, jak se bojuje s větrem na zahradě, jsem už něco málo psala. Jenže řada větrolamů v tak úzké uličce, to se těžko dělá. Zvlášť když je to hlavní přístupová cesta do zahrady a nějaká ulička na pohodlný průchod je tam nutná. A obvyklé typické větrolamy, jako jsou lísky, vzhledem k vysokému a bujnému růstu použít moc nejde, o nějakých stromech ani nemluvě, protože přece nemůžeme zastínit sousedovi terasu. Dali jsme tedy hlavy dohromady a prostě experimentálně zkoušíme, co jde:
Takhle máme v plánu bojovat
s větrem v úzkém místě.

  • úzká klikatá cestička na průchod – místo rovné krátké cestičky jsme ji zvlnili. Vypadá lépe a umožní nám stavět větru do cesty keře na přeskáčku z leva i zprava v tom úzkém prostoru.
  • stínící (rašletový) úplet na plot – koupili jsme jej a pracně připevnili především kvůli bezpečnosti syna. Soused má u plotu pár milých, ale trochu jedovatých rostlin, a budou hned přes plot vedle našich jedlých. Raději jsme je takto odstínili. Tajně jsme doufali, že úplet na plotě třeba trochu vítr zmírní, ale chyba lávky. Spíše jej ještě zrychluje, protože je ve směru toho největšího větru. Tohle tedy nepomohlo.
  • vysoký strom s malou korunou– na jedno místo ve svahu do zahrady jsme nakonec zkusili vysadit malý strom. Takový, který jednou nezastíní souseda, ale pomůže rozbít vítr svou korunou ve výšce dvou metrů. Přesně takový strom se ale složitěji hledá, zvlášť když požaduji jedlé plody. U nás to vyhrál muchovník, který se pokusíme zapěstovat do stromového tvaru, nicméně aktuálně má sazenice 40 cm, takže to bude běh na dlouhou trať. Ještě byla ve hře malá mišpule. Dají se využít samozřejmě i okrasné stromy, celkem se mi líbí javor mléč Globosum. U stromů s vyšlechtěnou velmi hustou korunou však není jisté, jestli neudělají spíš efekt zdi a vítr půjde do turbulencí. Například sousedé bojují s větrem pomocí katalpy Nana (ale moc dobře se jí na větru nedaří) a pomocí kroucené vrby, kterou každý rok razantně seřezávají (je to totiž jinak dost velký strom). Už třetím rokem po vysazení vrby měli pěkné závětří a vítr odstíněný, vrba (silně zalévaná) roste velmi bujně a velmi rychle. Nicméně každý rok ji řezat, to není nic pro mne. A navíc bere vláhu okolním rostlinám. Ale je to jedno z nejlepších velmi rychlých řešení.
  • jehličnany– velká krásná jedle, kterou jsme dostali darem a zdobili si ji na Vánoce, je dalším prvkem proti větru. Zbrzdí severák hlavně v zimě, kdy jsou ostatní stromky a keře holé. Ještě jednu jedli plánujeme na okraj domu. Naše jedle pomáhá výborně a navíc ochrání přes studeným severním větrem i keře borůvek, které jsme vysadili hned vedle ní. I sousedé si chrání svoji terasu před větrem pomocí stěny z rozmanitých jehličnanů. Nevýhodou je, že je kvůli pomalému růstu potřeba kupovat již vzrostlejší kusy, aby splnily svůj účel, a to jde dost do peněz. Navíc se uvádí, že příliš kompaktní a příliš husté, případně do roviny stříhané jehličnany mohou spíše působit jako zeď a vítr jde naopak do turbulencí a zrychlí se.
  • keře– přirozeně rostoucí keře by měly proti větru taky pomoci, především pro synka na jeho pískoviště. Sázíme kdoulovce, dříny, borůvky i zakrsle rostoucí muchovníky. I když nejsou tak účinné a nesníží nám vítr "u hlavy", v jejich závětří mohou růst něžné kvetoucí trvalky, které jsem na tomto místě chtěla pěstovat. Mnoha kvetoucím trvalkám silný vítr totiž nesvědčí.
  • stříhaný živý plot – živý plot ostříhaný do podoby zdi se proti větru nedoporučuje. Může prý způsobit větrné turbulence. My to s kouskem takovém živého plotu ale zkusíme, zasadili jsme přebytečné sazenice buků tak, aby tvořily metr a půl dlouhou clonu, která (snad?) umožní na jaře a v létě klidné odpočívání na malé miniterásce u jídelny. 
  • treláže a oblouky s popínavkami – do úzkého prostoru mne napadly jako první. Pevná kostrukce se větru staví do cesty hned, rostliny vítr trochu zmírní, a přitom jde procházet. Popravdě se ale trochu bojím, která z popínavek to na silném větru zvládne. Z diskuzí radí do větru snad pouze přísavník trojcípý. Popínavé růže, plaménky, fazol, minikiwi a mnohé další zajímavé popínavky často žádají chráněné místo před větrem. Možná bych zkusila hlízolu nachovou, ale moc informací o ní zatím nemám a hlízy jsou docela drahé na takové zkoušení do větru.

To jsou naše plány, jak zmírnit vítr v malém "větrném koridoru". Jak moc budeme nebo nebudeme úspěšní, to se ukáže jedině časem. A co vy? Taky bojujete proti silnému větru na zahradě a u domu? Jaké rostliny mu stavíte do cesty?
↧
Search

Únor – co dělat na zahradě

February 1, 2017, 12:05 pm
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v únoru?

Únor je jeden z nejklidnějších měsíců, co se zahrady týká, půda je často zmrzlá, venku je vlezlá zima, že ani není moc důvodů do zahrady chodit a spíše na ni člověk kouká přes okno z tepla domova.
  • Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
  • Můžete pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
  • Jasmín, vilíny či kaliny někdy vykvétají již v únoru, kaliny mnohdy hezky voní a v druhé polovině února se již někdy probouzí sněženky či čemeřice (více o zimních květech).
  • Pokud ještě nemáte hmyzí domek, můžete si nějaký zkusit vyrobit (více o jednoduchých hmyzích domečkách, i těch složitějších). 
  • Jestli je sníh a opravdu se vám chce jít ven, můžete zkusit dokonce oprášit gril a zkusit si kouzlo zimního grilování (více o zimním grilování).
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v únoru už začíná být ta pravá doba, především ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte. 
  • Jestli máte zahradní trampolínu pro děti v "celoročním" provozu, musíte z ní odhrnovat sníh, aby se odrazové plátno pod tíhou sněhu neprověsilo:


Zapomeňte na:

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
↧
↧

O třech žíznivých stromech

February 5, 2017, 12:24 pm
$
0
0
To jsem jednou stála u plotu a slyším dva sousedy, přátele, jemně se pošťuchovat. "Mám dojem, že mi tady ty moje trvalky u plotu nějak usychají, nebude to těmi Tvými tújemi?""Ale kdepak, vždyť já vám je s těmi mými tújemi pravidelně den co den zalévám..." Vše ve veselém milé duchu, jak jen přátelské rozhovory a pošťuchování jsou. To jen já mám vždy tendence se do všeho míchat s nějakými znalostmi a rádoby poučováním. Neodolala jsem a začala je poučovat, jak opravdu ty túje budou časem v okruhu tří metrů ubírat vodu všem ostatním rostlinám a které další rostliny jsou taky takto "žíznivé". Nj, s tímhle vysvětlovacím přístupem si tady asi moc přátel neudělám... a tak raději přenechávám svoje poznatky o žíznivých stromech blogu a sousedy pozvu spíš jednou na lískooříškový koláč.
(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/photo/roots-2-1168071)
K tomuto tématu jsem se dostala náhodou. Když si maminka už několikátý rok stěžovala, že mi nemůže dát skoro žádné višně pro malého na zamrazení. Nejsou. Jejich višeň chřadne a neví se moc proč. Nejspíš usychá. Tak jsem začala pátrat, ale bezvýsledně. Až nedávno jsem narazila na zajímavé fórum, které možná (a možná taky ne) celou situaci vysvětluje: http://www.zahrada.cz/forum/tresne-a-visne/tresen-a-ovocne-stromy-u-ziveho-plotu-z-thuji-365766/?stranka_oblast=3 Ano, hned kousek od višně je obrovská tátova oblíbená čtyřmetrová túje – žíznivý strom číslo jedna.


Túje (Zerav západní, Thuja occidentalis)
Tyhle jehličnany moc nemusím, stejně jako mnoho dalších přírodně smýšlejících zahradníků. Tady je jeden z mnoha důvodů. Túje jsou totiž extrémně žíznivé jehličnany. Na suchém pozemku, kde moc neprší, se s ostatními rostlinami porvou doslova o každičkou kapku. Kdo je někdy sázel, prý si mohl všimnout kromě kotevních kořenů i té jemné a husté sítě tenkých kořínků, pomocí které získávají každou vodu, kterou mohou. Prý v okruhu tří metrů ve velkém berou vodu všem rostlinám, které jsou poblíž. Sama túje má nízký bod vadnutí, takže díky této přizůsobivosti snadno umoří jiné rostliny.
Co z toho vyplývá? Že pro zahradníky není ideální pěstovat např. zeleninu a ovocné stromy a keře v přímé blízkosti živého plotu z tújí. Prakticky při zalévání své zeleniny a ovoce budou muset v suchých dnech nejdříve napojit minimálně šedesáti litry každou túji a až potom lze dohadovat, že už "napájí" svou zeleninu a ovoce. Tohle mne hodně překvapilo. Nějaká data pro to nemám, jen informace z diskuzí, tak mne kdyžtak opravujte či uvádějte na správnou míru.
A doufám, že po přečtení se nepůjdete hned dohadovat se svým sousedem kvůli jeho plotu z tújí... už kvůli dobrým sousedským vztahům. Pokud už tam túje jsou, je lepší to brát, jak to je. Navíc spousta lidí za své túje utratila spousty a spousty peněz, pečují o ně a mají je velmi rádi a nedají na ně dopustit. Láska k jakékoliv rostlině je podle mne vždy lepší než vybetonovaný dvůr a dlážděná "zahrada". Když už někde túje jsou a soused je miluje, je lepší na situaci reagovat chytře na naší straně a naplánovat si zahradu tak, aby ta žíznivost nebyla na obtíž. Takže višeň čtyři metry od plotu, zeleninovou zahrádku jinam a nebo zkusit do vyvýšeného záhonu. A přímo u takového živého plotu z tújí může být pěkné umělé jezírko, místo pro boudu na nářadí, dřevárku, bosý chodníček, a nebo pro rostliny, které jsou natolik náročné na vodu, že je stejně budete tak jako tak muset zavlažovat. Proto já jsem sousedův plot z tújí vzala jako ideální možnost pustit se do tvorby "borůvkoviště" –  uměle vytvořeného místa, na pěstování borůvek, které stejně samo o sobě potřebuje silnou závlahu. A to jezírko tam taky jednou budu mít. Vlastně je to i dobře, nebýt jeho tújí, k těmto dvěma věcem bych se asi nedonutila a volila na vodu šetrnější výsadbu a přišla o tyhle zajímavosti.

(Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thuja_occidentalis2.jpg)
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Psal se rok 2012 a já přemýšlela, co chci vysadit na zahradě. Určitě břízu! V zimě ji zdobí krásný bílý kmen a v létě zbožňuji to nádherné šustění malých lístků. Úplně jsem si to vysnila... a tak se nejspíš ptáte, proč vlastně na zahradě břízu nemám? Protože je jedním ze žíznivých stromů. Jako typická pionýrská dřevina rychle roste, snadno zvládne zamokřená místa i skaliska a to především díky svému agresivnímu kořenovému systému. Však si ji taky dříve lidé pěstovali u domu, aby vysušovala vlhké chalupy... vlastně mi na sídlišti mezi paneláky, kde je bříza skoro na každém kroku, bylo trochu divné, že je v okruhu pod nimi často jen suchá hlína a trávník žádný. Myslela jsem si, že je to špatnou péčí. Jenže takhle by to bylo i na mé zahradě, snad každá kniha varuje, že bříza své okolí silně vysušuje a je velmi obtížné pod ní něco pěstovat. A já na své maličké zahradě chtěla využít každé místo naplno, takže z břízy sešlo.

(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/photo/birch-1491333)

Vrby okrasné i klasické (Salix erythroflexuosa a jiné)
Naši druzí sousedé se s velkým zapálením sháněli po kroucené vrbě i té hezké vrbě s růžovými okraji větví (Salix integra 'Hakuro Nishiki'). Nechápala jsem to. Sázet na suchý svah, kde moc neprší, zrovna vrbu? Vždyť vrby se používají na vysoušení podmáčených pozemků. Nedávalo mi to tenkrát moc smysl. Dnes už vím, že mnohé odrůdy vrb snesou dobře i občasné sucho. A že sousedům nijak nevadí zalévat celé léto zahradu vodou z kohoutku ve velkém. A mohu jim jen závidět jejich dva úcthodné exempláře kroucené vrby, které krásně odstíní nepříjemný vítr a zabrání pohledům z ulice. To vše už tři roky po zasazení. Ještě jsem snad neviděla strom, který by vyrostl tak rychle.
Tohle vrba dokáže především díky svému agresivnímu kořenovému systému, který se dere za každou kapkou vody a vytváří hustou síť kořenů po povrchem, aby jim neuniklo nic z deště nebo zalévání. Ne nadarmo se doporučuje okrasné vrby raději sázet doprostřed trávníku jako solitéry. A pan Svoboda ve své knize taky upozorňuje, že ovocným dřevinám a záhonům se nemusí v blízkosti agresivního kořenového systému vrby moc dařit.
A jestli se ptáte, co do blízkosti sousedovy vrby u plotu zasadím? No už jsem zasadila... pár stříhaných buků na zakrytí "antoníčku" elektřiny a popelnice. Nedaleko plánuji hezkou třešeň a jinak suchomilné kvetoucí trvalky. Pevně totiž doufám, že sousedé budou svoji vrbu zalévat ta vydatně, jako doposud, takže nebude muset brát vodu mým rostlinám.

(Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Salix_matsudana_5309.JPG)

Které další stromy jsou ještě poměrně žíznivé? Prý jasan a topol. Znáte vy třeba nějaké další stromy odčerpávající silně vodu svému okolí?


Obrázky:
constantin jurcut, roots on stone, via http://www.freeimages.com/photo/roots-2-1168071
Anna-Karin Persson, birches in spring, via http://www.freeimages.com/photo/birch-1491333
Raul654, Thuja occidentalis, via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Thuja_occidentalis2.jpg
By I.Sáček, senior (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Salix_matsudana_5309.JPG
↧

Video o definici přírody

February 12, 2017, 11:05 am
$
0
0
Mám zánět šlachy v pravé ruce. Už nějaký ten týden. Prakticky to znamená, že to, co vidíte na blogu, jsou buď připravené články "ze šuplíku" a nebo texty, které můžu nadiktovat svému manželovi. Na vše se dá nahlížet z lepší nebo horší stránky. Nemožnost psát pro mne prakticky znamenala více času na knihy a videa, a právě jedno pěkné video na zamyšlení o přírodě jako takové tady chci sdílet.


Emma Maris v něm mile a hezky vykládá o tom, jak chápou lidé přírodu v Americe a jak by ji mohli nebo měli chápat. A já vidím určitou paralelu i u nás. Kolik lidí jezdí z města o víkendech kilometry a kilometry, aby našli nedotčený kus přírody, kterým potom kráčí po vyasfaltované cestě a posedávají na připravených lavičkách? Kolik lidí na jedné straně natrhá kytici konvalinek a pochlubí se spoustou fotek na Facebooku i Instagramu a na druhé považují pampelišku v chodníku před panelákem za vrchol nepořádku a špatnou péči města o okolí. Co je ta obdivovaná příroda a co naopak není? Co o ní učíme svoje děti? Jestli vás alespoň jedna z těchto otázek nutí o tématu přemýšlet, koukněte se na video (v rohu lze zapnout české titulky):



Sama jsem po určitou dobu bydení ve městě přejala trochu model, že příroda je pouze daleko za městem a musí se za ní cestovat autem. To, co jsem měla každý den po cestě do školy přímo na očích, jsem přehlížela. Dívat se na rostliny a přírodu bez předsudků a tak, jako malé dítě, mne naučil právě můj malý syn. A pevně doufám, že mu na oplátku nebudu jeho krásný pohled na svět nijak v budoucnu kazit. A vždy od srdce přijmu darovanou kytičku, byť je vlastně z pýru... 
↧

Když zahrada voní...

February 24, 2017, 4:31 am
$
0
0
Zbožňuji, když zahrada voní. I teď, v únoru, když povolí mrazy a oteplí se rychle a pořádně nad nulu, že vše překotně taje, chodím na zahradu a užívám si vůni tlející štěpky a vůni chvojí, co je na jahodách. Občas mám pocit, že jsem snad i v lese. A pokud projdu kolem uschlé jahodové máty ve spirále a promnu ji mezi prsty, je to takový slabý závan vůně léta. 

Když jsem si na blogu Zahrada mě bavíčetla článek o oceněné zahradě A Perfumer’s Garden in Grasse (http://www.zahradamebavi.cz/2015/05/jeste-jednou-chelsea.html), úplně jsem se zasnila. Zahrada ze samých voňavých květin? To musí být neuvěřitelný zážitek. Jen si to představit... takový namíchaný parfém ve vzduchu, pokaždé jiný jedinečný zážitek podle směru vánku či denní doby. Nic na té představě nezměnilo ani to, že jsem si o té zahradě pročetla podrobnější informace a zjistila, že je to více pocta parfumářům a jejich, mnohdy i nenápadným rostlinám, než namíchaná kompozice vůní naživo.
A Perfumer’s Garden in Grasse by L’Occitane, navrhl ji James Basson, zdroj obrázku: https://www.rhs.org.uk/.
Ta představa vonící zahrady ale ve mně už zůstala. Dávám dohromady květiny, rostliny a keře, jako malou skládačku. Tak, abych po většinu roku chodila do zahrady i kvůli tomu zážitku z nádherné vůně. A samozřejmě jen o rostlinách to není. Aby vůně zahradou prostupovala, je potřeba rostlinám zařídit závětří, kde se vonné látky mohou ve vzduchu držet. A taky vědět, kdy do zahrady chodit, neboť některé rostliny se nejvíce rozvoní třeba až v podvečer či v průběhu noci, nebo před bouřkou. A jinak voní poupata a jinak odkvétající květy. Vůně, to je dost složitá věc.

Láká mně mít skoro na každý měsíc v roce vzpomínku na nějakou silnou vůni, která mi třeba i provoní kus zahrady. Jak by se toto dalo realizovat? Mělo by stačit zasadit některé následující rostliny v dostatečném množství a na správné místo do závětří... nedělám si iluze, že seznam je úplný, takže v diskuzi raďte, jaké rostliny vám na zahradě krásně voní. Nejlépe i z dálky. A nebo pište, jestli ty z mého seznamu vlastně ani tak nevoní.

Únor
V knihách i článcích najdete jednu extrémně vonnou rostlinu, která může vykvétat a vonět už i v únoru. Je jí lýkovec jedovatý, krásná květina, která ale podle mne do zahrady s dětmi vůbec nepatří, je prudce jedovatá. Člověk se může "lehce" otrávit už i jen vdechováním silné vůně. Ta ale s jistotou provoní skoro celou zahradu.
Dalším keřem, který se štěstím vykvete už koncem února, je kalina vonná (Viburnum farreri), měla by silně vonět. Plody jsou lehce jedovaté. Trojici únorových vůní doplňuje ještě vilín, ať už vilín měkký (Hamamelis mollis) nebo vilín prostřední (Hamamelis x intermedia), oba druhy by měly příjemně vonět, ne tak silně, ale na hezký zážitek na sklonku zimy by to stačit mohlo.
U nás na zahradě se ještě při tání někdy rozvoní štěpka, kterou máme vysypané cestičky a chvojí, kterým máme přikryté jahody.

Březen
Znáte ten pocit, kdy je ve vzduchu prostě jemně cítit přicházející jaro? V březnu se o tuhle jemnou a veselou vůni obvykle postarají první květiny. Příjemnou vůní by měl vynikat především modřenec (Muscari). Nečekejte, že jedna rostlinka provoní zahradu, pro to, aby vůně v zahradě byla opravdu dobře cítit, potřebujete desítky těchto jarních květin. Stejně tak potřebujete opravdu desítky dalších krásně vonících květin: fialek (Viola odorata). Teprve s velkým množstvím těchto drobných květin se opravdu provoní celá zahrada. Violka vonná vykvétá ze všech fialek nejdříve, tedy už v březnu.

Duben
Já mám s dubnem spojenou vůni šeříků (Syringa), byť u nás vykvétají až na konci dubna. Jeden velký keř dokáže opravdu provonět kus zahrady. Jen pozor, abyste si vybrali dobře, některé vyšlechtěné kultivary voní jen slabounce. My jsme se například spálili s šeříkem Presiden Grévy, který vykvetl až po čtyřech letech a pořádně nevoněl ani zblízka s nosem zabořeným do květu. Už je pryč a pokorně jsme si vysadili klasický obyčejný šeřík. Druhým vonný keřem je silně vonící kalina Borkwoodova (Viburnum burkwoodii), která by měla zahradě dodat vůni. Naopak maličkou rostlinou, která by měla silně provonět zahradu, jsou hyacinty (Hyacinthus), mělo by stačit jen pár kusů rostlin. Koncem měsíce je mohou vystřídat příbuzné hyacintovce španělské (Hyacinthoides hispanica) a také silně vonící kvetoucí popínavka akébie pětičetná (Akebia quinata), jejíž vůně má prý připomínat vůni čokolády.
Voňavá zahrada? Před lety bych si vzpomněla jen na tyto čtyři krásky, které ji dokážou provonět: šeřík, lilie, růže a hyacint. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org)
Květen
Tento měsíc mám spojený s všudypřtomnými kvetoucími stromy a rostlinami a v neposlední řadě se zvláštními vůněmi. Začátkem května mi zahradou silně voní česnek, konkrétně květy toho medvědího česneku, a koncem května je vzduch plný bezové limonády, alespoň pro mne. Ale to jsou docela kontroverzní vůně nevůně. Lépe na tento měsíc mohu doporučit konvalinku vonnou (Convallaria majalis), která provoní zahradu, pokud máte alespoň několik trsů. Jen kdyby nebyla tak jedovatá. Podobně jedovatá je i dvouletka chejr vonný (Cheiranthus cheiri), která by měla v podvečer silně medově vonět. Oproti těmto dvěma je poměrně bezpečný jeden nenápadný "plevel". Drobnou poléhavou a lepivou květinu s názvem mařinka vonná (Galium odoratum) snadno očima přehlédnete, ale v květnu ji rozhodně nepřehlédne váš nos, zvlášť pokud máte vysazeno hodně exemplářů.

Červen
Věřím tomu, že červen je nejskvělejší měsíc na experimenty s tvorbou vlastního zahradního parfému. Vykvétá tolik silně vonících květin! Jako první chci zmínit pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), keř který voní silně a intenzivně. Doba kvetení a síla vůně se liší podle druhu, některý dokonce ani moc nekvete. Dalším vonícím keřem jsou pivoňky (Paeonia), jen si na jejich pořádnou vůni musíte počkat. Dávají si s kvetením načas a větší množství květů na nich uvidíte až teprve po letech. Jeden nebo dva květy z dálky určitě neucítíte. Silnou intenzivní sladkou vůní vyniká večernice vonná (Hesperis matronalis), která večer láká noční motýly. Někdo ji označuje za dvouletku, někdo za trvalku.
Stačí ale jeden strom lípy, který nejspíš vůní zahltí celou zahradu po mnoho dní. Silně voní i popínavé zimolezy, ať zimolez německý (Lonicera periclymenum), zimolez Heckrottův (Lonicera heckrottii) i Lonicera caprifolium. Já ještě na zahradě jednou zažila hodně příjemnou vůni. Přijeli jsme až po několika dnech a v zahradě už přezrávaly lesní jahody, i ty měsíční. Vůně lesních jahod tak zahalila doslova celou zahradu, ale zmizela postupně s tím, jak jsme je všechny snědli.

Červenec
Léto, od začátku července rozhodně patří růžím. V každé skupině najdete několik druhů, které silně a krásně voní, obvykle prý podle článků nejvíce voní růže s jednoduchým otevřeným květem, ale znalci růží tomu na diskuzních fórech oponují. Mezi nejsilněji vonícími se objevují jména jako Guirlande d´Amour (pnoucí), Palais Biron, Marie-Louise Drevon, Aimable Amie (historická růže), Rose de Rescht, Louise Odier, William Shakespeare 2000, Gertruda Jekyll, obecně historické růže. U šíření vůně růží ale také velmi záleží na vlhkosti, teplotě apod. Zatím mám jen obyčejnou svraskalou růži, ale kout u kompostu mi provoní pěkně.
V červenci by ještě mohlo lehce provonět zahradu hrachorové loubí z jednoletého hrachoru (Lathyrus odoratus, je lehce jedovatý). Někdo nedá dopustit na floxy (plamenky, Phlox), oblíbené květiny ze zahrad našich babiček. Jiní oponují, že do dálky vůbec cítit nejsou, sama nevím. S jistotou by ale měla zahradu ještě provonět lilie bělostná (Lilium candidum), vůně má být hodně silná, dost silná na provonění celé malé zahrady. Zasadila jsem je na podzim, tak teprve uvidím, zda dostojí své pověsti silné voňavky.
Z úplně jiného soudku jsou ještě násedující vůně, které si můžete v červenci na zahradě užít. První je vůně pokosené louky a sena. Druhý zážitek vůně by měl vznikat při chůzi po chodníčku z mateřídoušky a nebo heřmánku římského. Funguje to? Zatím nevím, jsem zvědavá. Co mi ale nefunguje, je vůně levandule. Ta se často v článcích uvádí, moje tchýně ji pěstuje, ale nepodařilo se mi zatím zažít ji ve vzduchu na zahradě, provoní mi pouze pokoj doma. Ale zavoní, když kolem ní projdu a zavadím o ni, stejně tak zavoní jahodová máta. Nicméně dostat se k nim na vzdálenost menší než metr je celkem oříšek, kvůli všem těm hodujícím včelám.

Tyhle květy na zahradě snadno oči přehlédnou. Ale v tu správnou dobu je rozhodně nepřehlédne nos. Nenápadné vonící květiny shora zleva: večernice, pupalka, mařinka, zimolez. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)
Srpen
Letní měsíce se prolínají. Co voní v červenci, často ještě voní i srpnu. Spousta květin má dlohou dobu kvetení, nebo vykvétají opakovaně. Nově začnou kvést perovskie a články udávají, že voní silně, někdy snad až nepříjemně silně. Mně se toto zatím zažít nepodařilo a stěží jsem od perovskií nějakou vůni rozpoznala. Další trochu kontroverzní květinou či spíše kvetoucím keřem je komule (Buddleia davidii), podle článků má silně a krásně vonět. Ale já kolem několika obrovských keřů dříve denně chodila a mohla jsem mít nos zabořený až v květu a nic. V různou dennní dobu. Až si komuli letos pořídila má tchýně, zjistila jsem teprve, že květ opravdu poměrně pěkně jemně a medově voní. Zda provoní celou zahradu? To by mne dost zajímalo. Možná to bude druh od druhu.
Hořce kořeněnou vůni by mi do zahrady měly přinést zavinutky (Monarda), jsem zvědavá. Kvetou po celé léto, různě, druh od druhu. A když se v srpnu už dříve stmívá, mělo by být možné si naplno užívat i jinou květinu, která už vykvétá někdy od května či června. Je jí pupalka dvouletá (Oenothera biennis) a voní silně až právě s příchodem noci, aby přilákala noční motýly. Nenápadná květina.

Září
Na odiv by stále měly dávat svoji vůni růže, některé poslední floxy, komule i monardy. Já jsem zvědavá na další z doznívajících vůní - vůni popínavky hlízoly nachové (Apios americana). Měla by vykvétat už někdy od července a právě až do konce září. Vůně se v knihách připodobňuje vůni fialek, ale na fórech to pěstitelé rozporují. A síla vůně? O tom se nepíše už vůbec nic. Další nezvyklou a dost neznámou rostlinou je heptakodium jasmínovité (Heptacodium miconioide), keř, který by se měl rozvonět právě na konci léta jemnou vůní a doznívat ještě v září. A myslíte, že může zazářit i nějaká nová vůně? Prý ano, protože teprve v září má rozkvétat ořechokřídlec klandonský (ořechoplodec, Caryopteris Clandonensis) a měl by (snad?) silně vonět.

Říjen
Jaká vůně mi ve vzpomínkách bude zůstávat na měsíc říjen? Nemám ponětí. Která z vonných květin ještě zvládá kvést? Je nějaká nová? Napište mi do diskuze, co vám voní v zahradách v říjnu.

Listopad
V listopadu mi vždycky voní celou zahradou tlející listí. Je to taková poslední vůně zahrady, která na zimu uzavírá sezónu.


Zatím mám jen několik málo vonících "exemplářů" a o explozi vůní se tu zatím moc mluvit nedá. Ale postupně svou sbírku vonících rostin rozšiřuji a doufám, že za pár let budu moct tento seznam doplnit, upravit, nebo prostě jen popsat, jak se v jedné takové voňavé zahradě žije.


Články a diskuze:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/zahrada-plna-vuni-prehled-vonnych-drevin-a-kvetin/
http://zahradysmyslu.euweb.cz/rostliny.html
http://www.naseinfo.cz/stavby-a-stavebnictvi/zahrada-a-okoli/zelen-a-rostliny/jak-na-zahradu-plnou-vuni
http://www.hobbystranky.cz/hobby/aby-vase-zahrada-omamne-vonela
http://www.ruzepelcovi.cz/Galerie/Ruzove-variace/Vonava-zahrada.aspx
http://www.zahrada.cz/forum/trvalky/ktere-rostliny-v-kvetu-vyrazne-silne-voni-365251/
http://www.krasneruze.cz/index.php/forum/2-re/242046-vonave-ruze

Obrázky:
A Perfumer’s Garden in Grasse by L’Occitane; Designed by James Basson, The Royal Horticultural Society, https://www.rhs.org.uk/shows-events/rhs-chelsea-flower-show/exhibitors-old/archive/2015/gardens/a-perfumer%E2%80%99s-garden-in-grasse
Syringa vulgaris. CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:SyringaVulgaris.jpg
By Photo by and (c)2008 Derek Ramsey (Ram-Man) (Own work (Own Picture)) [GFDL 1.2], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Garden_Hyacinth_Hyacinthus_orientalis_%27Purple_Voice%27_Flower_1644px.JPG
By A. Barra (Own work) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rosa_%27Louis_Odier%27.jpg
By Zachi Evenor [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Shoshan-Zachi-Evenor-6964.jpg
Photo: Christian Ferrer / Wikimedia Commons, via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oenothera_biennis,_Vic-la-Gardiole_01.jpg
By Jason Pratt from Pittsburgh, PA (FishSpeaker) (Flickr) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dame%27s_Rocket.jpg
By J.F. Gaffard Jeffdelonge at fr.wikipedia (photo by Jeffdelonge) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Galium_odoratum.jpg
By Robert Flogaus-Faust (Own work) [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lonicera_caprifolium_RF.jpg
↧
↧

Březen – co dělat na zahradě

March 1, 2017, 8:58 am
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v březnu?
  • Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou.
  • Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
  • S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.
  • Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu.
  • Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
  • Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
  • Březen je doba, kdy už milovníci zeleniny za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
↧

Jak jsem si oblíbila černý kořen

March 5, 2017, 7:49 am
$
0
0
Nevěřila bych, jaký vliv může mít jméno na můj pohled na zeleninu. O tom, že hadí mord španělský (scorzonera hispanica) existuje, jsem tak nějak věděla už delší dobu. Ale ochutnat něco s tak děsivým jménem? S tím na mne nechoďte. Natož jej pěstovat. A ještě děsit přátele, že budou jíst polévku z hadích mordů... Pak se ale stalo, že jsem ho objevila jako novinku v obchodě, kde nakupuji a pod názvem černý kořen už vypadal prostě... normálně. Zrovna jsem řešila, jak si v zimě zpestřit jídelníček, co se týká zeleniny, a tak jsem ho i přes poměrně vysokou cenu koupila (124 Kč/kg).



Manžel mi z něj uvařil polévku (nj, s tou nemocnou rukou jsem toho moc nezvládala) a byla z toho láska na první lžičku. Nasládlá chuť kořenové zeleniny, které není příliš moc výrazná, ale prostě především udělá dobře v břiše. A synkovi zachutnala taky. A to už byl jen krůček k tomu, abych začala přemýšlet o tom, že si jej tady začnu pěstovat, vždyť mám přece zahradu. A teď už držím v ruce i jejich podlouhlá semínka a musím si nastudovat, jak jej pěstovat. A není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Pokud totiž zapátráte hlouběji internetem a nespokojíte se s povrchními články, které píšou, jak je pěstování hračka, najdete zásadní problém s klíčivostí semen. Lidé koupí semínka v obchodě a pak smutně zjišťují, že z celého balíčku vyroste třeba se štěstím jen jedna či dvě rostlinky. Začít s pěstováním chce tedy trpělivost, odvahu a asi více různých sáčků od různých výrobců jako pojistku. Naštěstí to nemusí být každoroční problém, protože jakmile necháte jednu z rostlinek druhým rokem vykvést a vlastní semena hned rovnou zasejete, klíčí prý nádherně a spolehlivě. 
Tak velká semena a přitom tak špatně klíčí...

Potěšilo mne, že jde o další mrazuvzdornou zimní zeleninu, o které jsem vlastně ještě nevěděla. Kořeny lze sklízet na podzim do zámrazu, v zimě, když se oteplí a nebo potom v předjaří. Vždy záleží jen na tom, jestli se vám je podaří vydolovat ze zmrzlé půdy. Pro snazší dobývání z půdy se na podzim obvykle doporučuje je zakrýt slámou a listím, aby pod touto vrstvou půda tolik nepromrzala.

Černý kořen jde pěstovat v podstatě třemi způsoby:

1) Výsev semen se provádí velmi brzy v březnu, kdy to situace dovolí. Mělo by se na to využívat odrůd, které dokážou už v prvním roce vytvořit silné kořeny. V roce 1943 to byly odrůdy Obrovský ruský, Jednoletý obrovský a Vulkan (z knihy Více zeleniny v zahrádce). V dnešní době jsem popravdě ráda, že vůbec nějaká semena seženu, natož odrůdu. Lze najít maximálně Libochovickýčerný kořen, který je vyšlechtěn z Jednoletého obrovského. Navíc by semena měla být nejlépe maximálně jen pár měsíců stará, aby dokázala klíčit. Do půdy se dávají dost 3 cm hluboko a potřebují nasát hodně vody. Seje se hodně nahusto, protože jich vyklíčí jen málo. Kořeny lze potom sklízet už na podzim, případně v mírné zimě nebo v předjaří. Majitelé pozemků, kde je hodně hrabošů a myší musí sklidit raději už na pozim a pečlivě je uskladnit do písku do sklepa. Kořeny lze nechat růste a sílit ještě i druhý rok, ale obvykle už ztrácí na jemné chuti. Pokud chcete sklízet kořeny tenhle druhý rok na podzim, musíte vylamovat květní stvoly, jinak získá kořen na horší chuti i struktuře. Pár rostlin byste si ale měli ponechat kvůli květům a semenům.

2) Výsev semen se provádí až v červenci nebo srpnu. Musí se set hodně nahusto, protože semena už mají opět menší klíčivost, než měla v únoru (pokud tedy nesejete rovnou z čerstvých, ale ta dozrávají spíše později, viz bod 3). Doporučuje se spíše obyčejná odrůda černého kořene, která zůstává i při tomto delší pěstování jemná a chutná, kořen ale sílí pomaleji. Semena vzchází hodně pomalu a je potřeba záhon hodně a trpělivě zalévat, zvlášť pokud jsou vedra. Kořeny se sklízí v tom druhém roce, nejčastěji až na podzim. U kořenů na sklizeň je potřeba vylamovat případné květní stvoly, jinak se zhorší chuť.

3) Ještě jsem objevila dle zkušeností zahrádkářů ještě jednu kombinaci pěstování. Koupíte si semínka na jaře, raději několik balíčků od různých výrobců, a vysejete vše na záhon už brzy na jaře, tj. koncem února nebo začátkem března. Snad alespoň něco vyklíčí. Pokud rostlin vyklíčí hodně, na podzim se sklízí, je ale potřeba několik (s rezervou, chutnají hrabošům a myším) ponechat přezimovat a druhým rokem vykvést. Takto si zajistíte vlastní semena. Ta se po dozrání hned někam zasejí a měla by mít prý velice dobrou klíčivost takto čerstvá. Nevadí, že se sází až na podzim, stihnou prý rychle vyklíčit a zesílit, že zimu dobře přečkají. Na jaře už je možné malé kořeny sklízet a nebo si počkat na podzim. U těch kořenů na sklizeň vylomte květní stvoly.

Třetí varianta se mi celkem líbí, ale nevím, jestli už na podzim budu hned vědět, kam ty semena černého kořene zasadit. A co třeba lidé, kteří na konci podzimu vše uskladní ve sklepě a záhony zorají, aby je na jaře znovu připravili? Možná by pro ně stálo za vyzkoušení dát vlastní semínka hned do mražáku, zda jim to nepomůže lépe vydržet ve formě, co se týká klíčení. A pak je set až začátkem března. To ale vůbec vyzkoušené nemám.

V prvním roce po vysetí uvidíte jen růžici listů, v druhém roce rostlina kvete žlutými květy. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org a https://commons.wikimedia.org/)
Na černém kořenu se mi ještě líbí jeho zařazení. Je to vlastně příbuzný pampelišky, patří do čeledi hvězdnicovitých a proto se pěkně kombinuje s ostatní zeleninou kvůli střídání čeledí. A já si myslela, že všechna zimní zelenina je pouze z brukvovitých... téměř netrpí na žádné choroby ani škůdce, pouze hrozí, že ho v zimě sežerou myši a hraboši. Nepotřebuje mnoho živin, hnojení je spíše ke škodě než užitku, protože po přílišném hnojení kořeny zhoubovatí a zhořknou. Jediná komplikace při pěstování je velmi dobře zpracovaná, případně i odlehčená půda, aby se kořen nezkřivil. Ve vysokých záhonech by měl růst velmi dobře. Prvním rokem je černý kořen poměrně nízká rostlina, ale jakmile začne kvést, je vysoký až 120 cm. Kvete žlutě, ale květy se otevírají pouze dopoledne a v té době by taky měly lehce vonět po čokoládě.

Krémová polévka z černého kořene s hořčicí se celkem dobře doplňuje se slaninou či uzeným masem.

A co z něj vlastně budu vařit? Především polévku, tu teď vaříme v malých obměnách pořád. V článcích se sice uvádí jako problematické loupání černého kořene, ale mně to jako komplikace nepřišlo. Ano, jakmile se slupka naruší, tak vytéká taková lepivá hořká šťáva, která barví jako šťáva z pampelišek (nj, vždyť jsou příbuzné). Ale stačilo jednoduše loupat kořen pod tekoucí vodou a lepivá šťáva prostě odtekla, ani rukavice jsme nepotřebovali. 
Kořen lze jíst i syrový, ale chuť je taková... no, nijaká. Možná lehce oříšková, nasládlá, ale to je celé. Za sebe bych jej spíš zasyrova doporučila najemno nastrouhat do kombinace s další zeleninou. Pozor, potřebuje citron, jinak hnědne. A některé možná potěší, že jedlá je celá rostlina, včetně výhonků. Ty lze bělit jako endivii či upravovat prý jako špenát. No, já asi zůstanu u kořenu. V dubnu se chystám na tento recept na parádní přílohu a jsem na něj zvědavá: http://zapalena-kucharka.cz/cerny-koren-s-medvedim-cesnekem/

Když se zpátky vrátím k tomu zvláštnímu jménu "hadí mord španělský", težko říct, jak bych se na černý kořen tvářila, kdyby se více vžil starší počeštělý název: "škarconer" (uvedený v knize pana Josefa Vaňka v roce 1943). Jestli bych s klidem přátelům servírovala polévku ze škarconerů...

Pěstujete černý kořen? Jestli ano, napište mi do diskuze Váš osvědčený postup! Předem děkuji.

Další informace:
kniha Více zeleniny v zahrádce, Josef Vaněk, 1943
https://www.zahrada.cz/forum/korenova-zelenina/pestovani-cerneho-korene-108969/
http://blog.veruska.cz/cerny-koren-pomazanka-a-polevka/


Obrázky: 
* By Rasbak (Own work) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Schorseneer_plant_Scorzonera_hispanica.jpg * By H. Zell (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Scorzonera_hispanica_001.JPG
↧

České blogy o zahradě 2017

March 14, 2017, 2:35 pm
$
0
0
Další rok uběhl. Chtěl jsem napsat, že opět čtu své oblíbené stálice, blogy, které mám ráda. Ale slovo "čtu" tady moc nesedí, protože vlastně moc není, co číst.

Na blogu Zahrada mě baví nebyl za poslední půlrok žádný příspěvek, na blogu pana Pavla Chlouby také nic, na blogu Živá zahrada taky ne, na webu Potravinové zahrady také nic, nicméně pan Marek Kvapil vkládá spoustu zajímavých článků a videí na svůj facebook. Aktualizovaný zůstal blog paní Veroniky, který se teď spíše věnuje trochu jinému tématu a tématům. Vlastně všichni tito nejspíše nemají čas na psaní právě kvůli zajímavým věcem, projektům a akcím, kterým se věnují. A tak, když se chci začíst do něčích krásných článků o zahradě, sleduji teď více blog http://aubrieta.cz/ o krásných květinách a Inspirováno přírodou o pěstování zeleniny.

Za poslední rok se mi podařilo najít ještě následující dva blogy:

  • Život v zahradě (http://www.zivotvzahrade.cz/) je o krásné zahradě paní Petry a o tom, jak krásně se v ní žije. Tak jako mnohé další obdivovatelky blogu jsem ji našla přes její krásné fotky na Instagramu. Blog potom vypráví malé příběhy, o sněženkách v lese, o sázení letniček, a především velký krásný příběh jednoho trvalkového záhonu. Naučila jsem se, kdy stříhat trvalky a poznala spoustu nových zajímavých květin.
  • Pěstuj zeleninu (http://pestujzeleninu.cz/) paní Jany jsem objevila teprve nedávno, ale už mne doprovází při mých pokusech s pěstováním zeleniny. Krátké a milé články se strefují do témat, která jsou zrovna v daný měsíc aktuální, autorka přidává hezké citace ze starých zahrádkářských časopisů. Nejvíce se mi ale líbí její nadšení z pěstování zeleniny, krásně jej předává dál. Kromě blogu také sepsala knížku a vede kurzy.

Snad potěší i vás, pokud je třeba ještě neznáte.

Co se týká mého blogu, přes zimu jsem jeho vzhled inovovala a pevně doufám, že se snad už dobře zobrazuje na všech možných zařízeních a že se v něm moc po těch změnách neztrácíte. A po dlouhé době jsem zamířila i na Instagram. Víte, že jsem si pěkně dlouho myslela, že na tuhle službu jen lidé vkládají fotky svých jídel nebo jídel v restauracích a sdílí je? No, stále si myslím, že fotky jídel tam převládají. Ale teď můžu říct, že kromě těch jídel tam ještě najdete jednu nadšenkyni, která tam na 168 fotkách pro změnu zdokumentovala příběh vzniku jedné malé zahrady:
https://www.instagram.com/vysnenazahrada/. (Někdy to nejde odrolovat až na úplný začátek, ale šipkami se dá dostat prohlídkou až k první fotce plevelnatého pozemku.) Časem bych tam chtěla dokumentovat, jak hezká je naše zahrada po celý rok a jak krásně se v ní žije.


↧
Search

Co s rychlenými květinami a cibulovinami?

March 26, 2017, 2:19 pm
$
0
0
Mám takový sen o tom, jak bude po celý rok náš dům plný květin. Těch řezaných ze zahrady, i kupovaných, dekorace z větévek i plodů, zdobené vánoční chvojí i krásné jarní cibuloviny. V hlavě mám takovou utkvělou představu šarmantní Francouzky, která si v půvabných šatech chodí do záhonu na zahradě téměř denně řezat čerstvé květiny do vázy. Kdysi jsem o jedné takové četla v knize a už mi v hlavě zůstala. Takhle bych to prostě chtěla mít.
Chci, aby to doma bylo pokaždé trochu jiné podle ročního období. A s potěšením můžu říct, že se mi ten sen už pomaličku plní a teď nám v koupelně voní hyainty a stůl zdobí řezané tulipány. Jenže kupovat si každý týden řezané květiny, to docela leze do peněz a těch není nazbyt. A tak si postupně na zahradě pro svůj sen pěstuji na léto květiny, které budu mít "z vlastních zdrojů" a teď na jaře mne především potěší maličký květináč s rychlenými krokusy, primulemi, modřenci, narcisky i hyacinty. Tajně totiž doufám, že se potom uchytí v naší zahradě a pomalu, ale jistě si z nich vytvořím jeden takový jarní záhon v předzahrádce. Možná trochu "nekoncepční", barevně nesourodý a vlastně tak trochu "recyklovaný", ale k jarní náladě by měl přispět. Na jiný vlastně stejně v několika dalších letech nebudu mít peníze...
Když rychlené krokusy doma odkvetou, pevně doufám, že je při trošce péče budu schopná udržet naživu a zasadit do zahrady.
Co které rychlené rostliny potřebují ke zdárnému přesazení na zahradu?

Rychlené primule a prvosenky
V květinářstvích jsem poslední dobou vídala rozkvetlé primule už během ledna. Koupila jsem je a za pár dní mi odkvetly (nj, v lednu máme v obýváku asi až moc teplo). Další v únoru a další v březnu. Není se co divit, že začátem března už se mi na jednom parapetu v koutě krčilo několik odkvetlých, občas nažloutlých rostlinek čekajících na ten vhodný okamžik k přesazení ven. Udržet je naživu není úplně jednoduché, prvosenky totiž mají rády vláhu a v maličkém květináči snadno a rychle vysychají. Zároveň je ale nesmíte přemokřit, jinak jim uhnijí kořeny. Ven je můžete přesadit nejlépe začátkem března, hned jakmile venkovní teplota stoupne na 10 °C. To už půda není zmrzlá a primule má větší šanci na uchycení. V zahradní půdě jí bude mnohem lépe, než v rašelině v květináči.
I když kupujete krásné barevné primule, může se vám stát, že za rok budou v zahradě jen samé žluté. Až nepříjemně často je totiž v zahradnictví či květinářství dobarvují. Alespoň já se s tím už kolikrát setkala, nezvykle barevná primule mi bledla do žluté či žlutobílé ještě doma během kvetení. Niméně primule jsou natolik přešlechtěné, že v tom zahradnictví mohou být nevinně a primule po zasazení do zahrady stejně sama změní barvu či zplaní do jiné podoby. A vždy mezi nimi bude několik jedinců, kteří jsou příliš choulostiví na to, aby přežili naši zimu. Pomoci jim může podzimní přikrývka z listí.
Pokud si zakládáte na pěstování původních petrklíčů nebo šlechtěných primulí určených na zahradu, raději k nim ty rychlené nesázejte. Mohou přenášet i různé nemoci, které by ty vaše pečlivě pěstované prvosenky mohly poškodit.


Rychlené narcisy, tulipány, modřence, krokusy a hyacinty
U těchto cibulovin jsou návody na internetu celkem podobné. Všechny radí nechat cibuloviny odkvést a po zaschnutí květy ustřihnout. To, aby se netvořila případně semena a cibulka nevysilovala. Pak se čeká, až začnou listy významně žloutnout a rozklesnou se – to je znamení pro to přestat rostliny zalévat. Po dalším čekání by měly už suché listy při dotyku snadno odpadnout a cibulky můžete takto vysušené uschovat v chladu a temnu a na konci léta nebo napodzim vysadit. I v diskuzi mi tady tento postup čtenářka radila.
Návod je to pěkný, to jo, ale u nás doma to moc nejde. Nemám tolik parapetů a míst, kde by spousta květináčů nerušeně sesychala a přitom to nebylo hned na očích návštěvám a tak. Nemám chladné a temné místo, kde bych navíc mohla skladovat cibulky tak, aby se k nim navíc nedostal malý syn. Navíc už se mi dříve stalo, že mi přišly cibulky z internetového obchodu a ty, které jsem nestihla do dvou týdnů zasadit, mi zplesnivěly. Nějak si nevěřím natolik, že bych cibulky udržela tak dlouho v pořádku.
Proto volím postup, jak sází rychlené cibuloviny moje tchýně. Jakmile je půda už rozmrzlá a sníh odtátý, prostě je sází na zahradu. Tam se postupně zatahují. Když jsem prošla pár diskuzních fór, zjistila jsem, že to takto řeší více lidí. Přinejhorším cibulovina nevykvete příští rok, ale až ten přes příští. V případě, že jsou ještě hlášené mrazíky pod –5 °C, je vhodné mít nachystané chvojí a cibuloviny jím před mrazy chránit.

Rychlený hyacint mi provoní půlku celého domu, mívám je doma celkem často. Je škoda jej jen tak vyhodit.

Sněženky, bledule, ladoňky a talovíny v květináči
Tyto drobné cibuloviny se nesmí skladovat jako vysušené cibulky, naopak potřebují skladování ve vlhku. Obvykle se cibulky po zatažení vyjmou a skladují ve vlhké rašelině. Nebo se doporučuje co nejdřív je při vhodných podmínkách přesadit na jaře na zahradu.

Taky si sázíte rychlené jarní rostliny do zahrady? A daří se vám, aby další rok kvetly?


Články k tématu:
http://www.zahradamebavi.cz/2015/03/petrklice.html
https://www.zahrada.cz/forum/cibulnate-kvetiny/co-ted-s-rychlenymi-cibulovinami-a-primulkami-329301/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/rychlene-prvosenky-jak-prodlouzit-dobu-kvetu-a-presazovat-na-zahradu/
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/rychlene-petrklice-jak-o-ne-pecovat/
http://zahradaweb.cz/choroby-a-skudci-hrnkovych-prvosenek-primula-spp/
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/rychlene-cibuloviny-a-primule-kam-s-nimi-po-zime
http://milujemezahradu.cz/specialni-pestovani-kvetin/sklenikove-rostliny-okrasne-kvetem/primula-l-prvosenka-petrklic/

↧
↧

Duben – co dělat na zahradě

April 1, 2017, 12:58 am
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v dubnu?
  • Užijte si květiny: hned z kraje měsíce už kvetou fialky a pak rozkvétají hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány a narcisy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví.
  • V trávníku už můžete začít hledat čtyřlístky.
  • Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med"či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
  • A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se či hrát stolní hry. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.
  • Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
  • V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
  • Můžete vyset bylinky (bazalku, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotka, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek.
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z března a dubna: https://cz.pinterest.com/zahrada/b%C5%99ezen-a-duben-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
↧

Když se o zahradu bojím...

April 6, 2017, 11:02 am
$
0
0
Někdy se prostě o zahradu bojím. Jako teď, když nedávno médii proběhla zpráva o nebezpečné bakterii Xylella fastidiosa a důsledcích, jaké by u nás její rozšíření mohlo mít. Viděli jste ten seznam všech rostlin, které napadá? Stačilo by, aby si nějaký soused dovezl ze obchodního řetězce rostlinku, která by tu bakterii měla a mohla bych být bez půlky zahrady. Doslova. To, když bych byla v zóně, kde se musí zlikvidovat všechny případné hostitelské rostliny v okolí. Třešeň, broskvoň, jahody, moruše, réva, rozmarýn, levandule, růže,  ... Téměř si nechci ani představit, co by mi ze zahrady zbylo.


Přesně v takových chvílích na mne padá splín. Taková jakási marnost. Člověk si něco buduje a ani neví, že může přijít nějaká původně americká bakterie a vše zpustošit. Přírodní a ekologické a pečlivé pěstování a stejně by mi to mohlo být v dané chvíli všechno houby platné, když bych sama musela své rostliny preventivně ničit. A pak sázet nové a znovu se bát. Ochrana totiž zatím žádná není. Snad jen pořádně třeskuté a mrazivé zimy, ve kterých by bakterie na hostitelích nepřežila.

Ale tenhle blog nemá být o depresivních příspěvcích. Vždyť kdyby se jen člověk trápil tím, co může někdy přijít a co se může stát, akorát by ničil sám sebe. A tak jsem se trochu sebrala a o celé věci popřemýšlela. Dá se něco chytrého na zahradě dělat pro případ takové rozsáhlé pohromy? Dá se něco vymyslet? Za sebe si říkám, že ano. Můžete, stejně jako já, vsadit na rozmanitost druhů.

Když jsem si pročítala ten seznam hostitelských rostlin, na jednu stranu tam byla spousta rostlin, které si tady pěstuji a hýčkám a mám je hrozně ráda, na druhé straně tam ale spusta dalších zajímavých rostlin nebyla. Chci tím říct, že pokud bych někdy kvůli Xyllele přišla o všechnu úrodu jahod, moruší, broskví, třešní a révy, stále mi zbývá jiné ovoce a dobroty. Angrešty, kamčatské zimolezy, kanadské borůvky, muchovníky, maliny, ostružiny, hrušky, lískové oříšky, mišpule, ... Pokud bych přišla o rozmarýn, stále mám celou spirálu jiných bylinek... Pokud bych přišla o levandule a růže, pokvetou mi perovsikie, lilie a pivoňky...  Prostě nesázím jen na jednoho koně, ale buduji si rozmanitost, jak jen to jde. Pro někoho je možná moje zahrada nesmírně roztříštěná, pro mne je to krásná pestrost druhů a čeledí. Když se nebude něčemu dařit jednomu druhu, zbyde mi množství jiných. A když přijde pohroma na 100 až 200 druhů rostlin, pořád budu mít šanci, že mám na zahradě spoustu užitečných rostlin, které na tom seznamu naštěstí nebudou.

Pro někoho je nejkrásnější zahradní představou vlastnit třeba třešňový sad nebo vinici. Moje nejkrásnější zahradní představa je spíš takový malý ráj, kde je od každého něco.

S co vy, také vás vystrašila  Xylella fastidiosa?


↧

Jak jsem začala pěstovat kopřivy

April 9, 2017, 1:49 pm
$
0
0
Co by se změnilo, kdybychom se na kopřivu začali dívat jako na zeleninu? Náročnou zeleninu se speciálními požadavky? Už to úplně vidím. Prodejci by se předháněli se šlechtněním odrůd, které tolik nedřevnatí, které jsou světlejší, žíhané, s mátovou vůní... pravidelně by vycházely články, jak kopřivu správně pěstovat, kdy set, a objevily by se polemiky, zda je těžší pěstovat chřest a nebo právě kopřivy. A kuchařky s recepty: kopřivová polévka, kopřivové nočky, kuře na kopřivách... Nejspíš by pak někdo vynalezl i speciální papírový sáček, ve kterém si bezpečně přinesete kopřivu z trhu a ještě ji zvládnete doma rovnou spařit, aniž byste si museli nasazovat rukavice. Nebo by někdo vymyslel celý systém pravidelného stříhání a péče, aby měly kopřivy spoustu mladých výhonků a "nešly do květu". Místo toho všeho je ale kopřiva jen ve škatulce protivného a nepříjemného plevele.


Možná tady budu za blázna, ale já se před pár lety vážně rozhodla, že ji budu regulérně pěstovat. Tak jako zeleninu. Musela jsem, protože sama od sebe tady na našem pozemku vůbec nerostla a já se přitom těšila na kopřivový čaj a všechny ty zvlášní recepty. Nj, kamenitý pozemek, na živiny chudší půda a suchý slunečný svah, to pro kopřivu nejsou zrovna ideální podmínky.
Prvním zádrhelem bylo, kde vlastně kopřivu sehnat. Semena nebo kousek oddenku s rostlinou k zasazení. Pečlivě jsem si vybavovala všechny ty schovky, kde rostly kopřivy na naší zahradě, když jsem byla malá. Místa, kde ji nikdo neničil, ale naopak. Všichni jsme věděli, že tam je a chodili ji pravidelně otrhávat. Já obvykle s holýma rukama trhala kytičky pro maminku do večerního čaje (to protože jsem si vždycky zapomněla s sebou vzít rukavice). Babička ji trhala pro housata, když jsme je kdysi měli. A děda, ten ji pravidelně (taky bez rukavic) trhal pro naše slepice, aby měly kvalitní vajíčka. Někdy jim kopřivu jen rozhodil, jindy dal babičce na řezačku, aby ji zpracovala a přimíchala do krmení. 
Kopřiva byla tak přirozenou součástí naší zahrady a života, až mne ani nenapadlo, že už dávno na zahradě není snad ani rostlinka. Marně jsem před pár roky procházela dnešní zahradou mých rodičů, na kopřivy se mi narazit nepodařilo, v uklizené zahradě s pečlivě vybranou sortou rostlin nějak nemá místo (pro tátu je to jen pouhý plevel). Takže sazeničku jsem k dispozici neměla a se semeny to taky nebyl žádný med. Nikdo je standardně neprodával. Žádný prodejce osiv. Nakonec se mi podařilo na semínka Urtica dioica v nějakém zapadlém seznamu dalších rostlin u prodejce lučních osiv - Planta naturalis a semena jsem si nadšeně objednala. Dnes už jsou jiné možnosti, semínka kopřivy nabízí například http://www.osiva-semena.cz, https://www.semenaonline.cz/, https://www.semena.cz/ a spousta dalších.
Připravila jsem si pečlivě místa, odplevelila, semena na jaře vysela a párkrát zalévala. A nic. Žádná kopřiva mi na tom místě nevyrostla a připadala jsem si jako naprostý zahradní břídil. "Vždyť neumí vypěstovat ani kopřivu!" Tento nápis bych si měla dát na tričko. Fakt jsem se za tento zahradní neúspěch celkem dost styděla. Kdybych v té době bývala věděla, že vypěstovat kopřivu ze semen je poměrně náročné! Klíčící semena nesmí moc vyschnout, jsou hodně citlivá na vláhu, není to tak jednoduché.
Trvalo potom dva roky, než se mi nakonec kopřiva na zahradě objevila. Skoro bych řekla, že možná úplnou náhodou... ale protože nikde kolem opravdu moc kopřiv není, tak to nejspíš budou ta moje semínka. Část jsem jich totiž pak jen tak náhodně rozhodila po zahradě, "kdyby ten první plán nevyšel". Teď je pečlivě přesazuji na určená místa a přidávám jim odleželý kompost, aby na nich chtěly kopřivy zůstat. A následná péče? Vlastně vůbec nevím, nejspíš pořád trhat mladé výhonky a pak nechat odpočinout, srpem seřezat a na podzim opět sbírat nové výhonky. No, jsem na to zvědavá. Toto mne teprve čeká.
Moje malá zasazená kopřiva. Dala jsem jí pořádnou dávku kompostu, to by bylo, aby se nerozrostla.
Jaké části kopřivy se vlastně používají k přípravě jídel? Jíst by se měly jen mladé výhonky kopřiv, případně u větších rostlin vyštipovat jen vršky. Stonky kopřivy dvoudomé jsou do jídel příliš tuhé a nepoživatelné, protože dřevnatí. U kopřivy žahavky se prý dají používat i stonky. Kopřiva v sobě hromadí dusičnany, proto je skvělým adeptem na domácí pěstování na zahradě, kde si člověk bezpečné místo a půdu pohlídá, aby do sebe dostával z kopřivy jen zdravé látky a ne něco škodlivého.
Kopřivové výhonky tak akorát na polévku pro dva.
Natrhané výhonky kopřiv by ve vlhké utěrce nebo ve sklenici vody měly v ledničce prý vydržet až dva dny. Před přípravou jídla je potřeba kopřivu spařit horkou vodou. Žahavé chloupky totiž obsahují nějaké jedovaté látky (dusíkaté?), které se rozloží až při teplotě 60 °C. Někdo je neřeší a používá kopřivu i do smoothie (samotná žahavost se odstraní mechanicky mixováním nebo i poválením válečkem či zpracováním v hmoždíři), většina zdrojů však radí kopřivu raději spařit před dalším kuchařským zpracováním. Důležité zdravé látky v ní zůstanou i tak, například já ji na jaře potřebuji hlavně kvůli železu, abych nebyla tak unavená, ale naopak plná energie. Ale nepřehánějte to s konzumací, v případě většího množství kopřiv se můžete pěkně osypat. A čaj by se neměl užívat v kuse déle než tři týdny.

Tipy na jídla, recepty i jiné využití pro vás budu mít asi až někdy jindy. Zatím jsem totiž stihla zkusit jen čaj a kopřivovou polévku. Chystám se postupně na:
- kopřivovou omeletu
- kopřivovou šťávu
- játrové knedlíčky s kopřivou
- koupel v odvaru
- italskou polévku (minestra di ortica)
- kopřivovo-bramborovou kaši

Krásně jemně zeleý čaj s výraznou silnou chutí. Mám ho moc ráda, pomáhá mi proti jarní únavě. Jen ho musím vypít dříve, než zčerná.


Články a recepty s kopřivou:
https://www.nikosuvrohlik.cz/single-post/2016/04/17/Kopřivy
http://www.delicious-blog-lucie.cz/2014/04/koprivove-smoothie.html
http://dolcevita.blog.cz/1304/koprivova-polevka
http://www.spektrumzdravi.cz/kopriva-dvoudoma-jako-lek-i-potravina
http://cuocadolce.blogspot.cz/2011/03/koprivy-na-taliri.html
http://www.denik.cz/z_domova/pole_koprivy_zemedelec_2007060.html
http://www.farmablatnicka.eu/cs/kopriva/
http://www.lidovky.cz/jaro-v-kuchyni-koprivy-na-taliri-aneb-plevel-v-roli-zeleniny-plv-/dobra-chut.aspx?c=A100322_095756_dobra-chut_glu

↧

Velikonoce se zahradou

April 16, 2017, 1:39 pm
$
0
0
Jen co jsme se nastěhovali, prostě nám předsvátkové období celkem vychází. Alespoň, co se týká atmosféry. Před Vánoci sníh a před Velikonoci krásně jarně nazdobená zahrada. Narcisy, fialky, rozkvetlá sladkovišeň a všude zeleň. Ani jsem pro jarně velikonoční náladu nepotřebovala zahradu tolik zdobit a použila jsem jen "co dům dal".
Naše letošní velikonoční výzdoba zahrady.

Na nově zasazenou broskvoň jsme navázali barevné stužky a pověsili se synkem vajíčka. Ve jménu ekologie jsme pracně připravili opravdová vyfouknutá bílá vajíčka, hlavně manžel na tom měl velký podíl, neboť je všechny vyfoukl. A pak stačil jeden den s opravdu silným větrem a skoro půlka vajíček byla rozbitá. Museli jsme tedy poněkud neekologicky dokoupit pár plastových a do budoucna to zkusím vymyslet nějak lépe.

Nejrásnější jarní náladu nám ale přinášela už před velikonoci samotná zahrada. Kytičky do vázy, vůně fialek rozléhající se zahradou, silně vonící hyacinty v trávníku u terasy... Na zelený čtvrtek jsem se mohla rozhodovat, jestli udělám polévku z medvědího česneku nebo kopřiv. Zvítězil medvědí česnek, protože už brzy začne kvést:
Polévka z medvědího česneku na Zelený čtvrtek.
A poprvé jsme mohli ve velkém pojídat i fialky, v palačinkách nebo roládě. Pro mne jedny z nejluxusnějších dezertů, které jsem kdy vytvořila. A vrchol blaha:

Fialkové dezerty vypadaly fakt luxusně. Co dokáže taková malá kytička...
Po mnoho let jsem Velikonoce na vesnici ze srdce nenáviděla. Po další roky jsem se pro změnu tvářila, že ve městě žádné Velikonoce neexistují. Ale letos poprvé budu zítra vařit s radostí křepelčí vajíčka a s úsměvem otevřu malým koledníkům a nechám se dobrovolně vyšlehat. Vážně. A může za to zahrada a návrat na vesnici.

Jen když píšu tyhle řádky a vidím na dnešních fotkách, jak nádherně nakvétá naše sladkovišeň a jak krásně vše raší, opravdu pevně doufám, že nás ty noční mrazíky nějakou šťastnou náhodou minou. Snad.
Pod rozkvetlou sladkovišní je krásně.

↧
↧

Čemu jarní mrazíky ničí květy

April 20, 2017, 12:48 pm
$
0
0
Když pan Roman Šabík shrnul na blogu svůj rok 2016 v přírodní zahradě, rozebíral zajímavé téma. Obávané jarní mrazy. Mrazíky. Hrozba ovocnářů. Ledoví muži. Začal pokládat otázky, zda se jim lze v malé přírodní zahradě nějak bránit vhodnou výsadbou? Jakou zvolit strategii a co dělat? A já při tom poprvé zjistila, že o jarních mrazících a jejich důsledcích vlastně nic nevím...  a nedělala jsem s tím nic až do teď, když přišla hrozba, že mi zmrznou nakvetené rostliny. Pak přišla panika od sousedů a já taky sáhla po netkané textilii a jako první jsem chtěla jít omotávat kamčatské zimolezy. A kdybych té textilie neměla málo, nejspíš bych vůbec nepřišla na to, že ty kamčatské zimolezy s klidem snesou až mínus deset stupňů...
Naše krásně nakvetená sladkovišeň. Jestli bude úroda, to je ve hvězdách, hlásili −3 °C.
Takže jsem si trochu vyhledávala a zjišťovala, která úroda mi zůstane i v případě mrazíků a co naopak může být co dva tři roky důvodem k smutku na jaře:

1) Úroda ořechů
Ořešák − tento statný strom ničí mrazíky poměrně pravidelně u lidí, které znám, v různém okolí. Hodí se spíše do nížin, na horách a v mrazových kotlinách se nevyplatí jej pěstovat. Květy snesou teplotu maximálně do −2 °C (podle odrůdy rozmezí -0.8 až -1.5). Opravdu silné mrazíky v době květu ořešáku znamenají pohromu hned nadvakrát. Samčí jehnědy se totiž tvoří na loňském dřevě a pokud při silném mrazu namrzne i loňské dřevo, je tatam úroda rovnou na dva roky. Odrůda Jupiter a Mars raší později a bývá méně ohrožena.
Líska − květy vydrží až −10 °C, nicméně vykvétají už v únoru a březnu, kdy takové mrazy být můžou. Ale i tak je pro mne líska větší sázkou na jistotu (když si poradím s nosatcem).
Jedlý kaštan− kvete až v červnu, v tomhle ohledu jej jarní mrazíky netrápí. 

2) Drobné ovoce
Jahody− květy i začínající plody nesnáší obvykle už teploty kolem nuly.  Pokud nechcete o úrodu kvůli mrazíkům přijít, můžete zkusit brzy nakvetené jahody zakrývat netkanou textilií. Jistější je pěstovat i pozdní odrůdy, které kvetou později. Měsíční jahody (např. Rujana) plodí průběžně maličké jahody, takže je mrazíky tolik neovlivňují.
Vinná réva − rašící letorosty jsou na mráz velmi citlivé a ještě mnohem více celé vyrašené listy. Pokud zmrznou, réva znovu obrazí, ale je už na tento rok trochu oslabená.
Rybíz − liší se podle odrůdy, nejméně odolný mrazu je černý rybíz. Bohužel přesnější rozmezí teplot jsem nezjistila. Nicméně obecně rybízy prý celkem na mrazy a špatné počasí v době květu trpí, přinejmenším menší úrodou. Odrůda černého rybízu Ben Lomond, Démon, Morávia, Trent by prý mrazíky v květu zvládat měla.
Kanadská borůvka− květy mnoha odrůd bývají náchylné na jarní mrazíky a můžete přijít o úrodu. Kolik stupňů v květu vydrží, se mi nepodařilo dohledat. Chanticleer, Bluejay prý obvykle mrazíkům unikají. Zakrslá Northcountry by měla být obecně dost odolná.
Angrešt− Většina odrůd je celkem dobře mrazuodolná v květu, kolik stupňů zvládne, to ale nevím. V menší panice před letošními dubnovými mrazy jsme ty naše stromky všechny omotali netkanou textilií, což bylo nejspíš asi zbytečná práce a snad jim naopak toto neuškodí.
Kamčatský zimolez − Květy snesou −10 °C, holt je ze severu. Jeho úroda by měla být snad skoro vždycky. Myslím, že si ještě některé dosadím.
Maliny − Díky pozdnímu kvetení a mrazuodolnosti je mrazíky neničí.
Ostružiny− Díky pozdnímu kvetení a mrazuodolnosti je mrazík neničí.
Aronie − Měla by vydržet mráz v květu bez problémů.
Jahody je vhodnější před hlášenými mrazíky zakrýt netkanou textilií. Sladkovišeň v popředí však už je na jakékoliv zakrytí velká.

3) Ovocné stromy
Meruňka− je obecně na jarní mrazíky velmi citlivá, květy by měly vydržet maximálně −2 °C, po odkvětu vadí i jen teploty kolem 0 °C. U některých odrůd se udává, že by měly být odolnější a navíc vykvétat později, kdy už není riziko mrazíků tak velké. Patří k nim Bergeron, Lejuna, Leskora, Veecot, Karola, Velita, Lerosa, Goldrisch, Harogem, Aurora.
Broskvoň − je také na jarní mrazíky citlivá, obecně vydrží maximálně −4 °C (ale rozmezí poškození otevřených květů je už −1.1 °C až −3.9 °C). Odrůdy odolnější jarním mrazíkům by měly být Favorita morettini, Redhaven, Fenix, Flamingo, Modřinka, Amsdenova, Radosť, Suncrest.
Třešeň − trpí na jarní mrazíky hodně, snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.1 °C až −2.2 °C). Některé odrůdy by měly být trochu odolější, patří k nim Kaštánka, Early Korvik, Fabiola, Vilma, Regina, Sam.
Slivoň − trpí na jarní mrazíky také hodně, snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −0.6 °C až −2.2 °C), nerozvité květy někdy mohou vydržet i o dva stupně větší mráz. Trochu odolnější vůči mrazu v květu by měla být Čačanská najbolja, Tuleu gras.
Mirabelka − vůči mrazu jsou květy odolnější než slivoně. Snesou až −4 °C.
Hrušeň− snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.7 °C až −2.3 °C), nerozvité pupeny snesou trochu víc. Poměrně odolná by měla být Konference, Červencová, Erika.
Jabloň − snese v květu dle odrůdy maximálně až −4 °C (rozmezí −1.7 °C až −3.9 °C). Lze si vybrat z odrůd, které jsou trochu odolnější.
Višeň  − snese v květu dle odrůdy maximálně −2 °C (rozmezí −1.3 °C až −2.3 °C), nerozvité květy mohou snést až o tři stupně méně.  Hana, Morava, Samor, Morela pozdní a Morellenfeuer by neměly na jarní mrazíky tolik trpět a měly by vydržet více.
Kdouloň− pozdní kvetení ji chrání, na jarní mrazíky netrpí. Spíše ji trápí zimní mrazy.
Muchovník − Jeho květy snesou teplotu −5 °C, některé odrůdy až −7 °C, ve většině případů jejich úroda nebývá poškozena.
Moruše − Raší velmi pozdě na jaře, takže květy pozdní mrazíky neohrožují.
Mišpule  − Nikde jsem nenašla zmínku o tom, že by ji jarní mrazíky nějakým způsobem poškozovaly.
Z dálky působí angrešty a hrušeň zabalené v netkané textilii jako nějací duchové na zahradě. Angrešty jsme balili ještě v době, kdy jsem nevěděla, že mrazy v době květu dobře zvládají.
Obecně nastává nejvíce problémů s jarními mrazíky na východních svazích a v mrazových kotlinách a údolí řek a v blízkosti potoků. Je krásné, že naši předkové nejspíš uměli se studeným vzduchem pracovat, alespoň podle pravděpodobného vysvětlení zídky, o kterém jsem četla na blogu Zahrada mě baví (http://www.zahradamebavi.cz/2015/01/zidka.html). A podle toho, jak o zachytávání studeného vzduchu pomocí křoví, valů píše pan Wolf-Dieter Storl. Studený vzduch nad zahradou zachycovali a pomocí stavidel umožnili odtékání pod zahradou. Což je ale třeba na naší maličké zahradě s domem poněkud utopie.

Tak a teď vím, jak důležité je hýčkat si na zahradě moje maliny, ostružiny, lísky, angrešt, kamčatský zimolez, muchovníky, moruše, mišpule a měsíční jahody Rujana. Když totiž udeří jarní mrazíky, mohu být v klidu, že pořád bude co dobrého jíst. Já mám prostě tu rozmanitost v zahradě fakt ráda...


Další informace:
https://www.zahrada.cz/forum/reva-vinna/ochrana-rasici-revy-pred-majovymi-mraziky-293867/?kotva=ochrana-rasici-revy-pred-majovymi-mraziky-293935
http://romansabik.blogspot.cz/2016/12/16-rok-2016-v-prirodnej-zahrade.html
http://tropik.forumczech.com/t160-jarni-mraziky-aneb-co-vydrzi-narasene-rostliny
http://www.ovocnarstvi.eu/pece-o-urodu/ochrana-ovocnych-stromu-pred-jarnimi-mraziky/
http://www.amet.cz/klima/mraziky.htm
http://www.pawpaw.cz/content/view/56/9/lang,czech1250/
http://www.ovocne-stezky.cz/?page=navody-a-doporuceni&group=vysadby&text=nove-odrudy-tresni
http://www.ovocne-stezky.cz/?page=navody-a-doporuceni&group=vysadby&text=teplomilne-druhy-do-vyssich-oblasti
↧

Květen – co dělat na zahradě

May 1, 2017, 12:32 am
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.
  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
  • Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit jedlý trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
  • Krásné fialkové pažitkové květy můžete přidat do salátů či pomazánek. Na konci měsíce už kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Také se už mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. (O jarních dobrotách.)

  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Na co si dát pozor:
  • Jarní mrazíky mohou zničit úrodu. Zeleninu a jahody lze zakrýt netkanou textilií a nejlépe mít na zahradě pestrost, aby i v případě mrazíků přecejen něco na zahradě k jídlu zbylo. (Více o jarních mrazících.)

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května a června: https://cz.pinterest.com/zahrada/kv%C4%9Bten-a-%C4%8Derven-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
↧
Search

O knize Darujme si zdraví z vlastní zahrady

May 6, 2017, 12:37 pm
$
0
0
Ráda čtu knihy o ekologickém zahradničení, ráda jimi listuji, ráda o nich potom píšu. Ale jestli vám můj pohled na tyto knihy může něco dát? Těžko říct. Mám toho načteno už tolik, že se nedokážu tak plně nadchnout pro myšlenky ekologického a přírodního zahradničení, jako se mi to stalo u první knížky. Nedokážu ocenit, jestli je kniha plná nových a zajímavých tipů, protože většinu znám. Prostě mne raději s knížkami berte s rezervou. O této ale napsat musím.


O knize Darujme si zdraví z vlastní zahrady psala na svém blogu Aubrieta. Krásně a mile a mně pak stačilo elektronické prolistování a už byla v elektronickém nákupním košíku. Tuhle knížku jsem prostě musela mít doma. Pokud mám něco raději než teorii o přírodním zahradničením, jsou to určitě příběhy přírodního zahradničení. Ráda nakouknu do zahrady někoho jiného, chci vědět, co tam má za rostliny, jak zvládá slimáky a co vaří z bylinek, které mu tam rostou. Chci vidět fotografie z reálné zahrady namísto těch z fotobanky. Tato knížka mi právě jeden reálný příběh poskytla.

Paní Hanka Sekulová ve své knize nechává čtenáře nahlédnout do své, tipuji, destileté zahrady na jihu Slovenska. Popisuje, jak zakládali bylinkovou spirálu, jezírko, záhony, jak kompostují, co dělají s listím a kdo všechno jim na zahradě bydlí. Prostě konkrétní příběh jedné konkrétní zahrady. Díky fotografiím a příběhům ze zahrady jsem prostě měla pocit, jako bych s paní Sekulovou její zahradou procházela a vyslechla si všechny ty zajímavé tipy. Pokud je nějaké hlavní zacílení, či řekněme myšlenka zahrady, tak u paní Sekulové je to zaměření na zdraví a léčivé rostliny. Vlastní zelenina a ovoce bez chemie, domácí echinaceové kapky, měsíčková mast či kopřivová polévka a spousta bylinek na sušení i do čaje.

Fotografie zahrady mne dostaly. Na první pohled jsem si myslela, že jde o opravdu velikou zahradu. Vzrosté stromy, pohled do zeleně, hloubka. Jenže když jsem se podívala na fotografie a v časovém rozestupu a na konci knihy spočítala metry čtvereční, zjistila jsem, že jde o zahradu velkou jako je ta naše. Respektive o pár metrů čtverečních menší, pozemek 20x30 metrů. Přitom vypadá tak veliká a vešlo se do ní tolik rostlin! Navíc paní Sekulová začínala zahradničit úplně klasicky – anglický trávník, okrasné stromy, okrasné rostliny... až postupem času zjistila více informací o přírodním zahradničení a našla si svůj styl a směřování zahrady. Její zahrada je pěknou ukázkou toho, jak snadno se i z "klasické" zahrady může stát ta přírodní.
Fotografie zahrady v průběhu času ukazují, že i ta klasická trávníková obyčejná zahrada se může proměnit v tu přírodní.
Když už jsem se rozepsala, co všechno knížka obsahuje, je dobré taky napsat, co neobsahuje. Určitě v ní nenajdete tisíce různých postupů na jednu věc, nenajdete v ní přehledy. Prostě třeba v případě slimáků se paní Sekulové nejvíce osvědčil chov kachen indických běžců, takže jiné tipy, jak jinak na slimáky, vlastně tolik nerozebírá. A spoustu škůdců v zahradě jí vyzobou její slepice. Je to prostě příběh jedné zahrady a nelze čekat něco jiného.
Když se vrátím k mému úvodnímu proslovu, musím říct, že většinu tipů v knize jsem už vlastně někde slyšela nebo o nich nějakým způsobem vím. Ale mnoho z nich jsem z nějakého důvodu pořád neřešila, odkládala, nezkoušela. Nejspíš jsem potřebovala právě tuhle knížku na to, abych si třeba už konečně pod broskvoň zasadila ten křen na ochranu proti kadeřavosti.
Kniha je plná hezkých fotografi, zde například ukázka tzv. guildu, tedy společenství rostlin pod stromem.
Dále mne hodně zaujalo, jak si autorka založila vřesoviště pro borůvky, brusinky a klikvy bez použití rašeliny. Vytvořili si vlastní směs různých materiálů a krásně jim už borůvky plodí. Každý rok ještě dosypávají jehličí a štěpku:
Vřesoviště bez rašeliny? I to se dá dobře přírodně udělat.
Hezky tam autorka píše i o svých oblíbených rostlinách. Proč je má v zahradě a co jí přináší...

Pokud bych to měla shrnout, tak jestli rádi posloucháte příběhy něčích zahrad, bude tato knížka pěkným doplněním vaší sbírky. Já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, ráda se k ní budu vracet.
↧

Co děláš s těmi pampeliškami?

May 12, 2017, 1:51 am
$
0
0
"Už jsi dělala pampeliškový med?" Ptají se mne. Vykukují na mne recepty snad na většině internetových stránek. Když se mi rozzáří zahrada krásnými žlutými květy, rozhodně přijde téma pampeliškového medu na přetřes. Minimálně si vzpomenu, jak jej vyráběla moje máma... úžasně voněl, všude byl žlutý pyl a ruce hnědé od trhání. Jenže já ho nevařím. Cukru se snažím vyhýbat a tak všechny ty sirupy, medy, ale i likéry a pampeliškové víno - to prostě není pro mne. Nějak mám pocit, že negativa cukru převáží nad pozitivy této léčivky. Ale těžko říct. Navíc mne nenaláká nikdo ani na "kafe" z pampeliškového kořene, neboť nezvládnu pít ani to normální. A manžel? Ten by nikdy nepil instantní kafe, natož něco, co nemá s kávovníkem už vůbec nic společného.
Pampelišek máme plný jedlý trávník, hýčkám si je.
Přesto všechno na přelomu dubna a května mířím snad každý den do zahrady pro pampelišky, abych z nich něco uvařila. Přece si nenechám ujít tu příležitost, že mi na zahradě vyrostl kus "zeleniny" sám od sebe bez jakékoliv péče. Stačí jen sklízet! A co teprve výčet všech těch pozitivních zdravotních účinků... Protože mi ale někdy v osmnácti byly řeči typu "snižuje krevní tlak" naprosto ukradené, zkusím vám ta pozitiva vypsat trochu jinak:
  • Mladé holky (a někteří kluci) by mohli ocenit, že pojídání pampelišek působí velmi dobře na pleť, uklidňuje podráždění, omlazuje pokožku, zmírňuje akné a taky zesvětluje hnědé skvrny na kůži rukou.
  • Každá žena kolem třicítky, která už si prošla útrapami zánětů močových cest, by taky mohla zbystřit. Pojídání pampelišek a popíjení čaje patří k jedním ze způsobů, jak potíže se záněty zmírnit.
  • Zralé ženy kolem padesátky by mohlo potěšit, že pampeliška snižuje krevní tlak, patří k přírodním podpůrným lékům na cukrovku a podpoří i hubnutí.
  • Muže na pojídání pampelišek snad nalákáte kvůli tomu, že tahle bylinka prý poměrně dobře zabraňuje degeneraci kloubů a posiluje pohybový aparát (minimálně v kořenu na to nějaké látky má, ale snad jsou celkově v celé rostlině). To, aby vydrželi ten fotbal či florbal dlouho hrát...
Jen těhotné ženy by pampelišky raději neměly užívat v větším množství.

Jestli ale pampelišky nepojídám přímo z trávníku, ani je neobaluji kilogramy cukru, co s nimi vlastně dělám? Na tuto otázku vám chci zkusit odpovědět nějakými recepty:

Salát
Listy pampelišek je možné přimíchat do přílohového salátu stejně jako listy toho římského, hlávkového salátu či polníčku nebo rukoly. Napoprvé by rozhodně neměly tvořit většinu "zeleného" v salátu. Trhejte nejlépe ty světlé, mladé listy, které jsou jemnější. Ponecháním listů ve vodě po dobu 10 až 30 minut se vyplavují hořké látky a zjemní se chuť (ale taky ztratí trochu vitamínu C). Doporučuji z listů otrhat zelené části "ze stonku" a natrhat nadrobno, stonky jsou někdy zbytečně tuhé. Obvykle se míchá s ředkvičkami a nastrouhanými kousky mrkve.

Pampeliškový bramborový salát
Jaro pro nás není úplně dobou pro typické míchané saláty jako přílohy ke grilovaným masům. Na to si počkáme až na parné dny v létě. Takže pampeliškové listy spíše na jaře užiju v příloze jako je bramborová kaše, šťouchané brambory, rýže či třeba bramborový salát. Tento je obměnou na víděňský bramborový salát... pro mne, která nejí majonézu, jediný bramborový salát, který vlastně jím.
Brambory se uvaří ve slupce – množství podle osob. Pampeliškové listy (hrst až dvě hrsti) trhejte ty světlejší, mladší. Nechte namočené 10-20 minut ve vodě a potom natrhejte zelenou část, řapíky listů vyhoďte. Lze přidat i trochu květů, propláchnuté, vytrhaná jen žlutá část. Ohřejte trochu vývaru (na 1 kg brambor cca 150 ml), přidejte 2 lžíce bílého vinného octa, sůl, pepř, 2 lžíce hořčice a zálivku promíchejte. Brambory oloupejte a nakrájejte na kolečka. Pár nakládaných okurek také nakrájejte na kolečka a přidejte k bramborám. Přihoďte i pampeliškové listy a části květů a zalijte vše teplou zálivkou a pořádně promíchejte. Ideální příloha k řízečkům.
Pampeliškový bramborový salát, u nás se podává s játrovými řízečky z trouby.
Pampeliškový čaj 
Na čaj si trhám jak listy, tak rozkvetlé květy. Chutná... no prostě bylinkově. Kdybyste ten čaj přede mne postavili, neřekli z čeho je, tak nepoznám, že jde o pampelišku, ale řeknu: "jé, díky za bylinkový čaj." Asi tak bych popsala jeho chuť. Vzhledem ke všem těm léčivým vlastnostem si tento čaj na jaře dělám poměrně často.

Pampeliškové játrové knedlíčky do polévky
V bylinkových játrových knedlíčcích měl můj manžel a syn pampelišku poprvé. Spolu s dalšími bylinkami a rostlinami ze zahrady (kopřivami, sedmikráskami, medvědím česnekem a pažitkou). Pampelišky v nich ale klidně mohou hrát hlavní roli. 
250g bio kuřecích jater rozmixujeme najemno. Směs osolíme a opepříme. Hrst pampeliškových listů nakrájíme nadrobno (vybíráme nejlépe ty mladší, světlejší, případně můžeme nechat chvíli ve vodě pro jemnější chuť). Z pár pampeliškových květů vytáhneme žlutou část a pokrájíme nadrobno. Pampelišky promícháme s játrovou směsí a přidáme tolik strouhanky, aby směs držela pohromadě a šly tvarovat kuličky.
Dáme vařit vývar a jakmile vře, vhodíme do něj kuličky. Vaříme několik minut (dle velikosti kuliček), dokud po rozkrojení už nejsou vevnitř růžové. Do polévky lze ve vhodnou chvíli přidat například i mrkev nebo těstoviny, jak je v rodině zvykem.
Polévka s bylinkovými játrovými kvedlíčky.
Pampelišková omeleta na snídani
Hrst listů pampelišek dáme na chvíli do vody, aby nebyly hořké. Otrháme zelenou část, řapíky vyhodíme. Zelené části pampelišek nakrájíme nadrobno. Rozklepneme 5 vajec, rokvedláme je vidličkou, osolíme a opepříme. Do směsi vhodíme zelené části pampelišek a promícháme. Rozehřejem pánvičku (tenčí omeleta) nebo menší rendlík (tluštější omeleta), přidáme trochu oleje, aby se omeleta nepřichytávala. Vlijeme vaječnou směs a zmírníme plamen. Pánev nebo rendlík lze přikrýt pokličkou, aby se rovnoměrněji udělala. Jakmile je omeleta pevná, sundáme ji z pánve a podáváme s chlebem. Množství vyjde pro dvě osoby a malé dítě na snídani.

Polévka z pampeliškových listů
Další varianta polévky, ve které hrají pampelišky hlavní roli, je tentokrát mixovaná a vhodná taky pro vegetariány. Většinu krémových polévek jsem zvyklá zahušťovat bramborami v základu, byť zrovna na jaře už se brambory kvůli klíčení moc jíst nedoporučuje. Ale pokusy použít místo brambor směs mrkve, pastináku a tuřínu či jiné kořenové zeleniny se u nás moc neujaly, takže předkládám recept právě s bramborami.
Hrst pampeliškových listů namočíme na 10 minut do vody, poté otrháme zelené části a řapíky dáme pryč. Listy nakrájíme nadrobno. Z pár květů můžeme vytáhnout žluté části, lehce pokrájem a přidat také. Cca 250g brambor oloupeme a nakrájíme na maličké kostičky. Jednu šalotku nakrájíme nadrobno, zpěníme na oleji a děláme až bude lehce opečená. Přilijeme 500 ml zeleninového vývaru a přidáme nakrájené brambory, osolíme, opepříme. Vaříme, dokud nebudou brambory měkké, poté na poslední minutku vhodíme nakrájené pampeliškové listy a květy. Stáhneme z ohně a rozmixujeme. 
Pokud máte málo výkonný mixér, tak jako já, zůstanou vám i po dlouhém mixování v polévce plavat kousky listů. Nejdou tak dobře rozmixovat. Proto ještě polévku pasíruji pro jemnější chuť. Dělám to tak, že ji přeliju do jiného hrnce přes drátěný hustý cedník a propasíruji přes něj směs pomocí naběračky. Hotová polévka by měla vystačit pro dva dospělé a jedno dítě.

Polévka z pampeliškových listů.
A protože u nás ještě pampelišky neodkvetly, plánuji ještě vyzkoušet časem následující tipy na recepty:
  • Nadrobno nasekané listy smíchané s lučinou na pampeliškovou pomazánku.
  • Listy pampelišek přidané do bagety spolu s hovězí šunkou – obdobné použití jako u rukoly.
  • Pampeliškové smoothie: listy pampelišek rozmixované s pomerančovou šťávou a jablkem, doplněné případně kefírem nebo mandlovým mlékem, doslazené troškou medu, pokud je potřeba.
  • Kinpiru– japonské jídlo, na které se využívá kořen lopuchu a nebo také právě kořen pampelišky, recept je zde: http://www.paukertova.cz/view.php?cisloclanku=2008100006

A jak si na pampeliškách pochutnáváte vy?


↧
↧

Úrazníku, vzdávám to.

May 19, 2017, 1:07 pm
$
0
0
Jsem věčný optimista. Když se nějaké rostlině nedaří a moc o ni stojím, zkusím několik míst, několik přístupů, dohledávám si informace a testuji. Teď, po čtyřech letech pokusů ale musím říct, že s pěstováním úrazníku na naší zahradě to fakt vzdávám.

Moc se mi líbil... takové mechové polštářky, které ale zvládnou slunce a ještě navíc hezky a příjemně kvetou. Sehnala jsem si semena a pokusila se z nich zapěstovat malý kus "úrazníkového trávníku". Šlo to hrozně špatně, protože semínka byla extrémně titěrná. Sice jich v sáčku nejspíš bylo klidně i pár stovek kusů, ale ven jsem dostala jen takový chumel. Vyset je jednotlivě absolutně nešlo. Na tři metry čtvereční jsme spotřebovala tak 5 sáčků. Moje snaha o pravidelné rozhození semen byla stejně zbytečná, přišel velký liják a hlína z připraveného místa sjela na jednu takovou hromádku. No a protože jsem na zahradu nejezdila každý den a tu hromádku nemohla pravidelně zalívat, z úrazníků ze semen nebylo absolutně nic.


Opustila jsem myšlenku "rychlého" a "levného" výsevu ze semen a pustila se později do shánění sazenic. Na první jsem narazila náhodou jedno jaro v hobbymarketu. Byly čtyři, v kulatých květináčcích a tak, jak byly, tak jsem je vysadila na slunné místo do kvalitnější půdy a doufala v rozrůstání. Zasazené vypadaly docela vtipně. Takové zelené koláčky uprostřed hlíny... samozřejmě mi hned zarůstaly pýrem a plevelem.


Radovala jsem se z nich přesně do srpna, kdy přišlo obrovské sucho a dvakrát týdně jezdit zalévat bylo na milý úrazník málo. Uschnul. Na podzim se vzpamatovaly jen dva takové maličké kousíčky, které jsem se potom snažila udržovat při životě.


Řekli byste, že už mám dost? Ale kdeže. Řekla jsem si, že to přece s těmi úrazníky nějak jít musí a našla jsem jim hezké místo, tentokrát v polostínu. Nakoupila jsem deset sazenic, které by se mohly snad docela zarůst v pěkný mechový povrch. Krásně kvetly, krásně vypadaly a pečlivě jsem je zalévala, aby se mi nestalo to, co loni. A taky jsem na sebe byla hrdá, že do zimy byly všechny polštářky pořád zelené, byť už ne tak nadýchané.


V zimě je povětšinou zakrývala sněhová pokrývka, říkala jsem si, že mají vody dost a těšila se, jak se toto jaro více rozrostou a jak budou kvést. Ale chyba lávky, úrazník mi vymrzl. Ani jsem nevěděla, že vlastně může vymrzat... tak teď už to vím. Všechny články radí, že mám počkat, ve většině případů se nakonec nějak vzpamatuje. Ano, nakonec se většina vzpamatovala, ale o rozrůstání nemůže být moc řeč. S úrazníkem už opravdu končím. Na suchém pozemku s drsnějšími zimami je to prostě nejistá snaha o mechové polštářky. Nemá smysl si vydupávat pěstování a nutit tady žít rostlinku, pro kterou to prostě není. Našla jsem si teď na pokusy jiného kandidáta: heřmánek římský.

Kdo to chcete s úrazníkem zkoušet, na suchých pozemcích jej dávejte spíše do polostínu a na vlhčí místa. Lépe mu bude na v zahradách, kde obecně více prší. A když vymrzne, dejte mu čas, ještě se třeba vzpamatuje. A při pěstování ze semen si myslím, že má smysl se se semeny piplat doma a s pinzetou si vyrobit výsevní pásku. V diskuzi mi někdo poradil i zajímavý tip s výsevem na sníh, kde by semena měla být vidět a mělo by s nimi jít manipulovat. Vzhledem k tomu, že se ale mají vysévat až v březnu, spoléhala bych spíše na tu výsevní pásku. Semena vysévejte do humózní půdy, nejlépe s přimíchaným kompostem. Snad se vám bude dařit lépe než se dařilo mně.
↧

Co dělat s pálivými a přerostlými ředkvičkami?

May 25, 2017, 9:15 am
$
0
0
Receptů na různé saláty, svačiny a chuťovky z ředkviček jsou stovky a stovky. Mnohé znám, mnohé se mi líbí. Člověk jen nakoupí ředkvičky v obchodě a vesele vaří či připravuje... kolikrát mi jen stačí chřoupat samotné ředkvičky jen tak. Co mám ale vlastní záhon na zahradě, dostávám se na poněkud jinou úroveň hledání receptů.
Myslela jsem si, že pálivé ředkvičky znám a zvládám... to bylo samozřejmě v době, kdy jsem je ještě nepěstovala na vlastní zahradě.

Některé ředkvičky se mi totiž urodily opravdu pořádně pálivé. Ještě jsem předtím nikdy neměla slzy v očích zrovna z ředkviček. Holt zahrada přináší i nové a nečekané zkušenosti. Synek i různé děti na návštěvě byly nadšené z toho, že si mohly vytáhnout svoji ředkvičku a odnést domů. Ale lituji je, jestli je opravdu ochutnaly... řekla bych, že jeden den jsme totiž ředkvičky trhali a ještě byly jemné a výborné, druhý už pálily jako čert. A synek se zrovna poprvé uvolil chutnat ředkvičku právě v době, když už pálily. Nevím, kdy se mi ještě někdy podaří jej k ochutnávce přesvědčit.

Nebyla jsem v tom sama, i moje kamarádka se smutně dívala na své krásné vlastní vypěstované ředkvičky, na které kvůli pálivosti neměla ani pomyšlení. "Tuto odrůdu už pěstovat nebudu...", pronesla. Jenže já jsem věděla svoje, odrůda na tom má sice podíl, ale jen malý. Sama jsem zrovna červenou Carnitu s úspěchem pěstovala na balkoně v truhlíku a vím, jak lahodná byla. A letošní fialová Viola byla chuťově taky výborná... ze začátku. Pálivost totiž způsobuje způsob pěstování. Dá se říct, že ty štiplavé silice si ředkvička vytváří především, pokud je ve stresu. Stres, pokud ji napadne škůdce... Stres, pokud se jí nedostává pravidelně tolik vody, kolik potřebuje... Stres z vysokých teplot a horkých dní... Stres z nevhodné tvrdé půdy...

Spásný recept na krásné ředkvičky jemné chuti je nejspíš pěstovat je ve skleníku s pravidelnou zálivkou minimálně dvakrát denně. A nebo v truhlíku na chráněném balkoně, kde slunce svítí až od jedné hodiny odpolední někdy do šesti, s denní zaléváním a rezervoárem vody v samozavlažovacím truhlíku. Ale ve vyvýšeném záhoně na místě, kde téměř neprší a slunce praží celý den, denní večerní zálivka rozhodně nestačí. To jsem si letos ověřila.

Teď ale k praktické stránce věci. Pálivé ředkvičky v záhonu zrovna k trhání nelákají a tak navíc ke všemu akorát mohou dřevnatět a praskat. Jenže pořád je to krásná zelenina, za kterou stálo nemálo práce – semenařit nebo koupit semena, připravit záhon, vyset, jednotit, zalévat. Jedlá je přitom úplně celá, i listy obsahují spoustu živin a užitečných látek, byť zrovna v salátu syrové si je moc představit nedovedu (taky lehce pálí a mají drobné chloupky). Nechcete z nich zkusit udělat alespoň ředkvičkovou polévku? Jen tak pokusně? Tepelnou úpravou se totiž pálivost vytrácí (a sice i pár nějakých těch vitamínů, ale pořád tam dost živin zůstane, víc než v leckterých jiných potravinách).

Polévka z ředkviček a ředkvičkových listů

Natrhejte si cca 2 svazky ředkviček (určitě větší množství, než mám ilustračně na fotografii... klidně takových 10 větších přerostlejších kusů, na váhu cca kolem 300–400g, menší ředkvičky kolem 300g vytvoří tekutější polévku, větší váha bude znamenat hustý krém). Umyjte kartáčem jednotlivé bulvy a v míse s vodou pořádně propláchněte listy. Ředkvičky najemno nakrájejte, vykrájejte případné červíky apod., listy také nakrájejte najemno, aby se potom dobře mixovaly. Dále si nakrájejte si najemno bílou část jarní cibule nebo jednu šalotku. V hrnci rozehřejte 1–2 lžíce přepuštěného másla a cibulku na něm opražte, aby začala lehce hnědnout. Přidejte pokrájené bulvy ředkviček a promíchejte. Nechte chvíli změknout a pak přilijte půl litru vývaru (hodí se nejvíce zeleninový a nebo kuřecí). Přiveďte k varu a pak vhoďte pokrájené ředkvičkové listy. Osolte, opepřete dle chuti. Chvíli vařte, než budou ředkvičky měkké. Mně stačily maximálně 4 minuty. Poté polévku pořádně rozmixujte a vmíchejte trochu smetany na zjemnění chuti. Někdo ji i pasíruje, ale nám se ji podařilo dobře rozmixovat, takže to nebylo potřeba. Je dobrá s chlebovými krutonky. Množství vystačí pro dva lidi a malé dítě a musím konstatovat, že v této podobě do sebe zatím můj malý syn dostal asi největší množství ředkviček. 

Pokud jsem vás zrovna na polévku nenalákala, tak na stránce a webu pana Cuketky http://prkynko.cuketka.cz/suroviny/redkvicky/ najdete recepty na máslové ředkvičky a pečené ředkvičky. V obou případech by měla tepelná úprava napomoci tomu, aby se pálivost vytratila. Dalším trikem, který by měl palčivost ředkviček zmírnit, je namočení ředkviček na nějakou dobu do studené vody a ponechání chvíli v ledničce. No a můj manžel nedá dopustit na pečlivé posolení nakrájených plátkůředkviček... nepálí prý potom ani jedna. Sice to se solí raději moc nepřeháním, ale tohle asi musím taky někdy zkusit.

Pokud jste bulvy ředkviček už kvůli pálivosti naprosto odepsali, ještě pořád můžete využít i listy. Časté je například zpracování do pesta z ředkvičkových listů. Obecně ale listy zpracovávejte jen z ředkviček z vlastní nebo ověřené sklizně, ředkvičky (a jejich listy nejvíce) mají tendenci hromadit dusičnany, takže nať konvenčních ředkviček bych osobně raději jíst nezkoušela.

No a pokud vás zrovna trápí rýma, kašel, zánět dutin či nějaké záněty v puse a podobné trable, věřte, že pálivými ředkvičkami jste si zrovna vypěstovali poměrně silný lék, který dezinfikuje ústní dutinu a sliznice a pomáhá rozpouštět hlen. Navíc ty pálivé silice také zabraňují množení škodlivých bakterií ve střevech, takže pro nás dospělé pálivá ředkvička jednou za čas rozhodně neuškodí, spíš právě naopak.

Co se týká pěstování ředkviček příští rok, opět budu set do záhonu, to aby bylo dost na polévku, hodně jsme si ji oblíbili. Semínka ale zakryju netkanou textilií, aby na rostlinky nemohli škůdci a aby lépe držely vlhkost. A nejspíš si pár semen vyseju i do samozavlažovacího truhlíku a dám do polostínu na terasu, abych měla i pár nepálivých domácích pro synka.

Jak pěstujete ředkvičky vy? Pálí, nepálí? A co děláte z těch pálivých nebo přerostlých?


Recepty a tipy:
https://rebarboraskitchen.com/2017/03/10/redkvicky-na-masle-s-bylinkami/
http://prkynko.cuketka.cz/suroviny/redkvicky/
http://zachranjidlo.cz/recepty/pesto-z-dynovych-semen-a-redkvickovych-listu/
http://prkynko.cuketka.cz/techniky/vyuziti-zeleniny-od-korene-po-listy/

Stránky o ředkvičkách:
http://www.potravinovezahrady.cz/redkvickovy-experiment-aneb-srovnani-sedmi-odrud/
↧

Červen – co dělat na zahradě

June 1, 2017, 1:27 pm
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červnu?
  • Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu, klidně na nejbližší víkend;
  • slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
  • užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;
  • plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;
  • pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
  • dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
  • opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
  • pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;
  • i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
  • jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i zimolez kamčatský a později muchovník, saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)

  • Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu  využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
  • v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
  • lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května a června: https://cz.pinterest.com/zahrada/kv%C4%9Bten-a-%C4%8Derven-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
↧
Viewing all 292 articles
Browse latest View live
Search