Vícekmenné stromy do malých zahrad

June 12, 2019, 3:43 pm

≫ Next: Borelioza a sekání trávníků hlava nehlava

≪ Previous: Červen – co dělat na zahradě

Sledovala jsem teď na jaře druhou řadu pořadu Ferdinandovy zahrady (https://www.ceskatelevize.cz/) a to, jak tam používají zahradní architekti vícekmenné stromy je vážně skvělé. Zaujaly mne už při čtení knihy Žijte ve své zahradě (psala jsem o ní), a líbí se mi čím dál víc. Malým zahradám totiž dávají stín, snižují teplotu v horkém létu, dodávají rozměr a hloubku a atmosféru. No nedivím se, že je pan Leffler do těch malých zahrad používá, udělají hned rychlý efekt moderní zahrady. Jde kolem nich chodit a dobře je podsadit trvalkami, což se na malém prostoru počítá.

Ukázka vícekmenných stromů v zahradách. (Zdroje obrázků: https://www.gardenista.com/, http://einzigartig-gruen.de/, http://www.verdeepaesaggio.it/ a https://www.flickr.com/)

Navíc vím, jak složitě někteří sousedé mezi sebou řeší otázku stromů a jejich výšky při okrajích pozemku. Vícekmenný vhodně zvolený nižší strom může být kompromisem, na kterém se někdy dá dohodnout a ve výsledku to sázení stromů prospěje vlastně všem.

Doplňuji sem do článku ještě zrovna krásný aktuální příklad, jak může být vícekmen užitečný. Paní Lenka Šulcová (ze Zahradnické pohotovosti) vytvořila vícekmen z keře bezu černého ve veřejném prostoru před bytovkou. Byla to asi jediná možná záchrana pro tento keř. Když tam totiž rostl klasicky, jako husté křoví, chodili tam lidé bohužel čůrat, místo smrdělo a místní obyvatelé apelovali na pokácení keře. Teď, když je ostříhaný a upravený jako hezký vícekmen, je tam vidět, čůrání nehrozí a navíc tam teď mají krásnou moderní výsadbu a paní Lenka tam zachránila strom, který zpříjemňuje klima v horkých dnech, krásně voní a je užitečný i pro ptactvo. Mám z toho radost. O celém příběhu si můžete přečíst ve skupince Zahradní architektura na Facebooku, máte-li na něm účet:
https://www.facebook.com/groups/zakaci/permalink/10156342415046659/

Bez černý může být také krásným vícekmenem. Tohle je právě ten, který zachránila paní Lenka.

Co se týká zahrad, tak na místo, na kterém může bez problémů stát krásný velký ovocný strom, bych nutně vícekmen nedávala. To mi přijde škoda, prostě velký ovocný strom je velký ovocný strom a máte-li na něj místo, směle do sázení nějaké staré odrůdy! Ale já třeba osobně o vícekmenných stromech uvažuji do našeho větrného tunelu (O větrném tunelu). Jde o úzkou část zahrady hned u domu a vítr je tam opravdu silný a nepříjemný jak pro nás, tak pro rostliny. Je částečně zastíněný naším a sousedním domem, na náročnější ovocné stromky to opravdu není, navíc nechceme stínit zahradu a terasu sousedům nějakým velkým stromem. Vícekmenné stromy z šikovně vybraných rostlin by ale mohly být trefou do černého. Potřebujeme od nich, aby kolem nich šlo dobře procházet v úzkém prostoru, ale aby dělaly korunu a zastínily trochu půdu.

Jedno hezké místo pro takový strom je před oknem do obývacího pokoje. Keř tam dát nemůžeme, přes něj bychom neviděli ven... ale přes tři hezké kmeny se dá koukat pěkně.

Jednou budeme koukat z okna v obývacím pokoji na pěkné tři kmeny dřínu.

Jestli jsem Vás na použití vícekmenného stromu někde v zahradě navnadila, tak to má i jeden oříšek. Není vůbec jednoduché takový strom do zahrady sehnat. V rozumném rozpočtu. A navíc třeba i nějakou šikovnou rostlinu, o trochu víc užitečnou či jedlou, než jsou břízy (jsou krásné, ale moc se z nich nenajíte ani vy, ani třeba ptáci). Zahradní architekti a realizační firmy ví, jak si je opatřit, kde je koupit, ale kdo si zahradu tvoří sám a je závislý na nabídce zahradnictví, s dobrým vícekmenným stromkem se až tak moc nesetká. Takže nezbývá, než se obrnit trpělivostí a zkusit jej prostě postupně vypěstovat. Co by se mohlo zkoušet zapěstovat do vícekmenu? Se čtyřmi rostlinami by mělo jít experimentovat:

Dřín
Hodně sázím na to, že do vícekmenu půjdou hezky zapěstovat dříny. Jak ten klasický obyčejný, tak velkoplodé odrůdy. Měla jsem štěstí a tento rok jsem sázela dříny do živého plotu. Objednala jsem si už metrové z http://www.puvodnikere.cz/ (mám ten projekt ráda, když to jde, nakupuji něco tam) a zrovna několik přišlo krásně rozvětvených. Takže jsem je hned zasadila do toho našeho větrného tunelu a živý plot si doplním někdy jindy.
Dřín je krásný strom, který brzy na jaře kvete a poskytuje první potravu pro včely. A do toho plodí ovoce. Trpké v případě obyčejných dřínů, či dobré sladké v případě těch šlechtěných. Šlechtěné jsem si objednala dva, z jiného obchodu a jsem na ně zvědavá. Přišly mi ve formě takového spíš mini stromku. Ostříhala jsem jim některé větve a zkouším je rozvětvit a uvidím, co z nich nakonec vyroste.

Pár momentek z mých pokusů. Vlevo: Jeden obyčejný dřín měl větve hodně u sebe, zkouším jej trošku dostat do šířky přes smotaný pytel. Vpravo nahoře: S dalším dřínem to budu zkoušet u druhého okna, blízko domu. Vpravo dole: Šlechtěný dřín (to s bílou cedulkou) se holt začne větvit až trochu výš, . kousek od něj mám kanadské borůvky.

Muchovník
Použít do malé zahrady vícekmenný muchovník se přímo nabízí. Jde o krásně kvetoucí strom, který dodá i chutné ovoce (když vám něco ptáci nechají ;-) ) a nevyroste příliš veliký, takže se na něm dá domluvit se sousedy a zasadit jej do malé zahrady. Pořád je ale potřeba mít na paměti, že kdyby si ten muchovník mohl vybrat, tak chce spíš být keřem. Některé odrůdy silně odnožují zespod. Zapěstovat si je do podoby vícekmenu třeba jen o pár silných kmenech nebude úplně jednoduché. Osobně doma zkouším nějak zapěstovávat odrůdu Ballerina, u té mi akorát neustále u kmene raší z podnože jeřáb, který stříhám. Solidní fotku ale zatím nemám.

Střemcha
Střemcha by měla být přirozeně vícekmenná. Je to voňavý kvetoucí keř, plody jsou cenné pro ptáky, květy poskytují potravu včelám.

Bez černý
Upravit do vícekmenu či přímo zapěstovat postupně jako vícekmenný strom by měl jít i černý bez. Jeho hlavní výhodou je, že dokáže dobře růst i ve stínu, pouze tam méně plodí. Odchovávají se na něm také přirození nepřátelé mšic, tedy mít bez černý blízko růží je pro ně obrovská pomoc (vidím to i na naší zahradě, růže blízko našich bezů nepotřebují žádnou záchranu, zatímco s těmi před domem bojuji kvůli mšicím o přežití.

Napadá vás ještě nějaký užitečný menší strom, který by mohl jít zapěstovat do podoby vícekmene?

Další informace:
https://myazahrada.cz/vicekmenne-stromy-nebo-nohate-kere/
pokud hledáte například obrázky s vícekmennými stromy na Pinterestu, zadejte výraz multi-stem tree.

Zdroje obrázků:
1. Kendra Wilson, A Surprise Gold Medal at the Chelsea Flower Show, 2012, https://www.gardenista.com/posts/a-wildflower-meadow-wins-a-gold-medal-at-the-chelsea-flower-show/
2. Heike Martensen Pflanzen-und Gartenberatung, Arbeitsbeispiele, http://einzigartig-gruen.de/arbeitsbeispiele/
3. Karen Roe, Hope on the Horizon, RHS Chelsea Flower Show 2014, https://www.flickr.com/photos/karen_roe/14133477677/
4. Libereso Guglielmi, Amelanchier, Verde e Paesaggio il Verde e l’Architettura in Rete, http://www.verdeepaesaggio.it/2013/04/26/amelanchier/

↧

Borelioza a sekání trávníků hlava nehlava

June 23, 2019, 5:45 am

≫ Next: Červenec – co dělat na zahradě

≪ Previous: Vícekmenné stromy do malých zahrad

Když si dovolím zastat se v diskuzích přeměny vhodných trávníkových ploch na louky či trvalkové záhony, obvykle to pěkně schytám. Že tam budou klíšťata! Podporuji rozvoj boreliozy! Namnožím ta klíšťata do kalamitních rozměrů. A co moje děti, jestli se nebojím...

Tak jsem si sem dovolila rozebrat ten vývoj klíštěte krok za krokem. Kde je a jak to souvisí nebo nesouvisí s trávníkem. Vyhodnoťte si sami, jestli opravdu sekání trávníků na krátko něco ohledně boreliozy změní... nebo ohledně počtu těch klíšťat.

Samozřejmě, že se bojím. Ale krátké trávníky opravdu borelióze nezabrání. Ostatně tráva se v posledních letech vysekávala až na drn či extrémně nakrátko leckde, a bohužel počty klíšťat to nijak nezredukovalo. Ale pojďme už k těm údajům o životě klíšťat:

1. Nakladená vajíčka - Dovoluji si podotknout, že samička klade vajíčka na zem, do půdy. Samička zvládne přezimovat a klade vajíčka na jaře, kdy je dostatek vlhkosti. Zde tedy časté sekání trávníků a sečení na krátko nijak neovlivňuje počty vajíček v půdě. Berte v potaz to, že samička si až tak nevybírá, kde vajíčka naklade, moc toho sama "nenachodí", jaksi "nemá jak" (minimálně ty druhy klíšťata, která jsou v ČR, neběhají za obětí).

2. Larvy - vylíhnou se z vajíček obvykle v dubnu nebo květnu (udává se 25 až 70 dní od nakladení), jsou maličké a mají dosah spíše jen do 10 cm nad zemí. Larvy jsou opravdu citlivé na vlhkost prostředí, bez vlhka vyschnou. Nutně potřebují nasát hodně krve od hostitele - především malého hlodavce, aby mohla proběhnout přeměna. Právě od drobných hlodavců především získá ty borelie. Jít ale může už i na člověka. Vyřeší něco časté sečení trávníku pro toto stadium? Změní počty larev? V jarním období obvykle nevysuší sečením trávník natolik, aby larvy vyschnuly, navíc jich spousta už jistě stihla od vylíhnutí najít první hostitele v podobě hlodavců a přežívají díky nim (a klidně v jejich norách). Jakmile se na těchto hostitelích dostatečně napijí, odpadnou a za 25 až 40 dní se přemění v nymfu. Jednoduše se dostanou na jiná místa díky zvířatům, která je přenáší. Klidně na nízko sečený trávník, pokud se tam hlodavci (ale i jiná zvířata) například pravidelně pohybují. Mohou odpadnout i v norách hlodavců.

3. Nymfa - z larvy se po dostatečném sání krve přemění klíště postupně v nymfu. Nymfa je poměrně odolná, vydrží být hlady až dva roky. Pokud je dostatečná vlhkost a teplota (sledujte http://portal.chmi.cz/), je aktivní, vylézá po rostlinách a čeká na možného hostitele, jímž jsou především savci a ptáci. Nepohrdne ale myslím ani ještěrkou. Výška jejího působení je až 50 cm nad zemí. Čeká na stéblech, rostlinách i spodních částech keřů. Pokud je sucho a nepříznivé podmínky, nebo třeba moc zima, jednoduše zaleze dolů k půdě. Přezimovat může například pod listím, v hrabance, v mechu v trávníku, prostě obecně ve svrchních vrstvách půdy. Části nymf se daří přezimovat například v norách hlodavců. To, že na nízkosečeném trávníku zrovna nechytíte ve vyprahlém létě klíště, neznamená, že si tam v klidu nečeká spousta nymf v půdě na lepší počasí...
Pokud je horké léto a suchý vzduch, klíšťata nejspíš nepolezou na trávník, ať je dlouhý nebo krátký. Počkají si na lepší podmínky.

4. Dospělé klíště - nymfa se po dostatečném sání krve přemění v klíště a už se rozlišuje pohlaví. Samci již krev nesají (čerpají ze zásob z doby, kdy byly nymfou), jen hledají zvíře, na kterém mohou potkat samici a na tomto hostiteli mohou zůstat i několik měsíců. Samice hledají vhodné zvíře, na kterém najdou samečka, pořádně se napijí krve a následně někde odpadnou a do půdy nakladou vajíčka. Pokud je dostatečná vlhkost a teplota, vylézají po rostlinách a čekají na větší zvíře či právě i člověka. Výška jejich působení je až 1 metr. Pokud je sucho a nepříznivé podmínky, tak jednoduše zalezou dolů k půdě, nebo se přímo schovají do půdy. Samice bez problémů v půdě nebo pod listím či v mechu v trávníku přezimuje, aktivní začne být už od 5 °C, takže prakticky lze chytit klíště i v zimě (často to tak mají například myslivci). Navíc samice vydrží být bez potravy také klidně až rok.

Tak co, získali jste trochu přehled, kde a jak ta klíšťata jsou či nejsou? Podívejte se i na tuto závěrečnou práci: https://theses.cz/id/0tucyt/STAG90250.pdf

Cituji: "Posečení lučního porostu mělo na výskyt klíšťat překvapivě jen nepatrný vliv." Ono ani není jednoduché to tolik změřit, protože: "Dospělci vyhledávají hlavně větší hostitele, a proto vylézají vysoko na stébla trav. Menší stádia se pohybují spíše u země a nezachytávala se na plátno."

A z grafů je vidět trochu paradoxní situace, kdy v louce, do které by se laici báli kvůli klíšťatům vlézt, ta klíšťata nejsou a naopak v "mrtvém" jehličnatém lese, kde jsou jen stromy a hrabanka, jich najdete docela dost.

Potom se samozřejmě ptám, jakže má to časté sekání trávníků až na drn vlastně pomoct proti klíšťatům? Vždyť pokud jsou podmínky pro aktivitu klíšťat, tak prostě ta klíšťata budou i v anglické trávníku i v louce, v lese bez trávy i v lese s trávou. A spousta jich bude v té době na zvířatech. Odpadnou, kde odpadnou. Jestliže nezamezíte pohybu zvířat (myši, ještěrky, ptáci, zajíci, kuny, potulné kočky, pastevní zvířata i domácí zvířata), tak se prostě klíště může do dané lokality dostat a pokud to není zrovna beton a dlažba, tak tam i vydrží a počká na vhodnou dobu a vhodného hostitele.

Říkám si, kdyby se tak všechny ty nářky a snaha o co nejnižší trávníky, raději zaměřila směrem k opravdovému snížení počtu klíšťat, to by bylo fajn. A co že je tím zázračným řešením? V první řadě výraznější počty hrabavých ptáků v krajině - koroptví, perliček, bažantů. Tím, že budou mít přirozené prostředí v podobě remízků a pestrých (druhově i věkově) listnatých lesů, bude jich více. A více hrabavých ptáků v přirozeném prostředí, to znamená více nepřátel klíšťat. Hrabaví ptáci (i slepice) klíšťata zobou a asi i celkem rádi. Minimálně nejčastějším a nejvíce doporučovaným internetovým tipem, jak "vyřešit" klíšťata na zahradě a zredukovat jejich počty, je právě pořízení slepic či perliček a vpuštění pravidelně do zahrady.

Poznámka pod čarou: Borelióza přestává být pouze doménou klíšťat.

Ještě nedávno si to mnozí lékaři mysleli, vyjádření v tisku, články, to tomu i odpovídá. Také se tvrdilo, že borelioza se rozvine až po 12 hodinách. Bohužel nic z toho už dnes neplatí takto dogmaticky. Empirická pozorování ukazují už něco jiného.
Dovolím si citovat Ing. Petra Dymáčka, Ph.D., který se zabývá lymskou boreliózou od roku 2002, pracuje jako vědecký pracovník AV ČR, je místopředsedou spolku Borelioza CZ z.s. Text pochází z chatu https://www.tyden.cz/:

"Mnoho lidí zaznamenalo skvrnu - migrující erytém nejen po klíštěti, ale i po poštípaní hmyzem jako muchničkami, ovády či komáry. Komáři zcela jistě mohou nasát a obsahovat borrelie, mimo řady dalších patogenů, to již bylo vědecky prokázáno. Jasný důkaz však chybí, že je mohou přenést do hostitele na kterém takto nakažení komáři sají. Ale mechanický přenos např. zamáčknutím nakaženého komára na kůži pokud obsahuje nakaženou krev je poměrně reálný. Borrelie bohužel mají velice dobrou schopnost provrtat se všemi vrstvami kůže a infikovat lidský organismus z jejího povrchu. Empirických pozorování nákazy od komárů máme spousty, ale zatím chybí vědecký důkaz a přesné vysvětlení, jak by mohli komáři nakazit člověka sáním krve. Já osobně jsem přesvědčen, že to možné je, zejména pokud třeba sají na nakaženém člověku, jsou vyplašeni pohybem spícího a pak záhy sednou na druhého člověka ve stejné místnosti, ale bude ještě nějakou dobu trvat než se toto podaří experimentálně prokázat."
Cituji i z této závěrečné práce https://is.muni.cz/th/mz9v7/Lymeska_borelioza_z_pohledu_laicke_verejnosti.pdf :
" přenos hmyzem se uskutečňuje převážně nepřímým mechanismem, kdy se borrelie přítomné v trávicím traktu krev sajícího hmyzu dostávají do těla hostitele přes porušenou kožní bariéru při rozdrcení těla infikovaného hmyzu."

Právě toto je vysvětlením pro stovky případů, kdy u lidí dojde k pozorování typické skvrny (erytému) právě na místě, kde je štípla samice komára či muchnička nebo ovád. Často tito lidé opravdu klíště neměli, ani maličkou larvu, ani nebyli třeba vůbec v době předtím někde v trávě, či nemají domácí zvíře (kočku, psa), které by klíště domů přineslo. Můžeme polemizovat o tom, jak často k tomu dochází apod., ale prostě k tomu dochází a praktičtí lékaři v ordinacích už stále častěji toto pozorují.

Jak nás má časté sekání trávníků zachránit před touto formou přenosu borelií, to netuším.

Další zdroje informací:
https://theses.cz/id/0tucyt/STAG90250.pdf
http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2002/Kveten---2002/Bojite-se-klistat-
https://is.muni.cz/th/jmszv/rasovska.pdf
https://is.muni.cz/th/f8bx0/Nada_Bartonkova_DP_-_fin.pdf

Obrázek:
H. Krisp [CC BY 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/3.0)], via Wikimedia Commons https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/df/Gemeine-Holzbock-Ixodes-ricinus.jpg/512px-Gemeine-Holzbock-Ixodes-ricinus.jpg

↧

Červenec – co dělat na zahradě

July 1, 2019, 1:58 am

≫ Next: Rybíz Rose de Champagne

≪ Previous: Borelioza a sekání trávníků hlava nehlava

Co můžete dělat na zahradě v červenci?

odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště.
Můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct koláče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně, moruše, muchovník, maliny a další ovoce. A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky. (Další letní dobroty ze zahrady.)
Opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě.
Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhněte na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
můžete venku kreativně tvořit, třeba si zdobit látky, ubrusy a polštáře obtisky rostlin (podle hezkého návodu z časopisu Venkov a styl),
pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,

nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalijte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Jak to v červnu vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228196

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧

Rybíz Rose de Champagne

July 22, 2019, 4:39 pm

≫ Next: Srpen – co dělat na zahradě

≪ Previous: Červenec – co dělat na zahradě

Je léto a já tu pro vás mám už tři týdny rozepsaný článek o růžovém rybízu. Malé miminko, návrat do práce a tolik změn na zahradě je znát. Ani nevím, jestli můj plán napsat každý týden jeden článek, bude vůbec ještě někdy reálný. No ale zpátky k tomu rybízu. Povím vám příběh, jak se mi vlastně dostal na zahradu.

To není nedozrálý červený rybíz, nýbrž finální stadium a barva toho růžového rybízu Rose de Champagne.

Už je to asi tři nebo čtyři roky zpátky, co si někdo dal práci s tím, aby se do časopisů a na internet dostala zpráva o tom nejsladším rybízu. Rádoby reklamní text popisoval odrůdu Rose de Champagne jako ten nejsladší rybíz, který je chutný i jen na konzumaci rovnou z keříku. A pak skvělý na šťávy, vína, dezerty. Nezapomněli dodat, že jde o méně známou francouzskou odrůdu. Pro francouzské věci mám slabost, to hned v článcích zbystřím pozornost. Nadchla jsem se a hned si plánovala, kam ten rybíz zasadím a že ho opravdu nutně musí zkusit. Bílé ani červené rybízy za syrova totiž jíst moc nezvládám, jsou na mne až moc kyselé.

Pak ale nastal ten zlom. Sice si někdo dal práci s dobrým marketingem, ale už si nedal práci s tím, aby ta odrůda u nás vůbec byla někde k sehnání. Procházela jsem diskusní fóra, zahradnictví, do pár z mého okolí jsem i napsala a zavolala. Neměli ani ponětí, co že to chci, a nebyli to schopni u svých dodavatelů sehnat. A na diskusích jsem našla, že nejsem sama, kdo se po tom rybízu marně shání.

Jediný, kdo se se mnou vůbec bavil, byl pan Pešek z Bojkovic (http://www.stareodrudy.org/). Napsal mi, že získal matečný keř a budou se snažit nové keře namnožit a že se mám za rok připomenout. Jenže za rok mi napsal, že se to s těmi růžovými rybízy moc nedaří a bude to běh na dlouhou trať. Pořád to byl ale jediný člověk, co vůbec věděl, oč jde, a snažil se mi pomoct tuto odrůdu sehnat. Vyčkávala jsem.

No a pak se mi minulý rok ozvala jedna milá paní s dotazem na tuto odrůdu. Po pár e-mailech slovo dalo slovo a rozhodly jsme se objednat sazenice z Německa (ze zahradnictví Gartenrot). A sehnaly jsme celkem čtyři zájemce, takže se drahé poštovné rozdělilo na docela solidní částku. (V záloze jsem měla ještě i zahradnictví Deaflora.) Čekalo mne sice pár peripetií s dohledáváním informace o platbě přes IBAN a vůbec poplatkách bank za platbu do zahraničí (a že někde stoupají do závratných částek...), ale i to jsem vyřešila (jestli tam ale budete chtít zkusit obejdnávat, fakt si dopředu zjistěte, kolik Vás ta platba reálně bude na poplatcích stát). Jestli je na tom objednávání z Deaflora lépe, to netuším.

A tak se mi na zahradě ocitnul jeden keříček tohoto půvabného rybízu. I když už sazenice měly pár kuliček, ten minulý rok jsem o ně nešetrnou manipulací při sázení přišla. Takže mne čekal rok, než jsem jej poprvé mohla ochutnat... a to čekání stálo za to. Jak jiné syrové rybízy nezvládám jíst, tak na tomto jsem si pochutnávala. Vážně je sladší, chutnější. Pořád je to samozřejmě rybíz a nelze čekat, že to bude chutnat jak borůvky či jahody, ale pro mne to bylo chuťové překvapení. Krásně vypadá. Keř je vitální a poměrně velký, zatím je větší, než třeba keřík našeho černého rybízu. Nevím, jestli je to jen tím, že jej pěstuji na východní straně na chráněném místě u domu. Čímž se dostávám k další výhodě tohoto ovoce – rybíz totiž zvládne růst a plodit i v polostínu (to je u nás) a prý i ve stínu (to vyzkoušené nemám).

Jak jsem jej ochutnala, dala ochutnat manželovi a synkovi, tak jsem si zbytek těch krásně vybarvených kuliček nechávala pak dozrát na slavností rybízovou snídani (jako náplň na palačinky). No ale když jsem se nadšeně vydala s mističkou na otrhání, byl pryč. Podcenila jsem, že se o něm nepíše jen v českých líbivých časopisech, ale že ho má zmapované i místní ptactvo. Přesně věděli, kdy bude mít ideální sladkost a kdy jej sklidit. Jiné rybízy na zahradě roky nechávají netknuté, ale tenhle mi prostě snědli do poslední kuličky. A tak budu na pořádnou ochutnávku muset počkat opět celý rok a zavčas si keř zabezpečit sítěmi, tak jako borůvky a jiné jedlé plody na zahradě... opravdu by mne nenapadlo, že si budu muset chránit i úrodu rybízu :-) Ale s tím růžovým je to prostě nutné.

↧

Srpen – co dělat na zahradě

July 31, 2019, 4:10 pm

≫ Next: Pytlíčková zahrada

≪ Previous: Rybíz Rose de Champagne

Co můžete dělat na zahradě v srpnu?

Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.

Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nejzdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně. Nebo na ohni zkuste vařit v kotlíku, například Sklenský kotlíkový guláš od Maryny.
Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu. (Další letní dobroty ze zahrady.)

Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,

Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.
Můžete chodit bosky - po suché trávě, římském heřmánku, kamínkách písku či bosých chodníčkách.

Na co určitě zapomeňte:

na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého srpna by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Jak to v červnu vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228199

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧

Pytlíčková zahrada

August 6, 2019, 11:38 am

≫ Next: Mámo, táto, v zahradě je myš...

≪ Previous: Srpen – co dělat na zahradě

Letos je to s úrodou na zahradě těžké. Ještě jsem ani nesebrala sílu na to napsat o fiasku s letošní zeleninou... máme na zahradě myši a hraboše a co se mi pracně při miminku podařilo uchránit před slimáky či dřepčíky, to prostě dorazil nějaký ten hlodavec. Sklidili jsme hrášek a pak přežily jen cukety a rajčata, ostatní záhony jsou prázdné, ani jsem nic nedosazovala, nemá to letos význam. No a co se týká ovoce, tak po sedmi letech relativního klidu je najednou docela těžké ubránit alespoň nějakou úrodu před ptactvem. Předchozí roky nechávali maliny, moruše, sladkovišně, malé jahůdky bez povšimnutí. Letos jdou bohužel snad po všem, co nám plodí.

Kde se vzaly, tu se vzaly – pytlíčky na ochranu úrody.

Něco bych ptákům nechala, o to nejde. Ale berou útokem celé keře. No, vzhledem k tomu, že okolní zahrady vesměs jen okrasné, se jim nedivím. Něco jíst musí. Ale my a naše děti taky...

To je důvod, proč jsem si pořídila sítě proti ptákům a hlavně organzové pytlíčky. Je jasné, že naše zahrada v tuto dobu prostě není moc fotogenická a tak krásná, jako jiné, ale zase z ní máme nějakou úrodu. Velké pytlíky navlékám na hrozny v době, kdy jsou ještě zelené, malé barevné pytlíčky na aronii, ještě než začne černat, stejně tak zkusím příští rok ochránit i muchovník. Chráním si i část bezinek. Velikosti jsem zatím zkusila následující:

7 x 9 cm - na plody arónie.
11 x 14 cm - na černý bez... ale zjistila jsem, že se tam většina plodů moc dobře nevejde, jsou potřeba větší sáčky.
22 x 30 cm - na naše moštové hrozny je to velikost akorát, zůstává prostor, dobře se nasazují.
26 x 35 cm - asi by se hodily na stolní hrozny, ale na moštové stačí menší.

Tento rok testuji, jestli se i do těchto organzových pytlíčků dokážou vosy prokousat a nebo ne. Musela jsem je umístit zavčas, když byly hrozny ještě zelené.

Sítěmi chráním převislé moruše. Respektive na fotce vidíte jen tu jednu, které ještě zbývají plody k ochraně. Nějakou dobu nám trvalo, než jsem si všimli, že plody mizí do ptačích žaludků. Mysleli jsme si, že morušky pořád ne a ne dozrát. No a přitom si na nich pochutnával kos a drozd, vždy pečlivě schovaní v blízkém živém plotě. Ještě loni nechali moruše na pokoji, i maliny a ostružiny, ale letos jdou po všem. Sítě museli kupovat i známí, kteří taky pěstují něco málo ovoce pro děti.

Kanadské borůvky jsme museli sítěmi chránit i loni, moruše letos chráníme poprvé.

Keře kanadských borůvek musíme mít chráněné od chvíle, kdy první začne modrat, jinak bychom taky neměli ani jednu. Na dva malé keříky borůvek nám nestačila síť a z nich jsme neměli ani kuličku. Jakmile začala lehce modrat, okamžitě byla ta kulička pryč.

Než jsem stihla objednat organzové pytlíčky na arónii, už byla většin keře sežraná. Něco jsem zachránila a zbytek sáčků je ve skříni.

A tak teď chodím pytlíčkovou zahradou. Vypadá to krapet vtipně, rozhodně nemám fotky zahrady jako z Pinterestu a zahradních časopisů. Ale máme aspoň borůvky, bude jedna sklenička aroniové marmelády, hrozny a moruše do jogurtu. Možná se po letech dostanu i k tomu, abych něco vyrobila i z bezinek.

Pytlíčky pro bezinky jsem vzala malé, je potřeba větší velikost. Pytlíčkuji jen část úrody, zbytek mám pro ptáky. Ale minulé roky mi nenechali nikdy nic.

Taky si letos musíte úrodu opravdu hodně chránit, aby na vás zbyla?

↧

Mámo, táto, v zahradě je myš...

August 10, 2019, 3:12 pm

≫ Next: Září – co dělat na zahradě

≪ Previous: Pytlíčková zahrada

To, že hraboši a myši jsou přemnožení, zaznívá teď snad z každého média. I já se rozčiluji v diskuzích nad tím, jak žalostný stav zemědělství u nás máme. Odborníci na zemědělských konferencích a v zemědělských časopisech riziko bezorebných postupů rozhodně zmiňovali. Už v květnu (viz článek) se vědělo, že to bude průšvih a zaznělo doporučení hlubokého zpracování půdy, aby se narušily nory a zlikvidovali dospělci touto cestou. Bohužel místo toho se zemědělci spoléhali na to, že když bude opravdu velká kalamita, všichni kývnou na plošné rozhození jedu. A jsou poněkud překvapeni, že se to veřejnosti nelíbí. Kdyby reagovali zavčas, možná by ještě nějakou úrodu měli...

Tak jako já. Kdybych v květnu zavčas zareagovala na první myšku, která mi cestovala zahradou, možná bych ještě měla nějakou zeleninu na záhonech. Kéž by mi bývalo aspoň trochu došlo, co může přijít, když je pole od našeho domu co by kamenem dohodil a hned vedle nás neudržovaný (a před nějakou dobou silně Roundupovaný) pozemek, kde poštolka nemá šanci a kočky se stěží proderou hustými bodláky a superplevelem (ostatně, co jiného by to roundupování a nekosení mohlo přežít...).

Nakonec jsme se dopracovali k těmto kovovým živolovným pastem...

Koncem května jsem byla nemocná, doma malé miminko, k tomu návrat do práce a sotva jsem stíhala zalévat zeleninu, natož sledovat, že se mi do zahrady stahují hlodavci. No a pak to šlo ráz na ráz, během čtyř dnů bylo prostě po zelenině. Listy kedluben, kadeřávek, růžičková kapusta, saláty, červená řepa, mangold, černý kořen, ředkve... všechno padlo. Zaváhala jsem s obranou a bylo to.
Věděla jsem, že když jednou přijde na věc a objeví se hlodavci, tak prostě máme do záhonů dát pastičky jako první obranné řešení. To jsme taky v první chvíli spořádaně udělali. Znamenalo to zakázat kompletně přístup dětem na zahradu a neslo to s sebou zásadní problémy. Ti hlodavci se chytali prostě jen tak za nohy, ocásky a docházelo by k porušování zákona č. 246/1992 Sb., to se prostě nesmí. A ke všemu se chytla i ještěrka, to jsem fakt obrečela. Takže pastičky jsme okamžitě ze zahrady stáhli (k radosti dítěte a jeho kamarádů) a začali si zjišťovat informace o živolovných pastech a pravidlech, která se k nim váží. Ostatně na zahradě s malými dětmi opravdu nic jiného, než živolovné pasti, na takový kalamitní stav ani aplikovat nejde.
Výběr i objednání pořádné živolovné pasti, ve které dobře poznám, jestli se chytila myš a nebo třeba ještěrka, chvíli zabral. Věděli jste, kolik je toho druhů? Do té doby fungovala jedna neplánovaná živolovná past, a to kýbl, do kterého mi sousedka přes plot házela zeleninové slupky pro náš kompost. Přes rašletový úplet se tam myš dostala a ven už to nešlo. No alespoň mne to hned donutilo zjistit si, kam a jak daleko ji máme odvézt, aby se nevrátila a aby pokud možno byla sežrána nějakým přirozeným predátorem.
Tak pokud jste ještě pravidla pro živolovné pasti na myši nikde nestudovali, shrnuji to podstatné tady:

Živolovnou past musíte na zahradu umístit jen v době, kdy jste doma a můžete zajistit častou kontrolu pasti. Nesmí docházet k týrání a tedy porušování zákona č. 246/1992 Sb. Hlodavec v pasti nesmí trpět dehydrataci, být vystaven příliš vysokým teplotám (čehož dosáhnete v nerezové pasti snadno) či nepříznivým klimatickým podmínkám. Takže dát past ráno na sluníčko a až večer ji zkontrolovat není zrovna dobrý nápad.
Odchyceného hlodavce musíte buď vhodně usmrtit (nesmí dojít k týrání) a nebo odvézt. Zrovna to správné provedení usmrcení opravdu neumíme, takže u nás byla jediná možná volba hlodavce odvážet. Nezbytné je odvézt je minimálně 3 km daleko, jinak se vrátí. U nás je nejvhodnější volbou les, kde by měly posloužit jako potrava pro přirozené predátory.

Prakticky to znamená, že nastražíme pasti (funguje obvykle kousek nejlevnější lískooříškové "pochutiny" ze supermarketu) a kontrolujeme. Když nemůžeme kontrolovat, pasti ze zahrady stáhneme. Když najdeme v pastech (máme jich více) hlodavce, odvážíme je do lesa. Vzhledem k tomu, že jsou jich na naší zahradě desítky a pořád přicházejí noví, jezdíme do lesa poměrně často. Ptala jsem se na tipy na využití živolovných pastí v Ekoporadně Nadace Veronica, kde jsou vždy milí a umějí poradit. Poradili mi následující tip:

"Pokud půjdete cestou živolovek, pak si pořiďte v laboratorních potřebách plastový chovný box na laboratorní myši (tam je i napajedlo). Chycenou živou myš tam vhoďte (vyklepejte), až jich budete mít cca 20 - vynesete je zároveň min. 3 km daleko. (Pozor myši strašně smrdí)."

Co se týká pasti, která má hlodavce usmrtit, a zároveň neničit například populaci ještěrek, dostala jsem druhý výborný tip:
"Nejlepší jsou opravdu klasické dřevěné kapací pasti, které vesměs usmrtí myš ihned. Je vhodné je líčit do asi půlmetru dlouhých plastových trubek (dostanou se v instalatérských potřebách), většinou se používají ke splachovadlu, jejich vnitřní průměr musí být větší než jsou pastičky. Pastičku nalíčíme a opatrně nasuneme asi 2O cm do trubky. Je třeba vyzkoušet, že klapačka má uvnitř trubky dost prostoru, aby mohla sklapnout. Trubku i s pastí umístíme vodorovně na zahradu. Myš se chytí, ještěrky tyto trubky ignorují."

Nakonec to ale zkusíme jen tou cestou živolovných pastí, právě kvůli tomu, že se na zahradě často teď o prázdninách pohybují malé děti.

Kdyby vás použití živolovných pastí a odvážení myší inspirovalo, tak chci podotknout ještě jednu věc. Nevozte je prosím na pole, ale opravdu spíš někam do lesa. Na polích nejsou bidýlka pro dravce pro odpočinek, nejsou tam remízky, kde by se schovaly lišky a neoře se, takže tam mají hlodavci vážně velkou šanci na přežití a rozmnožení. V lese by měli mít větší šanci, že budou jejich počty zredukovány přirozenou cestou, což je to, co teď potřebujeme.

No a vzhledem k tomu, že se každý naváží do zemědělců, že neaplikovali pořádná preventivní opatření, zkusím něco napsat k našim preventivním opatřením na maličké zahradě:

Jako jednu z prvních věcí na zahradě jsme budovali a následně doplňovali a udržovali hadník. Je to super věc, doporučuji, ale na malých zahradách opravdu nečekejte žádné zázraky. Když jsou v okolí okrasné zahrady s pěstěnými trávníky a tújemi, tak se tady fakt užovka neuživí. Za šest let existence našeho hadníku se nenastěhoval ani jeden jediný had, ani slepýš.
Když byly stromky na zahradě malé, instalovali jsme bidýlko pro poštolku, aby u si u nás mohla odpočinout a lovit. Nápad to byl dobrý, ale na malé zahradě to poštolky moc jednoduché nemají. Zažila jsem před pár lety situaci, kdy poštolka zkusila na naší zahradě ulovit zatoulanou myš a "nedobrzdila" to a skončila v našem živém plotě. Přihlíželi jsme tomu se synkem z trampolíny, stalo se to pár metrů od nás. Na malé zahradě prostě nemá ten správný manévrovací prostor.
Věčně se nám přes zahradu producírují kočky sousedů z vesnice. Bohužel spíš loví ještěrky a malé ptáčky pro zábavu, než že by ve velkém lovily myši. Ale někomu kočky zásadně pomáhají. Lepší úspěchy prý mají, hlavně na hraboše, fretky. Pokud už něco chovat, tak prý spíš tohoto živočicha :-)
Striktně za celé ty roky dbáme na to, aby na kompost nepřišly zbytky jídel nebo suché luštěniny a semínka a zrna. To, aby tam nic hlodavce nelákalo a neposkytovalo jim hlavně v zimě potravu.
Pokud jsme dříve někdy objevili myší nory, rozrušili jsme je.

Takže prevenci jsme nepodcenili, nicméně ne vše může na maličké zahradě fungovat. Teď k prevenci přibude ještě každoroční včasné umisťování živolovných pastí. K jedu se neuchýlíme v žádném případě.

Co se nám zatím, jako nezkušeným laikům, nepodařilo zjistit, je fakt, jestli se do těch našich živolovných pastí zvládne chytit i hraboš. Přecejen je velký a nejspíš neprojde tím otvorem. A tak ještě doobjednáváme sklopce a speciální živolovné pasti, které udávají, že jsou přímo na hraboše.

A jak jste řešili přemnožené hlodavce na vašich zahradách?

PS: Jestli se ptáte, zda se nebojím, že se nám myši dostanou do domu... tak nebojím. Dostaly se totiž tenkrát při větrání hned po nastěhování, takže jsme co nejdřív pořizovali sítě do oken, které tomuto brání.

↧

Září – co dělat na zahradě

September 3, 2019, 4:18 am

≫ Next: Plesnivé cibuloviny z Lukon Glads

≪ Previous: Mámo, táto, v zahradě je myš...

Co můžete dělat na zahradě v září?

Užívat si babí léto a příjemné večery na zahradě, posezení s přáteli.
Péct brambory v ohni, ať již svoje domácí nebo kupované. Ideálně je zabalit do alobalu a až budou, tak je podávat se solí a trochou másla.
Baštit na terase první hruškový koláč a jablečnou žemlovku spolu s horkou čokoládou. A nebo jiné dobroty babího léta a podzimu.
Dozrávají vlašské ořechy. Zkuste je ještě s měkkou slupkou, která lze snadno loupat. Delikatesa. A ze skořápek můžete udělat lodičky se svíčkami a pouštět na jezírku či v lavoru.
Také se červenají šípky u růže svraskalé nebo šípkové. Můžete si je nasušit na čaj. Také se z nich či z jeřabin dají vyrábět s dětmi "korále" a "zvířátka". Inspirujte se například v článku Vyrobte si s dětmi fantastické dekorace z darů lesa
Sklidit poslední už hodně kvetoucí bazalku a vyrobit si báječné pesto. A zahrada je plná semínek letniček, které si můžete uschovat a na jaře opět sázet.
Můžete si vyrobit draka nebo si nějakého pěkného koupit a jít jej pouštět.
Kvetou půvabné ořechoplodce.

Vlaštovky se už houfují na odlet do teplých krajin, je hezké je pozorovat.
Teď je ideální doba na sázení cibulovin, které pak na jaře zahradu prozáří (O podzimním sázení cibulovin).
Měli byste ještě jednou přehodit kompost, aby lépe zrál.

Jak to v září vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228202

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧

Plesnivé cibuloviny z Lukon Glads

September 7, 2019, 2:50 pm

≫ Next: Zelená střecha v polostínu

≪ Previous: Září – co dělat na zahradě

Na blogu si hlídám, jestli hodlám o něčem nebo někom napsat negativní recenzi a jak to pojmu. Objednávám rostliny z mnoha různých e-shopů i naživo už 7 let, objednávám často i z Německa či Rakouska a setkala jsem se s lecsčím. Záměny, poškozené rostliny, spletené balíky, plesnivé rostliny, uřezaný kmínek, olámané větvičky, nemocné květiny, přemokřené rostliny, protržený balík, chybějící položky. Zmatků jsme taky zažili hodně, kolikrát v pátek cesty na depo dopravců, když došlo k záměně a čekala jsem na balík doma zbytečně apod.

Vždycky se snažím v první řadě s prodejcem komunikovat, korektně vše nafotit, udat i váhu balíku, když něco chybí. A jsem shovívavá, leccos se stane, jsme prostě lidi a vše se dá nějak řešit a když jde o maličkosti, tak to ani nenahlašuji a kolikrát vůbec neřeším.

Jenže přístup majitele Lukon Glads (http://www.lukon-glads.cz/) mne po nějaké době teda hezky zvedl ze židle. Nakupovala jsem u něj poprvé a popravdě, po řadě a řadě solidních a fajnových prodejců s korektním přístupem mne ani nenapadlo, že se ještě někdo může chovat k zákazníkovi takto škaredě. Tak poslechněte, co se mi stalo. A nechte se odradit od nákupu u nich, opravdu jsou tady kvalitnější prodejci s korektním přístupem k zákazníkovi. Tenhle to ale není.

Po cibulovinách od Lukon Glads jsem pokukovala už dříve, mají širokou nabídku, hezké věci. K nákupu jsem se odhodlala letos kvůli tulipánům pro sebe i pro tchýni. A ještě se k nám přidala kamarádka, která od nich brala kupu trvalek. Ano, trvalky a cibuloviny šly objednat v jedné objednávce, to mi už trochu bylo podezřelé. Jenže ze zkušenosti ze zahraničí vím, že se to dělá a prodejci to umí poslat oboje, aniž by v jednom balíku ta vlhkost z rostlin (zalitých kvůli přepravě) negativně ovlivnila ty přepravované cibuloviny (a ty by začaly plesnivět). Jenže v Lukon Glads bohužel asi nepatří k žádným zkušeným prodejcům. Jak myslíte, že nám ty trvalky a cibuloviny přišly?

Další a další balíčky s plísní.

Samozřejmě naházené v jednom balíky, cibuloviny v papírových sáčcích na rostlinách... Ach jo. Byla jsem doma, na balík jsem čekala a vybalila vše hned dopoledne, co nám jej balíková služba doručila. Prostě v balíku cibuloviny strávily nejkratší možný čas. A stejně jsem hned vytahovala balíček, kdy už zvenku prosvítala zelená plíseň a prožrala trochu toho papírového sáčku, ve kterém byly cibuloviny zcvaknuté. Další a další cibuloviny byly plesnivé, bohužel právě i ty, které si objednala tchýně a kamarádka. Hned jsme vše rozbalovaly, fotily, vždycky pěkně i s cedulkou, aby bylo vidět, která ta odrůda to schytala. No a zachraňovaly jsme, co ještě plíseň nemělo. Cibulky, které byly v pořádku, jsme ihned sázely do půdy a snad to dají. No byl to neveselý a náročný den.

Ještě nerozbalené, jen vytažené z balíku... a už bylo jasné, že tady je něco špatně.

V jedenáct večer ten den jsem posílala fotografie, přesný výpis balíčků, které byly plesnivé a slušný dotaz, jak obvykle prodejce takovou reklamaci řeší. No a čtrnáct dní se nic nedělo, žádná odpověď. Tak jsem se osmělila po čtrnácti dnech napsat připomínací e-mail, jak lze moji reklamaci řešit a že jsem nedostala odpověď. Pan Jaroslav Koníček mi odepsal, cituji:
"Prosím o vrácení zboží , jelikž se mi nechce věřit, že Vám byly zaslány plesnivé cibuloviny. Ve skladu nic plesnivého nemáme."

To mám jít jako lovit po té době ty plesnivé cibulky z kompostu? Po tolika dnech? Copak neviděl fotografie? Takhle opravdu jednají se zákazníkem? To si jako myslí, že přesně v den převzetí zásilky jsem si někde stihla kultivovat plíseň a nějak ji na ty cibulky napatlat?
Opravdu mne ten přístup rozčílil. Já mu věřím, že na skladě jsou cibulky v pořádku, ale copak ho ani na chvilku nenapadlo, že asi něco zblbnul při tom balení zásilky? To je ale pořád na jejich zodpovědnost...
Ještě jednou jsem mu napsala, že já jsem postupovala korektně a jestli on korektně postupovat nebude, musí očekávat následky. Například to, že svoji velmi negativní zkušenost budu prostě dál sdílet na internetu. A od té doby už mi pan Koníček nenapsal nic.

Rozhodně Vám doporučuji nic od Lukon Glads nekupovat. Nestojí to za to. Nerozumí svému řemeslu a neumí ani jednat se zákazníky. Vždyť je spousta jiných (online) prodejců cibulovin, kteří jednají se zákazníky korektně a rozumí svému řemeslu a posílání zboží. Já už jsem poučená. A kdyby vám nestačila nabídka českých prodejců cibulovin, zde je například diskuze, kde objednávají cibulky lidé ze skupinky Zahradní architektura, třeba i ze zahraničí:
https://www.facebook.com/groups/zakaci/permalink/10156526461591659/

↧

Zelená střecha v polostínu

September 28, 2019, 3:03 pm

≫ Next: Říjen – co dělat na zahradě

≪ Previous: Plesnivé cibuloviny z Lukon Glads

Může být vlastně taková zelená střecha někde ve stínu či polostínu? No ta maličká pro zahradní domeček pro našeho syna určitě ano. Můj táta nám poskytnul pevné desky, trámy, materiál a manžel domeček namyslel a vytvořil. A právě díky tomu jsem se mohla lehce zasnít a zkusit si říct o zelenou střechu. Díky pořádnému dřevu to nosnost na nějaký 8 až 10 cm vysoký substrát rozhodně má.

Čerstvě osázená zelená střecha dětského domečku na hraní.

Domeček a tedy i celá střecha je vlastně pod višní. Začala jsem tedy hledat informace o tom, jestli se vůbec zelené střechy můžou do polostínu a stínu dávat a čím je tedy osázet. Podařilo se mi najít parádní a velmi užitečný materiál – diplomovou práci Kristýny Jílkové na téma "Rostliny pro střešní zahrady". Najdete ji zveřejněnou přes systém Theses.cz: https://theses.cz/id/elh1dk/zaverecna_prace.pdf

Těch rostlin, co jde použít! Sivutka, menší okrasné česneky, pažitka, kociánek, pupava, stříbřenka, černohlávek, rozchodníky, netřesky, silenka, divizna brunátná... a třeba taky zběhovec, zvěšinec, krokusy a drobné jarní cibuloviny...

Jak jsme tady tu zelenou střechu podomácku vlastními silami dělali? Základ střechy jsou dřevěné desky:

Základ střechy tvoří dřevěná prkna.

Na tu plochu přišla jezírková folie, která nám přebývala z jiných prací a měli jsme ji celou dobu na půdě. Do spodní části jen manžel dal další desku, která drží drenážní část z různých zbytků okrasných kamenů a kamínků, které jsme si schovávali a nebylo je kam dát. Pod drenážní částí je umístěný malý okap, který vede do malého sudu. V něm potom bude mít syn vodu na hraní:

Drenážní část z různých kamínků drží dřevěná deska proti sesuvu.

Na takto připravenou střechu přišel substrát. Nechtěli jsme kupovat nějaké hotové směsi, ale snažili jsme se využít, co bylo po ruce a k dispozici. U nás tvoří základ směs písku, štěrku a různé suti, která zbývala různě po stavbě. Do tohoto základu jsme míchali kompost z kompostárny. Celou směs jsme vylehčovali zakoupeným keramzitem (ale jde využít například i perlit):

Vařila myšička kašičku.... aneb míchání pískoštěrku, kompostu a keramzitu na DIY substrát pro zelenou střechu.

Tento substrát jsem v kýblech nosila a postupně z malého žebříku rozprostřela po celé té malé střeše. Byla to docela náročná práce.

Substrát jsem dala na střechu a pak pořádně prolila vodou z hadice.

Prolila jsem jej vodou a čekala, jestli mi na té střeše vůbec něco zůstane. A zůstalo. Pak už jen zbývalo zasadit tam vybrané rostliny a ze začátku je zalévat, než se chytí a postupně rozrostou. O volbě rostlin ještě nejspíš napíšu samostatný článek, až podle toho, jak se kterým bude dařit a jak se které uchytí. Nicméně zkouším to s těmito: hodně černohlávku jako základ (některé jsem přesazovala z naší louky), rozchodníky a mateřídoušky na horní část více vystavenou slunci, hvozdíky, mechovec, kociánek, hlaváč na zkoušku cibulky krokusů a také kosatečku síťkovaného.

Tak jsem zvědavá, jak ta naše zelená střecha poroste a jak se jí bude dařit. Počítám s tím, že ji stejně budu muset občas v létě zalít a také nejspíš i možná trochu vyplet v začátku, než se rostliny zapojí (od bodláků a možná i pýru...).
Ještě nás bude příští rok čekat druhá zelená střecha - maličká stříška nad druhým dřevníkem. Tentokrát úplně ve stínu. Jsem zvědavá, jaké si pro ni nakonec vyberu rostlinky a jak se jim bude dařit.

↧

Říjen – co dělat na zahradě

October 1, 2019, 4:01 pm

≫ Next: Táta a naše zahrada

≪ Previous: Zelená střecha v polostínu

Co můžete dělat na zahradě v říjnu?

Mnohé stromy se už začínají barvit do žluta, červena či oranžova. Užijte si těch barevných listů a vyrábějte s dětmi dekorace, náhrdelníky, čelenky či lepené obrázky, podzimní věnce či miniherbáře. Inspirujte se článkem Jak využít podzimní listí nebo Podzim – žádná nuda aneb patero tipů co dělat!

Sklízet podzimní jablka a hrušky a uskladnit je ve sklepě. Ze záhonu lze ještě sklízet kapustu. Můžete trhat lískové ořechy, pokud už je za vás neotrhaly veverky, a sušit šípky na čaj. (Inspirace na podzimní zahradní dobroty.)
Stále si můžete užít květiny ve váze, protože kvetou jiřiny, půvabné hvězdnice a chryzantémy. Zahradu si můžete zdobit okrasnými dýněmi i věnečky (inspirace na podzimní výzdobu zahrady).

Chybí vám na zahradě nějaký stromek či keř? Teď je ideální doba pro zasazení, stejně tak pro založení živého plotu či vysetí květnaté louky. Stále tak můžete sázet cibuloviny (o cibulovinách).
Pokud nemáte krmítko pro ptáky, tak je ideální doba na jeho výrobu.
Krásných dnů už je jen pomálu, je tedy čas sklidit posezení na terase, houpací sítě, zazimovat houpačky a další věci, kterým by mráz nemusel udělat dobře.

Jak to v říjnu vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228203

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧

Táta a naše zahrada

October 10, 2019, 2:20 am

≫ Next: Jak jsme sázeli sto bříz do Březek

≪ Previous: Říjen – co dělat na zahradě

Jestli jste viděli pár fotografií na Instagramu, tak letos se v naší zahradě děje spousta věcí. Chystáme jezírko, pískoviště, stavíme domeček pro děti, další menší dřevník. Některé části zahrady začínají vypadat jako od drahých zahradních architektů, protože je zdobí dubové šlapáky. Trávník lemují žulové kostky. Celý rok už si užíváme novou terasu a pryč jsou časy, kdy jsme ani nešli pro bylinky do zahrady, protože místo terasy byl ostrý rozpálený hrubý štěrk... teď tam běháme bosky a dřevo příjemně hřeje. Jak je tohle všechno vlastně možné u rodiny s malými dětmi, ženou na mateřské a velkou hypotékou na krku? Máme totiž sponzora :-)

Za tátou je hlavně vidět práce a hotové nádherné věci. Podmínky má ale těžké, protože všude jsou už nasazené nějaké rostliny a stromy, na které se musí brát ohled.

Kdykoliv mne napadne nějaká líbivá hloupost do zahrady a řeknu mu o ní, hned vymýšlí, jak to zařídit nebo sehnat. On není na žádné vykecávání a dlouhé povídání o tom, co by se mohlo a nemohlo dělat. Rád rovnou věci řeší. Když jsem se tedy před lety zmínila, že bych moc chtěla do zahrady pařezy k jezírku (Trable s pařezem), do týdne mi dva krásné sehnal. Když jsem si vysnila opravdové mechové polštáře do zahrady, začal hned zjišťovat, kde bude v lese probíhat těžba rostlých jehličnanů... a tedy kde jsou místa s krásným mechem, která budou zanedlouho zničena těžebním harvestorem. Neměla jsem potom z těch dvou bochánků mechu špatný pocit, že bychom ničili krásné lesní prostředí, stejně by byly brzy nadobro zničeny. Takhle alespoň ten mech roste v naší zahradě.

Když jsme potřebovali "nástupní plošinu" na velkou skluzavku pro synka a nebo vymyslet systém zabudování trampolíny do země (Jak jsme si zakopali trampolínu), vždycky přišel s nejlepším řešením a bytelnou pořádnou konstrukcí. Právě táta spolu s mým mužem zařídili, sehnali materiál, připravili a spolu vytvořili v zahradě dřevník s krytým sušákem na prádlo a boudou na zahradní věci právě tak, jak jsem to potřebovala. A všechny ty kůly na stromy, bidýlko pro poštolku - hádejte, odkud asi máme? A větve z ořezu stromů z tátova sadu zase pro změn skončily v základu vysokých záhonů. Na jaře jsme mu obvykle ubírali i trochu syrového dřeva na topení z lesa, různé špalky, kousky a opět všechny končily v zahradě (Mrtvé dřevo plné života). Jako šlapáky a nebo tzv. mrtvé dřevo pro brouky.

Už celý rok máme parádní dřevěnou terasu z modřínových prken, které měl můj táta doma. Jsou dokonce starší, než já.

Loni na podzim jsme díky němu získali naši terasu. Dřevěná modřínová prkna, ze které ji máme, čekala v rodném domě více než třicet let. Na nic se nepoužila.... až prostě na naši terasu. Je to hotový poklad. No a letos si syn vymyslel, že by moc rád měl domeček na hraní. Mým přáním bylo, aby ten domeček mohl mít zelenou střechu (to víte, rostliny chci prostě všude...). Můj manžel s mým tátou už od jara připravovali desky, trámky, hoblovali, řezali a domeček bude brzy hotový.

Víte, co je na tom celém nejhezčí? Kolikrát táta protočí oči nebo si říká, co jsem si to zase vymyslela za hloupost. Třeba ty ozdobné dubové trámy, které jsem viděla v knize pana Lefflera a dubové šlapáky. "Kdo chce dávat dřevo do země? Vždyť to zetleje...". Nebo se mu nezdál i ten můj nápad nenatřít modřínovou sluneční plošinu, kterou na zahradě máme. Na nějaký architektonický japonský princip wabi-sabi (přijetí krásy věcí v jejich pomíjivosti) ho neukecám. On má rád, když věci vydrží. když se investuje energie do něčeho, co je na desítky let. Ale stejně, i když se mu můj nápad nezdá, tak mne podpoří. Řekne mi k tomu svoje, svůj názor a v čem je to špatně a co se stane za pár let, ale stejně mě podpoří. Prostě na některé věci si musím přijít sama.

Trampolínu můj táta zabudovával s malým vnoučkem za zády. A nástupní plošinu na skluzavku udělal pevnou, bytelnou a bezpečnou.

Tímto příspěvkem chci říct vlastně jen jedno: díky tati! A vy, čtenáři, jen abyste věděli, že pokud se díváte na fotky naší zahrady, tak za většinou těch velkých zásadních věcí nestojím jen já a můj manžel, ale právě ještě i můj táta. Zničil si křovinořez už před sedmi lety, když poprvé sekl náš pozemek. Sázel se mnou živý plot z buků, i když tam ještě nebylo natažené pletivo. Spálil si záda od silného slunce, když u nás celý den na zahradě pracoval a kolikrát ho musely bolet ruce, nohy, svaly. Přispěl vlastně ke všemu významnému, co na naší zahradě je. Bez něj by naše zahrada nebyla tou opravdu vysněnou...

U sázení živého plotu z buků byl taky. V roce 2012, přesně 14. října...

↧

Jak jsme sázeli sto bříz do Březek

October 12, 2019, 2:50 pm

≫ Next: Jezírko a nízký rozpočet

≪ Previous: Táta a naše zahrada

"Odpoledne se jede se do Březek," zavelel můj dědeček a já se skoro nehnula od traktoru, jen abych tuhle slavnostní příležitost nepromeškala. Bylo mi tak asi deset nebo dvanáct let a "Březky" jsem považovala za to nejúžasnější místo na světě. Prakticky to byl prostě dědův les s malým polem, se kterým sousedila půvabná malá rokle s malým pramenem vody. Zatímco tam děda s babičkou sázeli nebo sklízeli z malého pole brambory, ze mne se stával dobrodruh a objevitel neznámého světa, nebo zrovna začínající horolezec... prostě co mé bujné fantazii zrovna přišlo pod ruku.

Malá rokle, kde jsem ráda trávila své dětství. V mých vzpomínkách vypadala mnohem větší, tmavší, zarostlejší, tajemnější a s mnohem více strmějšími stěnami a s hodně podmáčenou půdou vespod.

Dokonce jsme si o té rokli psali s mým bratrancem článek pro takové naše dětské noviny. Právě on se mnou do té rokle podnikal výpravy a možná díky těmto dětským dobrodružstvím si s ním i teď v dospělosti rozumím ze všech svých bratranců a sestřenice vlastně asi nejvíc. Zatímco moje horolezecká a dobrodružná dráha v té rokli nejen začala, ale také hned rychle skončila, můj bratranec podnikal různé dobrodružné dovolené a výpravy ještě i v dospělosti a vybral si i nebezpečné a dobrodružné povolání.

Právě tyto různé vzpomínky se mi dnes honily hlavou, když jsme do Březek po mnoha letech jeli. Na to, že šlo o moje nejoblíbenější místo v rodné vesnici, jsem tam nebyla už pěkně dlouho. Tentokrát jsem je jela navštívit s mým tátou, s mým manželem a s našimi dvěma malými dětmi. A se stovkou sazenic bříz v kufru.

Ano, tento příspěvek nebude vůbec o naší zahradě, ale o úplně jiném místě, které mám ráda. Abych to místo trochu více přiblížila, jde o takový výběžek lesa mezi obrovskými poli. Les to ale není, vlastně jde o tzv. neplodnou půdu. Místo ve svahu, kde je špatná kamenitá půda, prakticky neobdělávatelné. Je vlastně spíš takový zázrak, že tam dědeček vůbec zvládl ve svahu postupně udělat takovou rovinku, kde se snažil pěstovat brambory, protože nic jiného by tam asi ani nerostlo. Ve zbytku plochy byly alespoň vysázené stromy na dřevo, na okraji potom rakytníky, dědovy bylinky a místo, kde se mu uchytily velké krásné bedly vysoké, které jsme kolikrát měli na večeři s chlebem a na sádle osmažené.

Mapy.cz ukazují Březky v rozmezí několika let v čase. Stromy tam pořád nějakou jsou, jen není na fotce ještě vidět, jak v poslední době dost schnou.

Když jsem byla malá, mnohé stromy se vykácely na dřevo, s pěstováním brambor se tam přestalo a dědeček tam tenkrát sázel tak 400 sazenic buků a modřínů. Doteď si živě vybavuji, jak za traktor zapřáhl vlečku s velkou cisternou, naplnil ji vodou ze studny a jel v parném létě "zalévat ty maličké stromečky". Vždycky říkal, že jim ševelí lístky po té vodě a mají hroznou žízeň. Babička se bála, aby nám zbyla ve studni nějaká voda vůbec na pití a na vaření. Nějak jsme nechápali, proč děda tráví tolik času náročným zaléváním stromů na místě, kde jen o pár desítek metrů dál lesníků vesele rostou sazenice stromků i bez zalévání... kdybych jen bývala trochu tušila, jak náročné může být udržet naživu stromky v malém slunném vyprahlém svahu mezi dvěma obrovskými poli. Děček to asi věděl.

Jediný kousek rovinky v Březkách. Původně se tady pěstovaly brambory, než zde před nějakými dvaceti lety můj dědeček zasadil a naživu udržoval zaléváním tyto krásné buky a taky několik modřínů.

Každopádně dnes jsem stála vedle dvacetiletých buků a modřínů. Věděli jste, jak tenký kmen mají takové dvacetileté buky? A jak jsou vlastně maličké? A přitom uplynulo už tolik let. Koukala jsem na místo, kde v potu tváře děda zaléval před dvaceti lety malé sazeničky a do stínu těchto stromků pokládala na zem stovku sazeniček bříz.

Proč sem chceme sázet břízy, když tady vlastně nějaký les je? Ale kdepak, nenechte se mýlit, les je jen v části toho pozemku. V prudkém svahu a v úzké části téměř žádné stromy nejsou... celá ta dnešní akce začala někdy na jaře. Táta byl smutný a zklamaný a postěžoval si, jak ho mrzí, že desítky pracně zasazených sazeniček modřínů nedaly suché léto a téměř do jedné prostě poschly. Některé tam sázel maličké, jiné už docela velké. Spousta práce, spousta dřiny a všechno to přišlo vniveč. Táta ztratil chuť s tím místem dál něco dělat. Schly i bezové keře v náletové části, kterou ponechal "svému osudu". Přitom jen o pár desítek metrů dál modříny vesele rostou, stejně tak buky, habry a dokonce i jedle a nikdo je nezalévá.
Vůbec jsem nevěděla, kolik energie a času už můj táta věnoval "zalesnění" mého oblíbeného pozemku. Nějak jsem si myslela, že tam prostě stromy porostou samy od sebe... Začala jsem tedy rozumovat s mulčem, mykorhizou a kdejakými nápady, co mi přišly na mysl. Přece to musí jít nějak osázet a zalesnit. Protože na pozemek se špatnou půdou a daleko od zdroje vody jsem přecejen krátká, požádala jsem o radu lidi ve skupince "Voda" na Facebooku. A dostala jsem spoustu užitečných rad. Prvně je hloupost sázet tam modříny, protože jde o horskou dřevinu, která potřebuje hodně srážek. Za druhé bychom mohli zkusit nechat přírodu prostě jen tak pracovat a časem by se to nějak mělo zalesnit samo. Jenže to se neslučuje s tátovým záměrem, aby tam pokud možno vyrostly stromy, které lze jednou zužitkovat na palivové dříví. Přecejen, dřevem topí nejen on, ale přitápíme jím právě i my, a praktické využití pozemku je pro něj, jako pro majitele, rozhodně důležité. No a také tam zazněla rada, abychom začali nejprve meliorační/přípravnou/pionýrskou dřevinou. Tedy tou, která udělá správné mikroklima a zastíní půdu, takže mají šanci další stromy, například habry, které přecejen snášejí sucho trochu lépe, než třeba buky.

Břízy do Březek prostě asi patří, minimálně do toho prudkého svahu.

O pionýrských dřevinách a jejich zásadní roli v zalesňování pasek jsem už hodně slyšela v rámci výzvy Zachraňme lesy, ve které jsem se angažovala a kterou podporuji. Bříza je právě jednou z těchto dřevin.

"Dědečku, proč se vlastně Březky jmenují zrovna Březky?" zeptala jsem se, abych si potvrdila, co mi najednou v hlavně začalo docházet. "Já pamatuju, jak tam rostly hlavně modříny, ale úplně původně tam bylo plno velkých hezkých bříz. Po nich prý to místo dostalo jméno: Březky, " vysvětloval mi na jaře dědeček. Tak, a je jasno, která z přípravných dřevin bude pro tohle místo jako stvořená. Stačí prostě někdy pátrat trochu v historii. A tak jsme teď na podzim objednali stovku sazenic břízy bělokoré, velikost 36-50 cm. No, není to zrovna nejlevnější záležitost. V diskuzi ve Facebook skupince mi lidé radili, abych nechala přírodu pracovat ze semen. To je samozřejmě velmi užitečná myšlenka, břízu jde celkem dobře vysévat. Jenže jak potom máme malé semenáčky ochránit před okusem zvěří? Lesní zvěř tam dokáže s mladou výsadbou pořádně zamávat. Přecejen, ty naše zasazené sazenice zvládneme ošetřit přípravky, které zvěř odpuzují a nechutnají jí. Rostlinu ze semínka těžko.

A tak jsme dnes sázeli ve třech dospělých stovku bříz celé dopoledne. Přežijí, nepřežijí? Jsem hodně zvědavá. Libovali jsme si, že jdeme sázet po vydatných deštích, kdy je půda naducaná vodou, že do ní ani nejde skoro vkročit (minimálně takto to táta vnímal z jeho zahrady a pole). A to jsme si mysleli přesně do chvíle, kdy táta vykopal první díru. Vláha byla v Březkách pouze v prvních 5 cm půdy a zbytek byla naprosto, ale naprosto suchá, prašná světlá půda. Tak už asi vím, co znamená to katastrální označení "neplodná půda". Snad k něčemu bude alespoň ten hydrogel, který jsme rostlinám sypali při sázení (další tip z Facebook skupinky), nicméně je jasné, že tady budou sazenice muset o vodu zatraceně hodně bojovat. Dávám si dvě a dvě dohromady, proč je to zrovna v Březkách s tím suchem takový problém a možná mi trochu více vysvětlení poskytnul článek Co prozradí termokamera? Že lesní porosty si ničíme sami. z Ekolistu. Snažit se zalesnit svah obklopený z obou dvou stran vyprahlým pooraným polem prostě není to samé jako zalesňovat prostor v lese.

A proč jsme s sebou brali i naše dva malé syny? No, nějak bych si přála, aby to místo taky měli rádi, tak jako já. Ale je tahle věc vůbec nějak přenositelná? Můžu to po nich vůbec chtít? Budou to jednou oni, kdo na tom pozemku budou hospodařit, chodit tam, jezdit? Já nevím... Jedno vím ale jistě. Bez společných chvil, příjemných vzpomínek a častých návštěv se prostě žádný vztah k místu vypěstovat nemůže. A tak tam byli s námi. Starší syn pomáhal stromky sázet a lezl po strmých svazích v rokli. Už doma mi jasně řekl, že stromky, které zasadí on, přece nikdy na dřevo kácet nebudeme, ty necháme růst. A tak jsme mu mimo břízy ještě objednali jeřáb oskeruše, dva jeřáby ptačí, střemchu, třešeň ptačí, bez černý a aronii. Všechno toto si pomohl zasadit a budou to ty jeho stromky, které se kácet rozhodně nebudou. Taky jsme je zasadili na okraj pozemku, aby je případně nezasáhly jednou padající stromy. Příští rok půjdeme stromky zkontrolovat - jestli vůbec přežily a jak rostou a jak se jim daří. Jestli mají děti získat vztah k místu, tak možná právě takto...

Bude mít Březky po všem tom běhání ve svahu, sázení a blbnutí v rokli tohle místo rád i náš starší syn? Těžko říct, to asi ukáže až čas.

Víte, ono vlastně není až tak moc složité (ehm, ve více lidech... sama bych to za jeden den rozhodně nedávala...) někam zasadit celou stovku stromků. Mnohem, ale mnohem náročnější je udržet ty rostliny naživu i další roky...

↧

Jezírko a nízký rozpočet

October 20, 2019, 3:13 pm

≫ Next: Které rozchodníky jsou ty podzimní?

≪ Previous: Jak jsme sázeli sto bříz do Březek

Jezírko považuji za nezbytnou součást přírodní zahrady. Je kolem něj a v něm opravdu živo, zvýší se pestrost rostlin na zahradě, zlepší mikroklima zahrady, drobní živočichové mají přístup k vodě na pití. Prostě zahrada úplně ožije... a protože se mi množí dotazy na rozpočet takového jezírka, zkusím tady teď rozepsat, jak jsme to vlastně měli s financemi na zahradní jezírko...

Z blogu už nejspíš víte, že jedno jezírko jsme od roku 2013 měli. V drahém malém plastovém výlisku (Oase PE 750l za téměř 4 000Kč) jsme těch šest let udržovali naživu spoustu zahradních rostlin (tenkrát jsem za ně dala 2 500Kč), dolévali vodu a malý synek do něj s kamarády ustavičně házel spoustu kamínků z kamenné plážičky (kačírkové kamínky jsme dostali od tchýně a tchána, zbylo jim hodně z jejich okapového chodníčku). Na usazení jezírka tenkrát padlo i spousta písku, který nám zbyl ze stavby. Jeho tvar jsme trochu rozšířili ještě o minijezírko ze zbytku jezírkové folie, kterou jsme měli. Všehovšudy jsme měli na zahradě maličké jezírko s rostlinami za nějakých 7–8 000Kč a bylo veliké 2 x 1,5 metru a hluboké 60 cm.

Velmi záhy se nám propadl jeden okraj a pak druhý, jezírko už nebylo v rovině a nebylo nemožné je pořádně naplnit vodou, rostliny skomíraly a nás to štvalo. Ale neměli jsme peníze nazbyt, abychom udělali jezírko nové, jen jsme si o tom roky mohli snít a trochu to plánovat.

Mezitím si pořídili koupací jezírko na zahradě naši blízcí přátelé. Vlastně takový ten biobazén - koupací jezírko, kde vodu čistí mikroorganismy, nikoliv rostliny. Stačilo pár koupání v té vonící a krásné vodě a začali jsme opravdu vážně uvažovat, že si takové koupací jezírko taky pořídíme. Bylo to, jako mít na zahradě malý vlastní osobní lom. Prostě tak úžasná voda. A přitom celé na malém prostoru, nebyla potřeba zóna rostlin (vlastně ani nebyla možná, protože by jim ve vodě chyběly živiny, všechno spotřebovaly ty mikroorganismy). To nás zaujalo, protože od koupacího jezírka jsem vždycky upustila právě kvůli tomu, že nezbytná plocha pro zónu rostlin a pak to koupání by všeho všudy zabrala asi tak celou naši zahradu, aby to jako ekosystém vůbec mohlo trochu nějak fungovat. Jenže toto bylo malé tak akorát, že by se nám na zahradu ještě vešlo.
Abyste měli představu, jak ten biobazén vypadá, podívejte se na stránky firmy 3D zahrady, která kamarádům biobazén dělala: https://www.3d-zahrady.cz/sluzby/zahradni-jezirka/ Biobazény dělají opravdu pěkné, funkční, kamarádi je doporučují všude. Co se týká jejich služeb do zahrad, tak v tom zas ale (podle mne) zrovna moc pokročilí nejsou, používají folii, všude dávají hodně jehličnanů, neumí pracovat s trvalkami tak, aby se mohly rozrůstat a pokrýt plochu. No ale ty biobazény umí.
Samozřejmě jsme si nechali od kamarádů říct i částku za takový biobazén (od vykopání, přes folii, zajištění kamenů se správnou pH reakcí a vyskládání okrajů, až po to čerpadlo a ty vaky s mikroorganismy, co čistí vodu). Všehovšudy jsme si spočítali, že kdybychom si takové jezírko pořizovali my na naší zahradě, zkoušeli na něčem ušetřit (méně kamenů, kopat si je sami, okraje bez betonování malých obrubníků, přes které se přehne folie...), tak jde stejně o investici kolem 250 000 Kč a výše. Jen ty vaky s mikroorganismy pro takový malý biobazén, ve kterém jde udělat čtyři tempa na plavání, stojí kolem 90 000 Kč. A věřte nebo ne, my jsme nějakou dobu opravdu přemýšleli o tom, že si toho čtvrt milionu zkusíme našetřit a jeeeednou si to koupací jezírko taky pořídíme. Tak moc nás to nadchlo.

Jenže jak čas plynul a narodil se nám druhý syn, začalo nám být více a více jasné, že nemáme šanci těch 250 000 Kč našetřit. Vždycky bude potřeba něco jiného - dodělávky domu, platit školku, koupit auto, spousta nutných výdajů. Než bychom se reálně opravdu k tomu našetření na koupací jezírko dostali, budou už děti dávno z domu. Manžel poznamenal, že za tu částku můžeme celá rodina jezdit každý rok na týden k moři a ještě se několikrát jet koupat koupat do přírodních biotopických koupališť či do lomu apod. A stejně jsem chtěla mít v tom jezírku hlavně "kytky", že?

Když tedy bylo jasné, že koupací jezírko vážně nebude a nemá pro nás smysl, dostal zelenou můj projekt na větší okrasné jezírko s rostlinami. Prostě takový další "květinový" záhon, akorát tentokrát zalitý vodou. Snahou bylo dostat se na rozumně nízkou částku, což znamenalo, že si taky spoustu věcí prostě budeme muset dělat sami a vezme nám to spoustu času. A taky vzalo, jezírko jsme připravovali postupně krok za krokem od dubna do října, jak byl čas a nálada kopat pro něj díru a chystat materiál.

Fotografie jezírka i se mnou vám dá trochu lepší představu, jak je vlastně veliké a hluboké. Na fotografiích bez lidí vždycky jezírka vypadají větší, než jsou.

Nakonec nám na zahradě vzniklo okrasné jezírko 5 x 7 metrů veliké, s ostrůvkem uprostřed. Maximální hloubka v zadní části je 1 metr. No a teď už konkrétně, kolik jsme na takové jezírko potřebovali peněz:

kopání díry na jezírko, odvoz hlíny a kamenů - jezírko jsme kopali celý rok postupně sami, vždy po dešti, obyčejným rýčem... hlínu používáme na terénní úpravy kolem jezírka a kameny na zídku. 0 Kč
silná geotextilie (500 g/m2) o ploše 115 m2 nás přišla na 4 370 Kč. Podložili jsme s ní jezírko, všechny kameny, šlapací schody a zbytek posloužil pod vznikající dětské pískoviště. Na této položce se dá hodně ušetřit, když člověk sežene silné staré koberce. My jsme však tento materiál k dispozici neměli a nesehnali.
folie PVC AQUAPLAST 1 mm 8x12 metrů nás přišla na 9 024 Kč. Její velikost jsme si pro naše jezírko měřili provázkem a brali raději rezervu na zahnutí okrajů. Je to obyčejná plastová folie, která nejspíš uvolňuje ftaláty a moc ekologické to není. Jenže folie ze syntetického kaučuku byla mimo naše finanční možnosti.
doprava folie - zkusili jsme to vlastním autem po cestě z práce... není to legrace, folie vážila tak 120 kg a geotextilie byla zase namotaná na veliké roli.
voda na napuštění - jezírko jsme plánovali napouštět na podzim, kdy máme naplněnou retenční nádrž na vodu a nepotřebujeme ji na zalévání. Pomohla nám také sousedka a dala vodu ze své retenční nádrže.
kamínky na okraje a dno, kde se bude chodit - v rámci "zero waste" přístupu jsme pečlivě vybrali a umyli a připravili kamínky, které jsme měli v původním jezírku a tak různě po zahradě (ve spirále, někde jako mulč apod.). Před sedmi lety jsme je dostali od tchána, kterým přebývaly z okapového chodníčku ze stavby jejich domu. Část kamínků nám dala ještě sousedka, opět přebytky z okapového chodníčku.
šlapací kameny na schody do jezírka - aby děti mohly do určité části jezírka chodit, mají tam nášlapné kameny a udělané pozvolné schody. Tyto kameny jsme si koupili od sousedů z vesnice, kterým zbyly pískovcové kameny z jejich zídky. Koupili jsme je za cca 1 500 Kč.
kameny na okraje jezírka, zídky, zatížení rostlin - použili jsme, co jsme měli ještě na pozemku.
rostliny do jezírka - použili jsme vše, co jsme měli z původního jezírka. Po rozebrání starého jezírka byly rostliny v kýblech a dětské vaničce spolu s vodou z jezírka a pak jsme je tam znovu nasázeli. Nově jsme přikoupili desítky rostlin v hodnotě 4 500 Kč.
dubové fošny na přecházení - na fotkách zatím nejsou vidět, nicméně na ostrůvek povedou dubové fošny ze tří břehů. Máme je jako dar od mého táty.
teráska u jezírka - budeme mít i malou terasu, opět díky dřevěným deskám od mého táty.

Ještě nás bude čekat pořízení sítka na listí, nějakého vysavače na bahno atd, rybářské prsačky na to, abych mohla z jara jít do vody ostříhat všechny rostliny a dovybrat ještě listí. Nemáme žádné čerpadlo či cirkulaci vody, snad nebude potřeba, uvidíme.

Tohle jezírko nás tedy vyšlo na přibližně 20 000 Kč.

Docela jsme se báli toho pokládání jezírkové folie jen ve dvou osobách, naprostých laicích. Nechali jsme si tedy nacenit, kolik by stálo zakoupení a položení folie a geotextilie od profesionálů. To naše jezírko s 1mm PVC folií by od profesionála přišlo asi na 32 000 Kč a v případě silnější folie (1,5 mm) na 48 000 Kč. A to nepočítám rostliny a to kopání díry, jde jen o dovezení a položení folie. To na nás bylo už moc peněz, proto jsme si raději zkusili to jezírko prostě udělat sami. Ano, folie je různě pokrčená, okraje jsou zatím dost vidět. Na první pohled je jasné, že toto dělal laik. Ale s tím už si poradíme, všechno nejlépe zarostou různé rostliny, jen to chce čas.

Jezírko v kontextu naší zahrady. Zabírá jeden rožek, navršený val hlíny bude osázený trvalkami.

Když má člověk nízký rozpočet, stejně se dá pořídit hezké jezírko s rostlinami za rozumné peníze. Akorát to dá spoustu času a práce a shánění.

↧

Které rozchodníky jsou ty podzimní?

October 24, 2019, 3:01 pm

≫ Next: Úroda 2018 a 2019

≪ Previous: Jezírko a nízký rozpočet

Rozchodníků je spousta druhů, já si pod jejich názvem představím vždycky akorát ty nízké plazivé v kamenné zídce. Až teprve nedávno jsem objevila, že jde o nenáročnou a výbornou podzimní květinu. Doporučila mi je moje sestra, které krásně rostou na rozpálené jižní terase. Jediné, co potřebujete udělat, je najít ty druhy, které opravdu kvetou na podzim.

Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dżu_Dżu_Garden_-_Flickr_-_Łukasz_Rawa_(9).jpg

Jednotlivé druhy se liší především barvou květů a pak zvlášť barvou listů. Někdy je docela obtížné odhadnout, jak vlastně budou ty barvičky kdy vypadat, protože květy se mění. Jinak vypadají nakvetené, jinak odkvetlé. A listy se také kolikrát v průběhu podzimu jinak vybarvují. Buďte tedy shovívaví k různým fotografiím z internetu, prostě jen mohou tu květinu ukazovat o dva týdny dříve či později.

Nejdříve jsem měla o barvě jasno. Přece chci něco normálního (růžový květ, zelené listy), na tmavolisté kultivary zas tak moc nejsem. Pak jsem ale našla následující fotografii tmavého rozchodníku v kombinaci s bílou plesnivkou (Anaphalis triplinervis, mají ji Krulichovi) a trochu mne to zviklalo:

Zdroj obrázku: https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=seedheads-of-anaphalis-triplinervis-sommerschnee-and-sedum-with-carex-testacea--trentham-gardens-staffordshire-october-&imageno=208739

Hezké, že? Je to zajímavá kombinace. Podzimní rozchodníky se často ještě kombinují s hvězdnicemi a nebo třapatkami (tam mám podezření, že je potřeba je nějak stříhat, aby kvetly až do podzimu... mám takový pocit, že se moc nepotkají):

Další kombinace rozchodníků. Zdroj obrázků: http://www.karensgardentips.com/, https://www.flickr.com/ a https://www.instagram.com/p/BoCGXKAlsgX/.

Za krásnou kombinaci ale považuji pěstování rozchodníků a zářivě žluté podzimní hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), navíc jim dobře sedí suché propustné místo a budou se dobře spolu pěstovat:

Kombinace rozchodníku a hvězdnice zlatohlávek. Zdroj obrázků: https://www.gapphotos.com/ https://commons.wikimedia.org/

Abych se v těch rozchodnících trochu vyznala a mohla si dobře vybrat, zkusila jsem je rozdělit podle přibližné barvy květů a listů a dodala i výšku rostliny:

Sytě růžové se zelenými listy:

Sedum spectabile "Birthday party" (30 cm), Sedum spectabile "Brillant" (40 cm), Sedum telephium "Hot Stuff" (30 cm), Sedum telephium "Meteor" (50 cm), Sedum telephium "Little red" (30 cm), Sedum hylotelephium "Class act" (30 cm), Sedum hylotelephium "Mr. Goodbud" (30 cm)

Světle růžové se zelenými listy:

Sedum spectabile "Carl" (40 cm), Sedum telephium "Herbstfreude" (60 cm), Sedum telephium 'Vera Jameson' (30 cm), Sedum spectabile "Carmen" (50 cm)

Lehce nažloutlé s purpurovými listy:

Sedum spectabile "Eline" (40 cm)

Růžové s tmavými listy:

Sedum spectabile "Dark magic" (40 cm), Sedum hybridum "Sunsparkler Firecracker" (20 cm), Sedum hybridum "Sunsparkler Plum Dazzled" (20 cm), Sedum hybridum "SunSparkler Blue Elf" (10 cm), Sedum hybridum "SunSparkler Lime Zinger" (20 cm). Sedum hybridum "SunSparkler Dazzleberry" (20 cm),

Světle růžové s tmavými listy:

Sedum telephium "Matrona" (50 cm), Sedum telephium "Xenox" (30 cm)

Tmavě červený s tmavými listy:

Sedum telephium "Munstead Dark Red" (40 cm), Sedum telephium "Purple Emperor" (40 cm), Sedum telephium "Chocolate Cherry" (30 cm),

Tmavě červený se zelenými listy:

Sedum telephium "Surrender"(30 cm), Sedum telephium "Red Cauli" (30 cm)

Bílý se zelenými lisy:

Sedum spectabile "Iceberg" (40 cm)

Zvláštní druhy:

Sedum hybridum SunSparkler® 'Lime Zinger' - zelené listy s růžovým krajem, světle růžové květy, 20 cm
Sedum telephium 'Xenox Rainbow' - "černé" tmavé listy, některé květy červené a jiné zelenobílé, 40 cm
Sedum cauticola 'Lidakense' - velmi nízký druh, který má jen 10-20 cm, kvete dříve, jen asi do září. Má šedozelené listy a růžovofialové květy.

Rozchodníky jsou ideální květinou do suchých míst, na vyvýšená místa. Nepotřebují moc vody, jsou nenáročné. Stříhají se zásadně až na jaře pominou mrazy, protože mají duté stonky. Dejte si pozor, abyste je nevylomili a nepoškodili mladé puky.

Zdroje obrázků:

Łukasz Rawa from Warsaw [CC0], via Wikimedia Commons", https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dżu_Dżu_Garden_-_Flickr_-_Łukasz_Rawa_(9).jpg
Aster linosyris - Goldilocks aster - growing with Sedum telephium 'Purple Emperor', GAP Photos/Howard Rice, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=aster-linosyris--goldilocks-aster--growing-with-sedum-telephium-purple-emperor-&imageno=492049
Sedum telephium 'Herbstfreude' with Aster linosyris, GAP Photos/Martin Staffler, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=sedum-telephium-herbstfreude-with-aster-linosyris-&imageno=440700
Seedheads of Anaphalis triplinervis 'Sommerschnee' and Sedum with Carex testacea - Trentham Gardens, Staffordshire, October, GAP Photos/Jo Whitworth, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=seedheads-of-anaphalis-triplinervis-sommerschnee-and-sedum-with-carex-testacea--trentham-gardens-staffordshire-october-&imageno=208739
Clive Nichols, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/clivenichols/3989258361/in/photostream/
Plant Combination: Aster ‘Purple Dome’ and Sedum ‘Autumn Joy’, Karen, http://www.karensgardentips.com/top-plant-picks-for-the-garden/plant-combinations-top-plant-picks-for-the-garden/plant-combination-aster-purple-dome-and-sedum-autumn-joy/
vervegardendesign, via Instagram, https://www.instagram.com/p/BoCGXKAlsgX/
Stefan.lefnaer, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Galatella_linosyris_sl16.jpg

↧

Úroda 2018 a 2019

October 29, 2019, 2:13 pm

≫ Next: Listopad – co dělat na zahradě

≪ Previous: Které rozchodníky jsou ty podzimní?

Loni jsem si nezvládla sepsat, jak se nám dařilo pěstovat jedlé věci na zahradě, tak to napravuji letos a snažila jsem se vzpomenout, jak to bylo oba dva roky. Nepotěším vás, moc se mi totiž nedařilo. Nedostatek času (těhotenství a pak starost o miminko) a pozdní reakce na škůdce znamenal, že té úrody nebylo tolik, kolik by být mohlo. Vlastně by člověk řekl, že to bylo spíš tragické a k smíchu, ale já ve všem vidím to pozitivní. Prostě něco jsme sklidili, měli jsme se dobře. A příští rok bude líp, budu mít snad na zahradu víc času a něco opět vypěstuji a stihnu sklidit a nebudu se pak u takového soupisu cítit tak blbě, že jsem nic skoro nevypěstovala.

Klikva začala krásně plodit, teď jen, co z toho uvaříme...

Listopad 2017

Sklízím už hrsti klikvy a brusinek, ale absolutně nevím, co s nimi dělat. Do mrazáku dávám poslední kdoulovcová jablíčka a zkouším je nějak kulinářsky využívat, což pro jejich šílenou kyselost až tak moc dobře nejde. No alespoň že maliny Polka stále plodí, jsou výborné. A syn ještě sbírá malé jahůdky Rujana.

Prosinec 2017

Mám spoustu zimní zeleniny. Uchránila jsem před škůdci jak růžičkovou kapustu, tak kadeřávek i Cavolo nero. Sklízíme je postupně, do polévek a zimních salátů. Do zahrady si stále ještě chodíme stříhat mrazuvzdorný rozmarýn, mátové lístky a tymián. Když nemrzne, vytahuji ze záhonu pórky a taky, dost pozdě, poslední červené řepy.

Leden 2018

Tak a mám po části úrody. Ještě nemáme přední plot, a tak se nám na zahradu chodí pást srnka na mém kadeřávku a růžičkové kapustě. Prochází kolem okna u jídelního stolu s klidem i ráno, když snídáme. Rychle jsem běžela otrhat ještě zbylé růžičkové kapustičky do mrazáku. Otrhala jsem taky zbytky petrželky a zkoušela červenou čekanku. Brrr, ta byla extrémně hořká... asi jsem měla vybělovat na zjemnění...

Únor 2018 a březen 2018

Kvůli srnce jsme vše sklidili, takže nechodíme pro jídlo do zahrady, ale do mrazáku.

Užívala jsem si zimní zeleninu s koření, než ji objevila místní srnka.

Duben 2018

Máme konečně i přední plot a sklízíme, co zahrada dává. Spousty fialkových květů na bonbony a dezerty, rolády, medvědí česnek na zelené fermentované máslo a do polévky, kopřivy do vaječných omelet a polévek. Pampelišky do salátů i polévek a šeříkové květy do fermentované limonády.

Květen 2018

V květnu se vždycky těšíme na pažitku, na ředkvičky a ke konci pak na fialové pažitkové květy. Sklízíme první římské saláty a kedlubny, jsou čerstvé a lahodné. Jen špenát jsme nějak propásli a vykvetl nám.

Kamčatského zimolezu bylo hodně, každý den miska.

Červen 2018

Přichází první ovoce - kamčatský zimolez. Máme hodně keřů a tedy i hodně úrody, každý druhý den nasbíráme malou misku, část úrody mrazíme. Pochutnáváme si na druhé vlně fialových kedlubnů a sklízíme spoustu lusků cukrového hrášku, dokonce se poprvé taky dostávám k jeho mražení na později. Vykvétá mi růže Louise Odier a okvětní plátky putují spolu s dalšími bylinkami na parádní čaje na nachlazení. Manžel zkouší dělat sirupy z černého bezu. No a sklízíme mísy jahod, těch velkých, i misky jahůdek Rujana a těch lesních, část mrazíme, část rozdáváme přátelům.

Červenec 2018

Moruše se letos rozhodly plodit brzy, už v červnu, a pokračovaly během července. Vlastně všechno je tak nějak dříve, protože u nás letos nebyly žádné velké jarní mrazíky. Rostliny úrodu uspěchaly a tak sklízíme ostošest. Sladkovišně už nepočítáme na prstech jedné ruky, ale sklízíme do misek a dáváme do koláčů, maliny jsou i na mražení. Z černého rybízu dělám marmelády slazené datlemi a po večerech ho odstopkovávám a mrazím na zimu, bude do fermentovaných limonád. Část úrody ani kvůli únavě (první trimestr) nestíhám a zpracovává si ji kamarádka. Pro kanadské borůvky chodíme pod síť, jinak by vše sezobali ptáci, angrešt nějak nezvládám těhotná tolik jíst, takže taky zaplňujeme úrodou každé volné místo v mrazáku a angreštové marmelády vaří opět kamarádka.

Sladká kombinace malých moruší a jahůdek Rujana.

Srpen 2018

Nakonec jsme rádi, že se všechna úroda tak uspěchala, přišlo totiž hodně velké sucho. Sotva zvládám uzalévat zeleninu - řapíkatý celer, rajčata, cukety. I kukuřici, slunečnice, zimní zeleninu, červenou řepu, fenykl, saláty... letos jsme se opravdu se zeleninou rozjeli. Do jídel trháme fenyklovou nať i bylinky ze zahrady. Ostružiny nám také zrají dříve, než obvykle. Už začátkem srpna se zabarvil černý bez a maliny Polka už teď rozjíždí svoji druhou úrodu. Na podzim nejspíš nebude z úrody už nic. Ke konci srpna jsme už trochu u konce s vodou, zalíváme, jak můžeme, jen úrodu. V louce jsou praskliny, odplozené jahody schnou, nejspíš budou i nějaké ztráty, nestíháme zalívat vše. Fenykl mi všechen hned vykvetl, bylo na něj moc vedro, špatně jsem načasovala setí.

Září 2018

Důsledky sucha jsou vidět na úrodě aronie. Sice jsme ji letos zavčas zakryli sítěmi, nicméně kvůli suchu jsme ji sklidili už rovnou sušenou. Na čaj to ale pořád půjde použít. Alespoň, že réva si umí vodu najít, hroznů moštové odrůdy jsme sklízeli opravdu hodně, manžel zkoušel vyrábět burčák. Lískové ořechy už dokázaly naplnit misky a byly dobré, bez nějakých problémů. Hrušeň nás také zaskočila, mysleli jsme, že budeme úrodu sklízet až v říjnu a ještě nechávat dojít v chladu, a přitom hrušky byly zralé už teď a daly se trhat a jíst přímo ze stromu, aneb úplně jiné načasování, než jsme zažili loni.

Lískové ořechy byly krásné a dobré i jen tak, vylouskané.

Říjen 2018

Stále postupně ze stromu sklízíme ještě poslední hrušky. Na záhonech zůstal poslední mangold, červená řepa, sklízím a mrazím řapíkatý celer, než přijdou mrazíky a taky fenyklovou nať. Pořád ještě překvapivě dozrávají malá rajčátka. Suším šípky svraskalé růže a vařím pak malinovo-šípkový čaj.

Zásoby řapíkatého celeru putují do mrazáku a budou z něj skvělé polévky.

Listopad 2018

Mám pórky, nicméně jsou dost tenké. Ale na pórkovo-lososovou polévku to stačí. První mrazíky přišly a s nimi se už dají jíst i první mišpule. Dotrhávám taky poslední brusinky.

Prosinec 2018

Jak je sníh a kluzko, tak s velkým břichem sotva do zahrady zvládám jít. Rozhodla jsem se raději všechnu zimní zeleninu už sklidit do mrazáku, a dosbírat všechny mišpule. Před Štědrým večerem jsem šla do zahrady pro čerstvý polníček - konečně se mi jej po letech podařilo pro tento účel vypěstovat.

Leden 2019 a únor 2019

S miminkem mám jiné starosti, na zahradu jen koukám oknem a vaří spíš zásadně manžel.

Březen 2019

Na záhoně zůstalo pořád hodně polníčku, používáme jej do salátů.

Duben 2019 a květen 2019

Zahrada sice opět plodí (pampelišky, medvědí česnek, různé květy, kopřivy, ředkvičky...), ale já nestíhám sklízet, natož z plodů vařit. Vidíme, že některé jahody neobrůstají, nezvládly zimu a vymrzly (nebyly zakryté chvojím, těhotná jsem to nezvládala). Kdybych si tak jen správně poznačila odrůdy, abych věděla, která z nich ty podmínky nedávala... Zjišťuji, že jsem bez mrkve a petržele, vše sežrali slimáci. S miminkem jsem nestíhala chodit pravidelně slimáky sbírat. Doobjednávám měděné pásky, bez nich to asi moc nepůjde. I první várka semínek bazalky vzala za své hned po vyklíčení. A taky část kadeřávků, které nebyly v měděných ohrádkách. No alespoň křez si dávám do salátů.

Červen 2019

I když nám část jahod vymrzla, stále je jich dost i na zamražení pro malého synka na pozdější ochutnávky. Mrazím mu i měsíční jahody Rujana, starší syn už je tolik netrhá, takže jich je spousta. Doma v dezertech si je ale pak vždycky rád dá. Kamčatský zimolez trochu mizí, máme podezření, že na něj přišli ptáci, a tak jej asi příští rok budeme muset chránit sítěmi. Cukrový hrášek nedělá dobře miminku, tak taky putuje do mrazáku. Bezové květy opět putují kamarádce, my z nich nic dělat nestíháme. Sotva jsem se vypořádala nějak se slimáky, dokoupila sazenice, dosela semínka, přišla další pohroma. Do dvou záhonů se mi špatně připevněným pletivem dostaly myši (a nebo hraboši?). Sežrali kadeřávky, růžičkovou kapustu, červenou řepu, ohlodali všechny listy kedlubnám i salátu. Za své vzal i mangold a fenykly. Vše podvrtané, rostliny chřadly.

Červenec 2019

Už jsem se smířila s tím, že letos moc pestrá úroda zeleniny letos opravdu nebude. Ani nedosévám semínka. Holt první rok s miminkem nestíhám vše uhlídat, je to náročné, navíc jsem se brzy vrátila do práce. Jenže, aby toho letos nebylo málo, tak po útoku slimáků a myší přichází ještě ptáci. Letos jdou úplně po všem, i tom, co minulý rok nechávali být. Mizí mi můj skvělý růžový rybíz, nestíhám ochránit muchovníky a nemám z nich ani bobulku. Sladkovišně jsme z celé úrody měli tak tři. Co nesežerou ptáci, to dodělají vosy (napíchávají ovoce, pak hnije). Letos jsou ptáci i po černém rybízu, sotva stíhám trochu zpracovat, pro kamarádku už nezbývá. Angrešt nám drancují vosy, že ani do mrazáku vůbec nezbývá a sotva ochutnáme pár kousků. Na poslední chvíli jsem objednala sáčky a schovala do nich zbylou část aronie a taky černý bez.

Do zahrady přicházejí přátelé a jako každý rok si chtějí utrhnout moruše, jenže žádné nemáme. I ty objevili letos ptáci, sotva nám stačí síť na jeden stromek na chuť. Ptáci jdou i po jahodách Rujana, trhám je do mrazáku, abyhom nějaké měli. Jediné, co nakonec odolává, jsou maliny. Těch máme hodně. Přitom kamarádům po nich ptáci letos (na rozdíl od jiných let) jdou.

Ze zeleniny nám zůstaly cukety, které dobře plodí, a rajčata. Ty jsem ale nezvládla vůbec zaštipnout, takže se rozrostly do gigantických rozměrů a plození se dost odsunulo.

Něco jsme přecejen zachránili :-)

Srpen 2019

Sklízíme borůvky, ty jsou naštěstí po zkušenosti z minulých let už chráněné sítí. Pouze dva maličké keříčky necháváme ptactvu, protože není čím je zakrýt. Krásně nám plodí ostružiny, ty s velikými plody nechávají ptáci být. Nevím, jestli kvůli tomu, že se nám zhroutila konstrukce, která ostružiny držela, a nejsou tak vidět. A nebo se jim nevejdou do zobáku. A tak se o úrodu ostružin tentokrát dělíme jen s vosami. Stále plodí hodně cuket a syn ochutnává první příkrmy právě s nimi.

Září 2019

Dozrály nám broskve a tak poprvé ochutnáváme, jaký je vlastně ten Semenáč z Předhůří. Je výborný. Škoda jen, že nám vosy napíchaly většinu plodů a stačilo opravdu jen na ochutnání. A tak jsem se těšila alespoň na lískové oříšky, vždyť keře jimi byly úplně obsypané. Jenže pořád jsme něco řešili, chystali jezírko v zahradě, nebylo času nazbyt. Když jsem potom šla s mísou oříšky otrhávat, bylo jich tam jen deset. Hned jsme si vzpomněli, jak jsme před pár dny obdivovali rezavou veverku na naší terase a svitlo nám, kdo nás o ně připravil. Při každém přesazování a přesunu materiálů na ně pořád narážím, jsou poschovávané po celé zahradě. To bude příští rok vyklíčených lísek. No alespoň, že na malinách si pochutnáváme a taky nám konečně pořádně plodí ta nezaštípnutá rajčata a k nim máme spoustu voňavé bazalky. Z černého bezu poprvé zkouším dělat marmeládu (s datlemi a citronovou kůrou) je výborná. To "sáčkování" za to stálo.

Říjen 2019

S chladnějšími dny už se dá opět sklízet křez, není tolik štiplavý. Ve velkém taky chodíme do záhonu bylinek pro pažitku, marulku, olivovou nať, tymián i bazalku. Sklízíme pár hrušek, které nám vosy nenapíchaly. Krásně se ale urodila klikva, hned jsem ji zamrazila, než na ni přijdou ptáci.

Tak to byl jeden velmi úrodný a plodný rok, kdy jsme se měli dobře a druhý pěkně úrodný a plodný rok, kdy se pro změnu měla dobře všemožná zvířátka. Doufám, že příští rok budu mít více času tu úrodu uhlídat a mít více zásob pro svou rodinu.

↧

Listopad – co dělat na zahradě

October 31, 2019, 4:00 pm

≫ Next: Laické řešení pro strmé jezírkové břehy

≪ Previous: Úroda 2018 a 2019

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.

Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost. Pokud máte nějaké problémové listí, nepalte jej, ale raději jej zahrabte (více o problémovém listí).
Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel.
Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, zimní pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Jak to v říjnu vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228204

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧

Laické řešení pro strmé jezírkové břehy

November 8, 2019, 3:20 pm

≫ Next: Zamyšlení nad fukary, listím a kamínkovým mulčem

≪ Previous: Listopad – co dělat na zahradě

Myslím, že odborník u našeho jezírka hned pozná, že ho dělali úplní laici. Vznikly nám tam totiž místy dost strmé břehy. Taková místa jsou problematická, nedrží na nich kačírek, není tam do čeho sázet rostliny, hned sjedou dolů do jezírka.

Účel světí prostředky.

Samozřejmě jste to měli pěkně nastudované. Jak se ta folie správně zahne, jak se udělá trošku val a zahrábne pak pod kačírek... Jenže teorie je jedna věc a praxe (bez předchozích zkušeností) druhá. Náš zvláštní tvar jezírka, který "obtáčí" ten špatně zasazený a dost skomírající buk (zdravému spokojenému stromu bychom to kopání a zásahy neudělali), prostě nebyl až tak moc ideální na jezírko z jednoho kusu folie. Špatně se nám s ní pracovalo, složitě se ohýbala. Navršená hlína si sedala a břehy se postupně různě měnily. Navíc nám po nich hned od začátku pořád lítaly nějaké děti a hlína se lehce pořád ještě přesouvala a bortila.

Prostě když laici bez zkušeností dělají jezírko, dá se počítat s tím, že tam vzniknou nějaké strmé břehy. Stěžejní otázka v takovém případě je, co tedy s nimi. Jak je osázet?

Samozřejmě jsem hledala informace i na internetu. Rychle jsem objevila jutové kapsy na sázení rostlin. Pro jednu jsem si jela do specializovaného obchodu, ale odjížděla jsem bez ní. Jsou docela drahé. Já vím, je to prostě silná juta, je za tím práce, je to prostě reálná cena toho produktu. Ale na to už v našem rozpočtu nezbyly peníze, a tak jsem si musela poradit jinak.

Kyprej vrbice snese ponoření maximálně do 15 cm. Tento břeh byl ale nakonec vyšší a tak rostliny putovaly do pár sázecích košů naplněných kamínky, kořeny jen v horní části.

Viděla jsem, jakou spletitou síť kořenů postupně dokáže vytvořit pomněnka bahenní, rozrazil potoční nebo vrbina penízková. Vzájemně se rostliny propojily, rozrůstaly i směrem ven z malého jezírka nad hladinu vody. Tak jsem tedy riskla jedno opravdu laické a jednoduché řešení. Vzala jsem tyto vyjmenované rostlinky, vymyla a propláchla z nich substrát a to, co mi zbylo, navázala na provázek. Vždy jednu rostlinu na jeden kraj. A na okraji jezírka jsem je ve vhodné výšce zatížila kamenem. Bude to fungovat? Nebude to fungovat? Já vůbec nevím. To ukáže až čas. Jedno je jisté, aktuálně na jiné řešení stejně nemám peníze, tak to musím risknout.

Shora bych přes folii ráda "spustila"šlahouny nějaké nízké rostliny do sucha (umělý okraj jezírka je holt obvykle právě vyvýšený a tedy v suchu), která tomu zakrytí břehu napomůže. Tu budu vybírat a dosazovat ale až na jaře.

Stejný způsobem jsem umístila i rostliny na náš ostrůvek. Ten je totiž celý pokrytý folií. Původně jsme chtěli folii vyřezávat, aby na ostrůvku mohly růst rostliny z půdy. Nicméně nakonec jsme zjistili, že ostrůvek trochu klesl víc, než jsme čekali, a tak jsme to prořezávání nechtěli riskovat. Ještě přibude třetí deska, provázky půjdou pod desky a pak budu vymýšlet, jak tam shora do mezer nějak uchytit hlínu pro matřídoušku, která by ty podmínky možná mohla na ostrůvku zvládnout.

Ostrůvek je opět ovázaný provázky, které drží rozrazil potoční

Myslím, že pro mne určitě budete mít ještě nějaké lepší řešení situace. Nicméně toto je první laická věc, která mne z ty nízké náklady vlastně napadla...

↧

Zamyšlení nad fukary, listím a kamínkovým mulčem

November 26, 2019, 1:11 pm

≫ Next: Prosinec – co dělat na zahradě

≪ Previous: Laické řešení pro strmé jezírkové břehy

Zaznamenala jsem teď spoustu diskuzí na téma smysluplnosti fukarů na listí. Většinu rozvířil tento článek na Ekolistu: Německé ministerstvo životního prostředí volá po omezení fukarů na listí a já myslím, že je dobře, že se o tématu mluví. Jeden z příspěvků, který jsem na toto téma zaznamenala (a snažil se fukary nějak obhájit), totiž poukazoval na to, jak vlastně chtějí lidé teda dostat listí z kamínkového mulče hráběmi. No jo, to je čistě praktický argument. Ano, vím, jak vypadá listí z kroucené vrby na kamínkovém mulči a vy si můžete udělat obrázek níže. Mají to takto totiž sousedé. Hráběmi to fakt nejde. Smetákem taky ne.

A tak mají zastánci fukarů jeden argument k dobru. "Hele, ty fukary jsou fakt potřeba, jinak to listí z těch kamínků prostě nedostaneš...". Ostatní přitakávají, jen já nějak ne. Možná jsem sama, ale mně přijde vlastně divné už to vytváření situace, kdy je ten fukar potřeba.

Opravdu je kamínkový mulč ten nejlepší pokryv půdy pod vzrostlým listnatým stromem?

Ne že bych něco měla proti kamínkovému mulči. Sama jsem mu dost fandila, dala si jej do jahod i na bylinkovou spirálu a pak kvůli pýru jej zase pěkně dávala pryč (Náš milý pýr a mulčování štěpkou). Ale dát si takové kamínky pod strom a pak hledat benzínové hlučné zařízení, kterým z toho to listí dostanu? A není prostě "špatně" už něco na začátku? Třeba právě volba toho mulče? Nevytváříme si situace právě na to, aby nešly řešit jinak, než zrovna fukarem?

Sousedé naštěstí žádný fukar nemají. Jsou milí, listí na zahradě normálně hrabou hráběmi (a vozí mi je na zahradu, já je spotřebuji na listovku a pokryv záhonů pro zeleninu). Ze zpevněných ploch listí zametají. To listí z kamínkového mulče prostě trochu seberou rukou a zbytek se, dle sousedky, prostě do jara "rozloží a propadne mezi ty kamínky".

Byla bych mnohem více raději, kdyby se o listí víc mluvilo a přemýšlelo o něm trochu s rozumem.

Může v klidu spadnout pod strom na zem a zůstat tam do jara? Třeba jako pokryv trvalkového záhonu?
Pokud listí padá na zpevněné plochy (chodníky, silnice), není tu lepší a efektivnější a vlastně i ekologičtějším řešením projet ty plochy nějakým zařízením, které to rovnou celé zamete a smete? Než ob dva dny procházet plochu s fukary, nafoukávat to na kraj trávníku a pak foukne vítr a všechno je to zpět... Třeba ve městě Brně dostaly fukary zákaz už rovnou v roce 2010, protože enormně zvyšovaly prašnost. Vysvětlení zde na stránkách poradny Veronica: https://www.veronica.cz/otazky?i=386
Pokud listí padá pod živé keře, je opravdu problém, aby tam rovnou zůstávalo? Je potřeba ho vyfoukávat?
Pokud je potřeba odstranit listí z pěstěného trávníku, nestačilo by jen projet plochu sekačkou? Buď díky sekačce klasicky hmotu sebrat a dát na kompost a nebo tou hmotou mulčovat, což trávník rovnou i pohnojí?
Pokud je pod stromem přirozený trávník (s jetelem, mechem, pampeliškami apod.) a nehrozí tam ta sněžná plíseň, nešlo by tam to listí prostě nechat?

Možná by se pak zjistilo, že míst, kde jsou opravdu praktické, rychlejší a smysluplné ty fukary, je vlastně jen pár. Možná mne napadá hřbitov (s členitými cestičkami mezi hroby)... ale víc moc ne. Byla bych prostě raději, kdyby se nevytvářely speciální situace, ke kterým je ten fukar vlastně potřeba, ale spíš místa, kde listí ničemu nevadí a nebo jeho "řešení" nevyžaduje zakoupení nového hlučného přístroje, který se použije ve velkém, ale jen jednou za rok. Stačí, že mají lidé plné zuby hluku a prachu z křovinořezů a sekaček na trávu...

↧

Prosinec – co dělat na zahradě

December 1, 2019, 12:57 pm

≫ Next: Mišpulové recepty

≪ Previous: Zamyšlení nad fukary, listím a kamínkovým mulčem

Co můžete dělat na zahradě v prosinci?

Ustřihnout pár větiček zdatným a zdravým stromům či keřům a rychlit tzv. barborky. (O barborkách.)
Pokud je na zahradě námraza, vzít fotoaparát a fotit tu pomíjivou krásu. A když není, rozhodně to v zahradě sluší třeba krásnoplodce.

Ozdobit si jedličku, smrček, ale klidně i jakýkoliv listnatý stromek na zahradě, a to buď světélky a ozdobami pro potěchu oka, nebo jedlými ozdobami pro zvířátka (raději si ale zjistěte, jaké, ať zvířátka neotrávíte). Inspirujte se na vánoční výzdobu v nástěnce Vánoční výzdoba zahrady. V zahradě také najdete materiál pro krásné přírodní vánoční ozdoby do domu (Domácí vánoční ozdoby ze zahrady.)
Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
Na zeleninových záhonech září růžičková kapusta, kadeřávek a pórek. Vyhrabávat by měly jít topinambury a ze stromu trhat mišpule. (Více o zimních dobrotách.)
Pokud není sníh, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.

Když je už i sníh nebo poprašek:

Užít si koulovačku na zahradě.
Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. (Stopy ve sněhu.)

Jak to v prosinci vypadá v naší zahradě? Podívejte se na momentky z tohoto krásného měsíce: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/Album/5228207

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

↧