Quantcast
Channel: Vysněná zahrada
Viewing all 295 articles
Browse latest View live
↧

Můj báječný život se slepicemi

April 4, 2015, 3:17 pm
$
0
0
Jako dítě jsem si za prvního domácího mazlíčka vybrala slepici. Žádný pes, kočka, morče, ale kdákající kráska to byla. Doposud baví rodiče ostatní členy rodiny na rodinných oslavách právě historkami, kde hraji roli já a slepice. Třeba tu, kdy si mysleli, že se v batolecím věku ještě neumím plazit a dali mne na dvorek na deku. Právě ten den jsem se poprvé plazila, doplazila až ke slepicím a dala si s nim i jejich svačinku. Nebo historku, jak jsem si od kuřete "ochočila" slepičku Cilinku. Chovala jsem ji a nosila všude s sebou, chodila prý za mnou jako pes (a pak, že jsou slepice neinteligentní a nevychovatelné... nevěřte tomu). Nakonec jsme zjistili, že je to vlastně kohout.

Babiččiny hnědé krasavice.
Věděla jsem o všech skrýších, kde slepice snášejí svá vajíčka. Pomáhala jsem babičce točit řezačkou, která slepicím řezala kopřivy z babiččiny nůše na malé kousky. Věděla jsem, jak slepici chytit a vzít si ji s sebou na dvůr "na procházku", ráda jsem měla především ty se zelenými šmouhami. Až později jsem zjistila, že je takhle barví děda barvou na žebříky, aby poznal ty, které rozklovávají vejce a půjdou brzy do polévky.
Věděla jsem, že se slepicím dávají zpátky skořápky vajec pro doplnění vápníku, a ony je kupodivu opravdu zobaly. Babička jim rozmáčela ve vodě tvrdý chléb, který zbožňovaly, a v zimě pečlivě přidávala do krmení nasušené kopřivy. A hnaly se po každé žížale. Vzpomínek týkajících se slepic mám nespočet, třeba jak mne babička večer volala, ať jí jdu chytit ty mladé vzpurné slepičky, které se teprve učily chodit na kurník a babička jejich rychlým nohám nestačila. Nebo jak nadšené slepice byly, když je děda na pár minut pustil z výběhu na zelenou trávu do zahrady.

Po trávě se mohou utlouct.
Později jsem byla hlavně vděčná za domácí vajíčka. Především, když jsem se jedno období věnovala studiu informací o správné a kvalitní výživě, a zjistila spoustu užitečných faktů. Věděli jste, že vitamín K2, který je v těle zodpovědný za řízení vstřebávání vápníku, je jenom v žloutcích těch slepic, které měly přístup k zelenému (trávě, kopřivám) a červíkům v půdě? Slepice, které povinně zobou jen zrní, jej ve žloutcích vajec nemají. Vyplatí se mi mít přístup ke kvalitním vejcím, zvlášť, když mi rapidně stoupla jejich spotřeba – po tom, co jsem zjistila, jak mylné jsou všechny ty řeči o škodlivém cholesterolu ve vejcích. A jak je žloutek naopak nezbytný pro správný vývoj mozku dětí (některé národy prý dávaly těhotným a kojícím až 12 vajec denně!), obranu proti škodlivým účinkům přemíry slunečního záření (díky síře) a třeba i prevenci senility u starých lidí. 

Děda i ve svém pokročilém věku chodil už celý únor a březen po zahradě a nožíkem seřezával trávu a vyrýpával pro svoje slepičky každou pampelišku či sedmikrásku ("Sedmikrásky, ty ony mají nejradši!"). Pak trávu pečlivě sekyrkou nasekal na menší kousky a slepice se mohly zbláznit radostí. A já si už dávno říkala, jak je možné, že našim na zahradě nerostou skoro žádné sedmikrásky...
Ale dost o výživě. Zatím mám vajec dost díky mé babičce a jejímu zásobování. Jednou však možná budu řešit dilema, zda bych si na zahradu přece jen neměla pořídit i slepice. Tak tři až čtyři, jako měla Alys Fowler, na přilepšenou. Zatím se takové věci budu ještě roky a roky zuby nehty bránit, protože vím z první ruky, že se slepicemi to není taková romantika, jak se může z internetových článků zdát. Jako každý chov, je to dřina. Nemůžete si vzít dovolenou. Slepice vás nenechají zaspat.

Takže zatím si jen schraňuji do pinterestové nástěnky všechny užitečné tipy a nápady pro domácí chov slepic. Od výborných tunelů, kterými lze vést slepice různě po zahradě a nezaberou tolik místa (a nešlapete neustále do kuřinců), přes vtipné dobroty pro slepice (salátový bar, vánoční girlanda) až po automatickou napáječku, praktické tipy pro popeliště, houpačky, i využití slepic pro ekologické zahradničení (příprava místa pro záhonky, ochrana lísek před nosatcem, hnojivo do kompostu). Plánujete slepice na zahradě? Tak se inspirujte: https://www.pinterest.com/zahrada/slepice-na-zahradě/

Další zajímavé stránky o chovu slepic na zahradě:
http://www.fresheggsdaily.com/ – anglicky psaný blog autorky knihy, jak chovat slepice doma bez antibiotik a chemikálií)
http://www.potravinovezahrady.cz/slepici-traktor-2/ – několik sesbíraných videí o slepičím traktoru
http://www.potravinovezahrady.cz/slepici-les-aneb-nizkonakladovy-chov-slepic/ – informace o tzv. slepičím lesu

Možná by vás také zajímalo:
Slepičí mánie.

↧
Search

Jak jsem si začala plánovat zeleninové polykultury

April 11, 2015, 2:04 am
$
0
0
Tak, jdu na to. První věcí pro sestavení mých zeleninových polykultur je škatulkování zeleniny. Potřebuji vědět, co kam patří, abych věděla, jak to potom můžu nebo nemůžu zkombinovat.

Velké množství druhů zeleniny jsou vlastně blízcí příbuzní, tito například pochází z čeledi brukvovitých. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)
Jednou z důležitých věcí při plánování polykultury je rozdílnost čeledí. Jak psal pan Svoboda ve své knize, nemůžete si tam prakticky dát ředkvičky, kedluben, lichořeřišnici, křen a brokolici a myslet si, že máte pestrost. Tak tady je nejprve rozdělení zeleniny (a některých dalších rostlin) podle čeledí:
  • Lilkovité: rajče, paprika, feferonka, chilli papričky, brambory, lilek, mochyně peruánská, pepino, divoké rajče, tomatillo,
  • Tykvovité: okurka, meloun vodní, meloun cukrový, cuketa, tykev, dýně, patizon, ačokča, kiwano, lufy, mexická okurka, 
  • Brukvovité: brokolice, křen (trvalka), kedluben, kapusta, kadeřávek, květák, zelí, ředkvičky, růžičková kapusta, pekingské zelí, roketa, řeřicha, rukola (trvalka), romanesco (květák), tuřín, vodnice, černá kapusta (cavolo nero), čínské zelí, bílá ředkev, lichořeřišnice, mibuna, mizuna, pak choi, salátová hořčice, černá ředkev, potočnice (roste ve vodě), hořčice, řepka, česnáček,
  • Hvězdnicovité: saláty, čekanka, slunečnice, topinambury (trvalka), černý kořen, měsíček, artyčok (trvalka), třapatka, heřmánek, endivie, jedlá chryzantéma, estragon, 
  • Liliovité: cibule, česnek, chřest, lilie, pažitka, pórek, šalotka (trvalka), zimní cibule (trvalka), česnek medvědí (trvalka), česnek viniční (trvalka)
  • Miříkovité: mrkev, karotka, petržel, pastinák, celer, kopr,  kmín, listový celer, řapíkatý celer, libeček (trvalka), fenykl, koriandr, anýz, sevlák, 
  • Bobovité: fazole, hrách luskový, hrách cukrový, čočka, sója (tu nepěstujte, nefermentovaná se vůbec nemá jíst), bob, 
  • Hluchavkovité: hluchavka, šalvěj, máta, majoránka, rozmarýn, tymián (trvalka), levandule (trvalka), bazalka, 
  • Lipnicovité: pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, špalda, proso, 
  • Laskavcovité: špenát, mangold, červená řepa, amarant, quinoa, stromový špenát, lebeda zahradní
  • Rdesnovité: pohanka, rebarbora (trvalka), šťovík (velké množství kyseliny šťavelové, raději nepěstovat)
  • Svlačcovité: batáty
  • Slézovité: okra
  • Šruchovité:šrucha (portulák)
  • Kosmatcovité:čtyřboč (novozélandský špenát)
  • Kozlíkovité: kozlíček polníček
  • Růžovité (trvalky):jahody, maliny, ostružiny, kontryhel, lesní jahody, měsíční jahody
  • Makovité: mák setý

Do jedné polykultury byste měli kombinovat rostliny s podobnou náročností na živiny v půdě, tj. z některé z tzv. tratí. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)
Do jedné polykultury jsou nejlepší rostliny z rozdílných čeledí. Potom další, co musíte brát v potaz, je rozdělení podle náročnosti na živiny v půdě:
  • I. trať: zelí, kapusta, květák, rajče, paprika, lilek, cukety, okurky, melouny, dýně, brambory, celer bulvový, kukuřice, patizon, pór, řapíkatý celer, mangold, chřest
  • II. trať: většina zeleniny, brokolice (kumuluje dusičnany)
  • III. trať: hrách, fazole, čočka (produkují si totiž dusík samy), bylinky,  jahody, čekanka, ty nenáročné (špenát, ředkvičky, křen, polníček) a nebo ty, které hodně zadržují dusičnany (ředkve)
  • odpočinek: svazenka, pohanka, len, oves, žito,  

Některá zelenina potřebuje oporu a vyvazování a roste hodně do výšky. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/ a http://www.gapphotos.com/ a http://www.gapphotos.com/)
První trať je spíše lepší pěstovat zvlášť ve své polykultuře na hodně vyhnojeném a kompostem vylepšeném záhoně. Ostatní dvě trati už mohou být spolu. No a dalším hlediskem je velikost a tvar nadzemní a podzemní části. Pokud zasázíte pouze plodovou zeleninu, bude příliš těsto a přehuštěno nahoře nad zemí, pokud jen kořenovou zeleninu, bude těsto pod zemí. Pokud sázíte salátové a jiné lístky k přímé sklizni, nemůžete si k nim zasadit mák či rajčata, jejichž listy a stonky se nejí a riskujete, že je taky ustřihnete a smícháte. Rozdělení zeleniny podle tvaru a velikosti či nároků či důležité vlastnosti:
  • Půdokryvné rozpínavé zeleniny: dýně, cukety, melouny, patizony, batáty.
  • Zelenina potřebující oporu, pnoucí: fazole, hrách, (dýně), lichořeřišnice, okurky, ačokča. 
  • Velká zelenina, která zastíní ostatní: rajčata, brambory, papriky, lilek, mochyně, tomatillo, brokolice, křen, kapusta, růžičková kapusta, kukuřice, topinambury, slunečnice.
  • Rostliny odčerpávající vodu ostatním: slunečnice, libeček, okurky, květák.
  • Ochranné rostliny:česneky, měsíček, aksamitník, kopr, bylinky, křen, lichořeřišnice, máta.
  • Kořenová, hlízová, cibulová zelenina: mrkev, petržel, pastiňák, celer, ředkve, řepa, křen, brambory, batáty, tuřín, vodnice, topinambury, černý kořen, cibule, česnek. 
  • Zelenina sklízená kvůli malým listům: některé saláty, rukola, roketa, mibuna, mizuna, řeřicha, salátová hořčice, endivie, pažitka, jarní cibulky, listový celer, bylinky, šrucha, kozlíček.
  • Zelenina vyžadující hrůbkování či přihrnování či vybělování:řapíkatý celer, pór, bílý chřest, doporučuje se i u brambor, rajčat.  
  • Zelenina vyžadující zakrytí netkanou textilií v určitou dobu: pór, brokolice.
  • Rostliny s určitými alelopatickými účinky: fenykl, oves, rajčata, papriky, feferonky, estragon, libeček.
A pak lze ještě přihlížet k tomu, která zelenina potřebuje teplé chráněné slunné místo a která přežije i mírné lehké zastínění:
  • chráněné místo, hodně slunce, teplo: rajčata, papriky, lilek, feferonky, mochyně, pepino, tomatillo, batáty, 
  • trochu zastínění:ředkvičky v létě, rukola v létě, mangold, špenát, salát, kapusta, červená řepa, jarní cibulka, salátová hořčice, pak choi, pastinák,  mrkev, brambory
  • snesou stín: medvědí česnek, naťová petržel, pažitka, křen, 
Celé se to zesložiťuje tím, že většinu rostlin nemůžete vysévat pořád na stejné místo. Pan Svoboda doporučuje mít 6 samostatných záhonů, abyste vše stihli prostřídat. Jak jsem psala, je to jedno obrovské puzzle. V některém z příštím příspěvku dám vědět, co jsem si z toho sestavila za "moje plánované polykultury".

Odkazy, texty a knihy k tématu:
Zelenina - střídání plodin
Zeleninová polykultura
Polykulturní a bezorebné zemědělství severoamerických indiánů
Pomůže polykultura k větší úrodě i v truhlíku?
Kombinace rostlin – polykultura
Tři sestry
Zeleninová polykultura
kniha Návod k založení ekozahrady a rodového statku pana Svobody, str. 232
kniha Zahrada jako mikrokosmos, str. 241
kniha Zakládáme a udržujeme ekozahradu pana Bruchtera, třetí kapitola
Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace

↧
↧

Ach to střídání plodin...

April 17, 2015, 3:08 pm
$
0
0
Plány na moji malou zeleninovou zahrádku mi poněkud komplikuje pravidlo střídání plodin. I když mám někdy drobné výhrady k systému pěstování zeleniny u mých rodičů, jedno musím uznat: mají výborně řešený systém střídání plodin. Jedno velké pole v zahradě se celé na podzim pooře, na jaře rozdělí myslím na 3-4 díly a na jednom dílu se pěstují brambory (a dříve i krmná řepa), na druhém zelenina, na třetím jahody a další zelenina a čtvrtý pás je ladem, nejlépe se zeleným hnojením či pící pro zvířata. Mamka i babička tak nemusí střídání plodin nijak řešit, ani si zapisovat, co kde pěstovaly předchozí rok. Zato já abych si koupila pořádný tlustý zápisník...

Zeleninová zahrada u mých rodičů, foceno v únoru. To bylo jen nahrubo poorané, jednotlivé pásy a záhony se připravovaly až teď.
Napočítala jsem si, že do své malé zahrady vměstnám maximálně 9 (vyvýšených) záhonů. Jeden bude asi i trochu v polostínu. No a samozřejmě chci pěstovat  minimálně 50 různých plodin od jarních, letních i podzimních odrůd přes zeleninu, která může být na záhonech v zimě, a ozimou pro brzkou jarní sklizeň (už je asi jasnější, proč testuji zrovna polykultury:-) ). To je teprve puzzle, když některou zeleninu nesmím opakovat i několik let a neměla bych obecně opakovat jednotlivé čeledě.

Bylo by příliš kacířské si říkat, že střídání plodin nepotřebuji a že stačí vždycky přidat kompost? Podle všeho bylo, něco jsem si o tom zjišťovala. Zahradník, který nestřídá pravidelně plodiny, riskuje jak choroby, tak vyčerpání minerálů a živin z půdy a mnohem menší úrodu. Když budu trochu konkrétní:
  • u pórku hrozí vrtalka pórová, to, i když dáte pórek po cibuli či česneku, nebo poblíž pažitky a po pažitce
  • celeru hrozí septoriová skvrnitost listů, neměl by se sázet na stejné místo dříve než za 4 roky
  • kořenové zelenině hrozí obecně háďátka, mrkvi skvrnitost listů a černá hniloba i pochmurnatka, neměla by přijít na stejný záhon 4 roky, petržel až 6 let
  • cibulovité zelenině pro změnu hniloba, padlí a (nečekaně) taky háďátka, neměly by se na stejném místě pěstovat dříve než za 5 let. Při výskytu sklerociové hniloby nesmí česnek a cibule na záhon 10 let.
  • pastiňáku hrozí rakovina
  • řepa a mangold by neměly přijít dříve než za 5 let kvůli bakteriální strupovitosti a rzivosti
  • okurky by na stejný záhon neměly přijít 6 let, tykvovitým obecně hrozí virová onemocnění
  • brambory s rajčaty a dalšími lilkovitými sdílí plísně a houbové choroby, brambory vícekrát po sobě budou trpět strupovitostí, měl by mezi nimi být rozestup až 5 let
  • luštěninám hrozí padlí a třásněnky, plíseň a strupovitost, odstup by měl být minimálně 4 roky, u hrachu prý až 6 let
  • košťálovinám hrozí obecně nádory, minimální rozestupy by měly být 4 roky. Dokonce prý vylučují látky, které zabraňují růstu rostlin svého druhu (brukvovité).
Vždyť i v hodinách dějepisu se děti učí o střídání trojpolního systému (úhor, jař a ozim) kolem vesnic. V zahraničí existuje i norfolkská čtyřhonná soustava (jetel, ozim, okopanina, jařina) a indiáni prý pro svoji polykulturu tři sestry žďářili pozemek, pěstovali ji tam dva roky a pak nechali dokonce 8 let ladem.
Zatím každá kniha, kterou jsem o pěstování zeleniny četla (Více zeleniny v zahrádce, Zahrada jako mikrokosmos, Zakládáme a udržujeme ekozahradu) střídání plodin uváděla jako základní stavební kámen každého plánování zdravé zeleninové zahrady. Budu to alespoň částečně respektovat. Pokusím se několik let nemít na stejném záhonu tu samou plodinu a v rámci možností se budu snažit, aby se neopakovaly přímo po sobě stejné čeledě (pozor, i zelené hnojení patří do nějaké čeledě). Nejlepší je nesázet na záhon stejnou čeleď alespoň 3 roky. 

Přiznávám, že nakonec paradoxně nemám kam dávat ředkvičky a lichořeřišnici a nejspíš mi záhony nebudou stačit na pokrytí naší spotřeby cuket a salátů. Při polykulturách se při vší nejlepší vůli ale stejně kolizi nevyhnu. Nakonec budu i ráda za to, že moje vyvýšené záhony budou mít nejspíše životnost jen udávaných šest let a ne třeba deset. Po šesti letech se totiž kompletně utvoří nový vyvýšený záhon a tak mohu jet znovu od začátku. Podívejte se, jak se mi to pěkně bude střídat:




Každý ze tří skupin záhonů čekají následující střídání polykutlur v průběhu šesti let. Názvy jsou zatím moje pracovní podle jedné či dvou ze zelenin, ještě nemám ty polykultury tolik vyladěné, zveřejním je až v některém z dalších článků:


I. traťČtyři sestryZimní růžičky a pórkyPikantní cuketoviště
II. traťKadeřavý zimní záhon Čekání na Římany Raketové lístky
III. traťLedové salátoviště Šalotky a karotky Hráškoviště
I. traťPikantní cuketoviště Čtyři sestry Zimní růžičky a pórky
II. traťRaketové lístky Kadeřavý zimní záhon Čekání na Římany
III. traťŠalotky a karotky Hráškoviště Ledové salátoviště
nový záhon nový záhon nový záhon

Další informace:
Pěstování zeleniny – nároky na živiny a střídání plodin
Vliv střídání plodin a prostorové izolace na zdravotní stav polní zeleniny
Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace		Jak jsem si začala plánovat
zeleninové polykultury

↧

Není jetel jako jetel

April 25, 2015, 4:55 am
$
0
0
Hned při prvním přemýšlení o mém budoucím trávníku jsem věděla, že v něm rozhodně chci hledat čtyřlístky. Byla to moje oblíbená zábava, když jsem byla malá. Pásla jsem svého milého králíka na drobných jetelových lístcích na trávníku na našem dvoře a hledala je. S velkou slávou jsem si je potom lisovala ve starých babiččiných knížkách (možná nějaké čtyřlístky babička nachází při čtení ještě doteď schované mezi stránkami). Nezapomenu ani na ten pohled, kdy můj králík ("Stenlík") do sebe jeden čtyřlístek s chutí ládoval, zatímco já zírala do trávníku půl hodiny a nic. Stačilo dvakrát skousnout a měl ho v žaludku. Nutno dodat, že mu nakonec moc štěstí nepřinesl, ale to by byl jiný příběh.


Není se čemu divit, že jsem tedy objednala jetelové osivo bez rozmyslu a ve velkém množství, jen aby na zahradě čtyřlístky byly. V Planta Naturalis totiž nemají jen jeden obyčejný jetel, ale rovnou třináct rozličných druhů. A protože jsem nevěděla, který bude ten nejlepší, vzala jsem hned osm druhů. Bylo pro mne velkým překvapením, kolik jetelů vlastně existuje, podívejte, jaké půvabné druhy můžete mít na zahradě:

Shora po směru hod. ručiček: jetel ladní, jetel inkarnát, jetel luční, jetel kaštanový (z http://commons.wikimedia.org/), jetel jahodnatý (z http://www.biolib.cz/) a jetel plazivý.
  • Jetel alpinský– jen maximálně 20 cm vysoká trvalka s purpurovými kulatými hlavičkami. Nemá rád časté kosení.
  • Jetel horský– až půlmetrová trvalka, která nemá moc listů, květy jsou bílé. Snese sucho i zastínění.
  • Jetel ladní – až 30 cm vysoký půvabný žlutě kvetoucí jetel. Snese sucho. Je to jednoletka.
  • Jetel luční– klasický častý jetel s kulatými fialovými hlavičkami. Právě u této formy nejčastěji najdete čtyřlístky. Může to být až metr vysoká trvalka.
  • Jetel pochybný– poléhavý žlutý jetel, jedná se o max 25 cm vysokou jednoletku.
  • Jetel prostřední– až půlmetrová trvalka s purpurovými kulatými květy.
  • Jetel zvrhlý– skoro půlmetrová trvalka s dvoubarevnými květy – vršek květu je bílý a spodek růžový.
  • Jetel plazivý– nízká trvalka s bílými květy. U této formy jsou také časté čtyřlístky.
  • Jetel červenavý – jetel s velmi ozdobnými protáhlými tmavě červenými květy. Je to až půlmetrová trvalka, občas ji mají v nabídce některá zahradnictví.
  • Jetel inkarnát– další jetel s působivými protáhlými tmavě červenými květy. Jedná se o půlmetrovou jednoletku.
  • Jetel jahodnatý– jetel, jehož květy se před rozvinutím vzdáleně podobají jahodám.
  • Jetel kaštanový– jetel, jehož protáhlé květy jsou černé se žlutou špičkou.
  • a mnoho dalších druhů...
Jetelová semena jsem rozhodila do luční směsi, kterou jsem také ve stejnou dobu vysévala. A to byla zásadní a veliká chyba. Jetel se totiž rozrostl natolik, že luční rostinky doslova utlačil. Následující léto jsem se ztrácela nejen v záplavě nízkých porostů jetele, ale i metr vysoké jeteliny. A včely dělaly na mou zahradu doslova nálety, Dostala jsem žihadlo i přes rukavice, když jsem roznášela posekanou jetelinu k rostlinám jako mulč. Na jednu stranu to byla krásná podívaná - jarní bochánky svěžích jetelových lístků, v létě a ještě i na podzim hra různých barev a bzukot včel. Na druhou stranu mi už pak bylo jasné, že jsem za luční osivo vyhodila peníze a louka z toho nebude, spíše tak jedno velké jeteloviště.
Teď už jsem s vyséváním semen jetele poněkud opatrnější, stejně se ale každé jaro těším, až budu koukat, jestli nenajdu čtyřlístek pro štěstí. A věřím, že tohle bude pro mého syna takový malý trumf mého trávníku oproti těm opečovávaným krátce střiženým anglickým, které mají na zahradě či na dvorku jeho babičky a dědečci. Na tom anglickém totiž čtyřlístky pro štěstí nenajde...
↧

Květen – co dělat na zahradě

May 1, 2015, 3:49 am
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.

  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
  • Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
(zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
  • Kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Ke konci měsíce už se mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. Další zajímavé jarní dobroty ze zahrady najdete v nástěnce na Pinterestu.
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.
Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

↧
↧

Moje plánované zeleninové polykultury pro I. trať

May 9, 2015, 2:38 am
$
0
0
Tak tady jsou moje první tři polykultury pro I. trať (hned po založení vyvýšeného záhonu, hodně výživná půda). Chtělo by to fanfáry :-), namyslet je bylo celkem těžké. A co teprve, až je za dva roky vyzkouším v praxi... to se ještě možná budu divit. Vymyslela jsem si i poetické názvy a dodala informaci, po jakou dobu bude záhon "obsazen" zeleninou. Zeleně jsou vyznačeny hlavní zeleniny, o které mi v každém tom záhonu jde především.

Čtyři sestry   /I. trať/    /květen – říjen/

(batáty + kukuřice + fazole + patizon) 
Je to polykultura inspirovaná "třemi sestrami". Nedám jí tolik místa, jako jiní na zahradách, budu experimentovat ve vyvýšeném záhonu. V půlce května vyseju pár semen cukrové kukuřice do skupinek ("Cukrová kukuřice by se měla pěstovat v uzavřených blocích, aby úspěšně proběhlo opylování větrem.",  citace z knihy Zahrada jako mikrokosmos). Až bude mít kukuřice cca 15 cm, zaseju k nim na okraj pár semen fazolí. A po týdnu zaseju semena patizonů a na jižní okraje zasadím předpěstované sazenice batátů. Pěkný přehledný návod pak ještě radí probrat kukuřici a nechat jen 2–3 nejlepší rostlinky. Podle knihy Zakládáme a udržujeme ekozahradu je ještě vhodné patizony zamulčovat. Časem možná přidám i nějakou květinu, která kvete v době květu patizonů a přiláká opylovače, ale třeba budou stačit pěkné květy batátů, které by mohly na šlahounech přepadat přes okraj vyvýšeného záhonu či lehce pokrývat půdu. U této polykultury se nedá čekat zářivá úroda fazolí, neboť v půdě, kde je hodně dusíku, nenasazují prý tolik květů. Jsou spíše jen doplňkem kukuřice, která dusík jimi vyprodukovaný hodně potřebuje. No a po sklizni záhon zakryju listím nebo mulčem z kostivalu.

Shora po směru hod. ručiček: květy povijnice batátové (z http://commons.wikimedia.org/), fazol na kukuřici (z http://commons.wikimedia.org/), fazolky (z http://commons.wikimedia.org/) a patizon (z https://cs.wikipedia.org/).

Zimní růžičky a pórky    /I. trať/    /květen – prosinec/

(růžičková kapusta  + pór + listový celer + ačokča + divoké rajče + aksamitník) 
Vždycky mne fascinují obrázky zimních záhonů, ze kterých lze sklízet pórek a růžičkovou kapustu. Rozhodně to chci zkusit, i když přírodní pěstování těchto dvou je spíš sázka do loterie. Proto k nim přidám nejméně náročný z celerů – ten listový. Kombinace košťálovin, rajčete a celeru je obecně doporučována pro vzájemnou obranu proti chorobám, aksamitník jim taky pomůže. A k tomu dvě rostliny teplomilné ačokčy, ať je ještě co ze záhonu sklízet v pozdním létě, stejně tak právě jednu rostlinku odolného divokého rajčete. Kdyby to bylo příliš mnoho rostlin na tak malý záhon, a hrozily plísně apod., tak tady rajče i ačokču oželím. Nenašla jsem pro ně žádnou půdokryvnou zeleninu vhodnou pro I. trať (tedy té, u které se nemusím bát hromadění dusičnanů), proto budu muset mulčovat povrch, možná zaexperimentuju s nějakými hezkými plochými kameny, které půjde znovu využívat další roky. Dvakrát za sezónu bude muset být část záhonu pokrytá netkanou textilií kvůli škůdcům pórku a kapusty, proto nemůžu vysadit rostlinky, jakkoliv se mi zachce. Všechny sazenice se předpěstovávájí a sází až po zmrzlých či později. Pórek potřebuje hlubší rýhu a následné přihrnování hlíny, kapusta bude potřebovat vyvazovat ke kolíkům a ačokča žebříček, po kterém se bude plazit (na místě, kde nezastíní ostatní rostliny v záhoně).

Shora po směru hod. ručiček: pórky (z https://commons.wikimedia.org/), růžičková kapusta (z http://www.freeimages.com/), plody ačokčy (https://commons.wikimedia.org/) a ochranný a hezky kvetoucí aksamitník (z http://www.freeimages.com/).

Pikantní cuketoviště  /I. trať/    /květen – říjen/

(cukety + chilli + batáty + letní pór)
Cuket sníme za léto opravdu hodně, tenhle záhon bude převážně cuketiště. Cukety stačí vyset ze semen přímo na záhon po dvou až třech semenech do hnízda z mulče po zmrzlých do prohřáté půdy. Část semen lze vyset i později pro pozdnější sklizeň. Batáty si předpěstuji, měly by trochu pokrýt půdu nebo růst svěšené po okrajích vyvýšeného záhonu, jedna až dvě rostlinky nejspíš budou stačit. Pórky vyseju přímo ze semen (asi zkusím vyrobit výsevní pásku) na lem zadního okraje. To, aby bylo možné pórky ze začátku chránit netkanou textilií. No a jedna, maximálně dvě čili papričky přijdou na jižní stranu záhonu. Kdyby záhon trpěl na přílišnou hustotu rostlin, tak se chilli vzdám a budu je pěstovat jen v květináči na terase. No a po sklizni záhon zakryju listím nebo mulčem z kostivalu.

Shora po směru hod. ručiček: už lehce přerostlé cukety (z http://www.freeimages.com/), malé chilli papričky (z http://www.freeimages.com/), šlahouny povijnice batátové (z https://commons.wikimedia.org/) a pórky (z https://commons.wikimedia.org/).

Tak, I. trať by byla...příště ta druhá.

Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace		Jak jsem si začala plánovat
zeleninové polykultury		Ach to střídání plodin...

↧

Moje plánované zeleninové polykultury pro II. trať

May 16, 2015, 1:01 pm
$
0
0
Další v pořadí jsou moje tři polykultury pro II. trať (tedy rok po založení mého vyvýšeného záhonu či rok po přihnojení půdy). Občas tam plánuji i některé méně náročné rostliny typické pro I. trať, nebo na živiny nenáročné zeleniny třetí trati, záleží, jak se mi to zrovna hodilo. Opět očekávejte poetické názvy, zelené vyznačení hlavní zeleniny a informaci, po jakou dobu bude záhon zeleninou "obsazen".

Kadeřavý zimní záhon    /II. trať/    /květen – březen/

(Kadeřávek + řapíkatý celer + zimní pór + kopr)
Jedná se o druhý záhon, ve kterém mi jde o zimní zeleninu, především o nenáročný kadeřávek, ostatní zelenina je spíše na doplnění. Sice se občas v literatuře píše, že košťáloviny se s pórkem moc nemusí, já to ale stejně risknu. Naopak s celerem a koprem si prý kadeřávek notuje, protože mu celer i kopr odpuzují mšice a prý i bělásky. Na zázraky ovšem nevěřím, a tak si jej proti škůdcům nejspíše budu chránit nějak přírodně i jinak. Co se týká postupu pěstování, už v březnu si doma předpěstuji sazeničky řapíkatého celeru, v dubnu si potom v truhlíku na terase předpěstuji sazeničky pórku. Obojí půjde do záhonu až po zmrzlých v květnu, pórek někde do řady na okraj, kde jej budu moct přikrýt netkanou textilií proti škůdcům a přihrnovat hlínou. V červnu doseju kadeřávek a kopr do záhonu přímo ze semen. Protože pórku svědčí dostatek draslíku v půdě a kadeřávek a celer mají rády vápník, asi zvážím zapravení vápnitého dolomitu a drcených banánových slupek do půdy před sázením. A pro vybělení budu řapíky celeru svazovat stužkami.

Shora po směru hod. ručiček: kadeřavá kapusta (z http://www.freeimages.com/), řapíkatý celer (z http://www.gapphotos.com/), pórek (z https://commons.wikimedia.org/)  a rozkvetlý kopr (z https://commons.wikimedia.org/).

Čekání na Římany    /II. trať/    /duben – prosinec /

(římský salát + endivie + čekanka + červená řepa + polníček+ heřmánek)
Saláty a čekanky jíme v naší rodině celkem hodně, chci si jich tedy zkusit pár pěstovat na přilepšenou. V tomto záhoně si doma předpěstuji (a nebo koupím předpěstované) sazeničky římského salátu a koncem dubna je vysadím do vyvýšeného záhonu. Rozhodím k nim semena heřmánku (potřebují ke klíčení sluneční svit, takže se nesmí přihrnovat hlínou), ta mají chránit saláty a řepu proti škůdcům, já je pěstuji především kvůli květům, které si suším na výborný čaj. Pak koncem května vysadím druhou várku předpěstovaných salátů pro postupnější sklizeň. V půlce června vyseju semena endivie, čekanky a červené řepy. Než endivie s čekankou vzroste, měly by již být římské saláty sklizené, takže si snad nebudou konkurovat. Na místa uvolněná po endivii doseju v září polníček. V říjnu pak přijde doba sklizně červené řepy a uskladnění čekankových kořenů, nejspíš jim vyhloubím rýhu přímo v záhoně a uskladním je zakryté zeminou nebo pískem a do prosince je budu postupně odebírat a rychlit.

Shora po směru hod. ručiček: listy červené řepy (z https://commons.wikimedia.org/), bělená endivie (z https://commons.wikimedia.org/), listy polníčku (z https://commons.wikimedia.org/) a květy heřmánku (z https://commons.wikimedia.org/).

Raketové lístky    /II. trať/    /březen – prosinec/

(roketa + ředkvičky + bílá ředkev + kopr + mangold + čekanka + baby leaf saláty + listové saláty + polníček)
Následující záhon jsem zaměřila na různé zelené lístky do salátů a baget, pokud něco zeleného na záhonu utrhnu, mělo by to být jedlé. Jen jestli dokážu rozeznat moji zeleninu od plevelů... Na záhon začnu set semena už v březnu, nejprve roketu a ředkvičky. Potom budu roketu po 14 dnech opět přisévat, abych měla průběžnou sklizeň. V dubnu přidám semena kopru, který by prý měl roketě i ředkvím pomoci od dřepčíků, no uvidíme. V tuto dobu také vyseju baby leaf saláty a případně různé další druhy listových salátů. Po sklizni ředkviček přijde na řadu pár semen mangoldu do volných míst. V červnu potom vyseju čekanku a v červenci semena bílé ředkve. Nejlépe vždy do míst, kde už sklidím nějaké saláty. Od srpna do září opět přijde na řadu roketa a také polníček. Až v říjnu sklidím čekanku, uskladním ji tak, že vyhloubím rýhu přímo v záhoně, zakryju ji zeminou nebo pískem a do prosince ji budu postupně odebírat a rychlit. Většinu času budou nejspíše rostlinky schované pod netkanou textilií kvůli škůdcům.
Tento záhon bude nejvíce připomínat takovou tu divokou polykulturu, nad kterou se rozplýval pan Svoboda ve své knize. Samé dosévání semen (hezky řídce) a časté sklízení. Jen doufám, že si tu bílou řepu omylem nevytáhnu dříve, než přijde její čas.

Shora po směru hod. ručiček: zářivé řapíky mangoldu (z https://commons.wikimedia.org/), jemné listy rokety seté (z https://cs.wikipedia.org/), ředkvičky (z http://www.freeimages.com) a rozkvetlý kopr (z https://commons.wikimedia.org/).
Pokud vás ty moje plány na zeleninové polykultury ještě baví, počkejte si příště na poslední polykultury pro III. trať.

Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace		Jak jsem si začala plánovat
zeleninové polykultury		Ach to střídání plodin...
Moje plánované zeleninové
polykultury pro I. trať

↧

Moje plánované zeleninové polykultury pro III. trať

May 24, 2015, 2:27 am
$
0
0
Ještě vás to baví? Dávám sem poslední moje polykultury – zeleninové polykultury pro III. trať. Měly by převážně obsahovat samé na živiny nenáročné zeleniny, případně ty druhy zeleniny, které příliš kumulují dusičnany a nemohou být v předchozích tratích. V třetí trati budu vždy experimentovat s ozimou zeleninou, protože následné záhony I. trati u mne začínají vždy až tak v květnu, takže bude dost času ozimou zeleninu sklidit.

Hráškoviště    /III. trať/    /březen – další jaro/

(hrách + petržel naťová + heřmánek + ozimá červená čekanka)
Hrášku i petrželky máme velkou spotřebu, tak je zkusím pěstovat pospolu na jednom záhonu. Slibuji si od petrželky, že hrášku ochrání půdu před vysycháním, vyseju její semena už někdy v březnu spolu se semeny heřmánku. Heřmánek totiž potřebuje klíčit na světle, později, až vyroste, by prý měl hrách chránit před škůdci a nemocemi. Velká semena hrachu budu máčet a vyseju je od začátku dubna ve třech výsevech až do půlky května. Rovnou k nim připravím i tyčky nebo provázky, po kterých se bude moci pnout. Po sklizni hrachu přijde na řadu výsev semen ozimé čekanky do volných míst, nejlépe někdy v červnu. Ještě by se teoreticky dal realizovat druhý výsev petrželky v červenci a druhý výsev nízké odrůdy hrachu (která ještě stihne dozrát) v srpnu. Prakticky si ale myslím, že do hustého porostu petrželky asi jen tak něco nezaseju, těžko říct. Na podzim ozimou čekanku zamulčuji a ochráním chvojím a snad na jaře poroste a budu ji pak brzy sklízet.

Shora po směru hod. ručiček: květy heřmánku (z https://commons.wikimedia.org/), cukrový hrášek (z http://www.freeimages.com/) hlávka červené čekanky (z https://commons.wikimedia.org/) a naťová petržel (z https://commons.wikimedia.org/).

Šalotky a karotky    /III. trať/    /březen – další jaro /

(šalotka + karotka + špenát + měsíček + slunečnice + majoránka + ozimý špenát)
Protože se kombinace cibulí a mrkve doporučuje snad v každé knížce, rozhodla jsem se je také pěstovat pospolu. Prý by si měly vzájemně odpuzovat škůdce (pochmurnatku a květilku). Nicméně já budu karotku sklízet velmi brzy (na pěstování klasické mrkve si vůbec netroufám), takže to bude jen chvilková výpomoc. V březnu zasadím do záhonu jako první šalotky a mezi ně vyseju semena špenátu a karotky. V dubnu mohu doset pár semen měsíčku a jedno nebo dvě semena nějaké nízké odrůdy slunečnice na okraj záhonu (nějak bych semínka měla ochránit před ptáky), teprve v květnu pak přijde řada na semena majoránky, která se sejí do prohřáté půdy a mají prý chránit cibule před padlím. Na podzim (nejlépe v září či říjnu) po sklizni šalotek zaseju ozimý špenát a přikryju jej netkanou textilií. Na jaře by potom měl být dostatečně velký akorát na sklizeň do polévky na Zelený čtvrtek.

Shora po směru hod. ručiček: půvabné květy slunečnic (z http://www.freeimages.com/), listy šalotky (z http://www.gapphotos.com/), krásné květy měsíčku lékařského (z http://commons.wikimedia.org/) a karotka (z http://www.freeimages.com/).

Ledové salátoviště    /III. trať/    /duben – další jaro/

(hlávková čekanka + ledový salát + kmín + pohanka + mák + ozimý salát Humil)

Jak je vidět, u posledního záhonu mi poněkud došla možná zelenina, kterou bych mohla do záhonu zakomponovat. Většinu už nemůžu použít kvůli pravidlu střídání plodin. I tak bude tento záhon v jednom případě hned po jiném "salátovém". Nic naplat, někde jsem četla, že saláty mohou být sázené i několik let po sobě, budu tomu muset věřit. 
Ledové saláty si předpěstuji nebo koupím sazeničky a v dubnu půjdou do záhonu. Spolu s nimi vyseju semena kmínu, máku (ten potřebuje ke klíčení světlo) a pohanky (nať usuším do čaje). Později přibude ještě pár sazenic salátu pro pozdější sklizeň. V červnu si předpěstuji hlávkovou čekanku a v červenci půjde do míst, kde už sklidím salát. S hlávkovou čekankou jsem zatím moc štěstí neměla, ještě nikdy mi netvořila hlávky, no, uvidím, jak se jí bude dařit v záhonu. V září dosadím sazeničky ozimého salátu Humil, kterým se potom uvolní místo po sklizni čekanky. 

Shora po směru hod. ručiček: hlávky ledového salátu (z https://commons.wikimedia.org/), hlávka červené čekanky (z https://commons.wikimedia.org/), makovice (z http://www.freeimages.com/) a půvabné květy pohanky (z http://commons.wikimedia.org/).

Takhle jsem si vymyslela to střídání v rámci vyvýšeného záhonu. Snažila jsem se, aby po sobě nebyly příliš brzy zeleniny především z čeledi brukvovité a liliovité. Zato z hvězdnicovitých se mi to střídá hned po sobě, snad to nebude tolik vadit.

I. traťČtyři sestry
(fazole, patizon, batáty, kukuřice)		Zimní růžičky a pórky
(růžičková kapusta, pór, listový celer,
ačokča, divoké rajče, aksamitník)		Pikantní cuketoviště
(cukety, chilli, batáty, letní pór)
II. traťKadeřavý zimní záhon
(kadeřávek, řapíkatý celer, zimní
pór, kopr)		Čekání na Římany
(římský salát, endivie, čekanka,
červená řepa, polníček, heřmánek)		Raketové lístky
(roketa, ředkvičky, bílá ředkev,
kopr, mangold, čekanka, baby
leaf saláty, listové saláty, polníček)
III. traťLedové salátoviště
(hlávková čekanka, ledový salát,
kmín, pohanka, mák,
ozimý salát Humil)		Šalotky a karotky
(šalotka, karotka, špenát, měsíček,
slunečnice, majoránka,
ozimý špenát)		Hráškoviště
(hrách, petržel naťová, heřmánek,
ozimá červená čekanka)
I. traťPikantní cuketoviště
(cukety, chilli, batáty, letní pór)		Čtyři sestry
(fazole, patizon, batáty, kukuřice)		 Zimní růžičky a pórky
(růžičková kapusta, pór, listový celer,
ačokča, divoké rajče, aksamitník)
II. traťRaketové lístky
(roketa, ředkvičky, bílá ředkev,
kopr, mangold, čekanka, baby
leaf saláty, listové saláty, polníček)		Kadeřavý zimní záhon
(kadeřávek, řapíkatý celer, zimní
pór, kopr)		Čekání na Římany
(římský salát, endivie, čekanka,
červená řepa, polníček, heřmánek)
III. traťŠalotky a karotky
(šalotka, karotka, špenát, měsíček,
slunečnice, majoránka,
ozimý špenát)		 Hráškoviště
(hrách, petržel naťová, heřmánek,
ozimá červená čekanka)		Ledové salátoviště
(hlávková čekanka, ledový salát,
kmín, pohanka, mák,
ozimý salát Humil)
nový záhon nový záhon nový záhon

Díky, že jste dočetli až sem. Teoretizovat a plánovat si zeleninové polykultury je pěkné, ale já se především těším na to, až si je všechny opravdu vyzkouším. Už aby to bylo. A pak vesele povezu košík dobré zeleniny mému tátovi, který nejspíš moc nevěří tomu, že by mi to jednou mohlo fungovat. No, uvidíme.

Některé typické zeleniny v mých polykulturách chyběly. Třeba taková rajčata, květák, brambory, zelí, brokolice, papriky, mrkev, česnek, dýně, topinambury, ale i bylinky, jako je bazalka či lístky rukoly. Na nějakou zeleninu si netroufám (česnek, mrkev, papriky a zelí), nějakou nejíme (květák) a ostatní budu pěstovat jinak (rajčata, bazalku a brokolici v truhlíku, dýni na kompostu a brambory v pytli). No ale o tom až v příštím článku.
Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace		Jak jsem si začala plánovat
zeleninové polykultury		Ach to střídání plodin...
Moje plánované zeleninové
polykultury pro I. trať 		Moje plánované zeleninové
polykultury pro II. trať

↧
Search

Červen – co dělat na zahradě

June 1, 2015, 2:53 am
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červnu?
  • Nezapomeňte na Den dětí (1. 6.) a naplánujte si příjemné hry na zahradu;
  • slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu;
  • užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců;
  • plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady;

  • pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení;
  • dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě nebo koupou v jezírku. Pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
  • opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci;
  • pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce nebo poletující motýly;
(zdroj obrázků: vlastní fotografie a http://www.freeimages.com/)
  • i červnové deštíky mohou být příjemné, vyrazte s dětmi na zahradu a inspirujte se na některé z dešťových her v tomto článku;
  • jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i muchovník a zimolez, některé saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky. (Další letní dobroty ze zahrady.)
  • Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu skvěle využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala;
  • v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku;
  • lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.
Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

↧
↧

Plány na další pěstování zeleniny v naší zahradě

June 6, 2015, 1:04 pm
$
0
0
Zeleninové polykultury do vyvýšených záhonů už mám naplánované, ale to není všechno. Některá zelenina se mi vyplatí pěstovat jako monokultura nebo jednoduchý záhon. Už jen třeba z důvodu, že to ani jinak neumím, nebo jsem pro ni našla jiné vhodné místo na zahradě. A nebo jde o trvalku. Co dalšího tedy budu pěstovat?

Moje topinambuřiště

(topinambury + měsíček lékařský + křen)
Vzhledem k tomu, že topinambury vydrží na jednom místě prý bez problémů i 8 let, budou mít vyčleněný svůj stabilní vyvýšený záhon (aby se nešířily k sousedovi, bývají označovány za úporný plevel). Po několika letech vyvýšený záhon uděláme znovu a topinambury znovu zasadíme (nový kompost, nová hlína, zase budou na stejném místě, ale nemělo by hrozit vyčerpání půdy, neboť bude nová). Nutností je umístění pletiva naspod vyvýšeného záhonu proti hryzcům. Měsíček lékařský si tam každý rok doseju na jižní okraje záhonu z nasbíraných semen, některé rostliny se tam určitě vysemení i samy. A jedna nebo dvě rostliny křenu (trvalka) na severní straně záhonu budou sloužit pro případ, že mne zase někdy v zimě stihne zánět dutin. Vzhledem k tomu, že topinambury jsou vysoké až 4 metry, našla jsem jim místo vzadu v zahradě u plotu.

Topinambury jsou opravdu obrovské rostliny (až 4 metry vysoké). Docela mile kvetou, jenže pro nejlepší úrodu hlíz se prý doporučuje květy odstraňovat. Jejich velké listy se často na podzim používají na mulč. (Zdroj obrázků: http://commons.wikimedia.org/, http://commons.wikimedia.org/ a http://commons.wikimedia.org/)

Bramborový pytel

K těm pár bramborám, které chci pěstovat jen tak na chuť na "nové brambory", by se výborně hodil kopr (proti mandelince), lichořeřišnice (pro zdravý růst) a křen (proti chorobám). Jenže já chci zkusit pěstování brambor v pytli a tam je pointou neustále přisypávání hlíny. Prakticky s nimi tedy nic jiného pěstovat nemůžu.

V jiných zemích je pěstování brambor v pytli celkem populární, dají se zakoupit jak speciální pytle s otvíráním, tak i sudy. U nás se už speciální pytel (respektive 2 pytle za 270 Kč) taky dá koupit. Jinak ale lidé pěstují brambory v obyčejných černých pytlech, které na podzim roztrhnou, či komínech ze slámy a pletiva. (Zdroj obrázků: http://mikesgardens.blogspot.cz/ a https://www.pinterest.com/)

Truhlíkování

U následujících rostlin nemusím řešit střídání místa, změním jim totiž půdu v květináči. Jsem tak zvyklá pěstovat zeleninu už z paneláku a nebudu na to nejspíš nic měnit. V truhlíku na terase skončí:
  • rajčata, nejspíše v kombinaci s pár rostlinami bazalky nebo listového celeru proti škůdcům;
  • chilli paprička, stačí nám jen jedna;
  • bazalka, je totiž náročná na zálivku a sníme jí hodně. Už mi pár známých říkalo, že pěstovat ji přímo na zahradě je náročné;
  • naťová petrželka, vaříme s ní hodně, bude takhle lépe po ruce;
  • rozmarýn – kupujeme si jej každý rok jako zapěstovaný stromek a mulčujeme kamínky;
  • cuketa na přilepšenou na malé cuketky;
  • stonková brokolice;
  • ředkvičky a jarní cibulky na jaro.
Zeleninu zatím pěstuji v samozavlažovacích truhlících na balkoně. A některou takhle budu pěstovat i po přestěhování, však taky plánujeme pěkně prostornou terasu.

Dýně na kompostu

Na jednom z kompostů, který bude odpočívat, bych chtěla zkusit pěstovat dýně. Moje teta s tímto pěstování slaví úspěchy. Navíc bych chtěla zkusit dýni Hokaido, která prý přeroste vše a není dobré ji pěstovat v polykulturách. Ještě by se mi líbila jedna rostlina dýně na semena, které mám ráda. Snad se tam snesou. Když člověk pěstuje tykve na kompostu, musí počítat s tím, že část živin z kompostu si dýně spotřebují a nebude pak tolik výživný.

Jinde na zahradě

Další bylinky pěstuji ve spirále, medvědí česnek ve stínu pod stromy a keři. Libeček skončí kvůli svým nárokům na vláhu někde blízko domu na samostatném místě, ze začátku určitě chráněný proti slimákům. U cestičky mezi vyvýšenými záhony v mojí zeleninové části zahrady plánuji experimentálně pěstovat trvalkovou brokolici, rukolu (což je také trvalka), čtyřboč, trvalkovou zimní cibuli a možná i teplomilné artyčoky nebo dvě rostlinky chřestu, záleží, co přežije slimáčí nájezdy.

A co vy? Pěstujete zeleninu jen ve své vymezené zeleninové zahrádce? Nebo máte po vzoru Alys Fowler celou zahradu jako jednu velkou jedlou plochu?


Možná by vás také zajímalo:
Ať žijí zeleninové
polykultury! A nebo ne?		Zeleninové polykultury
– tipy a inspirace		Jak jsem si začala plánovat
zeleninové polykultury		Ach to střídání plodin...
Moje plánované zeleninové
polykultury pro I. trať 		Moje plánované zeleninové
polykultury pro II. trať 		Moje plánované zeleninové
polykultury pro III. trať

↧

Jak oživit zahradní jezírko

June 12, 2015, 12:05 pm
$
0
0
Články o jezírkách se předhánějí, jak jezírko samo o sobě přinese do zahrady život. Ano, to je jasné, pokud je voda přístupná, budou u vás na zahradě bydlet různí živočichové, kteří díky jezírku nebudou trpět žízní. A nebo si vaše jezírko zařadí do letového plánu, tak jako u nás místní ptáci. Podle sousedů prý vždy sedí ve frontě na plotě a jeden po druhém se slétávají do jezírka okoupat a pak opět na plot sušit. Ještě jsme neměli možnost tuhle parádní podívanou vidět, ale musím říct, že tímto rozhodně zahrada ožije.
Mne však především zajímal život pod hladinou a na hladině jezírka. Chtěla bych, aby v jezírku skotačily žabky, po hladině se proháněly vodoměrky, mezi kameny mohl syn sbírat s zkoumat vodní šneky a kdejakou malou havěť (larvy, nymfy, brouky) a nad hladinou poletovaly vážky.

Jezírko loni brzy zjara po jeho založení. To tam toho moc zrovna nežilo.
Nemyslím si, že by k nám na větrný kopec doskákala žába přes okolní pole a prázdné pozemky. Sice jednu sousedé našli na silnici a k našemu jezírku donesli, očividně se ale nezabydlela. Vážky přiletěly hned první den na obhlídku a už se nevrátily. A tak zdrojem života v našem jezírku byli především černí pasažéři z nákupů. Právě spolu s vodními rostlinami si domů přivezete první jezírkové obyvatele ukryté v hlíně, květináčích, pod kamínky. My si je přivezli v září, když jsme jezírko zakládali, ale příští jaro nám přišlo, že jich tam zrovna moc nepřežilo. Hned, jak jsme v létě jeli dokupovat jezírkové rostliny, zeptala jsem se té milé paní (z Vodní zahrady z Komořan), jestli bych si kromě rostlin nemohla odvézt i nějaké ty "vodní šnečky". Doporučila mi rovnou dva druhy, jednoho se prý i ráda zbaví, trochu jí škodí na rostlinách. Druhý je mírnější. No, samozřejmě nevím, který byl který a co jsem si to vůbec dovezla, ale mohu potvrdit (fotografie dole v rohu), že "šnečci" zdárně přežili a jsou v jezírku i letos.

Tak tyhle krasavce jsem si vyprosila a posbírala ve Vodní zahradě v Komořanech a dovezla nadšeně do našeho jezírka.
Nejraději bych si odvezla i ty milé malé žabičky, co tam všude mezi květináči skákaly, ale to nešlo. Pro žabky musíte vytvořit opravdu kvalitní prostředí (viz dotaz na http://www.veronica.cz), aby se u vás zabydlely a dovážet si je na místo, které by si samy nevybraly, moc vhodné není. Musíte počkat, jestli přijdou samy.

Na další způsob oživení jezírka se teprve chystám. Stručně jej popsal v jednom článku pan Svoboda. Principem je přinést si z nějakého čistého rybníku či zarostlého jezírka v okolí trochu rybničního bahna. V něm jsou schovaní různí malí vodní živočichové (polypové, potěr plžů, dravé larvy) . Už mám nachystanou lopatičku a kyblík a jen čekám, až syn začne pořádně chodit a běhat a spolu se potom pro vodní živočichy někam vypravíme.

Dále se do jezírka mohou dostat živočichové na nohách ptáků. Ale předpokládám, že jen vodního ptactva, takže tenhle nápad padá, čápi ani kachny se v našem mini jezírku těžko zastaví.

Někteří drobní vodní živočichové nakonec přiletí sami, pokud je poblíž vodní plocha: brouk potápník, komáři, pakomáři, vážky, znakoplavka, bruslařka, chrostík (jen krátké trasy).

Kdo všechno se vám tedy do jezírka může dostat (nejčastěji se zakoupenými rostlinami jako černý pasažér): bahnivka (živí se řasami a filtrováním vody), plovatka (živí se vodními rostlinami a rostlinnými zbytky), okružák (živí se řasami), potápník (brouk, živí se hmyzem a drobnými živočichy), znakoplavka (živí se hmyzem, nechytejte je, bodají), vodoměrka (živí se hmyzem, bodá), bruslařka (živí se hmyzem, bodá), chrostík (larvy se živí planktonem, rostlinami i jinými živočichy), pijavice (ano, neoblíbený živočich, kterého se mnozí bojí), nitěnky (živí se organickými zbytky a bakteriemi z bahna), splešťule (živí se drobnými korýši a vodním hmyzem), hladinatka (živí se hmyzem), larva vážky, jepice (larvy se živí planktonem). 

Samozřejmě mne napadlo, jestli se nějací tito živočichové nedají koupit v potřebách pro akvaristy a zverimexech a podobně. Skončila jsem ale akorát u nitěnek (používají se jako krmivo pro akvarijní ryby) a živého baleného zooplanktonu v pytlíkách (taktéž v akvaristických potřebách).

Odkazy k tématu:
Dotaz: Kde vzít obojživelníky do zahradního jezírka?
Dravá larva vážky
Život v jezírku – hmyz

Možná by vás také zajímalo:
Tvorba našeho
zarostlého jezírka		Vodní zahrada
Komořany		Zelená se jezírko,
zelená ...

↧

Jak jsem objevila půvab čechrav a kapradin

June 19, 2015, 9:52 pm
$
0
0
Květinu s názvem čechrava (Astilbe) jsem donedávna vůbec neznala. Nevázaly se k ní žádné vzpomínky z dětství, ani jsem ji neobjevila jako úžasnou multifunkční rostlinu v nějaké ekozahradnické knize. Nevypadla na mne z katalogů květin zahradnictví, ani ji nemá nikdo známý v zahradě. Já ji vlastně objevila úplnou náhodou, když jsem hledala pěkné květiny, které prozáří stinný kus zahrady ze severní strany domu. A naprosto jsem se zakoukala do těchto obrázků:
Obrázky jsem objevila přes Pinterest, původní zdroje jsou: http://www.hgtv.com/, http://garden-photos-com.photoshelter.com/, http://fineartamerica.com/ a http://www.bhg.com/
Kapradiny a čechravy jsou spolu vážné kouzelné! Prostě láska na první pohled. Ideální kombinace, a to nejen pro oči, ale i pro pěstování. Oboje totiž preferují vlhkou výživnou půdu ve stínu či polostínu. A právě ulička mezi severní stranou domu a plotem bude místem, které bude od června do září doslova zářit. Po vzoru těchto obrázků přidám kameny, šlapáky, stinné zátiší doplním naskládanými dřevěnými špalky, případně pařezem a venkovní kohoutek s vodou a konvemi to ideálně doplní. Různé druhy čechrav zajistí kvetení po celé léto, různé druhy kapradin pestrost. Už se na to vážně těším.

Čechravy prozáří stinná místa. (Zdroj obrázku: http://www.craftsy.com/)
Jen se nenechte úplně zmást krásnými fotografiemi a nedoufejte v úplně krásně fialové čechravy. Co na fotografii vypadá kolikrát jako fialová, to může být ve skutečnosti různý odstín růžové. Pokud kupujete čechravu, neváhejte investovat chvilku času, zadat celý název do Googlu a podívat se v sekci "Obrázky", jak vypadá daný druh na jiných fotografiích. Já si zatím koupila odrůdu Amethyst a jsem vážně zvědavá, jestli vykouknou načechrané růžové, starorůžové či fialkové hlavičky. Další rok přikoupím sadu různých čechrav (po vzoru obrázků výše: růžové, bílé, starorůžové, fialkové, vyhnu se těm červeným, ty by se k tomu moc nehodily) a až budu dělat můj stinný čechravovo-kapradinový chodníček u domu, budu mít už zásobu rostlin z dělení trsů – to, aby mne to stinné zákoutí nepřišlo při hypotéce příliš draho.

Pěstování čechrav má pár specifik. Čechravy potřebují stín nebo polostín a vlhko a dost vody, nicméně ne tolik, aby byly přemokřené. Nelíbí se jim půdy jílovité a vápenité. Na zimu se prý zcela zatahují a vyhovuje jim pokrývka z listí, případně trochu posypat kompostem, protože časem jim kořeny vykukují z půdy. Lze je rozmnožovat dělením trsů na jaře a jejich květy se počítají k pěknému zdroji nektaru a pylu pro včely. Pokud tak po 5 letech už čechravy méně kvetou, doporučuje se rozdělení a přesazení na jiné místo do větší hloubky, aby rostlinu nevytáhl mráz. No a pokud vám pokvetou více než bohatě, využijte je do kytic nebo podarujte nevěsty v okolí, čechrava se počítá mezi oblíbenou květinu do svatebních vazeb (viz článek na http://www.wedme.cz/).

(zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/
Kapradiny mají podobné požadavky – stín, polostín, vlhko, ale ne přemokřeno. V půdě se jim líbí obvykle listovka a kompost, k čechravám vybírejte ty, co stejně jako čechravy nemusí moc vápno. Jsou rády za občasné rosení a budou prý krásně růst, pokud je budete zalévat vodou a kysaným mlékem v poměru 2:1. Na zimu se jim také líbí pokrývka z listů, aby nevymrzaly a listí ocení i jako mulč. Určitě je na zimu neseřezávejte. Množit je lze dělením trsů na jaře.

Další odkazy k tématu:
↧

Hloupý nápad s jahodovou skalkou?

June 25, 2015, 4:16 pm
$
0
0
To bylo tak. Plánovala jsem a plánovala, zakreslovala a po nějaké době zjistila, že jsem úplně zapomněla na záhony klasických jahod. Skvělé, sladké, velké jahody! Nechápu, jak se mi to mohlo stát. Pěstovala jsem si je dočasně v části pozemku určené pro stavbu domu a tak mi nechyběly. 
Od té doby jsem zkoušela asi třikrát přepracovat plánky té části zahrady, která ještě nebyla zasázená. Ale nepodařilo se mi tam jahody dostat, veškerá slunná místa pozemku už byla zabraná jiným ovocem, kterého jsem se také nechtěla vzdát.
A pak přišel osvícený nápad. Vyvýšená část pozemku u terasy u domu se bude muset (nějak?) svažovat a dostat na úroveň půdy, kterou tam máme. Už jsme si říkali, že tam uděláme svah zpevněný kameny, vlastně prakticky takovou skalku. A protože já rozhodně nejsem fanda klasických skalek (vysušují vzduch, jsou pracné a ani se mi moc nelíbí), chytila jsem se příležitosti a s manželem jsme se domluvili, že si tam uděláme "jahodovou skalku". Vždyť někteří jahody pěstují přímo ve spirálách, ve svahu by to taky mělo jít... a takový Sep Hollzer ve své knize pěstování jahod na slunném kamenitém plácku rozhodně doporučoval.

Jahodovou spirálu ze stránky Zahradnických služeb Živá zahrada manželů Smolových jsem tady už jednou do blogu dávala. Když takhle mohou pěstovat jahody oni, snad bych mohla i já přímo "ve skalce". (Zdroj obrázku: http://www.zivazahrada.com/)
Ale přátelé, rodina i známí nás od toho odrazují. "Já sklízela na mé skalce i lesní jahody rovnou sušené... ", říkala nám sousedka z vesnice: "Tady tak málo prší...". Ostatní si říkali, jak je chceme okopávat, přesazovat a vůbec sbírat. A že nám nebude stačit retenční nádrž na zalévání, ve "skalce" budou jahody příliš vysychat. A tak jsem hledala na internetu, jestli se našel ještě nějaký "blázen" jako my, který by s jahodami ve skalce experimentoval. A téměř nikoho jsem nenašla. Tak asi budeme (snad za rok) první, kteří takovou jahodovou skalku vyrobí a zdokumentují a pak na ni za pár let možná na tomto blogu budou děsně nadávat. Těžko říct.

Toto jaro jsem musela narychlo přesadit naše jahody, protože jsme se rozhodli stavět dříve, než bylo v původním plánu. A dočasné jahodiště se vesele zelenalo právě v místech základů domu. Přiznávám, že to byla hrozná práce. Pod kamínkovým mulčem jsem neměla ani kartony, ani folii, takže se kamínky už zamáčkly do hlíny a nešly oddělat. Jahody jsem vyrývala i s balem, aby se ujaly, takže byly hodně těžké a ještě jsem k nim musela dovézt další kolečka hlíny na srování půdy. Na novém místě jsem je znovu pracně mulčovala kamínky. Za celý jeden březnový den jsem takto přemístila jen 12 jahodníků a stačilo mi to, další jsem nechala svému osudu. Zda to za tu námahu stálo, těžko říct. Jahodníky vesele kvetly a jarní přesazování (na fórech nedoporučované) přežily. Pochutnali jsme si na nich výborně, jen 2/3 úrody si nekompromisně zabrali slimáci.

Přesazené jahody zvládly i kvést, v pozadí je už pár kamenů předvybraných pro skalku.
A právě v té chvíli se mi míhalo hlavou, jak já budu vůbec na té naší jahodové skalce sázet po doporučovaných pěti letech nové jahodníky? Jak budu zakořeňovat odnože? Jak budu odebírat kamínkový mulč (který se mi jinak pro růst jahod celkem osvědčil)? Jak budu jahody sklízet, aniž bych si zašlapávala kamínky do půdy? Jak budu "obměňovat" vyčerpanou půdu pro jahodníky, když je potřebuji pěstovat stále na stejném místě? Vážně nemám ponětí! Přesto do toho půjdu. Buď to bude obrovské fiasko nebo zajímavý nápad. Ale je mi jasné, že to asi nebude moc v konceptu "líné a bezúdržbové zahrady", ale že zrovna na jahodách se možná nadřu více než moje mamka při okopávání, které já tak nesnáším.

Schraňuji si sem nápady a tipy pro moji jahodovou skalku:
  • Obnova vyčerpané půdy by se možná mohla řešit tak, že bych vždy pruh jahodníků na naší skalce nechala rok po odstranění starých jahod odpočinout a vysázela tam zelené hnojení.
  • Možná jahody ve "skalce" plné kamenů, které podrží svah, budou mít tolik naakumulovaného tepla, že nebudou potřebovat mulč z kamínků. Místo toho bych je mohla zamulčovat jehličím a nastříhanými větvičkami vánočních stromků, jak mi to poradila v mém článku na mém blogu jedna milá zahradnice.
  • Pokud bych znovu na mulčování použila kamínky, dám pod ně konečně kartony nebo nějakou folii, jak to doporučuje v diskuzi u jednoho článku zahradnice Věra. Díky tomu by plevel tolik neprorůstal. Pýr by to sice nezastavilo (ten nezastaví téměř nic), ale lépe by se vybíral.
  • Nějakou dobu před vysazením jahodníků se doporučuje pěstovat v tom místě kopřivy a použít je jako zelené hnojení, obsahují totiž hodně dusíku, který jahody potřebují (tip z časopisu Rozmarýna).
  • Slimáci se před jahodovou skalkou samozřejmě nijak nezastaví, zvážím, jestli si mi nakonec finančně nevyplatí koupit ty měděné plůtky a skalku "oplotit". Ale nejdřív si musím vyzkoušet, jestli opravdu fungují.
  • Hlavně prý jahody nesmím na jaře potom vydatně hnojit. Nadměrná dávka dusíku v tuto dobu akorát podporuje růst listů a nových výhonů na úkor tvorby květů a plodů a plody přehnojených rostlin mají mdlou chuť a jahodníky jsou náchylnější na kořenové choroby a plísně plodů (tip z časopisu Zahrada v obrazech 2/2015). Hnojení se doporučuje jedině po sklizni, například ve formě kompostu či rohoviny.
  • K jahodníkům se doporučuje zasadit pár česneků pro prevenci houbových chorob. Jenže klasický česnek bych zvolit raději neměla, na stejné místo by neměl přijít kvůli riziku sklerociové hniloby. Takže zvažuji zasadit sem tam k jahodníkům nějaký pěkný ozdobný trvalkový česnek, který je nízký a hezky kvete.
Co si o jahodové skalce myslíte vy, moji čtenáři? Je to skvělý nápad nebo úplná hloupost?

Možná by vás také zajímalo:
Moje tipy na ekologické
pěstování jahod (v malém)

↧
↧

Červenec – co dělat na zahradě

June 30, 2015, 3:04 pm
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v červenci?
  • odměnit děti za vysvědčení a přichystat jim párty na zahradě se spoustou her,
  • postavit si stan na zahradě a přespat v něm, nebo jím potěšit (opět) děti. Nebo ještě lépe jen rozbalit karimatky a moskitiéru a noční nebe plné hvězd bude nad vámi, když budete usínat. Jen to chce noc bez mraků a možného deště. 
  • Opalovat se, případně i koupat v přírodním jezírku a chodit bosky v trávě.

  • Pokud disponujete projektorem (nebo si jej můžete půjčit), natáhněte na zahradě prostěradlo mezi stromy a pozvěte kamarády na letní kino,
  • pokud zrovna neprší, lze si dopřát snídani v trávě... a večer každý den večer grilovat, nebo péct pizzu v zahradní peci,
  • můžete jíst bílý rybíz, z červeného péct táče a z černého vyrábět báječný sirup. Dozrávají také angrešty, višně, třešně, muchovník, maliny a další ovoce. A o slovo se hlásí i zelenina, takže můžete mít na stole téměř každý den dobrý zeleninový salát, klidně s bylinkami ze zahrádky. (Další letní dobroty ze zahrady.) 

  • sklízet a sušit levanduli do vonných pytlíčků,
  • nezapomenout doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • je dobré jednou za léto přehodit kompost, aby lépe docházelo k potřebnému tlení,
  • pokud prší, je ideální vytáhnout na chvíli ven pokojové rostliny a nechat je umýt a zvlhčit,
  • některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.
Na co určitě zapomeňte:
  • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
  • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.
Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

↧

Nejdřív zahradu, pak dům!

July 4, 2015, 8:20 am
$
0
0
Když jsme koupili pozemek, všem jsem nadšeně vyprávěla, jak si založím nejdříve zahradu. Měli jsme to s manželem promyšlené, obdelníkový pozemek se hezky rozdělí na půlky. V dolní polovině si vybudujeme zahradu a na té horní nám postaví dům. Vždyť sousedům jej také zvládli postavit i na tak malé ploše. A rodina, přátelé i známí nad tím jen kroutili hlavou. "Vždyť vám tu zahradu při stavbě dočista zničí...""Nebudete mít kam složit cihly, ani hlínu... "

My se ale nenechali odradit, pozemek oplotili a zahradu v dolní části opravdu vysázeli. A proč vlastně ten spěch? Oba jsme již viděli několik různých novostaveb přátel, známých i téměř neznámých lidí. A téměř vždy se šlo do domu po provizorních paletách, všude bahno, pozemek rozježděný. Nikde ani rostlinka, ani strom, ani květina, o trávníku vůbec nemluvě. A šťastní majitelé domů zadlužení v hypotékách, že na osivo a sazenice jim nezbývají peníze, samotný dům vyžaduje neustálé další dokupování (tu schránka, tu zvonek, polička, ...). A tak při procházkách vesnicemi kolikrát vidíme neupravené domy, kde se po paletách chodí do domu po dvou třech letech neustále a stromy a trávník stále nikde. A přesně to jsme nechtěli! 

Naše představa byla jiná. Po nastěhování a všem tom shonu si chci odběhnout do "zadní části zahrady", posedět u jezírka, přivonět ke květinám, nasbírat si pár ostružin na chuť. Chci, aby měl syn kde běhat a hrát si hned, jak se nastěhujeme a ne až roky a roky poté. Stačí, že samotné nejbližší okolí domu nejspíš bude chvíli zablácené, bez rostlin a nedodělané kvůli financím. Ale zadní část zahrady... ta tam bude jako taková zelená oáza. Navíc, teprve teď, po třech letech, začíná zahrada vypadat jako zahrada. Teprve tento rok se lépe rozrostl živý plot, zvětšily koruny stromů a rozrostly pořádně keře. Šílela bych koukat se každý den z okna na titěrnou rostlinku a tři roky čekat, než ji budu moct vznešeně pojmenovat alespoň jako "malý stromek".

No a toto jaro se naše představy setkaly s realitou stavby našeho vysněného domu, podívejte, jak naše zahrada vypadá:

Bagry v těsné blízkosti stromů, hromady hlíny a uježděný povrch – takto vypadala naše zahrada při stavbě základové desky domu.

Představa ohraničení zhruba poloviny pozemku padla. Retenční nádrž na vodu se musela posunout dále do zahrady, na ni navazuje vsakovačka. Sejmutá ornice ze stavby se musela někde uskladnit. Museli jsme vymezit prostor, kde projede UNC pro hlínu a nesmělo jezdit přes retenčku. Uff, byl to boj.

Jak jsme si to hezky představovali... a jaká byla realita.

Nicméně, tak jako v pohádkách, i tento příběh, navzdory fotkám, dopadl dobře. Zachraňovat mne přijel můj táta. Dovezl velké množství různých bran a starých plotů, kůly, a s mým manželem za deště těsně před začátkem stavby dokonale a těsně oplotili všechny zasazené rostliny. Máme perfektního stavitele, plně respektoval to, že mám už zasázenou zahradu, a volil ty nejlepší kompromisy, ať již například v umístění retenční nádrže či toho, kam zasahuje vsakovačka vůči kořenům stromů. A také nám pečlivě vybírá z hlíny pěkné a velké kameny, které chceme později v zahradě použít. Slíbil, že se pokusí přemístit do podzimu hlínu blíže domu, aby nám vzadu opět vznikl prostor, který můžeme osázet osivem pro jedlý trávník a louku (ano, můj luční porost i jedlý trávník padl domu za oběť).

A tak jsme se jezdili dívat na to, jak rostou základy domu, základová deska, šachty a přípojky. A přitom si vždycky na chvíli odskočili do oplocené části zahrady přivonět k pivoňce, pokochat se jezírkem, nebo se podívat, jak se v tom rámusu daří malým ptáčatům, která bydlí v hnízdě na špalku pod obrácenými kolečky...

Z pohledu od souseda vypadá naše zahrada hodně maličká, přesto se na ni vejde tolik skvělých rostlin. Navzdory prachu a hluku a stavbě všude okolo krásně kvetla pivoňka (poprvé od zasazení), pod kolečky vesele žila ptáčata, jezírko se rozkvetlo lakušníkem a práce na zahradě neohrozily ani letošní úrodu rybízu a dalších dobrot.


↧
Search

Hnojení, minerály, živiny – aby se rostlinám na zahradě dařilo

July 10, 2015, 3:53 pm
$
0
0
Ze začátku musel rostlinám stačit
jen mulč. Teď hledám nápady, jak jim
přírodně dodat živiny
Ze začátku jsme prostě stromy, keře, byliny a trvalky zasadili a zamulčovali. Maximálně dostaly mykorhizní přípravek pro dobrý start a jinak nic víc. Jen každoroční mulč a zálivka (ne vždy vhodnou, tedy dešťovou, vodou). Některé přežily, některé ne. Po dvou a půl letech už si říkám, že je čas se začít zahradě více věnovat i po stránce hnojení, dodávání minerálů, živin,... Prostě, aby mi ty rostlinky dobře rostly.
Vím, že spoustu jsem toho mohla udělat před sázením. Zelené hnojení, koupit spoustu kompostu a zapravit do půdy, postupně se uvolňující hnojiva do sazební jámy a tak dále, a tak dále. Ale, co je dáno, je dáno. Mám zahradu, jakou mám, a zajímalo mne, jak mohu pomoci stromům a keřům a trvalkám, které tam již mám. Zeleninovou zahrádku zatím neřeším, tak je těch možností vícero.

Žádná anorganická hnojiva z reklam

V první řadě bych měla zapomenout na anorganická reklamami vychvalovaná hnojiva. Všechny ty cererity, ledek, dusíkaté vápno, superfosfáty, chemická hnojiva... jsou z dlouhodobého hlediska úplně na nic. Paní Vlašínová ve své knize Zdravá zahrada dobře popisuje, jak akorát zabíjejí půdní organismy (narušují například lidskou pokožku při dotyku, co asi udělají s životem v půdě?). Hnojiva jsou ve formě solí, když rostlina vstřebá jednu složku (např. draslík ze síranu draselného), zůstane zjednodušeně kyselina sírová v půdě, respektive se pak vyplavuje do povrchových i podpovrchových vod.
Zabíjí v půdě půdní organismy, přitom pro dlouhodobé zdraví rostlin je potřeba ty půdní organismy naopak podporovat. Umělé hnojivo jen přímo vyživuje rostlinu, kterou pak sklidíte a půda bude v horším a horším stavu. Pěstovat plodiny se tak dá, ale bez neustálých velkých dávek umělých hnojiv se už nikdy člověk neobejde. To nechci ani náhodou.

Hnůj jedině do kompostu 

Ani čerstvý hnůj cpát jen tak na zahradu není úplně dobrý nápad. Drasticky mění poměry v půdě (viz kniha Zdravá zahrada, str. 19). Pokud jej máte, raději jej nejdříve zkompostujte a pak teprve použijte. A nebo jej lze použít při zakládání vyvýšeného záhonu či německé kopy, kdy stejně převrátíte půdu vzhůru nohama, či je ještě přijatelné jej zapravit do půdy na podzim a zamulčovat přes zimu.

Kompost je jednička!

Po přečtení mnoha knih a článků jsem došla k tomu, že rostlinám nejlépe pomůže jedině kompost. Ale to už ti chytří zahradníci dávno vlastně ví. Trochu mi dalo zabrat dohledat, jak ho do již založené zahrady vlastně dodat, jako laika mne nějak nenapadlo, jak pořádně na to. U zeleniny se totiž jednoduše zapracuje do půdy na jaře před sázením. Ale v případě trvalek na to musíte jít trochu jinak. V mém případě jsem nakonec dle doporučení z knih na jaře odhrnula vrstvu mulče, posypala půdu alespoň 2 cm vrstvou (v mém případě koupeného) kompostu. U stromů a keřů jsem se snažila jít na velikost obvodu korunky, až tam by totiž měly sahat kořeny. Vrstvu kompostu jsem opět přihrnula mulčem (v mém případě to byla vyhrabaná tráva po zimě), aby nevysychal. Především na tento kompost nesmí slunce, mikroorganismy v půdě jej nemají rády. Ke stromkům a keřům, které již mám podsazené lesními jahodami, jsem jen kompost jednoduše nasypala k jahodníkům (svými listy vrstvu kompostu ochrání před sluncem). Dalším doporučením (z knihy Zahrada inteligentně a líně) je posypat povrch pod stromy kompostem na podzim (tak v půlce doby padání listů) a zatížit jím tak listí, aby zůstalo pod stromem a vytvářelo úrodný humus. Další spadané listí jej, s trochou štěstí, pokud jej vítr neodfoukne, zakryje, aby nevysychal.
Proč je vlastně kompost oproti jiným řešením tak báječný? Obsahuje velké množství živin a látek, na kterých si rádi pochutnají mikroorganismy a živočichové v půdě. A v tom je ten "zakopaný pes", pro dlouhodobé zdraví rostlin totiž potřebujete udržovat v kondici půdu a život v ní. Ne jen samotnou rostlinu nějakou lehce vstřebatelnou chemií. Teprve ty mikroorganismy v půdě rozloží látky z humusu a "pohnojí" půdu svým trusem a to snadno a dobře vstřebají rostliny. Navíc půda plná humusu perfektně zadržuje vláhu.

V březnu jsem přijela na zahradu s několika pytli kompostu... a vždy odkryla mulč, přidala kompostovou vrstvu a zakryla zpátky. Takhle jsem přilepšila malinám, ostružinám, angreštům, višním, hrušni, moruši i lískám.

Mulčování sběrači živin

Mulčování samo o sobě je forma "hnojení", protože podporuje mikroorganismy v půdě, a o to běží v první řadě. Pokud na mulčování chcete jít hodně sofistikovaně, mulčujte především listy těch rostlin, které hluboce koření a "sbírají živiny" z velké hloubky a ukládají je ve svých listech a stoncích. Například kostival dodá rostlinám draslík, kopřivy dusík, výborná je i pampeliška, křen a jedovatý vlčí bob. 

Jíchy a zákvasy na malou zahradu raději ne

Jíchy jsou velmi vychvalovaná a užitečná domácí přírodní hnojiva pro rostliny, především pro zeleninu. Proces kvašení zvýší ve směsi množství důležitých látek (a nebo je uvolní, aby byly rostlinám dostupnější) a naředěnou směsí se rostliny zalévají. Doposud hezká teorie. Praxe je ale taková, že jíchy neuvěřitelně smrdí. Na malé zahradě je tato volba (už i kvůli sousedům a především kvůli rodině a všem) nemyslitelná. Tudy pro mne nejspíš cesta nevede. Nicméně jíchám, které pravidelně vyrábí můj dědeček, ještě věnuji samostatný článek. Pokud je používáte, musíte s mírou. Příliš velká dávka dusíku z jíchy sice způsobí skvělý růst rostlin, ale pletiva nemusí dostatečně dobře vyzrát a rostlina pak bude paradoxně naopak méně odolná vůči nemocem a škůdcům.

Hádejte, proč všichni blogeři fotí kopřivovou jíchu hned na začátku? Protože později jsou rádi, že jíchu aplikují, natož se ještě v tom smradu zdržovat focením a fotkou hotové jíchy by si spíše čtenáře odradili. (zdroj obrázku: https://intecoolochoberord.wordpress.com/)

Slepičince jedině zkvašené

Slepičí trus je také jedna z možností hnojení rostlin, stejně jako hnůj se ovšem používá v ne tak silné podobě. Obvykle se nechá zkvasit. Což, očekávaně, stejně jako u jích a zákvasů děsně smrdí, hezky to popsala blogerka blogu Sláma v botách v příspěvku Radši slepičí polévku než slepičí hnojivo! Tudy pro mne cesta nevede.

Biouhel je moderní

Prakticky uhlík obsahuje už kompost a také mulč například ze slámy. Nicméně se v poslední době už dá koupit tzv. Biouhel a nasypat jej na zahradu. Začíná být mezi zahrádkáři moderní se o něm jako o možnosti hnojení zahrady bavit. Uhlík v půdě totiž umí zadržovat vlhkost, provzdušňovat, zadržovat v půdě živiny a vázat minerální látkyči sloužit jako záchytné místo pro mikroby v půdě. Samá pozitiva. Moc jsem si nezjišťovala, jak ekologická je jeho výroba, časem mu ale pro jeho popularitu asi začnu věnovat více pozornosti. Pro zájemce, článek s odkazy na další zdroje je Prvek, o kterém byste měli vědět. Forma aplikace je nejspíš nasypat a rozprostřít k rostlinám a zamulčovat, případně přimíchat do kompostu.

(Zdroj obrázků: http://www.soilreef.com/ a http://www.climatetechwiki.org/)

Minerální prach jedině v ochraném obleku

Navracení minerálů do půdy prostřednictvím aplikace minerálního prachu propagoval ve své knize i pan Svoboda. V lomech je prý kamenný prach v podstatě odpadem a je to hnojivo zadarmo (oproti tomu komerční výroba horninové moučky / minerálního prachu velmi energeticky a finančně náročná). Má to však svoje velká ALE. Při aplikaci minerálního prachu je potřeba používat ochranné pomůcky, neboť jemný prach nedělá dobře našim plícím. A také si dopředu přes rozbory půdy musíte zjistit, jaké minerály v půdě chybí, abyste sáhli po tom správném kamenném prachu. Tohle pro mne není.

Vermifluid aneb výživný žížalí čaj

Majitelům vermikompostérů (tedy kompostérů s určitým druhem žížal uvnitř) je tzv. žížalí čaj dobře známý. Obsahuje vyvážené množství živin, humus i enzymy a stimulátory růstu rostlin a jedná se o takovou přírodní náhradu klasických tekutých hnojiv, nejčastěji pro zeleninu. Vzhledem k tomu, že je hodně silný, je nutné ho ředit v poměru 1:10 s vodou. Kupovala jsem jej dříve pro hnojení zeleniny v truhlících na balkoně a vůbec jsem to balení nestihla spotřebovat, než mi prošlo. Asi je to ideální cesta pro velké zahrady a nebo majitele vermikompostérů.

Mykorhiza – houbičky i pár let po zasázení

Stromům a keřům v mé zahradě jsem při hlavním sázení dopřávala mykorhizní přípravek (viz článek Potykání s houbičkami), líbilo se mi, jak o něm psal pan Svoboda ve své knize. Ale při dosazování (nová hrušeň, další kamčatské borůvky, lísky) už jsem mykorhizu v zahradnictví nesehnala a nebo ani nebyl čas do zahradnictví zajet (a při nákupu z internetu se mi nechtělo platit poštovné a brát zbytečně velké balíky). Ukolébala jsem se tím, že mykorhizní přípravek lze rostlinám dodat i později. U rostliny se prý odhrabe trochu hlíny a najdou se kořeny rostliny, k nim se přípravek aplikuje (musí se dotýkat kořenů) a je to hotovo. Pokud při nějakém další sázení mykorhizní prostředek koupím, nejspíš ho vezmu více a přidám i těm rostlinám, které ho při sázení nedostaly.

Jak vlastně časem poznám, že se půda zlepšila? Ztmavne... díky humusu. Tak jsem na to za pár let zvědavá.

Další informace k tématu:
http://www.ekozahrady.com/hnojeni.htm
http://www.ekozahrady.com/hnojeni2.htm
http://www.ekozahrady.com/mulcovani.htm
http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
kapitola 2 v knize Zakládáme a udržujeme ekozahradu pana Milana Bruchtera
Kapitola 3 v knize Zdravá zahrada od paní Heleny Vlašínové
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/rostlinne-vyluhy-a-jichy-skvele-hnojivo-z-plevele/
kapitola Půda (od str. 53) v knize Zahrada k nakousnutí pana Seppa Holzera
http://www.potravinovezahrady.cz/jak-deficity-mineralu-limituji-vas-uspech-na-zahrade/
↧

Poznáte půvabnou květinu z Jeseníků?

July 17, 2015, 3:00 pm
$
0
0
Z dovolené v Jeseníkách si kromě spousty borůvek vezu také následující fotografie. Po cestě na Vysoký vodopád jsme míjeli jednu zapomenutou chalupu s pastvinou plnou nádherných fialovo-růžovo-bílých květin. Z fotek vůbec nevyzní, jaká to naživo byla podívaná.


Ve velkém množství byly ty dlouhé štíhlé květinové meče fakt nádherné. Kdyby tam byl jeden, dva, ani si jich nevšimnu. Ale takto! Nedalo se kolem nich projít a nezastavit se v úžasu. A tak se ptám, vás, zkušenějších, co je to prosím za květinu? Víte někdo? Čekám, že bude jedovatá a bude potřebovat vlhko a hodně deště, jako má právě na horách (takže nic pro moji zahradu)... ale stejně mi to nedá. Předem děkuji za vaše tipy.


↧
↧

Pítka a koupátka podruhé

July 26, 2015, 5:09 pm
$
0
0
V horkých letních dnech byla u nás na jezírko fronta na koupání. Ptáci seděli v řadě na plotu a jeden po druhém se slétávali vykoupat. Kapacitně očividně jezírko nestačilo a tak budeme muset v dohledné době postavit nějaká pěkná pítka a koupátka, jinak si ptáčci asi budou stěžovat... Ale teď vážně. Říkala jsem si, že nějaké pěkné koupátko by zahradě prospělo, v místě, kde na ně dobře uvidí synek, když tam přijedeme. 
Takže jsem procházela internet a hledala, jaké správné parametry by koupátko a pítko mělo mít:

Myslíte, že ptáci ocení kluzkou keramiku a vytříbený designový styl? No, ono ani staré do zahrady dobře zapadající koupátko nemusí být to pravé, když se do něj bez problémů dostane kočka. (Zdroj obrázků: https://www.pinterest.com/ a http://loriedarlin.tumblr.com/)
  • Pítko by mělo být na vyvýšeném místě. Fotky ptáků koupajících se v květináčových podmiskách uložených na zemi jsou sice hezké, ale podle diskuzí prý ne tak časté. Ptáci se na zemi necítí tak bezpečně, větší úspěch prý bude člověk mít s vyvýšeným pítkem.
  • Na volně stojící pítka by neměla být schopná nějak vylézt kočka, tedy žádné ozdobné příčné prvky na konstrukci sloupku.
  • Co se týká keřů a vysokých rostlin v okolí pítka, názory se různí. Podle některých musí být keře vzdálené minimálně 7–8 metrů od pítka, aby se ptáci cítili bezpečně. Podle jiných názorů by ale nějaký keř měl poblíž pítka být, aby se ptáci měli kam ukrýt. Nejvhodnější je mít poblíž třeba jeden vzrostlý strom, jehož koruna nabízí ptákům úkryt, do kterého rychle doletí.
  • Hloubka pítka by se neměla být větší než 15 cm, to už by mohlo být pro ptáky nebezpečné. Příliš mělká pítka zase pro změnu rychle vysychají.
  • Pítko nesmí mít ostré hrany nebo kluzký povrch (takže žádné sklo, hladká glazovaná geramika, hladký kov). Především, pokud je budete používat i v zimě (nebo nepůjde vypustit), to by se mohlo stát pro ptáky smrtelnou pastí.
  • Na přezdobené a výrazně umělecky zpracované pítko prý ptáci nejdou. Je lepší když pítko spíš splyne se zahradou.
Koupátko jako hříbek je půvabné, ale moc bezpečné pro ptáky nebude. To druhé zavěšené na stromě by bylo pro naši zahradu to pravé ořechové, nicméně nám tam zatím chybí stromy s pořádnými větvemi. (Zdroj obrázků: http://chasingthegreenfaerie.tumblr.com/ a http://www.bhg.com/)
Jak si jednou pítko člověk pořídí, musí o něj pečovat. Vodu je potřeba často měnit (stačí prolít hadicí či konví), nejpozději do deseti dnů, aby se v něm nemnožily larvy komárů nebo minimálně, aby v něm nebyly řasy. Nejlepší frekvence je ale měnit vodu denně nebo minimálně ob den. Doporučuje se přidávat pár kapek octa proti množení choroboplodných zárodků. Co se týká hygieny obecně, tak pozor na zahradě s malými dětmi. Děti by si vůbec s pítkem neměly hrát, manipulovat, rozhodně by neměly tu vodu pít, ani si tam máchat ruce a potom jimi něco jiného jíst. Mohlo by dojít k přenosu některých nemocí či minimálně k průjmu a podobným nepříjemnostem. Při čištění koupátka by měl dospělý raději používat rukavice, tak jako tomu má být při čištění budek.

Myslím, že to zatím nakonec s tím pítkem tak moc uspěchávat nebudu a počkám si, až tam budeme bydlet a budu moct pravidelně v pítku měnit vodu. A jakou máte s pítky a koupátky zkušenost vy? Jdou i do květináčové misky na zemi? Řešíte tolik tu hygienu a nejlépe každodenní výměnu vody? Napište mi do diskuze, díky moc.

Různé obrázky hezkých, byť někdy ne praktických pítek si schovávam v Pinterestové nástěnce: https://www.pinterest.com/zahrada/pítka-a-koupátka-pro-ptáky/

Napajedla a koupadla pro ptáky – http://www.cso.cz/index.php?ID=37
Možná by vás také zajímalo:
První pítko
na zahradě		Pítka a koupátkaPtáci a voda
v zimě

↧

Srpen – co dělat na zahradě

July 31, 2015, 10:39 pm
$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v srpnu?
  • Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
  • Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.
  • Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nejzdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně. Nebo na ohni zkuste vařit v kotlíku, například Sklenský kotlíkový guláš od Maryny.
  • Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu. (Další letní dobroty ze zahrady.)

  • Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
  • Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
  • Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
  • Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

    Na co určitě zapomeňte:
    • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
    • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.
    Možná by vás také zajímalo:
    Práce na zahradě.
    A nechcete raději zábavu?

    ↧

    Uzení krevet v kýblu podle Jamieho

    August 7, 2015, 10:22 pm
    $
    0
    0
    Tři roky čekal recept na uzení v kýblu na svoji příležitost. Měli jsme pozinkovaný kýbl, třešňové dřevo na uzení i utěrky (obyčejné, zničí se) i prostor na zahradě, jen nějak nebyla příležitost... až do minulé soboty. Recept pochází z našich oblíbených sérií videí s Jamiem Oliverem, tohle byla konkrétně Jamie cooks summer (Part 1). Nadchlo nás tam několik receptů, ten na uzení ryb a mořských plodů nás ale dostal svou jednoduchostí. 

    Stačí koupit obyčejný pozinkovaný kýbl (stál nás 137 Kč) nebo nerezový. Rozhodně nebarvený. Proděravíte dno hřebíkem a postavíte jej na hlínu či místo, kde může "zařízení" zespod nasávat vzduch.

    My jsme kýbl postavili do děravých koleček, aby byl stabilnější. Protože jsme měli jen krátké dřevěné špejle, museli jsme připravit ze silného drátu provizorní pomůcku na přidržení špejlí.
    Připravíte si krevety (my je oloupali a zbavili střívka, nechali jsme ozdobný ocásek a hlavičku... hlavičky nakonec ale stejně všechny odpadly) a nebo filet z ryby (bělomasá, losos, makrela, dle libosti, ale tenký). Celá ryba by se nejspíš nezvládla pořádně vyudit. No a na kuře a vepřové zapomeňte, na ně je tahle provizorní udírna krátká.

    Hlavičky nemělo smysl ponechávat, stejně upadly. Krevety jsme očistili a zbavili střívka, aby se daly hned jíst.
    Dovnitř vhodíte žhavé uhlíky či brikety (my je chystali ve startovacím komínu na grilování). Na ně nasypete trochu třešňového dřeva a uzení a na špejle nebo mřížku pokladete krevety či filet z ryby. Celé to zakryjete mokrou utěrkou a udíte, dokud to není hotové.

    Brikety byly nejprve ve startovacím komínu, pak skončily v kýblu a spolu s nimi třešňové dřevo na uzení. Přidali jsme rychle krevety na špejlích a vše zakryli mokrými utěrkami.
    My tam nechali krevety pořádně proudit celkem dlouho, stále jsme na ně nakukovali. Chutnaly... no... prostě jako uzené krevety, rozhodně něco, co jen tak někde neseženete. Skoro všechny hlavičky jim upadaly, utěrka načichla natolik, že byla opravdu na jedno použití, a my voněli uzením taky dokonale. Ale báječně jsme si naše první uzení v místech, kde bude jednou stát vysněná terasa u domu, užili.

    Pořád jsme nakukovali pod utěrku, takže jsme pak uzeným kouřem byli cítit snad víc než ty krevety. Téměř všechny hlavičky krevetám odpadaly. Příště zkusíme nějaký pěkný filet.
    Tipy, pokud se do tohoto jednoduchého uzení taky chcete pustit:
    • pokud si chcete být jistí nezávadností kýblu, nechte jej raději poprvé vypálit naprázdno, u některých se může stát, že je na nich nějaký olejový film apod. Rozhodně kupujte kýbl nebarvený.
    • kupte si speciální dřevo na uzení a nebo si zamluvte kousky dřev v případě, že se nachomítnete ke kácení nějakého ovoceného stromu například u souseda. Opatrně na piliny od truhlářů, mohou obsahovat nebezpečná lepidla, tmely. Dřevo na uzení musí být suché, bez kůry, bez plísně, ne trouchnivějící. Rozhodně neexperimentujte s dřevem jehličnanů, kvůli pryskyřicím by ryby měly terpentýnový odér.
    • uzení není zdravé, nic si nenalhávejte, taková jídla jsou prostě sváteční, tak jednou dvakrát do roka. Pokud máte strach z nějakých karcinogeních látek, dejte si k rybě či krevetě citrony či jinak pořádnou dávku vitamínu C, ať se s tím tělo lépe vyrovná.
    • takhle lze udit jen rychlovky. Tedy krevety, tenké filety ryb, mušle, sýry či třeba zeleninu. Rozhodně v kýblu nevyudíte vepřové, kuřecí ani nejspíš velkou rybu v celku. Nenechávejte krevetám hlavičky, stejně odpadnou.


    Zdroj inspirace: video Jamie Cooks Summer (Part 1/4) na YouTube. Třeba tam ještě bude na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=wnBHyfMtK5o a nebo jej hledejte pod názvem "jamie cooks summer". Uzení v kýblu začíná v čase 9:18.
    ↧
    Viewing all 295 articles
    Browse latest View live
    Search
    <script src="https://jsc.adskeeper.com/r/s/rssing.com.1596347.js" async> </script>