Quantcast
Channel: Vysněná zahrada
Viewing all 298 articles
Browse latest View live

Mamka začíná s permakulturou

$
0
0
Zahrada, kde jsem vyrůstala, se v mnohém změnila od dob mého mládí. Jedna věc se ale za těch víc než třicet vůbec nezměnila, a tou je pěstování zeleniny (a drobného ovoce). Poměrně velké pole za domem táta na podzim pooře (mimo kousku, kde jsou jahody), na jaře opět pomocí traktoru připraví půdu (rozbije větší hroudy) a pak už nastupuje mamka a motykou okopává, připravuje záhonky, odpleveluje, uhrabává, seje a sází a každý den nosí desítky těžkých konví s vodou. A pak zase okopává, odpleveluje, ... stále dokola. Je to hrozná dřina. Nicméně výsledky to má velké. Moje malá zahrádky nikdy nevypěstuje tolik zeleniny, jakou získá ze zahrady mamka. Mrkve na celou zimu, cibule, rajčata na zavaření, kedlubny, hrách i saláty na průběžné jídlo. Je to prostě osvědčený postup a dává jim stabilní výsledky, to musím uznat.
Mamčiny maliny a bylinkové záhony, zakryté trochou štěpky... na domácí zahradě do té doby nevídaná kombinace.
Jenže já především vidím tu dřinu. Ten čas, který mamka musí zahradě dát, aby se jí záhonky nezaplevelily, jahody přežily a rajčata plodila. Rozčilování nad hraboši, krtkem, slimáky. Večer co večer po práci rychle běžet do zahrady. Zničená záda, zničené ruce, část dní z roku musí čerpat dovolenou "na zahradu", aby to stíhala. Tak se snažím ukázat jí i jinou cestu pěstování zeleniny, vozím knížky (nadchla ji kniha Ekozahrady od Jaroslava Svobody, líbí se jí i ta nová Zelenina z ekozahrady), mamka čte, studuje si to a líbí se jí to. Ale při aplikaci prvních tipů zatím naráží na zažité postupy a jiný styl zahradničení. Když zamulčovala maliny u plotu a dosadila k nim medvědí česnek, mulč rozhrabovali ptáci, vadil při kosení, medvědí česnek táta zjara pokosil, protože si neuvědomil, že tam je a moje babička, která tam také bydlí, v dobré snaze ještě šla ty maliny okopat. Výsledkem ale bylo, že bylo po malinách i po medvědím česneku. Když by chtěla zkoušet zimní zeleninu či ozimé setí a mít na záhoně stále něco od jara do zimy, tak nemůže - to by tátovi vadilo na to podzimní orání. Zkusit polykulturu s ředkvičkami? Nemožné, protože místo k setí je připraveno až někdy začátkem dubna a to už je na ředkvičky pozdě, šly by do květu a příliš pálily. Místo na posuvné pařeniště? Taky nejde. Se založením bylinkové zahrádky v jiné části zahrady taky neuspěla, prý by se to tátovi špatně sekalo sekačkou okolo.

Ať vypadal tento příběh sebevíc beznadějně, mamka to nevzdala. Získala pro svoje pokusy celý jeden úzký dvoumetrový pás pole, kde jsou na části jahody. Táta slíbil, že tuto část nebude orat, babička slíbila, že tam nebude na volné části hned něco nahodile mamce sázet "jen protože je tam prázdné místo". No a já získala místo, kde chci mamce zkusit postupně krok za krokem pomoct ukázat, že by to zahradničení nemusela být zas taková dřina. První přišly na řadu maliny. Do kompostu sázené, s konstrukcí, štěpkou, kůrou a jehličím mulčované. A k nim bylinková zahradka, abychom nalákaly opylovače a vnesly do zahrady trochu života a mamce bylinky na čaj či pro radost a k tomu pár měsíčních jahod (jehličím mulčovaných), aby mamka měla něco na chuť, kdykoliv do zahrady půjde.
V tomto po ty roky mamka pěstuje zeleninu. Je to hrdinka. Půda bez orání hned tvrdne a na hloubku rýče žádná vláha, žížaly jsou tady ohrožený druh.
S prvními pěstitelskými úspěchy (maliny, měsíční jahody), přišly i první trable. Ale popořádku, vysvětlím. Abyste měli představu, tak oraná půda, ve které mamka pěstuje klasicky zeleninu, je naprosto mrtvá a poměrně suchá. Alespoň na můj vkus. Člověk do ní zaryje rýč a na metru čtverečním potká tak jednu jedinou žížalu. Prach v nose z okopávání jsem smrkala ještě týden. Naprší a za chvíli je zase suchá. Na tohle vůbec nejsem z mé zahrady zvyklá... Mamka je prostě hrdinka - zasloužila by metál za to, jak v takové půdě dokáže udržet ty rostliny vůbec naživu a ještě z nich mít úrodu.
No a teď si představte tu nevídanou věc, kdy jsme na kousek této půdy dodaly kompost, pořádně zavlažily, přidaly bylinky a rostliny a zamulčovaly... dostaly jsme tam půdní život a v tu ránu tam byl krtek (asi?) a mamce půlku měsíčních jahod podryl, takže pár mladých sazenic uhynulo. Nedivím se mu, udělaly jsme pro něj v pustině dokonalý bufet.

Po téhle zkušenosti přišly klasické jahody a mamka zvolila raději roky ověřenou jistotu - nemulčovat, raději okopávat, aby nějaká úroda byla. Až teprve letos se odváží jim na kousku dodat mulč z dřevité vlny (štěpku se mi tam nedaří sehnat, vozím po pár pytlech moji, na jahody by nestačilo) a vyhodnotí si to. Nicméně začala pěstovat topinambury a mulčuje je suchou posečenou trávou ze sadu. A na první jarní jídla jsem jí z mé zahrady dovezla, věřte nebo ne, kopřivy. Na jejich zahradě se totiž díky tátovu častému sečení stal z kopřiv ohrožený druh a mamka si postěžovala, že ani nemá na čaj, natož zkoušet s nimi z jara omeletu nebo polévku. Takže v lehce vyvýšeném záhoně hned vedle topinambur jsou kopřivy, hezky označené cedulkou, aby bylo jasné, že toto se tam vážně pěstuje. Babička nad tím kroutila nevěřícně hlavou, děda bylinkář má naštěstí pro kopřivu kvůli léčivým účinkům pochopení.
Topinambury mulčované suchou trávou a vedle je vidět kousek pěstovaných kopřiv. 
Zatím nemáme ani ponětí, jestli mamce všechny ty topinambury nesežerou myši. Ale musí se to holt zkusit. No a postupně pomáhám mamince tvořit hluboce zúrodněné záhony podle pana Svobody (http://ekozahrady.com/zelenina_vnitrek_zahonu.htm). Materiálu na ně máme málo, táta asi nebyl zrovna unešený z toho, že jsem pro základ použila trochu jeho pracně získaného dřeva z lesa, kompost s těmto pokusy taky mizí závratnou rychlostí, až mamka dostala strach, jestli jí vystačí na rajčata. S mulčem musím být opatrná, aby se pod ním neschovávali potom slimáci. Nicméně na jejich zahradě se slimáci vyskytovali po stovkách, i když se vůbec nemulčovalo, tak snad přírodní zahradničení a permakulturní postupy obhájím i v často diskutovaném tématu slimáků. Tento rok zakládáme malou chřestovnu, mamka bude zkoušet zimní zeleninu (růžičkové kapusty, kadeřávek a polníček), postupně dosazujeme keříčky zimolezu kamčatského, abychom alespoň trochu rozbily vítr pro jiné rostlinky a chystáme další hluboce zúrodněné záhony. Nachystáme místo pro přenosné pařeniště. Postupně, krok za krokem to prostě nějak jít musí. Tak, aby mamka měla ze zahradničení zábavu a koníček, namísto dřiny. Tak, jako to zažívám na své zahradě já.

Tento článek jsem chtěla sepsat jako takový přehled toho, že pokud přírodním a permakulturním postupům neholduje celá rodina, nemusí být vůbec snadné něco z toho zavádět. Překážky se vynoří na každém kroku. Spravit narušený ekosystém není žádná legrace a já mamce ani nemůžu zaručit, že se to nějak dobře podaří, když máme jen dlouhý dvoumetrový pruh, kde se permakultura toleruje. Ale tváří tvář té úmorné práci, prachu, suchu a nošení konví si říkám, že bych si vyčítala, kdybychom to nezkusily. Snad za rok nebo dva budu na tento článek navazovat jiným, pozitivnějším. O tom, jak se mamce s permakulturou daří a jak se rozšiřujeme na další dvoumetrový pruh :-). Ale na to si musíme počkat... držte mojí mamce pěsti, ať ji elán pro přírodní zahradničení a permakulturní postupy tváří tvář překážkám nepohasne.


Kdy sklízet kamčatský zimolez?

$
0
0
Na tuto otázku jsem se ptala především minulý rok. Plody kamčatských zimolezů byly modré už týden, ale trpké, až se mi křivila pusa. Kdy tedy dozrají? Chutné a velmi příjemné začaly být až v době, kdy se mi už červenaly na skalce jahody a v louce kvetly kopretiny. Prvenství, co se týká sklizně ovoce na zahradě, tedy loni nakonec prakticky vůbec nezískaly.


Vrtalo mi to hlavou a tak jsem šla na internet pátrat, jak tedy poznám, že je plod zimolezu zralý. Čekala jsem nějaké složitosti s počítáním dnů, kdy na ně svítí slunce nebo zabarvení do tmava či podle zálivky a tak. Až se stydím napsat, jak jednoduché to je. A nejspíš to už všichni ostatní víte, jen mne to vlastně vůbec nenapadlo. Plod kamčatského zimolezu je zralý v ten moment, kdy sám skoro spadne do ruky. Prostě jako jiné ovoce... kdy jej netrháte z keře násilím, ale téměř při dotyku zůstane hezky v ruce. To je celé. Odteď trhám plody tak, že pod ně nastavuji misku a ty, co jsou krásně zralé, do ní spadnou při lehkém doteku.



Samozřejmě děti na tuto taktiku docela kašlou a trhají zimolezy zralé i nezralé, rovnou do pusy. Nikdo jiný zatím tyhle dobré modré plody nesklízí, až mne to překvapilo, očekávala jsem hlavně nálety ptáků. Místní ptáci si plodů schovaných pod listy zatím prostě nevšimli. Ani jsem tedy ještě nemusela zkoušet, jak se používají sítě.

A jak si zatím chuťově stojí odrůdy, které máme?

  • Amur - je chuťově výborný, rozhodně doporučuji
  • Nimfa - je chuťově výborná, doporučuji
  • Altaj - přišel mi více kyselý, určitě jej nechte opravdu dobře dozrát
  • Duet - také je takový více nakyselý, je osvěžující
  • Rebeca nebo Amfora (na sazenici byly dva názvy) - má veliké plody, plodí o dva týdny později, než jiné odrůdy, co mám. Chutná dobře, není v něm žádná výrazná chuť, spíše jen taková sladkost.
  • Průhonický letní - doplním, až bude plodit

Přišla jsem tomuto ovoci hodně na chuť, takže ještě přemýšlím, kam bych zasadila další keřík :-) Zatím jsem se ještě nedostala k tomu, že bychom plody zimolezu mrazili, jak jsem původně zamýšlela... všechno zvládneme sníst jen tak. (A syn v kaši, neboť on mi většinu ovoce ze zahrady "jen tak" nejí, narozdíl od všech jeho kamarádů.)

Červen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červnu?
  • Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu, klidně na nejbližší víkend;
  • slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
  • užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;
  • plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;
  • pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
  • dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
  • opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
  • pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;
  • i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
  • jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i zimolez kamčatský a později muchovník, moruše, saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)

  • Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu  využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
  • v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
  • lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května a června: https://cz.pinterest.com/zahrada/kv%C4%9Bten-a-%C4%8Derven-ve-vysn%C4%9Bn%C3%A9-zahrad%C4%9B/

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Co děláš s bezovými květy?

$
0
0
Já vím, už odkvetly... Článek sem dávám s poměrným zpožděním, mám toho teď poněkud hodně, a tak snad se třeba někomu bude hodit za rok. Mám ráda, když zahradou zavoní bezová limonáda. Někomu sice bezy smrdí, ale pro mne je to parádní vůně, kterou znám z mládí. Z výroby bezového sirupu mojí maminky. Z blogu už jste určitě pochopili, že se v naší rodině ale cukru dost vyhýbáme... a protože už při pohledu na naše dva obrovské bezové keře padaly dotazy na jejich zpracování, píšu, co a jak s nimi děláme.


Bezový sirup
Už mám za sebou několik pokusů o "zdravější" bezové sirupy. Bohužel, většinou končily v koši, nebylo to ono, nebo nevydržely. Navíc, i když dáte místo cukru třtinový a nebo dáte rýžový sirup (recept tady: http://kitchenstory.cz/bezovy-sirup-bez-cukru/), pořád je to sladidlo a pořád se svými nevýhodami. Udělat bezový nápoj bez cukru jde taky (recept tady: http://terezabroschova.cz/bezova-stava-bez-cukru/), ale to jsem doma pila jen já, nikdo jiný.
Bezový sirup tedy děláme. Respektive dělá jej manžel a nebo moje maminka. Obvykle louhovaný za studena a s tak dvojnásobným množstvím květů, než se obvykle píše. Ale s cukrem.

Jen využití je už teď jiné, než dříve. Naučili jsme se už pít vodu a limonády z tibi krystalů, takže nehrozí, že bych opět jen kvůli rádoby využití plodů ze zahrady zase synkovi dávala sladké pití a riskovala problémy se zuby. Spíš teď dám trochu sirupu buď rovnou do první fermentace tibi krystalů a nebo do té druhé. Mikrobi velkou část cukru snědí a zbyde příjemná bezová chuť. Rozhodně ale nečekejte stejnou chuť, jako sirupové pití, opravdu je poznat, že jde o fermentované pití a že tam ti mikrobi cukr "vyžerou". (Jestli to poznat nejde a chutná nápoj sladce, tak buď dáváte sirupu moc a nebo už tibíci "nefungují".)

Fermentovaná bezová limonáda
Čerstvá bezová limonáda, to je květnová záležitost. Dříve jsme dělali kvašenou květovou limonádu podle receptu z blogu Zkvašeno: https://www.zkvaseno.cz/2013/06/kvetove-limonady.html. Jako startér nám sloužila slitá syrovátka z obyčejného Hollandia jogurtu... přiznám se ale, že co mám doma právě ty tibi krystaly, volím snazší variantu právě s nimi (Začněte s tibi krystaly!). Jeden den fermentuji nálev jen klasicky s tibi krystaly, potom nálev sliju a přidám pár květů do druhé fermentace. Ideálně jen co nejvíc bílých květů, zelené stonky už jsou trochu hořké. Přidávám ještě i pár rozinek a nechám přes noc fermentovat. Potom sliju přes jemný cedník nebo plátýnko a uchovávám v ledničce.



Bezové lívance (kostmatice)
Kostmatice - to pro mne byl rozporuplný recept. Jíst smažené obalené bezové květy s bramborami? Na oběd? To by u nás nešlo, všichni bychom nejspíš hned měli hlad a na smažené tolik nejsme. A ochucení vegetou a podobné tipy, to mne taky zrovna nelákalo. Navíc se obávám, že naši předkové v květnu jedli kostmatici, protože zrovna neměli moc zeleniny a "zeleného" na výběr, ne, že by to byla taková vyhlášená lahůdka. Pak jsem dohledala, že se podávala taky nasladko a to už mi přišlo trochu schůdnější, třeba na snídani či večeři nebo jako dezert. Ale klasický postup, který velí namočit květy v palačinkovém těstíčku a pak se pokusit odstřihnout co nejvíce zelených částí (např. recept http://www.gurmanka.cz/2009/05/kosmatice-smazene-kvety-cerneho-bezu) mi přišel moc složitý na realizaci s nužkami a tak.
Takže jsem na to šla jinak. Otrhala jsem květy (co nejméně zelených stonků) přímo do těsta na lívance, které děláváme, a bylo to. Jen díky květům byla směs trochu "mokřejší" a bylo potřeba dbát na pořádnější propečení, aby uvnitř nebylo syrové těsto. Čerstvé zachutnaly všem, na druhý den už ale chutnaly zvláštně. Tak třeba se někomu tento nápad zalíbí.
Bezové lívance s kamčatským zimolezem a jahodami.
Jemný bezový čaj
Matně si pamatuji, jak sušil bezové květy děda. Rozprostřené na sítech ve stínu, přesně tak jak je utrhnul z keře. Tak jsem to dříve taky udělala, celé květy usušila, složitě skladovala a pak se je snažila vecpat do malého sítka čajové konvice. A čaj mi moc nechutnal... až teprve loni jsem objevila dobrou radu, jak na dobrý a jemný (a pěkně skladovatelný) bezový čaj. Podstata je ve dvou věcech. Za prvé potřebujete mít bezový pyl jako nosič chuti hezky uzavřený, aby nevypadal při sušení. Takže je nejvhodnější trhat z keře květy, které jsou rozvité jen z jedné třetiny a pyl je ještě uschovaný v kuličkách květů. Za druhé, stopky černého bezu jsou hořké, takže čím méně jich ve směsi bude, tím bude čaj jemnější. Obvykle se to dělá tak, že se květy suší klasicky celé a až jsou velmi dobře usušené, odrolí se jen ty bílé květy. Je to pracnější, ale výsledek stojí za to.

Odrolená směs suchých kvítků je mnohem kompaktnější a skladnější.
Pár květů si ještě mrazím do ledových kostek spolu s dalšími bylinkami ze zahrady na rádoby "čerstvý čaj proti nachlazení"... a to je tak asi s tím bezem vše.

Co vyrábíte vlastně z květů černého bezu vy?

Červenec – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červenci?
  • odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
  • postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště. 

  • Můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct táče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně, moruše, muchovník, maliny a další ovoce.  A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky. (Další letní dobroty ze zahrady.
  • Opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě.
  • Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhněte na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
  • můžete venku kreativně tvořit, třeba si zdobit látky, ubrusy a polštáře obtisky rostlin (podle hezkého návodu z časopisu Venkov a styl),
  • pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
  • sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,
  • nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
  • pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
  • některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.
Na co určitě zapomeňte:
  • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
  • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Co děláš s úrodou černého rybízu?

$
0
0
Protože mne první trimestr krapet zmáhá, mám pro vás článek, který jsem si pečlivě chystala minulý rok - recepty, shánění, postupné zkoušení, s tím, že letos ho dám zavčas. Předtím, než černý rybíz bude zralý. A stejně zveřejňuji v momentě, kdy je půl úrody už dávno v mrazáku a v ledničce rybízovo-datlová marmeládka... snad mi prominete :-)

Někdy si říkám, že ani nevím, proč jsem si černého rybízu tenkrát zasadila tolik. Kvůli vzpomínkám z dětství? Kvůli úžasným účinkům černého rybízu na zdraví? Vždyť já černý rybíz na jednu stranu moc nemusím a na druhou vlastně zbožňuji. Je takový rozporuplný, na jaře mi nevoní a říkám si, jestli jej budu přes tu zvláštní vůni schopná jíst. Pak se ale ve mně něco zlomí a rybíz mi voní. V dětství jsem nesnášela jeho zdlouhavé trhání a to, že na mne z každého keře vypadávali škvoři. Teď je pro mne sbírání hezký letní odpočinek. Jíst jen tak z keře jej ale nedokážu, je na mně pořád kyselý. V klasických táčích a koláčích nás oba s manželem po rybízu většinou pálila žáha a nedělal nám takto  zrovna nejlépe. Navíc klasické koláče a buchty už u nás nějak nejsou na pořadu dne, stejně jako cukr. Přesto jsem před rokem byla ponořená do různých kuchařek a hledala, jak z rybízu dostat to nejlepší. Smoothie, zmrzlina, džem, ...  a spousta krabiček zamražených kuliček pro další využití v průběhu roku, třeba na vánoční cukroví.


Mražení úrody černého rybízu je pro mne takový základ. Nemusím se bát shonu a toho, že bych nestíhala vyvařovat a zpracovávat rybíz, když je toho na mne hodně v práci. Ono jen to trhání a případně odstopkování dá samo o sobě zabrat. Některé recepty z čerstvých navíc chtějí i odstranit "bubáky". Mrazím ale celé kuličky i s bubáky, na jejich odstraňování před mrazením fakt nemám nervy a na většinu receptů ze zmražených to není potřeba, protože se pak pasírují.
Jediné, co mi obvykle vrtalo hlavou, byla správná doba trhání rybízu. Jak vlastně poznám, že je zralý? Kuličky jsou černé pěkně dlouho. No, podle internetu to vypadá, že je zralý v momentě, kdy spadnou kuličky skoro samy do ruky. Pak se mi samozřejmě ale stává, že někdy čekám až moc douho a při trhání je potom více kuliček na zemi než v míse.

Proč ho vlastně chci co nejvíc zařadit do našich jídel? Lákají mě vyzdvihované účinky na posílení imunity, velký obsah vitamínu C a taky fakt, že podle jedné studie zabraňuje odumírání mozkových buněk. No a rutin (vitamin P) se mi taky hodí pro zdravé cévy. Prostě léčivé bobule jedna báseň. A navíc jsem našla recepty, ve kterých nám opravdu chutná a dodává i takový nádech luxusu. Vždyť kdo mívá na Vánoce kokosovo-rybízovo-malinové koule v čokoládě? To se jen tak nevidí. Ale teď už k receptům.

Rybízovo-banánové smoothie z mandlového mléka
Čerstvý rybíz v létě především skvěle osvěží a tak z něj dělám smoothie. Obvykle jim tolik neholdujeme, ale kombinace s mandlovým mlékem je na zahraničních webech poměrně častá a opravdu má něco do sebe. Smothie je slazené banánem. Někteří do něj ještě přidávají prášek z nepraženého kakaa pro výraznější chuť. Takhle u nás nepohrdnou v létě černý rybízem ani návštěvy, lze ho navíc dělat i z mraženého rybízu.


400 ml mandlového mléka (dělám si zásadně vlastní, před vlastní výrobou "mléka" mandle namáčím kvůli snížení obsahu antinutričních látek, mandlové mléko z aktivovaných ořechů asi u nás ještě koupit nejde) rozmixuji s jedním banánem a 160 g černého rybízu. Smoothie přepasíruji přes síto kvůli slupkám, mám jen obyčejný mixer, takže je to takto potřeba. Pokud má být nápoj v létě osvěžující, je dobré, když je mandlové mléko nebo rybíz předtím nachlazený z lednice.

Nevařený džem z černého rybízu (s cukrem)
Ptáte se, kdy ještě doma používáme cukr? Většinou jen na tibi krystaly a někdy opravdu ojediněle na tzv. comfort food, tedy jídla, ke kterým se vážou vzpomínky z dětství, pocit bezpečí a pohody. A jedním z takových jídel v mém životě je džem či "marmeládka", kterou vyráběla v létě moje mamka. Měla nádhernou barvu, chutnala výborně na lívancích a hned po vyrobení v ní ještě ten krystalový cukr křupal. Protože cukru už fakt moc neholdujeme, dělám této varianty jen jednu skleničku na celé léto na chuť a pro vzpomínky. Jinak už spíš vyrábím rybízový džem z datlí a chia semínek (recept až níže). Nicméně tahle cukrová varianta většinou naprosto nachla naše přátele, kteří cukr neomezují, proto recept dávám i sem.














Na nevařený džem v receptu podle mé maminky je potřeba stejný poměr cukru a rybízu. Potom v lednici poměrně dlouho vydrží (až několik měsíců, je potřeba odebírat čistou lžičkou). Vyrobit jde i s menším množstvím cukru, ale ten už potom nemusí mít takovou výdrž.
250 g čerstvého černého rybízu odstopkujte a odstraňte bubáky. Vložte do mixeru a přisypte 250 g třtinového cukru a rozmixujte najemno. Přelijte do čisté sklenice (propláchnuté horkou vodou) a uchovávejte v lednici.
Odstopkování a očištění od bubáků je sice dřina, ale je potřeba, abyste měli hladký a čistý džem. Někdo mixuje i stopky a bubáky a v džemu mu ty kousky nevadí, jiní je nesnesou. Pokud byste uvažovali o pasírování, tak jde taky při přípravě použít, ale připravíte se nejspíš o prospěšná rybízová semínka. Méně sladkou verzi lze vyrobit v poměru 250 g černého rybízu a 100 g třitnového cukru. Díky obsaženému pektinu je i tak džem většinou pořád dobře hustý. Jen nevydrží tak dlouho. 

Džem z černého rybízu s datlemi
Džem není nutné vyrábět jen z cukru. Třeba následující recept počítá s využitím zmraženého rybízu, datlí a chia semínek pro zahuštění. Původní recept, ze kterého jsem čerpala (od Julie Karla z blogu http://www.karlasnordickitchen.com/blackcurrant-jam-dates-added-sugar/) přidával ještě vanilku, ale já na ni vždycky zapomenu. Každopádně, i tato marmeláda má v ledničce solidní výdrž, když se do ní jde čistou lžičkou. Pro jistotu jí ale vždy dělám jen menší množství, které zvládneme zavčas sníst a pak vždycky zase "čerstvou" z mraženého rybízu z mrazáku. V receptu se rybíz lehce zahřívá, nicméně by to šlo určitě zkusit i jen z čerstvého nebo jen rozmraženého.


250 g černého rybízu (klidně se stopkami a bubáky) lehce zahřejte v rendlíku. Pár minut. Potom vhoďte do mixéru a přidejte 4–5 vypeckovaých datlí (dávám ty Medjool) a lžičku chia semínek. Vše rozmixujte a propasírujte přes sítko do čisté vyvařené sklenice.

Kokosovo-rybízovo-malinové koule v čokoládě podle Hany Valáškové
Tohle cukroví bez cukru je báječné. Právě o Vánocích vytahuju mražený rybíz nejvíce a kouzlím z něj luxusní a osvěžující dobroty. Tyto krásné kuličky dělám podle receptu z Instagramu Nové tělo: https://www.instagram.com/p/Bc26hNpFMCv/?taken-by=novetelocz, jen v menším množství a víckrát 50g bio kokos, 50g rybízové pyré (přepasírovaný rybíz... cca 70g kuliček), 10g lyfoizované maliny a hořká čokoláda, aby bylo vždy co nejvíce čerstvé. Uchovávám v lednici.



Rybízový kešu krém na spojování cukroví a sušenek
Mascarpone čtverečky (s koření, kokosovou moukou, ale hlavně bez cukru) je dobré taky něčím spojit. Hodně se mi osvědčil rybízový kešu krém, který je poměrně jednoduchý, chuťově zajímavý a hezky barevný. Kešu jsou nasládlé samy o sobě, takže není potřeba nijak doslazovat. Ostatně kombinace kešu a rybízu se používá např. v raw zákuscích poměrně často, třeba tady: http://www.rawmanrawoman.com/50-lehky-raw-dortik-z-cerneho-rybizu/.


Zpátky tedy k tomu kešu krému a receptu na něj. 90 g kešu minimálně na 24 hodin namočte do vody s trochou odkapané syrovátky z jogurtu (či kefíru). Vodu potom slíjte a kešu rozmixujte. Nechte kešu hmotu na pečicím papíře trochu "oschnout". Mezitím rozmrazit cca 60g černého rybízu. Jakmile je povolený, propasírujte jej přes síto - získáte rybízové pyré. Smíchejte je s kešu hmotou a spojujte krémem cukroví. Rybíz hodně barví, je možné, že bude lehce barvit i to cukroví.

A teď už ze zimně laděných obrázků cukroví zpátky do začínajícího léta. A příště už žádné jídlo, nýbrž doufám, že konečně dopíšu článek o skvělé knize Zelenina z ekozahrady od Jaroslava Svobody, ta knížka je totiž vážně super.


Odkazy:
http://www.vyvazenezdravi.cz/cerny-rybiz-zapovezene-ovoce

O knize Zelenina z ekozahrady

$
0
0
Už jsem si toto jaro chystala článek o tom, jak mi to s těmi polykulturami od pana Svobody vlastně vůbec nejde. Nepoznám plevel od vysetých semínek, nepoznám jednotlivé odrůdy, nemám stabilnější úrodu a prostě se mi nějak nedaří. Zeleninu zkouším usměrňovat do řádků a různě střídat, dumám nad použitím mulče a věčně nevím, jak tedy tu zeleninu nějak dobře prostřídat, aby na záhoně pořád něco rostlo a nekoukala jsem na prázdná místa, zvlášť když na malé zahradě nemám místa nazbyt... no a do toho mi v květnu přišla objednaná kniha Zelenina z ekozahrady.
Kniha je veliká a hezky těžká, prostě pořádné čtení plné spousty informací.
Myslím, že každého, kdo zahradničí přírodně, doslova pohltí. Tolik tipů, rad, konceptů, nápadů... nevím, jestli bylo rozumné vydat ji v květnu, když se člověk v zeleninové zahradě skoro nezastaví. Já spíš seděla u čtení a leccos mi bylo sežráno, leccos jsem zasadila a zasela pozdě či zapomněla dopěstovat. Víc jsem četla, než se vrtala v záhoně. No, letošní úroda kvůli tomu až tak moc zářná nebude, ale utěšuji se, že ta příští bude stát za to. Když už vím, jak si spoustu zeleniny ve svých záhonovištích pěstuje pan Svoboda a jeho žena Lada.

V knize je kompletně vysvětlené, jak takové záhonoviště správně založit (aby ta úroda opravdu stála za to). Jak na bezorebné a bezrycí pěstování a taky teorie ohledně posloupnosti plodin během roku. To bylo zrovna moje oblíbené, konečně budu trochu vědět, jak zaplňovat ty mezery po sklizené zelenině. Některé oblíbené kombinace jsou popsané přímo v knize: třeba ředkvičky a hrášek nebo salt mrkev a hrášek. Hlavně díky za to, že je v knize tolik a tolik fotografií, lépe se to všechno dá představit.
Postup tvorby záhonoviště je hezky názorný a dobře vysvětlený.
Novinkou tam pro mne bylo několik představených strategií k odplevelení záhonů. Hezky popsáno, kdy má smysl něco obmulčovávat a kdy se spíš vyplatí vysklízet, co jde a natvrdo zamulčovat vše a zasadit zeleninu do hnízd. A nebo jak na odkopřivování záhonu pomocí dýní. Z textu je vidět, že si to všechno autoři dobře vyzkoušeli a vycházejí z vlastní praxe a z toho, co je při tvorbě záhonů potkalo a potkává. Je krásné, že toto všechno sdílí s ostatními za pomoci knížky.
Strategie na odplevelení záhonů pro mne byly zajímavou novinkou.
Dost se mi líbila jejich strategie na slimáky - vyrábí si měděné límečky. Po tom, co jsem to chtěla s tou mědí vzdát (měla jsem koupený takový ten malý plůtek z měděných drátků... jenže nepočítal s nerovnými záhony a slimáci jej podlézali) se objevilo mnohem lepší a neprůstřelnější řešení odzkoušené právě panem Svobodou. Až si konečně ve stavebninách vyzvednu měděný okap a řádně za pomoci mého tatínka rozřežu na dostatečné kousky, tak dám určitě na blogu vědět, jestli to na ty slimáky zabralo. Každopádně mne knížka opět posunula zase dále směrem k záchraně mé úrody před slimáky.
Už se nemůžu dočkat, až měděné ruličky proti slimákům taky vyrobíme a vyzkoušíme.
Velká část knihy se potom věnuje pestrému množství různé zeleniny a skvělým tipům na její konkrétní pěstování.  Věděli jste, že fialovou mrkev "Purple Haze" se nevyplatí vysévat dříve než v červnu? A já si říkala, proč mi letos, kdy ji mám poprvé,  ne a ne klíčit. A nebo že vodnice snese i teploty až - 7° C? Vždycky si už říkám, že mám o zelenině načteno hodně, ale v této knize mne toho ještě poměrně dost překvapilo.
Spousta zelenin tam má celé stránky plné zajímavostí k pěstování.
Další velká část knihy je potom věnována úpravě zeleniny v kuchyni. Právě zde poznáte, že kniha má tentokrát dva autory... a já jsem za to nesmírně ráda. Paní Lada je labužnice, jídlo jí dělá radost a ráda jej připravuje, vymýšlí nové recepty a kombinace, experimentuje. Od takových lidí se tipy k úpravě zeleniny čtou nejlépe, prostě už z textu jde vidět láska a péče, kterou věnuje tomu, co si spolu vypěstovali. Vím, že někteří čekáte, jak se k veganské stravě vyjádřím a co mi kniha z tohoto pohledu dává, když se ve výživě poměrně hodně (ale stále laicky) orientuji a na téma správné výživy a různých směrů bych mohla zapáleně diskutovat hodiny a hodiny a zvlášť k veganské stravě (pokud je nesprávně prováděná) mám poměrně dost výhrad, když přijde na řadu diskuze zdravotních přínosů...
Jsem nadšená, že kniha má dva autory... části psané paní Ladou dodaly knize další zajímavý rozměr a budu se k nim moc ráda vracet.
Z různých textů pana Jaroslava Svobody totiž vnímám, a to velmi silně, takové určité ukřivdění. Boj, militantnost, cílené používání argumentů o zdraví bez kritického dohledání, jak to reálně je, a bez individuálního přístupu ke každému člověku jako jedinci (aneb člověk s nevhodně nastaveným střevním mikrobiomem s přemnoženými kvasinkami trpící kvůli tomu na ekzémy a potravinové alergie fakt musí vyřadit mléko a také cukr, lepek a kolikrát i půlku ovoce, aby se uzdravil... ale to přece neznamená, že je to vhodné a prospěšné pro všechny). V jeho světě za zdravotní problémy lidí může mléko. V mém světě za zdravotní problémy může spíše nepátrání po primární příčině problému a spokojení se s nalezením jedné potraviny "jako viníka". A poté frustrace, že "mléko už přece nepiju a furt nic". Ach jo. No nic, při čtení prosím mějte na paměti, že kritika kravského mléka tam stojí na dost chatrných základech, nic není tak krásně černobílé, jak je prezentováno, a metabolismus vápníku v těle je velmi komplexní a závisí na velkém množství faktorů, o kterých toho bohužel pan Svoboda zas tak moc neví.
Zelenina je nádherná a rozmanitá, jsem moc ráda, že autoři věnovali spoustu místa krásným fotografiím, knihou je radost listovat.
Avšak zpátky ke knize. Jako naprosté pohlazení pro duši potom bylo číst část knihy, kterou napsala paní Lada Svobodová. Z jejích textů o vaření a o jídle jsem měla radost. Nepotřebuje obviňovat mléko, obviňovat maso, obviňovat nepřímo lidi, kteří tyto věci jedí. Předkládá krásnými slovy svoji vizi, svůj přístup a nechá člověka, aby ji následoval, jestli chce. Ona prostě ví, co dělá, a proč to dělá, a nepotřebuje na řádcích knihy s nikým bojovat a nikoho obviňovat, prostě jen nechá nahlédnout pod pokličku jejího světa. A já nahlédla moc ráda. Jak lze čerstvě se rozvíjející kvítky brokolice použít do salátů. Jak napařuje patizony. Jak vypráví o sušených pastinákových plátcích jako přísadě do polévky. Jak zahušťuje pečenou zeleninu ovesnými vločkami. Či jak využívá lahůdkové droždí, cibulovou nať a sezam na chutný základ na posypku. Nádherná inspirace a vyprávění o zelenině v hlavní roli podle mne chytne za srdce každého, ať už vyznává jakýkoliv výživový směr.
Když jsem četla její vyprávění o tom, jak nějaké období nemohla jíst cibuli, bylo milé vidět, jak prostě pozoruje a sleduje své tělo a přistupuje k takové věci individuálně. Jak si prostě našla cestu k pórku (stejně jako já, když mne po porodu trápil s cibulí naprosto stejný problém) a bylo to milé.  Mít tak tento text v době, kdy jsem hledala řešení, co s tou cibulí a jak mám vařit... trvalo mi, než jsem pórek objevila. Není tam žádné zobecňování, že lidi nemají jíst cibuli či nucení, jak je to super a lepší a zdravější než jiná zelenina. Prostě jen milé doporučení, aby používání cibule v kuchyni odráželo stav a oblibu těchto skvělých rostlin u všech strávníků. K tipům, jak na zeleninu, od paní Lady se prostě v knize budu ráda pokaždé vracet.

Poslední velká část knihy je úchvatná. Měsíc po měsíci v roce ukazuje, jak záhonoviště vypadá v průběhu roku a co je dobré v té době dělat a řešit. Fotky ukazují to krásné množství zeleniny a tolik hojnosti, radost koukat.
Vidět záhonoviště v průběhu času, to je paráda.
Jedno je teď jasné, stejně jako se ráda vracím k první knize pana Svobody, moc ráda se budu vracet i k této. A pevně doufám, že teď s její pomocí už to s tou zeleninou přírodně opravdu dobře půjde. Všem zapáleným pěstitelům a milovníkům zeleniny, kteří chtějí zkoušet pěstování přírodně a prostě jinak, ji rozhodně doporučuji.

Více informací:

Srpen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v srpnu?
  • Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
  • Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.
  • Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
  • Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
  • Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
  • Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.
  • Můžete chodit bosky - po suché trávě, římském heřmánku, kamínkách písku či bosých chodníčkách.

Na co určitě zapomeňte:
  • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
  • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého srpna by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Listopad – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v listopadu?
  • Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
  • Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.
  • Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
  • A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost. Pokud máte nějaké problémové listí, nepalte jej, ale raději jej zahrabte (více o problémovém listí).
  • Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel
  • Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, zimní pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
  • Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.

  • Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
  • Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
  • Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
  • Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Březen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v březnu?
  • Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou. (O rychlených kvtinách v květináči.)
  • Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
  • S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.

  • Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu. (Co set a sázet?)
  • Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
  • Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
  • Březen je doba, kdy už milovníci zeleniny za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého

$
0
0
Třeba už to teď opravdu vyjde. Jsem věčný optimista. Trávníky, které se nemusí sekat, mne před lety úplně dostaly (psala jsem o nich: Bezúdržbová trávníková předzahrádka). Najdříve jsem experimentovala s úrazníkem, nicméně jeho pěstování tady na suchém horkém svahu jsem musela vzdát (Úrazníku, vzdávám to.). Chvíli trvalo, než jsem tedy začala experimentovat s rostlinkou Rmen římský (Chamaemelum nobile)... 
Kdeže je ten trávník? No, zatím si musím pěkně dlouho počkat, rostlinek bylo jen pár... na víc jsem neměla finance (a jako těhotná ani sílu je sázet). Jednou snad ty krokusy budou vykukovat právě ze zelené ploch, která se nemusí kosit.
První pokusy vypadaly slibně, šla jsem na to od semínek. Vysévala v květnu a pak každý den pečlivě zalévala (bylo tady sucho). Trochu neochotně začal nakonec heřmánek rašit a za chvíli udělal ten pěkný zelený koberec. Chůze naboso po něm byla úžasná, ráj pro chodidla a krásná vůně (Rok péče o naše (přírodní) trávníky). Radovala jsem se z úspěchu, heřmánek římský dokonce i půvabně kvetl. No ale pak se začal vytahovat a vytahovat. Místo trávníku mi tam rašila heřmánková louka a tak jsem se pustila do zkracování, nejlépe to šlo nůžkami. Aby se zahustil, aby byl víc "trávníkový". Úspěchy jsem měla, ale pak přišlo sucho a zalívání toho sestříhaného trávníku z římského heřmánku mi dávalo zabrat. Nakonec jsem jej nechala vyrůst na podzim opět v krásně kvetoucí záhon a upustila od nízké zelené plochy. Po zimě potom vypadal dost zbídačeně a tak všelijak. 

Nepřipomíná vám ta péče něco? Já tedy získala víc než silný pocit, že s tou představou trávníku, který se nemusí kosit a o který se téměř nemusím starat, jsem se silně odchýlila od plánu. Vlastně jsem se o ten trávník z římského heřmánku starala skoro stejně, ne-li složitěji, jako o trávník klasický. Trochu se to minulo účinkem. A tak jsem se opět ponořila do různých článků a textů a hledala, kde jsem tedy udělala chybu...

Vypadá to, že jsem prostě jen vsadila na "špatnou" odrůdu. Zhlédla jsem se totiž v obrázcích již zapěstovaných krásných zelených plochách, na které se využívá vyšlechtěný Chamaemelum nobile Treneague. To "trenegue" je tam podstatné. Vyšlechtěná nízká odrůda nejspíš nepokvete, ale bude dělat, co chci, tj. vydrží sešplapávání a vytvoří nízký zelený porost. Sazenice této odrůdy u nás prodává asi zatím jen prodejce http://www.zivebylinky.cz/.

A pak v momentě, kdy jsme dělali terasu, přišla ta správná chvíle pro experimentování. S manželem jsme se rozhodli zvětšit plochu terasy na úkor "trávníku". Terasa je vyvýšená a plně na jih, trávník, co tam byl, byl po většinu roku hnědý, spálený a ošklivý. I když jsme jej zalévali, tak to moc nedával. Po zvětšení terasy zbyly pro zeleň takové nekositelné malé různé plochy a přesně na to jsem vycítila přiležitost. "Vyzkoušíme ten opravdový nízký heřmánek!" Na podzim jsem tedy nakoupila deset pokusných sazenic a s vypětím (narůstající těhotenské břicho už bylo znát a limitovalo mne ve všem na zahradě) je zasadila do celkem vysoké vrstvy kompostu. Ten kompost je tam nutný, protože římský heřmánek má rád půdy bohaté na humus. A také dostatek vláhy, ke kterému mu vrstva humusu pomůže. Je jasné, že v létě jej budeme muset čas od času zalít, ale to bychom trávník museli taky.

První pokusná plocha osázena pár sazenicemi. Bude z toho minitrávník s šlapáky? Přežije zimu? Budu moct na jaře dosázet další? Takové dotazy jsem si kladla, když jsem heřmánky sázela.

Prostor mezi sazenicemi jsem zasypala štěpkou, aby nevysychal a do mezer jsem vsadila cibulky krokusů, které jsme vykopali při stavbě terasy. Snad budou vždy na jaře dobře heřmánkem prorůstat.

No, zatím můžu konstatovat, že zimu heřmánek přežil. Držte mi palce, ať zvládne i léto a postupně se začne rozšiřovat a zarůstat do sebe. Třeba mi to konečně s tou zelenou nekosenou plochou opravdu vyjde. Už se těším, jak bude voňavá.





Kdy a jak ostříhat okrasnou šalvěj hajní?

$
0
0
Tak tohle je přesně ta informace, kterou hledáte jen jednou jedinkrát a pak už ji víte. A ještě se divíte, jak to, že se na to někdo může ptát. Vždyť je to jasné a samozřejmé. Stoprocentně se budu i já další roky suverénně tvářit, jak jsem hned jako zkušená zahradnice věděla, co s tou šalvějí mám dělat. A tak tu raději mám tento příspěvek, aby mi připomenul, že všechno se člověk musí naučit postupně a jsou chvíle, kdy prostě neví, co s tou kytkou má dělat.

Šalvěj hajní (Salvia nemorosa "Amethyst") mám poprvé a je to láska na první pohled. 
Přesně toto byl příklad stříhání okrasné šalvěje hajní (Salvia nemorosa "Amethyst"). Sázela jsem ji teprve loni na jaře a docela jsem si tuhle trvalku zamilovala. Krásně a dlouho kvete, láká včely a motýly a roste docela vzpřímeně, takže se hodí i do užších míst, kde je potřeba procházet. No a dobře snáší místní dlouhá sucha.
Teď v březnu vypadaly seschlé části okrasné šalvěje po zimě nějak takhle:


A já najednou nevěděla, jak je vlastně mám stříhat. Přecejen, jejich kulinářská příbuzná (Salvia officinalis "Culinaria") je totiž zelená celou zimu a prakticky se ani nestříhá. Ale tyto okrasné šalvěje jsou očividně v zimě hnědé a seschlé. Mám je střihnout až u země s tím, že obrůstají znovu? Nebo obrostou ze starších výhonů jako perovskie a musím jim nějakou hmotu dřeva nechat?
Články na internetu probíraly jen, jak stříhat okrasnou šalvěj ještě v sezoně, aby znovu kvetla (remontovala), ale o tom, co s nimi na jaře nebyla ani zmínka. Asi to všichni vědí. Ono by stačilo prostě jen počkat a podívat se, jestli rostlina obrůstá ze země nebo z výhonů... jenže já se mezi kojením miminka dostanu na zahradu jen po malých chvilkách a když chci něco udělat, připravit, musím využít chvíli, jakou mám. 
Nakonec jsem v jedné diskuzi od jedné milé paní zjistila, jak to s těmi okrasnými šalvějemi hajními je. Prostě vyrůstají vždycky znovu ze země a tedy staré stvoly je možné všechny dát pryč. Tak, a už to vím. Příští rok nasadím mezi šalvěje narcisky a krokusy, protože jim nic nebude stínit a využijí prostoru, než začnou růst šalvěje. A stříhat je budu brzy, aby byly ty krokusy na jaře zavčas vidět.

Duben – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v dubnu?
  • Užijte si květiny: kvetou fialky a později budou rozkvétají hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány a narcisy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví. No v stínu či polostínu postupně rozkvetou i pomněnkovce a srdcovky.

  • V trávníku už můžete brzy začít hledat čtyřlístky.
  • Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med"či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
  • A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se či hrát stolní hry. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.
  • Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
  • V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
  • Můžete vyset bylinky (bazalku, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotka, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek. (Co kdy můžu sázet a set?)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Náš milý pýr a mulčování štěpkou

$
0
0
Myslím, že každý zahradník má na zahradě ten "svůj" plevel. Neodbytného spolubydlícího, který je tam prostě pořád. Při každém pletí se více a více poznávají. Po pár letech už zahradník ví, na jakých místech se plevel objeví, v jakou dobu. Taky kdy povyroste natolik, že je už hodně obtížné jej plet. Pozná, jak vypadají mladé výhonky, jak dospělé rostliny, kterým směrem se při rozšiřování vydává. Kteří živočichové jej mají rádi, jestli je jedlý, jak voní...

Vpravo je ten NÁŠ plevel, důvěrné známý, v naší zahradě je prostě jako doma.
Ten "náš" plevel je pýr plazivý (Elytrigia repens). Vlastně tu hojně byl už v době, kdy jsme pozemek kupovali, prostě tady byl vždycky doma. Za ty roky už ho důvěrně známe. Má plazivé oddenky kousek pod povrchem, kterými se rychle šíří. Krásně "spravuje" zhutněnou a rozježděnou půdu, mají jej rády žížaly a je jisté, že zrovna v jeho blízkosti na spoustu z nich narazíme. Zelené špičky vyrůstají z oddenků už v tajícím sněhu a mají takovou sílu, že sousedům protrhaly folie proti plevelu, které měli. Často se mi plazí a rozšiřuje kolem kamenů a pod nimi a to je teprve boj jej odtud dostat. O jeho listy si člověk při pletí kolikrát pořeže ruce, jsou potřeba rukavice. Když se ale utrhne správně, docela funguje slušně na zavazování kytiček, aby se tak rychle nerozpadly, než je člověk dá do vázy.
Už jsem si zjistila, že je alelopatický, obsahuje glykosid (agropyren), aby potlačil růst jiných rostlin. Opravdu je potřeba jej například od trvalek raději dostat pryč. Nicméne, když už člověk pýr plazivý pleje, tak získává z oddenků solidní materiál na bylinný léčivý čaj. Na zlepšení látkové výměny, snížení  cholesterolu atd., vlastně jde o docela silnou a léčivou bylinku.

Dávná fotka - vytahané kořeny pýru z místa, kam jsem chtěla sázet trvalky. To jsem tehdy vůbec nevěděla, že bych si je mohla očistit, nasušit a udělat z nich čaj :-)
Nejsme jediní, kdo jej mají na zahradě. Takže už jsme od různých sousedů poznali různé strategie, jak se jej zkusit zbavit. Někdo na něj cílí drsnou chemií. No věřte nebo ne, i dávky různých herbicidů celkem zvládají jeho části přežít, navíc je v okolních neudržovaných pozemcích, takže snadno ze semen nalítá na zahrady znovu. Kdo má jen trávník, tak seče a seče. Pýru to vůbec nevadí a vesele si prospívá i tak, jen se třeba méně šíří. Už jej celkem v nízkosečených trávnících poznám, je to prostě taková "horší" tráva. Mají jej v trávníku naši sousedé i můj táta v sadu. Někteří na něj útočí rotavátory, čímž jej akorát ještě víc vlastně namnoží. Nejúčinnější bývá kompletně převrátit půdu vzhůru nohama a pečlivě všechny ty oddenky vybrat a pak teprve něco sázet. Doporučuje se také velmi silný mulč... jenže pokud je tahle zamulčovaná plocha menší (třeba jeden záhon), pýr z okolí si to jednoduše vesele podplazí a vyroste hned za tou plochou a počká si, až tam něco zasázíte, aby zkusil prostor obsadit znovu. Prostě excelentní stratég. je vlastně poměrně obdivuhodnou rostlinkou, jen tak se nevzdá.

Proč o něm takto vlastně píšu a proč zmiňuji mulčování? Možná si pamatujete, jak jsem se rozplývala nad kamínkovým mulčem (tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2014/06/moje-tipy-na-ekologicke-pestovani-jahod.html). Kamínkový mulč by byl super, nebýt právě pýru. Kamínky se totiž po čas trochu zapasují do půdy a jak se tam objeví pýr, vesele se mezi nimi plazí a odolává pokusům o vytažení. Ty kamínky ho hezky drží, takže se vlastně jen potrhá nebo nejde vytáhnout vůbec. A tak ze zahrady ze spousty míst postupně kamínkový mulč oddělávám a nahrazuji ho štěpkou. Z té jde totiž pýr vytáhnout úplně parádně. Lehce rozhrábnu štěpku, zatáhnu a půlmetrový šlahoun je venku. Trvalky, květiny i třeba měsíční jahody potom mají větší šanci, že si na ně pýr nedošlápne.
Tak třeba se někomu bude tento tip s mučováním hodit.

A jaký je ten Váš plevel na zahradě, který už dokonale znáte?

Mravenci na stromech

$
0
0
Když jsem poprvé v zahradě viděla mravence, jak lezou v řadě za sebou na ovocné stromy, přišlo mi to vtipné. Byla to taková roztomilá dálnice po kmenu, dělali jsme si z toho legraci. Až nám ale odešla první hrušeň Dicolor (Co se nepovedlo...), tak už nám ti mravenci tolik legrační nepřišli. Zjistili jsme totiž, že jsou to schopní pěstitelé mšic. Pečlivě si je odchovají a pak je jednu po druhé roznášejí na ovocné stromy a keře a přemisťují právě podle toho, kde mají mšice potravu. Dělají to v době, kdy mšice ještě nelétají.
Jakmile se pak někdo k jejich mšicím třeba jen přiblíží (slunéčko sedmitečné například), braní je, jak jen mohou. Pustili se i do mě, když jsem zkusila na jejich mšice třeba jen chytnout. Nenechají žádné přirozené predátory, aby ty populace mšic alespoň trochu zredukovali...  od té doby, co jsme to zjistili, už bereme mravence na stromech vážně a snažíme se jim přístup na strom zamezit.

Co se obvykle radí na internetu na ekologické odehnání mravenců? Následující tipy:
  • omotat kmínek stromu provázkem s aromatickými bylinkami a rostlinami. Často se uvádí: máta, šalvěj, hřebíček, skořicové rolky, levandule, pelyněk. Někdy to nezabírá, někdy ano. Ovázání je nutné občas obnovovat. Nezapomínejte také na kůly s úvazem, že kterých mohou mravenci na strom také přecházet. Každopádně u nás to absolutně nezabíralo, mravenci si vesele lezli dál, bylinky nebylinky.
  • umíchat blátíčko z jílu, oleje a sypkého koření (paprika, skořice, mletý hřebíček, pepř) a pomazat jím kolem dokola kousek kmenu. Nevýhodou je nutnost obnovy "nátěru" po dešti. 
  • ke keřům lze na zem rozsypat rozdrcenou školní křídu a opět také pepř, hřebíček, skořici. U nás jsme sypali celé skořicové sáčky a na mravence to vůbec nepůsobilo, bohužel. Škoda té skořice.
  • keře lze mulčovat listy máty, kterých obvykle bývá hodně (máta se velmi rozrůstá), takže o ně není nouze,
  • v nouzi by měla pomoct i stará zubní pasta či nepoužívaná voňavka, nebo zapravit při sázení do půdy větší množství kávové sedliny,
Vše směřuje k tomu, aby mravenci ztratili stopu na stromy a nešli na ně. Třeba u nás jim ale tyhle vůně v podstatě vůbec nevadily. Touha po pěstování mšic a jejich sladké šťávě prostě byla asi silnější. Navíc jsme na zahradě měli dříve spousty a spousty mravenišť, možná o ty stromy bojovali i mezi sebou.

Museli jsme přejít na silnější zbraně, abychom ochránili naše ovocné stromy. Našli jsme si lepové pásy na stromy od Biocontu a koupili je, že s nimi stromy obalíme. Na pár let se z toho stala každoroční, hrozně nepříjemná činnost. Doteď jsem nepochopila, jak si výrobce představoval, že asi lidi ty pásy na stromy dávají... pásy nebylo za co chytnout, ruce jsem měla upatlané lepem, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila. Umývala jsem to z nich hodiny. V rukavicích ty pásy na stromy namotat moc nešly, nehledě na to, že se tím rukavice vlastně zničily. Bylo to každoroční peklo ty stromky omotat.
Kamarádka mi poradila, ať si jen koupím lepidlo na mravence v kelímku a nanesu přímo na kůru stromů, je to jednoduché. Jenže dědeček mne od toho odrazoval: "Ne tu kůru prostě žádná chemie přijít nesmí, ten strom to všechno vstřebá a máš to pak v tom ovoci...". Nikdy těmhle chemickým věcem nevěřil a byl dost opatrný. A já raději taky. I když jsem měla kelímek s lepidlem koupený, nějak jsem se nerozhoupala jej nakonec použít a opět pracně omotávala kmeny těmi lepovými pásy, jen aby nešlo to lepidlo přímo na kůru. Až do letošního roku.

Na eshopu Biocontu jsem místo těch obvyklých lepových pásů našla Vermiflix – lepidlo ve spreji. Nic světoborného, prostě lepidlo jako to v kelímku, akorát jsem k němu dostala od kamarádky i dobrý tip. Namotat si na kmen stromu kus pečicího papíru, ovázat v klidu provázky, aby to drželo, a pak nastříkat sprejem to lepidlo. A tak mi skončilo trápení s omotáváním stromů. Teď je to celkem rychlé. Pásy musím dělat trochu větší, protože to lepidlo ve spreji je takové tekutější a stéká dolů. Jistě by to stejně šlo dělat i s tím lepidlem v kelímku, prostě natřít tu vrstvu pečicího papíru tím.

Ochrana stromů proti mravencům.
Ještě raději dodám, že mravenci umí být pro zahradu i užiteční. Jsou takovou úklidovou četou na zahradě, uklízí mrtvé živočichy, semena, spadaná jablka či jiné ovoce, provzdušňují půdu systémem chodeb, žerou škůdce (např. housenky, které požírají zeleninu). Proto jim přístup na stromy omezuji, ale nesnažím se je v zahradě ničit. Zas tak moc jich tam nemáme, že by byla narušená ekologická rovnováha a škodili by plošně našim rostlinám.

A co vy? Jak řešíte mravence, kteří na stromy roznášejí mšice? Co se vám osvědčilo?


Vysněná zahrada v průběhu celého roku

$
0
0
Každou zimu se ráda dívám na fotky naší zahrady. To, jak se v průběhu roku mění, co kvete, co se barví. Vzpomínám, jak v danou chvíli zahrada voní. Trošku mi v těch fotkách ale chybělo třeba to, jak se rostliny hýbou ve větru a zpěv ptáků či jak je naopak zahrada v zimě úplně klidná a tichá.
Tohle všechno byl takový impuls pro to, abych vybíhala po chvilkách v roce 2018 na zahradu a zkoušela amatérsky zahradu natáčet. Jen tak, bez stativu, obvykle dost narychlo. Video, které z tohoto pokusu nakonec vzniklo, má 11 minut. Je roztřesené, místy rozklepané, lehce rozmazané. V zahradě je vidět různé materiály pro přípravu terasy, lešení, neuklizené věci... až jsem si nejdřív říkala, jestli si jej nemám radši nechat jen pro sebe. 
Nenechávám. Dávám jej na blog mimo jiné i proto, že mi říkáte, že naživo (ano, potkávám vás, čtenáře, někdy právě i naživo a vždycky je to kouzelné setkání) je naše zahrada vlastně docela malinká. Z fotek rozhodně vypadá pro nezasvěceného člověka větší. Tak třeba vám video ukáže naši zahradu zase trochu z jiného úhlu. Nicméně, youtuber se ze mne určitě nestane, nějak na to video nemám moc vlohy :-) 


Fotografie zahrady z různých let, seřazené podle měsíců, jsem taky dala dohromady. Původně jsem si takovou sbírku zkoušela tvořit na Pinterestu. Nicméně tam by ji nemohli vidět ti, kteří nemají účet. A tak putovaly fotky jednoduše o alb do online služby a postupně k nim přidávám popisky. Koukněte, jak dokáže být taková přírodní zahrada po celý rok krásná a zajímavá a pestrá:


Galerii fotografií naší zahrady najdete na adrese: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/716550


Hudba pro video pochází ze stránky: https://www.bensound.com/royalty-free-music/cinematic, autorem je Benjamin Tissot.

Květen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.
  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
Začátkem května začínají půvabně rašit i pérovníky v malém lesním zátiší na zahradě.

  • Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit jedlý trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
  • Krásné fialkové pažitkové květy můžete přidat do salátů či pomazánek. Na konci měsíce už kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Také se už mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. (O jarních dobrotách.)
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Na co si dát pozor:
  • Jarní mrazíky mohou zničit úrodu. Zeleninu a jahody lze zakrýt netkanou textilií a nejlépe mít na zahradě pestrost, aby i v případě mrazíků přecejen něco na zahradě k jídlu zbylo. (Více o jarních mrazících.)

Jak to na jaře vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z května: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228193

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Srdcovky jako vzpomínka na babiččinu květinovou zahrádku

$
0
0
Už je to pár týdnů, co jsem se naposledy rozloučila s mou babičkou. V létě by jí bylo 89 let a já měla tu čest znát tuto neuvěřitelnou ženu více než třicet roků. Bydleli jsme dlouho v jednom domě a do toho domu se pořád jednou za týden vracím za dědečkem. A pořád tak nějak čekám, jestli se v nějakých dveřích neobjeví a neusměje na mne. Dívám se na různá místa v domě, v zahradě a vzpomínám, jaké to bylo a co jsem tam zažívala, když tam ještě babička byla. Moje vzpomínky se točí také kolem malé květinové zahrádky pod okny.


Malou květinovou zahrádku si babička zbudovala na místě původního hnojiště. Můj táta a jeho sestra mají na to místo vtipné i méně vtipné vzpomínky, já už to místo vždycky znala jen jako babiččinu květinovou zahrádku. Nejvíce vzpomínek si vybavuji hlavně z jara. Babička mne učila, jak která květina jmenuje. A že těch jarních tam bylo... krokusy, ladoňky, hyacinty, narcisy, modřence, moře červených a žlutých tulipánů. Jako dítě mne fascinovaly oranžové královské řebčíky, zničehonic byly najednou v záhoně a tyčily se tam jako dominanta. No a potom srdcovky. Kterou malou holku by nefascinovaly malá růžová srdíčka. Chtěla jsem si z nich vždycky navlékat "korále" a nosit je na krku jako princezna.

To jsem já jako malá v babiččině květinové zahrádce. No a fotografie mojí milé babičky.
Květiny v zahrádce se pořád v čase měnily, často podle toho, jak se tam kterému druhu dařilo. Sousedky z vesnice, návštěvy, známí - nosili různé kytičky a babička je prostě vždycky někam do té zahrádky dala. Kvetly jí tam i růžičky, zvonky, taky lilie a pár jiřin. Byla to taková sbírková zahrádka, taková všehochuť a vždycky tam bylo něco na koukání.

I když si matně vzpomínám, že srdcovky později ze zahrádky zmizely, zůstávají mi v paměti právě jako ta obdivuhodná kytička, kterou mám s babičkou spojenou. A ještě tady i ty zvláštní oranžové řebčíky. Asi z určitého smutku či nostalgie, vypravila jsem se do zahradnictví a k těm svým pár srdcovkám ještě další a další přikoupila. Chci se každé jaro koukat z okna kuchyně na moje kytičková zákoutí a díky srdcovkám si vždycky na babičku vzpomenout. 

Bylo na ní úžasné to, že se vždycky o všechny zajímala. Upřímně. Opravdově. Zajímal ji můj blog, moje zahrada, moje práce, moje názory. Pravidelně se mne třeba ptala, co vařím. Měla neuvěřitelnou paměť, z hlavy okamžitě dokázala říct, kdy má narozeniny kdo z vesnice nebo který známý český herec. Ráda pozorovala východ slunce a přesně mi byla schopná říct, ve kterém měsíci nad kterým místem doma to slunce bude vycházet. Jestli se jednou dočkám někdy vnoučat, chci se o jejich život a všední drobnosti zajímat právě tak, jako ona o ten můj život. Upřímně, zvědavě. Je to hrozně moc fajn, když se o vás někdo takto pořád zajímá.

Jednu srdcovku mám i ze severozápadní strany domu, zatím podsazenou jen modřenci, takže v létě po ní zůstává prázdné místo.
No ale zpátky k blogu, zpátky k srdcovkám. Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) je půvabný tzv. efemér, tedy květina, která po odkvětu (někdy v půlce léta) seschne a zatáhne se celá opět do země. Díky této její vlastnosti s ní ne každý umí pracovat v záhonech, protože v dubnu a květnu zabírá (ta klasická, vyšší) poměrně velké místo a potom v půlce léta koukáte na pár seschlých listů a mezeru. Osobně mi přijde nejrozumnější použít ji tak, jak je to pro ni přirozené. Do polostínu pod vzrostlé stromy do půdy s přidaným kompostem. V zimě ji spadané listí ochrání před mrazem. No a pokud ji zasázíte nahusto mezi další stínomilné podrostové trvalky či nějaké kapradiny a další jemné rostliny, tak se srdcovka stáhne a ostatní nad jejím místem prostě jen víc roztáhnou své listy.
U rodin s dětmi je dobré myslet na to, že je rostlina jedovatá a navíc ty růžové srdíčkové květy mohou připomínat trochu i bonbony. Citlivější osoby mohou mít vyrážku či kožní problém po trhání květů.

Srdcovky mám zasazené na místě, kde časem budou ve stínu vícekmenných dřínů. Pěstuji je spolu s pomněnkovci, pérovníkem pštrosím, čechravami a žluťuchou. Zatím mi přijde, že je tato kombinace dobrá. Minimálně ty pomněnkovce kvetou ve stejnou dobu a modrá a růžová vypadá pospolu fakt pěkně. No a kapradiny i ten pomněnkovec pak roztáhne listy i nad to prázdné místo.
Na jiném místě zahrady jsem k srdcovce dosadila ještě modřence, doba jejich kvetení se trochu stihne překrývat a taky to pospolu vypadá pěkně.

A co vy? Pěstujete v zahradách srdcovky? Pokud ano, s čím je kombinujete?

Výprava do kompostárny Blansko

$
0
0
Tak už máme svoji oblíbenou kompostárnu. Je až k nevíře, že jsme si nějakou nevyhlídli už dříve, s naší velkou spotřebou tohoto živého užitečného materiálů v naší zahradě. Kompost dávám k novým výsadbám rostlin, k malinám, ostružinám a jahodám na podzim. Spousta kompostu padla na zakládání zeleninových záhonů. To množství, které si sama vyrobím, nám zatím absolutně nestačí v době, kdy na zahradě pořád teprve ještě něco sázíme...

Manžel mi dříve kupoval pytlované balíky kompostu, které se prodávají v hobby marketech či zahradnictvích. Vždycky jsem si myslela, že mi budou stačit jen dva tři pytle a nakonec jsme pořád přikupovali a přikupovali a stálo nás to spoustu peněz. Jak jde o kompost do zahrady, jsem poněkud nenasytná.
Takže teď, konečně, už to nebude tak bolet naši peněženku. Cena za volně ložený kompost je krásná. To, jak jej ale odvézt v obyčejném autě, už ale tak snadné nebylo. Koupili jsme si velké stěhovací pytle a vystlali kufr auta i sedadla dekami, abychom to dali. A odvezli jsme si takto 180 kg kompostu za 216 Kč. Lopatu na nabrání nám tam půjčili a manželovi pomohli ty pytle podržet. Víte, my totiž do toho Blanska (od nás 17 km) jezdíme především do jedné restaurace, i s miminkem. Takže do té kompostárny jsem přijela v šatech, s perlovým náhrdelníkem a pěknými botami a manžel v hezké košili... a ještě jsem musela v autě kojit malého, který se zrovna vzbudil. No, muselo to celé vypadat docela vtipně.
Přímo v kompostárně nemají jen kompost, ale připravují taky substrát do truhlíků. Tedy jemně prosátý kompost smíchaný s pískem. I pro to se tam dá zajet, mají ho dostatek:
Takto vypadá jejich substrát, který si také lze koupit na váhu. Ideální třeba do truhlíků.
No a ještě jsem zkusila vyzpovídat pány z kompostárny, jestli neuvažují o tzv. ericaceous compost, tedy kyselém kompostu pro zakládání záhonů pro kanadské borůvky (namísto neekologické rašeliny). Zrovna by se mi taková vychytávka hodila, zakládáme další záhon pro tohle ovoce. A víte, že o něm nejen uvažují, ale už ho právě i pokusně zkouší připravovat? Sice ještě v prodeji není, ale mám už i jen z téhle informace radost.

Proč tolik lpím na kompostu a sháním ho do zahrady? Bojuji díky němu například proti suchu, které nás tento rok čeká. Pořád mám na paměti tento text z knihy pana Svobody "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady", str. 288:

 "... tři litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou jeden litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody, jako má 7,5 cm hluboké jezero stejné rozlohy."

Zadržovat vodu přímo v kvalitní půdě na zahradě mi přijde jako jedna z nejvíce užitečných rad.

A co Vy? Máte taky svoji oblíbenou kompostárnu, nebo Vám stačí vyrobený kompost z Vaší zahrady?



Červen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červnu?
  • Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu, klidně na nejbližší víkend;
  • slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
  • užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;

  • plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;
  • pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
  • dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
  • opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
  • pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;
  • i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
  • jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "náušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i zimolez kamčatský a později muchovník, moruše, saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušet sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)
  • Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu  využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
  • v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
  • lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Jak to v červnu vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228194

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
Viewing all 298 articles
Browse latest View live