Quantcast
Channel: Vysněná zahrada
Viewing all 295 articles
Browse latest View live

Prosinec – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v prosinci?
  • Ustřihnout pár větiček zdatným a zdravým stromům či keřům a rychlit tzv. barborky. (O barborkách.)
  • Pokud je na zahradě námraza, vzít fotoaparát a fotit tu pomíjivou krásu.
  • Ozdobit si jedličku či smrček na zahradě, a to buď světélky a ozdobami pro potěchu oka, nebo jedlými ozdobami pro zvířátka (raději si ale zjistěte, jaké, ať zvířátka neotrávíte). Inspirujte se na vánoční výzdobu v nástěnce Vánoční výzdoba zahrady.
(Zdroj obrázku: http://www.freeimages.com/)
  • Teprve po přejití mrazem jsou jedlé šípky, plody dřišťálu či trnky a také mišpule, pokud tedy mrzne, můžete s nimi začít experimentovat v kuchyni. (O přemrzlých plodech.) Taky si můžete po přejití mrazem zkusit vyrýpnout trs pažitky a doma zasadit do květináče. Pokud opravdu přešla několikadenním mrazem, nastartuje se růst.
  • Pokud není sníh, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
Když je sníh:
  • Užít si pořádnou koulovačku na zahradě.
  • Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří.
  • Postavit si iglů nebo alespoň hradbu ze sněhu. Dělat tzv. andlíky ve sněhu.

Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?


Dárky pro milovníky přírodní zahrady (2014)

$
0
0
Chcete na Vánoce potěšit někoho, kdo rád (nejen přírodně) zahradničí? Třeba se zhlédnete v některém z mých tipů, co pěkného jsem objevila brouzdáním na internetu...

Časopisy
Po ročním odebírání časopisu bio Zahrada v obrazech mohu časopis doporučit především těm, kdo mají rádi velkoformátové obrázky na listování spíše než spoustu výživného textu. Ne všechny texty a tipy se mi líbí, ale některé články mne inspirovaly pro moji zahradu. Téma permakultury obecně (nejen zahradní) a spousta textů je k přečtení v časopise Klíčová dírka.  A zahradníky možná potěší i milý časopis Venkov a styl, který sice není primárně zaměřený na zahrady, ale protože k venkovu zahrady patří, najdete v něm mimo jiné představenou jednu z pěkných rostlin či keřů, reportáž ze zahrady, recepty ze šípků či jarních bylinek, tvoření z přírodních materiálů i mnohé tematické zahradní články. Vychází pětkrát do roka.


Knihy
Člověka, který o vlastní zahradě zatím jen sní a bydlí v bytě s balkonem, byste mohli potěšit knížkou Zahrádka v květináči (psala jsem o ní). Ten, kdo přírodní zahradu plánuje založit by mohl ocenit knihu Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku (taky jsem o ní psala). A šikovným rukám se možná bude líbit kniha Dárky z přírody (tak tu jsem ještě nečetla).


Dárky z Fler
Když mohu, nejraději podporuji výrobky od šikovných českých rukou. A tak je mi blízké při nakupování často koukat na Fler.cz, jestli tam danou věc někdo od nás nevyrábí. Zahradní výrobky tam člověk spíš hledá jako jehlu v kupce sena, ale přece jen jsem pár zajímavých věcí našla:

Přírodní hamaka od výrobce jasukuma, hmyzí Grandhotel Honeydew od Dílny Hammer, dřevěný okrasný hříbek od Šumaváků, vidle na opékání špekáčků od tenkovaru a keramické zápichy do hlíny od HapAtelieru.

Semínka zajímavých rostlin
Skvělý nápad pro zapálené pěstitele, zkusit můžete třeba semena borůvky černé, skořicové bazalky, jablečné máty, dračí fialové mrkve nebo fialové brokolice.


Možná by vás také zajímalo:
Dárky (2013)

Zimní dobroty ze zahrady

$
0
0
V zimě jsme do zahrady zavítali jen občas. Já hledala ty nejlepší rampouchy, zatímco děda doplňoval lůj sýkorkám na krmítko. Rozhodně tam ale nebylo nic k snědku, užitková část zahrady byla celá zoraná a ovoce ze stromů sklizené. Za zimní dobroty ze zahrady jsem vždycky považovala ty, co se daly najít u babičky či mamky ve spíži. Všechny ty marmelády, sušené křížaly, sušená semínka, bylinky, hrách, fazole, ale i kompoty či povidla, která jsem vůbec nejedla. A pak samozřejmě mrkve v bednách písku ve sklepě a další uskladněná kořenová zelenina či jablka v kůlně.
Dnes už to nemá své kouzlo, každý má doma mrazničku, ze které bez problémů v zimě vytáhne červnové jahody, srpnové maliny i rybíz, a v supermarketu si koupí cukety a rajčata z italských skleníků. Zavařování zásob na zimu se už moc nenosí. Tak jsem trochu zapátrala a hledala, co by jednou mohl za opravdové zimní dobroty ze zahrady považovat můj syn.

Za zimní dobroty ze zahrady považuji tradiční domácí kysané zelí (podle blogu Ze života naší kuchyně), stejně jako netradiční experiment vaření s jehličím podle pana Cuketky. (Zdroj obrázků: http://zezivotanasikuchyne.cz/domaci-spajz/kysane-zeli a http://www.cuketka.cz/?p=7877)
Jednou ze zimních dobrot je podle mého názoru kysané zelí. Vyšlechtěné odrůdy zimního zelí lze sklízet až někdy do prosince a vydrží dlouho uskladněné (pokud máte vhodné chladné místo). U nás ale zelné hlávky končily především v obrovské kameninové nádobě. Na krouhání zelí na obrovském struhadle se sjelo půl rodiny, já vždycky ujídala čerstvé kousky zelí, které odpadávaly do velké kovové vaničky a s obdivem pozorovala, jak se děda s babičkou potom snaží nacpat tu horu nastrouhaných tenkých plátků do jedné nádoby vysoké jako já. A pak ta podivná nádoba stála v koutě chladné chodby alespoň měsíc, než se z ní vytáhlo opravdové domácí kysané zelí. Tak jako spoustu jiných dobrot, i tuhle jsem jako dítě rozhodně nejedla a přišla jí na chuť až s věkem.
Když jsme se o mnoho let později s manželem učili vařit podle videí Jamieho Olivera (Jamie at home), vždycky mne fascinovalo, jak šel ten angličan do své půvabné zahrady a pod popraškem sněhu vytahoval černé kapusty (cavolo nero) či pórek. Mávla jsem nad tím rukou a myslela si, že zimní zelenina je záležitostí anglického podnebí. Až nedávno jsem v několika článcích objevila, že pro pórek a růžičkovou kapustu bych teoreticky mohla posílat synka do naší zahrady právě klidně i v prosinci či lednu. A uvařit z nich teplou variantu polévky vichyssoise či kapustu na zádíčka podle pana Cuketky.

Topinamburový krém podle Romana Pauluse, zimní polévka podle pana Cuketky a dušená růžičková kapusta podle Maryny, to jsou další recepty, na které se na zimu těším já. (Zdroj obrázků: ilustrační obrázek z http://www.flickr.com/, obrázek z receptu z http://www.cuketka.cz/ a z http://www.laskominyodmaryny.cz/)
Jít si do mrazivé zahrady utrhnout nějaké ovoce ze stromu také není žádné scifi. Plody mišpule jsou jedlé nejlépe právě až po přejití mrazem (tak jako pár dalších plodů, viz  o přemrzlých plodech). Jen nevím, jestli bych je opravdu syrové jedla, při slovech "hniličkovatá konzistence" mi totiž naskakuje husí kůže. Spíše bych to viděla na nějaký z tradičních receptů na mišpulové želé.
A jednou se možná pustím i do experimentování s vařením s jehličí, jako to dělal například pan Cuketka ve svém článku Vaříme s jehličím. Inspirován severskou kuchyní krásně využil smrkové větvičky. Jen ten květák není typickou zimní zeleninou. Každopádně jehličí je a bylo tradiční i v české kuchyni, už jsem viděla recepty na zajíce v jedlovém chvojí a podobně upravovanou zvěřinu.
Mým novým objevem jsou topinambury, beru je v zeleninové bedýnce. Prý je lze vyzvedávat z půdy, pokud nemrzne a zem není ztuhlá (tudíž se do ní dostanete), hlízy jsou mrazuvzdorné. Zkoušela jsem je poprvé před pár lety syrové, ale příliš mne neuchvátily. Chytly mne znovu až teď, když jsem objevila recept pana Pauluse na topinamburovou krémovou polévku. Oškrábat je dá zabrat, ale chuť za to stojí.

Další recepty na dobroty, které osobně považuji nějakým způsobem za zimní, si budu postupně přidávat do nástěnky na Pitnerest: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-zima/. A co vy? Máte nějakou vaši "zimní dobrůtku ze zahrady"?

Vánoční výzdoba zahrady (2014)

$
0
0
Chci se s vámi podělit, co mi letos padlo do oka při hledání nápadů pro vánoční výzdobu zahrady. Nebo spíš pomyslně cvrnklo do nosu, jako v pohádce Tři oříšky pro popelku.

V první řadě tenhle provrtaný vánoční světélkový sud a pár dalších tipů pro prozáření vánoční zahrady. Jak si totiž postěžovali naši sousedé, do práce jedou za tmy a domů se vracejí opět se setměním. Veškerou denní parádu si na zahradě vůbec neužijí, takže světélka jsou to hlavní, co by přes týden na zahradě mohli ocenit.

Vánoční zahradní světélka pro inspiraci. (Zdroj obrázků: http://www.zwineguy.com/,http://thissillygirlslife.com/, http://dishfunctionaldesigns.blogspot.cz/, http://www.bhg.com/http://www.inspiredbycharm.com/.)
A ti, kteří si musí do konce roku vybrat veškerou dovolenou (a nebo jsou na mateřské dovolené), ocení i nějakou pěknou denní zahradní výzdobu. Například sněhuláky, zvlášť když ty opravdové sněhové si tyto Vánoce nejspíše neužijeme:

Na zahradě mohou být sněhuláci, i když jsou Vánoce na blátě. (Zdroj obrázků: https://www.etsy.com/http://grandparentsplus.com/ a http://www.conbotasdeagua.com/)
S kočárkem teď možná i o to více chodíme městem i vesnicemi a s malým synkem koukáme na všechny ty krásně nazdobené vánoční předzahrádky. Alespoň takhle virtuálně děkuji všem těm, kteří si dají tu práci a zdobí zvenku své domovy tak, aby potěšili i procházející kolemjdoucí. Je to milé a krásné a člověka to naladí na nadcházející sváteční dny. A, díky bohu, stále platí, že většina Čechů má v sobě ještě dostatek vkusu, aby to s výzdobou nepřeháněli, jako někteří Američané. Těch pár přehnaných výzdob pak může sloužit k milé rodinné činnosti – hře na porotu soutěže o nejbizardnější vánoční výzdobu, tak jak to popisuje jeden bloger v příspěvku Už je to tady....

Další inspiraci pro vánoční výzdobu zahrady najdete v nástěnce na pinterestu.


Možná by vás také zajímalo:
Vánoční výzdoba
zahrady 2013

Udělejte o svátcích něco dobrého pro přírodu

$
0
0
Tak jako každý rok, i tento posílám drobný finanční obnos projektům, které mne zaujaly, a posílám vám je taky pro inspiraci. Vlastně jsou to ty stejné, co loni, neboť jsem neměla tolik času se podívat, jestli se někde nerozběhla nějaká nová sbírka pro dobrou věc. Tak kdybyste o něčem zajímavém ještě věděli, napište mi do komentáře.


  • Máte rádi stromy? Podpořte jejich výsadbu i péči o ty významné. Pošlete Nadaci partnerství dárcovskou SMS, kupte svým blízkým stromový darovací certifikát, kupte si brožuru o sázení stromů nebo prostě jen pošlete vybranou částku na jejich účet. Všechny informace o možnostech podpory naleznete na stránce http://www.nadacepartnerstvi.cz/Krajina-stromy-a-voda/Stromy
    Sázení stromů se věnuje i hnutí Brontosaurus (více informací o jejich projektu), činnost hnutí můžete podpořit finančním darem na stránce http://www.brontosaurus.cz/podporte-nas
  • Chcete chodit na procházky a potkávat ještě i opravdovou přírodu? Aby všude nebyl jen beton, bezduchá mrtvá pole a smrkové monokultury, zachraňují lidé ve sbírce Místo pro přírodu cenné pozemky v naší české krajině. Informace, jak jejich činnost můžete podpořit, naleznete na stránce http://www.mistoproprirodu.cz/podporte-nas/. Zprovoznili i nový e-shop s drobnostmi, obrázky a zajímavými zážitkovými poukazy.
    Přírodu se snaží do monokultur navrátit i společnost Čmelák, podpořit je můžete na stránce http://www.cmelak.cz/. Také mají milé "květinové certifikáty"
  • Fandíte starým krajovým odrůdám plodin a jedlých rostlin? Podpořte společnost Gengel finančním darem, zachráníte tak poklady našich předků – cenné, odolné a rozmanité odrůdy zeleniny, obilovin, zahradních plodin, bylinek i ovocných stromů a keřů. Informace, kam můžete finanční dar poslat, jsou na stránce: http://www.gengel.webzdarma.cz/#8.Dary na naši činnost|outline

Leden – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v lednu?
  • Pokud jste na Vánoce měli jedličku, můžete ji využít na zakrytí jahod, skalniček či trvalek, aby měly ochranu proti mrazům. Opadané jehlice ze smrčků mohou přijít na kompost, zkrácené větve na hromadu do rohu zahrady pro úkryty pro užitečné živočichy. (Více v článku Co s vánočním stromečkem?)
  • Pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
  • Stále můžete sklízet zimní cibuli, pórek, růžičkovou kapustu, pastinák nebo kadeřávek (zimní dobroty ze zahrady).
  • Nepravý jasmín, vilíny či kaliny nebo malé čemeřice mohou začít někdy kvést dokonce už v lednu, pokud je máte, podívejte se, zda se třeba neprobudily k životu (více o zimních květech).
  • Koukat se na zahradu za oknem z domu, listovat knížkami a přemýšlet, kterou kytku vysadíte v tomto roce, nebo plánovat, jaké změny na zahradě uděláte.
  • Fotit barevné bobule skalníku, hlohyně či dřišťálu, pokud je ještě nesezobali ptáci. Hezké listy mají i cesmíny.
  • Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
Když je sníh:
  • Hledat na čerstvě napadaném sněhu stopy a určovat, kterým zvířatům patří. 
  • Užít si pořádnou koulovačku na zahradě, postavit sněhuláka či sněhulačku či rovnou iglů či hrad. 

  • Pokud je sníh těžký a mokrý, raději jej z mladých stromků trochu setřeste, aby nepolámal mladé větve. 
Zapomeňte na:

Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

$
0
0
Když napadne měkký krásný prachový sníh, máte jedinečnou možnost zjistit, kdo všechno se potuluje po vaší zahradě.

Takto vypadala naše zahrada předloni, zapadaná sněhem. Kromě našich stop tam byly i stopy myší, bažanta, koček a drobných ptáků.
Pokud nemáte psa, častým návštěvníkem budou nejspíše kočky. Mají tlapky s měkkými polštářky (drápky jsou zatažené, takže ty stopy nedělají), stopa měří kolem 3 cm. Podobnou stopu má kuna, ta již má ale někdy viditelné drápky a je větší, kolem 4,5 cm. Častěji prý kuny poskakují, takže jsou vidět dvě a dvě stopy, není to ale směrodatné, když kuna utíká, sled stop je prý podobný jako u kočky. No a ještě můžete najít stopy půvabné lasičky, jsou menší než kočičí, jen 1,5–2 cm a protáhlé. Také jsou pro ně typické dvě a dvě stopy, ale ne směrodatné (umí se i plížit).


Když už vám po zahradě často chodí kočky, mají k tomu často důvod: malé hlodavce. Pokud objevíte maličké řetízkovité stopy kolem 1 cm, nejspíš to bude například myš (ne vždy je prý stopa po ocásku viditelná), větší stopy kolem 2 cm s viditelnou rýhou po ocásku by mohly patřit kryseči potkanovi. Objevit by se prý ale na zahradě mohly i myšice (bez stopy ocásku) nebo rejsci (maličké stopy, přerušovaná rýha po ocásku). Rozeznat jednotlivé stopy od sebe ale nebude úplně jednoduché, možná vám a dětem ale bude stačit vědět, že se po zahradě nějaký z hlodavců, kteří neupadají do zimního spánku, pohybuje a kudy chodí a kam. A také, kdo mu je v patách.



Když už jsme u těch malinkatých stop, občas se mohou na zemi nebo vyvýšených stříškách objevit drobné ptačí stopy. Jak od sebe poznat jednotlivé druhy vám neporadím. Obvykle to ale budou sýkorky nebo třeba i vrabčáci.


Pokud pěstujete lísky, možná vaši zahradu pravidelně navštěvuje i veverka. Má velké zadní stopy kolem 6 cm, malé přední tlapy kolem 2 cm a skáče, takže obvykle najdete stopy předních v jedné řadě a zadních tlapek v jedné řadě. Vidět byste měli prý dobře i drápky. Dokonce i netopýři loví občas na zemi a tak můžete najít jejich zvláštní stopy, podle dokumentu Stopařské minimum vypadají takto: "Ve stopní dráze se obvykle objevují pětiprsté zadní končetiny, zápěstní kloub s 1. prstem a drápem a trojúhelníkovitý otisk ocasní blány."

(Zdroj obrázku stopy netopýra: www.freewebs.com/ivanhoracek/PDF/PNS-8.pdf‎)

A kdo ještě chodí v zimě po zahradě vám?

PS: Stopy jsou laicky nakreslené a překreslené, pokud sem zavítá odborník na stopy živočichů, předem děkuji za kritiku a upozornění na možné chyby v kresbě.

Materiály k určování stop:

Podpořte otevřený dopis pana Kvapila

$
0
0
Když někoho něco štve (konkrétně omezení práv drobných producentů osiv na výměnu a prodej semen) a nezaloží jen ruce a nestěžuje si na situaci v hospodě a něco s tím kvalitně a smysluplně udělá, ráda to ocením nebo pomohu. Toto je zrovna případ otevřeného dopisu ministrovi zemědělství. 

Pan Marek Kvapil z blogu http://www.potravinovezahrady.cz/ sepsal velmi pěkně, kde je problém v zákoně a navrhl i vhodné řešení novelou zákona. Vše v tomto příspěvku. Při psaní dopisu požádal o pomoc i paní Malíkovou ze Svazu PRO-BIO, paní Vlašínovou z Mendelovy univerzity, europoslance Pavla Poce a paní Matouškovou a Hauserovou ze spolku Permakultura (CS). Není to jen "nějaký naštvaný dopis", ale velmi rozumně napsaný text s rozumným návrhem řešení situace.

Dne 30. ledna 2015 se pan Kvapil sejde s ministrem zemědělství. Do té doby (nejpozději do 28. ledna) mu můžete posílat podepsaný dopis na jeho adresu, abyste ho v jeho záměru podpořili. Všechny informace a text ke stažení najdete v příspěvku:

Můj podpis a podpis mého manžela už míří naskenovaný panu Kvapilovi. Držím pěsti, ať se podaří změnu prosadit.

Semínka, to je, oč tu běží.


Dědo, vyprávěj o stromu před domem...

$
0
0
"Dědo, vyprávěj mi o stromu před naším domem, "řekla jsem a podala starou černobílou fotografii lehce rozmazaného domu se dvěma košatými stromy přímo před okny. Byla pořízena někdy v padesátých letech, po tom, co děda vlastníma rukama dal (po válce) zničený dům opět dohromady. 

Můj rodný dům, já už jsem stromy před okny nezažila.
Pro mne to byl hodně divný pohled na rodný domek, neboť jsem už dům zažila jen s ohraničeným zeleným trávníkem (na dnešní poměry s docela vysokou trávou). Našemu dětskému pokoji (vpravo dole) nic nestínilo a nebránilo ve výhledu, co si pamatuji.
"Jedno byla dobrá zimní hruška a to druhé nejspíš jabloň... ale zimní jabka, ne ta letní, jak měl soused vedle... ." Musím říct, že mne v dnešní době vlastně překvapuje, že užitečný ovocný strom měl před domem ve vesnici snad skoro každý. Není se čemu divit, dříve se především dbalo na užitek a plocha před domem přímo vybízela k tomu, aby "neležela jen tak ladem" a zasadil se na ni alespoň nějaký ten ovocný strom. "Oni ho zasadili ještě před válkou,"řekl děda a myslel tím svého otce (dříve se ještě "onikalo"). "Hrušku i jabloň."

Můj rodný dům před válkou. Na fotografii ještě není vysazený ten mladší strom. Stromy před domy sázeli i sousedé.
Tak to mi skoro vyrazilo dech. Znala jsem dědova vyprávění o návratu do vesnice po nuceném vystěhování, o tom, jak pracně v podstatě znovu postavil dům, jak složitě na něj sháněl cihly, co všechno bylo po válce poničené. Ale nikdy se vlastně nezmínil o tom, že cihlu po cihle lepil maltou ve stínu těchto dvou stromů. A vážně, další stará černobílá fotka s lešením zaklíněným hned vedle statných stromů to dosvědčuje.

Stromy se nekácely ani kvůli opravě domu.
To už dnes taky není obvyklé. Domy a budovy se spravují často v první řadě tak, že se vykácí přítomná zeleň, aby nezavazela velkým strojům a technice. Je obdivuhodné, že si lidé dříve vážili stromů natolik, že dbali na to, aby strom nepřišel k újmě, i když se kolem stavělo a každý kvůli jeho větvím musel vynaložit kroky a práci navíc při obcházení.
Oba stromy se dožily celkem vysokého věku a děda je pokácel prý až v momentě, kdy prostě byly staré a nenesly již ovoce. Nové se však nevysazovaly, to už tak nějak nebylo v té době v kurzu. Ono ne pro každý dům je vhodným řešením vysázet před okna džungli stromů. Mám kamaráda, který vyrůstal ve velmi tmavém, stinném a smutném pokoji, do kterého mu přes smrky, břízy a jiné jehličnany proniklo jen pár slunečních paprsků. A jak se říká, kam nechodí slunce, tam chodí lékař, ale to už by bylo na úplně jiný příběh. 

Tolik o dvou stromech z jedné staré černobílé fotky z dědova šuplíku. A proč to sem na blog vůbec dávám? Především proto, abych sama i po letech věděla, kde jsem vlastně přišla k tomu poněkud netradičnímu nápadu vysadit před náš plánovaný dům jednu pěknou zimní hrušeň...

Náš ochočený Typhlodromus pyri

$
0
0
Poprvé jsme se o něm dozvěděli loni z článku v časopise Zahrada v obrazech a byla to láska na první pohled. Museli jsme si však počkat téměř celý rok, než jsme si ho v teď v zimě mohli celí nedočkaví objednat a vyzvednout v Brně v Biocontu. Ano, šlo by ho nechat poslat poštou, ale osobní vyzvednutí byla taková větší jistota. 
Řeknu vám, je to zvířátko k pohledání. Maličké, skromné, nenáročné. Do víkendu jsme jej měli na balkoně, ani nepípl a nechal se i fotit. Pardon, nechala se fotit, ony jsou v těch plstěných páscích totiž vlastně samice. No a po slavnostním umístění na naši zahradu nám náš nový ochočený domácí (či spíš zahradní) miláček Typhlodromus pyri bude s chutí hodovat na sviluškách, hálčivcích a především na vlnovnících (to jsou ti, co mi zničili první hrušeň). A jak si ho jednou člověk pořídí, tak už u něj zůstane napořád. No, není to milé?

Už jsme si ubytovali milého malého T. pyri na zahradě.
Jestli T. pyri neznáte, tak se seznamte. Je to 0,6 mm velký dravý roztoč, který byl dříve v přírodě a sadech a zahradách naprosto běžný, jenže používáním chemických postřiků se jej podařilo skoro vyhubit. U nás na zahradě nejspíš přirozeně nebude, když je to nově založená zahrada "na zelené louce" a sady a zahrady okolo jsou daleko předaleko. A právě proto jsme si ho koupili. Sada 25 plstěných pásků, ve kterých je T. pyri zalezlý, nám na zahradu bohatě stačí a ještě podarujeme sousedy, neboť mají jabloně. My s ním chceme chránit především naše hrušně a vinnou révu. Nejvíce se nám ale líbilo, že jej do zahrady dáte jednou, a už více nemusíte. Je to jednorázová investice. T. pyri tam přezimuje a přežívá, i když zrovna nemá potravu. Buď jí pyl a nebo hladoví. 

Do zahrad se dodává jen v zimě, kdy přespává v připravených plstěných páscích. Když nejedete na zahradu hned, přežije v chladu na balkoně pár dní, nebo v případě teplé zimy v ledničce. Pásky si potom sešívačkou přicvaknete na větvičky či kmínky a ponecháte do jara. Jakmile se oteplí, T. pyri z nich vyleze a vy je můžete ze stromů odstranit.

Na naše malé stromky podle mne stačí jen dva pásky.
Na které stromy má smysl T. pyri věšet? Prý nejvíce na jabloně a vinnou révu. Ale uplatní se na každém ovocném stromě (hrušně, broskvoně, meruňky, třešně, višně, a dále na ořešáku a rybízu či angreštu). 2-3 pásky přijdou na jeden strom (dávají se všechny tři těsně vedle sebe), u révy na každý 3. keř jeden pásek. Do tří sezón by se měl roztoč dostatečně rozmnožit a držet prý škůdce na uzdě (podle diskuze na Zahrada.cz to ale ne vždy platí). Tedy za předpokladu, že nepoužíváte některý z insekticidů a fungicidů, které by ho mohly zahubit. Dostali jsme s návodem celý seznam těch, co mu mohou ublížit. Pro klasické zahradníky tedy tenhle drobek bude zbytečnou investicí. Ten se hodí opravdu spíše pro bio/eko/přírodní pěstitele.

Únor – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v únoru?

Únor je jeden z nejklidnějších měsíců, co se zahrady týká, půda je zmrzlá, venku je vlezlá zima, že ani není moc důvodů do zahrady chodit a spíše na ni člověk kouká přes okno z tepla domova.
  • Pokud není sníh a zmrzlá půda, tak zalijte jehličnany a stálezelené keře (především při holomrazech). Pokud jste sázeli stromky, tak i ty, pokud nemrzne.
  • Pozorovat ptáky na krmítku, pokud je v těžkých mrazech přikrmujete (více o krmení ptáků). Do pítka jim v holomrazech dávat pravidelně vodu (více o pití ptáků v zimě).
  • Nepravý jasmín, vilíny či kaliny někdy vykvétají již v únoru, kaliny mnohdy hezky voní a v druhé polovině února se již někdy probouzí sněženky či čemeřice (více o zimních květech).
  • Pokud ještě nemáte hmyzí domek, můžete si nějaký zkusit vyrobit (více o jednoduchých hmyzích domečkách, i těch složitějších). 
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v únoru už začíná být ta pravá doba, především ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte. 
Zapomeňte na:


Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

Ať žijí zeleninové polykultury! A nebo ne?

$
0
0
V knize pana Svobody (Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku) pro mne byla zeleninová polykultura něčím úplně novým. Znala do té doby jen klasické řádky zeleniny, složité střídání míst a maximálně tzv. smíšené kultury se složitými pravidly co s čím pěstovat či nepěstovat v sousedství. Polykultura byla jako svěží vánek. Ono se dá pěstovat zeleninu jen tak dohromady? Paráda!
Když jsem si ale o polykultuře začala trochu více číst, přišlo vystřízlivění. Nemůžu si do polykultury vyset cokoliv, co mne napadne. Má určitá pravidla, je potřeba ji buď dobře ozkoušet nebo dobře promyslet. A je prý nutné denní sklízení... a co když budu týden dva na dovolené? A co další roky, mohu na stejné místo oset stejnou polykulturu? Mnoho zeleniny se nesmí na stejné místo vrátit až šest let po sobě, to se v řádcích lépe uhlídá než v polykultuře.

Se zeleninovými polykulturami experimentují lidé v zahraničí i u nás. (Zdroj obrázků: http://newurbanhabitat.com/, http://www.rosalindcreasy.com/, https://www.pinterest.com/ a http://hickeryhollerfarm.blogspot.cz/)
Ten systematik ve mne (jj, stačí kouknout na plány mojí zahrady, vše dopředu promyšlené, zakreslené, mám sklony k tomu si vše dopodrobna plánovat) si začal říkat, že by možná přece jen byl lepší vyzkoušet způsob takové "řízené polykultury ve čtvercích", neboli square foot gardening, který vymyslel pan Mel Bartholomew. Byť toho o něm zatím moc nevím. Váhám, přemýšlím, dohledávám informace. (Kdo zeleninovou polykulturu nezná, koukněte se do článku Divoká zeleninová polykultura. Kdo nezná square foot gardening, čtěte článek Dejte sbohem vysazování do řádků. Pěstujte ve čtvercích.)

Čtvercové zeleninové zahrádky jsou taky zajímavým polykulturním konceptem. (Zdroj obrázků: http://animalfriendlyeating.blogspot.cz/ a http://www.albertahomegardening.com/)
Ať z toho taky něco máte, sepsala jsem sem na blog pár dalších informací o polykultuře, jak ty omílané informace, tak především i ty, které nejsou tolik známé či na první pohled zřejmé. Nejprve ale začnu pozitivy, aneb proč mne polykultura nadchla:
  • Mám pro zeleninu na našem malém pozemku vyčleněný jen prostor okolo 50 m2, část je ale zastíněná, při vyvýšených záhonech to nakonec prakticky bude jen čistý prostor 18 m2. Chci toho pěstovat hodně. Potřebuji naplno využít celý ten prostor, ať je dostatečně živo a plno pod zemí i nad zemí. Polykultura je jedna z možností, jak naplno využívat malé prostory a pěstovat tam velké množství různých plodin a zeleniny.
  • Polykultura by měla eliminovat škůdce díky tzv. zmatení škůdců (to neznamená, že tam žádní nebudou, jen jich bude méně). Kdo byl ale zvyklý na cílené stříkání zeleniny vybranými prostředky, bude z toho na větvi, protože najednou nemůže postříkat brokolici, aniž by to zasáhlo i šest dalších různých plodin. 
  • Plné pokrytí půdy jedlými rostlinami už nedává prostor plevelům. Ale ze začátku, než rostlinky vyrostou, se tam stejně nějaké dostanou. Potom je podstatné, jestli v té změti rostlin umíte poznat plevel od vaší zeleniny už i v ranném stadiu.
  • Polykultura zadržuje vláhu, není potřeba tolik mulčovat, nižší a rozlézavé rostliny zakryjí půdu samy.
  • Kombinací různých rostlin, i repelentních, jako jsou afrikány a měsíček lékařský, můžete přilákat více opylovačů a například tykvovité potom nebude potřeba opylovat ručně pro jistotu.
  • Polykultura se nejlépe hodí pro zahradníky, kteří chtějí pěstovat od každého trochu a chodit do zahrady s košíkem a hledat, co lze sklízet a pak s tím "něco" v kuchyni vyrobit. Nemáte stabilní stále stejnou sklizeň mrkve a brambor na uskladnění, ale spíše hodně zeleného do salátů, ředkvičky, a každý rok trochu jiné množství zeleniny.
Nejsem sama, koho tato pozitiva nadchla, polykulturu už u nás zkusilo pár nadšenců, někteří od ní nakonec upustili, jiným se zalíbila, vizte jejich články a příspěvky:
Pěkné a zajímavé zeleninové polykultury už rostou i v Česku a na Slovensku. (Zdroj obrázků: Zeleninová polykultura Tomáše a Lucie Burianových z Chaloupky na dobrém konci, Milpa po česku z blogu pana AgriCE, jarní zeleninová polykultura paní Jitky Muškové z webu Rodinnezahrady.cz a zeleninová polykultúra pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/)
Jaké jsou nevýhody polykultury? Některé už velmi pěkně sepsal pan Svoboda v článku Zelenina – střídání plodin.
  • Abyste ze zeleniny opravdu něco měli, potřebujete zkušenosti a hodně informací. Potřebujete se naučit zařazení zelenin do jednotlivých čeledí, abyste měli polykulturu pestrou. Potřebujete už znát rostliny, které pěstujete (velikost, tvar, kořenění, rozpínavost), abyste předvídali, co v polykultuře udělají. Pokud znáte plod cukety jen z trhu a nevíte, jak vypadá celá rostlina, budete se divit. Měli byste se vyznat i v jednotlivých odrůdách (dýně hokaido je oproti ostatní příliš rozpínavá, novozélandský špenát je narozdíl od normálního až metr vysoký, topinambury jsou trvalkou a nezbavíte se jich ze záhonu, apod.). Ano, začít se dá i jen tak experimentálně, ale co jsem četla reakce lidí, kteří to zkusili, dostavilo se častěji rozčarování a zklamání.
  • Články a kapitoly v knihách, ke kterým jsem se já dostala, obvykle moc nevysvětlují, co s polykulturou další rok. Mohu vyset "to stejné"? Mohu vyset jakokouliv kombinaci? Jak do toho zapadá či nezapadá střídání záhonů (I., II., III. trať a nechat ležet ladem či se zeleným hnojením)? Mohu každý rok set do polykultury neustále ředkvičky? Ani Alys Fowler (psala jsem o ní), která si ze zahrady udělala jednu velkou polykulturu, neřešila ve svém pořadu, co udělá jinak dalším rokem. Otázek je tam více než odpovědí. Naštěstí už k tomu něco dopsal pan Svoboda v článku Divoká zeleninová polykultura.
  • Nerozlišíte jednotlivé odrůdy například mrkve, tudíž nebudete vědět, která je "ta" lepší a kterou si nechat na semena či příště opět koupit. Fiaskem může skončit situace, kdy si vysázíte ranné i pozdní odrůdy, z pozdních nic nebude, protože je nevědomky sklidíte už průběžně.
  • Pokud si nepohlídáte a trochu nepromyslíte střídání plodin, budete se čím dál častěji setkávat s chorobami. Například velmi časté zařazování brukvovitých do stejného záhonu s polykulturou může skončit boulovitostí kořenů brukvovitých, pokud nestřídáte místo pro česnek, hrozí drátovec. A podobně. V případě, že si střídání plodin promyslíte, jejich velké množství v jednom záhoně vám bude komplikovat vymýšlení polykultur na další roky, např. hrách by se na stejném záhoně neměl objevit 6 let, ředkvičky a rukolu byste (asi?) neměli dávat na záhon, kde dříve byla brokolice a zelí apod.
  • Chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci a po úspěchu s nimi se pustit do vlastního experimentování. V podstatě je často zmiňovaná a známá jen polykultura "tři sestry" a pak polykultura s ředkvičkami a kupou semínek k tomu. 
Při experimentování s polykulturou autoři blogů sklízeli obvykle velké množství ředkviček. (Zdroj obrázků: zeleninová polykultura pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/ a článek První zkušenosti s polykulturou paní Christine Žirafové-Tasselhofové)
Myslím, že nakonec do těch zeleninových polykultur půjdu, ta pozitiva mne lákají. A když nic jiného, alespoň o tom napíšu pro ostatní. Nejdřív mne ale čeká spousta samostudia, naplánuji si polykultury se vším všudy. Žádná divočina podle pana Svobody. Spíš to budou velmi poslušné smíšené zeleninové kultury, do kterých se budu snažit vnést všechny ty šikovné permakulturní a ekologické a přírodní principy. Tak mi držte pěsti, ať se mi to podaří. Plány sem dám určitě brzy, realitu si ale vyzkouším nejdříve za dva roky, až postavíme dům.

Zimní grilování

$
0
0
Jsou to už čtyři roky, co jsem zažila první zimní grilování na sněhu. Bylo to právě 15. února 2011 v zahrádce u rodinného domu v brněnských Černovicích. Kluci z mého studijního kroužku navrhli oslavit naše úspěšné složení státních zkoušek jak se patří – pořádnou grilovačkou. Co na tom, že jsme státnicovali v únoru, zahrada byla pod sněhem a venku krásný -1 °C. Užili jsme si to parádně, a to jsme ani nesplňovali několik bodů, které se v článcích v časopisech pro zimní grilování doporučují. A které to vlastně jsou?



Hlavně nohy v teple
Pořádně teplé ponožky a kvalitní zimní boty jsou základem. Já docela mrzla v tenkých podzimních botkách a měla jsem pocit, že venku musí být alespoň -15 °C. Nevěřila jsem teploměru, který tvrdil, že je pouhý stupeň pod nulou. Obecně se doporučuje při zimním grilování nestát na sněhu nebo ledu, ale na suché, izolující podložce (nejlépe dřevěné desky).

Horký nápoj zkrátí čekání
Venkovní gril nemusí být
v zimě nutně "pod pavučinami".
(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Horké svařené víno a pro nás, co alkohol moc nemusí, zázvorový čaj v termosce, to je povinná výbava zimního grilování. V pletených rukavicích se nejlépe drží keramické hrnky, které příjemně hřejí a nápoj se za chvilku zchladí na takovou teplotu, že nepálí na jazyku.

Nejlépe gril s poklopem
Pro zimní grilování se spíše doporučuje používat gril s poklopem. Ne, že by s normálním grilem grilovat nešlo, ale poklop zajistí dostatečné prohřátí masa a vyhnete se všetečným dotazům hostů, zda je to zimní grilování bezpečné, jestli byste neměli použít teploměr či maso raději dopéct doma v troubě. Navíc grilování nerozhodí ani drobné sněžení.

Dostatek materiálu a času na podpal
Spotřeba briket či dřevěného uhlí, či co jiného používáte na grilování, je v zimě větší. Mějte ho dostatek, uskladněné nejlépe v suchu. A počítejte s tím, že roztápění grilu bude trvat déle (už třeba jen pro ty zmrzlé ruce nebo obtížnější manipulaci v rukavicích).

Vhodné potraviny
My s manželem jsme tenkrát naložili krkovičku do rozmarýnu a slavili jsme s ní úspěch. Co grilovali kluci si už vlastně moc nepamatuji. Tedy až na jeden unikát, kamarád zkoušel grilovat okurku, neb v zimě nesehnal cuketu, kterou znal z letního grilování. (Jsou přece příbuzné, ne? :-) ). Chuť grilované zimní okurky je, přinejmenším, netradiční. U zimního grilování rozhodně zvažujte, co budete grilovat, a jak a kde to budou hosté jíst. V různých článcích na internetu se doporučují nahřívané talíře a počítá se s tím, že hosté jedí jídlo doma. To ale podle mne ztrácí veškeré kouzlo zimního grilování jako takového.
Nedoporučila bych grilovat jehněčí nebo krevety, obojí při chladnutí příliš zvýrazní svou chuť a ne každému to vyhovuje. Grilujte takové maso, které vám bude chutnat i vychladlé. A porcujte je na malé kousky, které nejlépe hned na místě přítomní strávníci snědí, aby se zahřáli. Co se týká zeleniny, v zimě moc vhodných kousků ke grilování neseženete, snad dýně by se dala a nebo čekanky...



Nečekám, že budeme v zimě grilovat často. Spíše tak jednou dvakrát za celou zimu, ale rozhodně chci, abychom si se synem užili tuhle netradiční podobu grilování. Nejspíš si jen ogrilujeme pár klobásek a sníme je v housce s kysaným zelím jako takovou domácí obdobu hotdogu. A konečně si připravíme grilovaný ananas sypaný mátovým cukrem, na který v létě vždycky zapomeneme.

Kniha Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni

$
0
0
Při prohledávání archivu Národní knihovny jsem v systému Kramerius našla starou knihu Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni.  Sepsala ho paní Hanna Dumková už v roce 1883 a mě opravdu velmi zajímalo, jestli se v knížce najde alespoň pár receptů, které by stály za vyzkoušení i v dnešní době, kdy má každý doma mrazničku na uchování ovoce a supermarkety překypují jahodami i v zimních měsících skoro jako bychom byli v pohádce O dvanácti měsíčkách.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
V době paní Dumkové se pro konzervaci a uchovávání plodů používal především cukr a tak ho v knize najdete snad v každém receptu a ve velkém množství, tedy nic dobrého pro zdraví a štíhlou linii. Navíc recepty jsou opravdu velmi stručné, autorka hodně spoléhala na to, že dámy její doby jsou zkušené kuchařky, které vědí, co a jak. Mnohdy jsem opravdu jen odhadovala, co se vlastně v tom receptu děje. A samozřejmě v knize není ani jeden obrázek.

Přesto jsem tam našla několik zajímavých receptů, které by někdy stály za nějaké to experimentování v kuchyni, když budete náhodou mít přebytky úrody ze zahrady. Sepsala jsem je níže, název jsem někdy volila po svém moderněji a výstižněji a proto jsem vždy připojila i číslo receptu v knize a odkaz na zobrazovací rozhraní systému Kramerius (musíte si nainstalovt plugin, abyste stránku knihy viděli).

Kniha mne překvapila i šíří záběru ovoce. Jsou tam recepty z dřínek, bezinek, šípků, kdoulí, jeřabin, jalovce, ale také spousta receptů na úpravu citronů (dnes jsou v obchodech, dříve asi byly jen sezonně), pomerančů, kapar i jedlých kaštanů. Kromě ovoce tam má i kapitolu na zavařování okurek. Občas jsou mezi recepty i typy, jak uchovat ovoce déle čerstvé (např. "větvička se švestkami zadělá se pod krov do studně" a jiné) a na konci je ke zpracování ovoce obecně ještě sepsaná celá kapitolka.

Tak, vizte inspiraci na recepty, až budu mít jednou pořádnou úrodu. A třeba něco zaujme i vás. Vyzkoušený zatím nemám vůbec žádný z nich.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Džemy, marmelády, povidla, zavařeniny
Angreštová "marmeláda" s hřebíčkem a skořicí (2), Dřínková "marmeláda" (152), Zajímavě zpracovaná hroznová marmeláda (202), Hrušková povidla, která vydrží několik let (240), Zavařené namrzlé jeřabiny (458), Višňová povidla (976)Nakládaná dýně v koření s octem (153)Zajímavý způsob nakládání borůvek a brusinek ve vodě s jablky (41).

Sladkosti
Angreštové pusinky (21), Velmi sladké Angreštové sucháry (v podstatě sušená cukrová angreštová dřeň) (20), Kdoulové oplatky (v podstatě cukrová sušená dřeň) (177), Zajímavě sušené hrušky (238), Sušená slazená hrušková dřeň (272), Kandovaná jeřabinová dřeň (460), Šípkovo-jablečné placky (854),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Krémy, polévky, zmrzliny, omáčky
Angreštová omáčka k rybám (13)Sladká polévka z bezinek (34)Studená kdoulová dřeň se skořicí (186)Jahodová šlehačka (430), Jahodový žloutkový krém (431), Jahodová žloutková zmrzlina (437), Smetanová zmrzlina z vlašských ořechů (737), Šípková polévka (850), Šípková zmrzlina (864),

Sirupy a šťávy, nápoje
Borůvkový sirup (66), Jablečný čaj (389), Kvašená jahodová šťáva (441), Kvašená malinová šťáva (539), Morušová šťáva (644), Mléko z lískových ořechů (728), Kvašená ostružinová šťáva (749), Višňová limonáda (1001),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Koláče, nákypy, pudinky, palačinky a jiné pečené ovocné dezerty
Rýžový nákyp s broskví (79), Borůvkový ježek (61), Borůvkový (brusinkový) svítek, aneb taková sladká tlustá ovocná palačinka (60), Opravdu vydatný angreštový nákyp ze 12 žloutků (18), Sladké smažené dýňové kostičky (158)Sladká dýňovo-jablečná kaše ke škubánkům (165)Sladký dýňový nákyp (169), Kdoulový nákyp (179), Kdoulový sníh (182), Hroznové želé (232), kde snad vyzovina znamená želatina, Hruškové škubánky (254)Jablečný trhanec (334), Opečené meruňky (599), Dušené mišpule (632),

Milovníky alkoholových nápojů (k nimž bohužel či bohudík, záleží, jak to kdo bere, nepatřím) určitě potěší spousta receptů na vína (srstková, broskvová, hrozinkovo-bezová, hrušková, morušová, jahodová, švestková), likéry (brusinkový, jalovcový, šípkový), či například broskvový a jahodový punč, jahodový vinný nápoj či višňovka.

Březen – co dělat na zahradě

$
0
0
Co můžete dělat na zahradě v březnu?
  • Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou.
  • Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
  • S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.

  • Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu.
  • Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
  • Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
  • Březen je doba, kdy zanícení milovníci zeleniny už za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

    Možná by vás také zajímalo:
    Práce na zahradě.
    A nechcete raději zábavu?


    Zeleninové polykultury – tipy a inspirace

    $
    0
    0
    Minule jsem psala o zeleninových polykulturách a stěžovala jsem si, že mi chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci. Nakonec to není tak hrozné, po pořádném hledání na internetu se mi nakonec podařilo najít tolik polykultur, že vystačí na celý článek. Jen mi někdy chyběla zhodnocení, čemu se dařilo a čemu ne.



    Obecné tipy a zkušenosti se sestavováním zeleninových polykultur:
    • Není dobré do jedné polykultury set zároveň zeleninu jednoho druhu, ale s různou dobou růstu. Když zasejete ředkvičky (28–32 dnů) i bílé ředkve (60 dní pro jarní odrůdy, letní a podzimní déle), nahoře nepoznáte, která je která a vytahujete ty bílé moc brzy.
    • Cibuli, pórek a jiné ze začátku velmi drobné zeleniny často nechtěně vytáhnete při plevelení či sklízení jiné zeleniny, je potřeba jich vysázet více.
    • Česnek se doporučuje k jahodám, ale raději jej nesázejte každý rok po sobě, hrozí škůdci (drátovec). Variantou je spíše zasadit nějaký z trvalkových česneků.
    • S plevelem musíte počítat, nějaký tam bude. Pokud nepoznáte bezpečně svoji zeleninu od plevele, tak to bude kámen úrazu častého sklízení. Není jednoduché v počátku třeba poznat i malý měsíček lékařský a bývá vytrhnut jako plevel. Do často sklízené polykultury tedy volte takové rostliny, které dokážete poznat i v raném stadiu (podle vzhledu, vůně).
    • Při plánování polykultury si vyberte jednu rostlinu jako hlavní (takový maskot záhonu) a ostatní vybírejte "k ní". Lépe se tak vyhnete rozporuplným a protiřečícím si informacím o vhodných sousedech rostlin (pokud k nim přihlížíte).
    Pokud už někdo mluví o polykulturách, nezapomene zmínit "slavnou" polykulturu tři sestry.Aneb systém, jak indiáni pěstovali dýni, fazole a kukuřici společně, nejlépe ještě s laskavcem a lebedou a bylinkami. Pěkný podrobný popis je v článku Polykulturní a bezorebné zemědělství severoamerických indiánů. S touhle polykulturou slaví lidé celkem i úspěchy a když pochopí ten princip, dále kombinují, například:
    • cukety + kukuřice + tyčkové fazole ("fazole se pnou po stéblech kukuřice a chrání cukety před chladem od potoka", z diskuze)
    • dýně Hokkaido + kukuřice + tyčkové fazole ("byla z toho spíš monokultura, hokkaida přerostou všechno", z diskuze)
    Obrázek polykultury Tři sestry z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.
    Další polykultury, které jsem objevila, jsem rozdělila podle tratí (tj. nároků na živiny) nebo tématu:

    Polykultury pro I. trať

    • papriky nebo tyčková rajčata + bazalka + celer + pór (z diskuze)
    • okurky + salát + kopr(z diskuze)
    • dýně Hokaido + hrách + měsíček + lilek + patison + ředkvička + kukuřice pukancová + slunečnice + konopí (z článku)
    • dýně Hokaido + hrách + měsíček + slunečnice + lichořeřišnice + okurka nakládačka +  kopr (z článku)
    • zelí + štěrbák + mangold + salát (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)

    Polykultury pro II. a III. trať

    • ředkvičky + salát + hrášek (z diskuze)
    • ředkvičky + salát + mrkev + petržel + červená řepa + cibule + česnek + černý kořen + pohanka ("dobré je kombinovat do jednoho záhonu jemnější druhy", z článku)
    • ředkvičky (3 odrůdy) + saláty (2 odrůdy) + mrkve (3 odrůdy) + petržel, + kopr + rukola + špenát (z článku)
    • mangold + vodnice + tuřín + pastinák + černá ředkev + novozélandský špenát (čtyřboč) + bílá ředkev (japonská) + roketa + čínská hořčice ("do dalšího záhonu ty vzrůstnější", z článku
    • ředkvičky + salát + mrkev + cibule + špenát + pažitka + černý kořen + měsíček + aksamitník + lichořeřišnice ( z článku)
    • Řepa + mák + salát ("Krále Máje tak sklízí v červnu a v srpnu zas a řepu nemusí okopávat.", z diskuze Polykultura)
    • ředkvičky + mrkev + hrách + cibule (cibule je jako kruh kolem dokola, z diskuze Polykultura)
    • ředkvičky + hrách + měsíček + kopr + mák + len + slunečnice (z článku)
    • ředkvičky + hrách + salát lichořeřišnice + kerblík (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)
    • salát + mrkev + pór + petržel (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)
    Pěkná polykultura lichořeřišnice, salátů, hrášku, ředkviček a kerblíku z z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.

    Jahodiště

    • jahody + pórek+ česnek + polníček (z článku)
    • jahody + česnek viniční + cibule šalotka (z článku)

    Všehochuť

    • červené ředkvičky + bílé ředkve + hrách + roketa + ledový salát + hlávkový salát + kadeřávek + brokolice + špenát + cibule ze semínka ("špenáty kvetly, ředkvičky a rukolu nestíhali jíst, brokolice nestihla dorůst a cibule byla převálcovaná", z článku
    • lebeda +  rukola  + měsíček  + koriandr + ředkev + mrkev + mangold + tuřín + pastiňák setý + špenát + cibule + ředkvička + salát hlávkový + vodnice + petržel (z článku, zestručněno) 
    • petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + ředkvička + zelí hlávkové letní + kedluben pozdní + hořčice čínská + rukola + koriandr + bazalka + majoránka + mák + měsíček (polykultura 21 rostlin na německé kopě, z článku)
    • fazol + pohanka + lebeda + lnička + kopr + tuřín + ředkvičky + salát + měsíček + afrikán + slunečnice + kukuřice pukancová + mák + hořčice čínská + rukola + petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + zelí letní + kedluben pozdní (z článku, zestručněno)

    Polykultura pod ořešák

    • lichořeřišnice + petržel naťová + pažitka + dýně Hokaido + měsíček + kopr (z článku)
    Pokud pěstujete nějakou pěknou polykulturu, napište mi ji do diskuze. Díky.


    Možná by vás také zajímalo:
    Ať žijí zeleninové
    polykultury! A nebo ne?

    České blogy o zahradě 2015

    $
    0
    0
    Minulý rok byl na úrodu rozhodně bohatý. Alespoň, co se týká zajímavých a čtivých blogů, které jsem objevila. A nebo jsem se je možná jen naučila lépe hledat.


    Pravidelně aktualizovaný blog Zahrada mě baví (na adrese http://www.zahradamebavi.cz/) čtu s nadšením už celý rok. Autorka v něm píše krátké postřehy ze své zahrady, ale i poznámky k aktuálním tématům, reportáže, tipy. Příspěvky jsou plné krásných autorských fotografií, radost pohledět. Připomenula jsem si díky blogu, jak jsou krásné srdcovky a našla návod, jak zajímavě pěstovat tulipány.


    Nedávno jsem objevila jeden velmi čtivý blog Sláma v botách (na adrese http://www.slamavbotach.cz/). Četla jsem všechny články na jeden zátah do noci, tak mne vtipné a trefné texty dostaly. Autorka tam popisuje svoji strastiplnou cestu za pěstováním vlastní bio zeleniny. Snahu o aplikování přírodních a permakulturních principů z knížek střídá tvrdá realita na zahradě, slimáci a připomínky a poznámky snad všech členů rodiny. Díky jejímu blogu vím, že opravdu, ale opravdu nikdy nebudu zkoušet domácí hnojivo ze slepičinců a že příliš moc úrody dokáže taky člověka zničit. No a objevila jsem tam i zajímavý recept na dýňovou kaši. 

    Cestu blogerky Le Fi za svojí Živou zahradou v zahrádkářské kolonii sleduji (blog http://zivazahrada.blogspot.cz/) už od začátku, od května. Od toho, kdy do své zahrady lezla dírou v plotě, pak jak vyháněla bezdomovce a uklízela. Líbilo se mi, že si například umí i užít samotnou cestu na svou zahradu.



    Zahradní deník autorky Bršlice na blogu Zahradníkem nedopatřením (na adrese http://www.zahradnikem-nedopatrenim.cz/) mi nejde nastavit na sledování do RSS čtečky, tak na něj zavítám občas, když si vzpomenu. Autorka tam mile, vtipně a s nadhledem popisuje, jak s koupí chaty vlastně získala i zahradu a co si s ní tedy počala. Pobavil mne článek o boulích a modřinách.


    Blog Pod ořešákem (na adrese http://www.podoresakem.cz/) jsem objevila v době, kdy si zrovna autoři dávají od zahrady příjemnou pauzu. Pevně doufám, že se k blogování jednou vrátí, jejich krátké milé příspěvky mne bavily. Jde o "zahradní deník panelákového dítěte" se spoustou krásných autorských fotografií. A co se mi líbilo? Třeba fotka nečekané úrody, shrnutí sezóny a jak poznat zralou dýni.


    Na stránky Potravinové zahrady (na http://www.potravinovezahrady.cz/) jsem při hledání informací na internetu zavítala natolik často, že jsem je nakonec začala sledovat. Autor zahradničí na Hané a jeho články vychází z několikaletých zkušeností s pěstováním zeleniny a potravin. Líbí se mi články o semenaření rajčat, kadeřavosti broskvoní, pěstování ze semínek, o roketě, třech indiánských sestrách i jedlých trvalkách lužního lesa.

    Stručný blog o komunitním městském zahradničení Kokoza (na adrese http://www.kokoza.cz/blog/) jsem našla díky článku, který psala Anita Blahušová do Lidových novin. Do té doby jsem sice název a tenhle zajímavý podnik znala, ale blogu jsem si nevšimla. Spíše než praktické tipy jsou v něm obecné informace o komunitním zahradničení ve městech.

    Nejen české blogy sleduji. Dokument o přerodu jedné slovenské zahrady na půvabnou přírodní ekozahradu po očku sleduji na blogu pana Romana Šabíka (na adrese http://romansabik.blogspot.cz/, zapněte si ten boční panel). Na fotografiích můžete sledovat změny zahrady od roku 2009 do současnosti, příspěvků je pár, ale jsou pěkné. Mně se líbil příspěvek s porovnáním původního stavu s rokem 2013.



    Přidávám i pár blogů, které ale nakonec nesleduji. Narazila jsem například na blog Dědečkova zahrada (na adrese http://dedeckovazahrada.blogspot.cz/) , který mne zaujal konceptem, kdy autoři navrací zahradu svého dědečka do původního krásného stavu podle starých fotografií z rodinných alb. Slovenský blog Šťastné záhrady (na adrese http://stastnezahrady.blogspot.sk/) je aktualizovaný jen občasně, ale našla jsem v něm tipy na zeleninové polykultury.


    No a co ty blogy z minulých let? Stále je aktulizovaný blog http://myazahrada.cz/ od zahradní návrhářky Danuše Vaňkové. Stále sleduji užitečné a praktické články Milana a Ivy na http://priroda-zahrada.cz/clanky a ráda si počtu v milých příspěvcích k zamyšlení od pana Pavla Chlouby (http://pavelchlouba.blogspot.cz/). Občas nakouknu i k pěstitělům papriček (http://filfil.blog.cz/) a po odmlce se opět začaly objevovat příspěvky na blogu Snězles (na adrese http://snezles.blogspot.cz/).

    Akorát na blogu Zahrady mojí duše a Ze zahrady na stůl již se toho moc neděje, autorka Helena Brtnická nemá na psaní článků na internet již tolik času. Blog Skoranovsko již zmizel a blog o přírodních zahradách pana Milana Bruchtera se nakonec nerozjel.



    Možná by vás také zajímalo:
    Další české blogy o zahradě.

    Starosti s retenční nádrží na dešťovou vodu

    $
    0
    0
    Ještě ji nemáme. Ale jsme ve fázi, kdy si musíme říct, jak velkou podzemní retenční nádrž na dešťovou vodu na pozemku budeme chtít, jaký typ, kde bude, kdy nám ji budou kopat. No prostě naplánovat základní nástroj pro zalévání naší zahrady a hospodaření s dešťovou vodou. 

    Dešťovou vodu ze střech a zpevněných ploch potřebujeme zachytávat kvůli zalévání. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)
    V našem okolí si podzemní retenční nádrže pořizuje snad každý nový domek, dešťovou kanalizaci tu nemáme, takže je to taková nutnost a užitečný doplněk ke vsakovací jámě. Někteří používají dešťovou vodu i na praní v domě. A jednomu po druhém tam retenčky buď praskají, nebo jsou promáčknuté nebo jinak nepoužitelné. A to prosím od různých firem. Třeba sousedům kvůli nové retenční nádrži pojezdili bagrem část zahrady, museli rozebrat část plotu a bagrem vykopat sromy a keře, které bylo nutné přesadit jinam. Tu starou, promáčknutou, se rozhodli nechat v půdě, aby nemuseli rozebrat celou terasu, pod kterou retenční nádrž mají. A reklamaci se snaží vyřešit doteď, peníze v nedohlednu. Jiným se při opravě díry v retenčce začala ta díra zvětšovat a následně retenčka bortit. Další si nádrž shora zabetonovali, a později také zjistili, že mají v retenční nádrži díru, a děsí se oprav, které se kvůli betonu budou muset provádět jen složitě zevnitř. Jakmile se v našem okolí stočí řeč na retenční nádrže, jeden příběh je drsnější než druhý.

    Není se co divit, že se snažíme neudělat stejné chyby. Nedokážu si představit, jak by mi jednou na zarostlou a upravenou zahradu vjížděl malou uličkou kolem domu bagr, aby mi opravili poškozenou retenční nádrž. Brrr!

    Tak jsem zkusila sepsat do článku pár informací o retenčních nádržích na dešťovou vodu z pohledu naprostého laika, který se v tom snaží zorientovat.

    Jaké nádrže se dají pořídit?
    • samonosné plastové (monolitické)
    • plastové připravené k obetonování
    • svařované (musí se také obetonovávat kvůli možnému praskání ve svárech)
    • sklolaminátové (také často praskají, lidé je obetonovávají)
    • nádrže, sila, cisterny z družstev a podobné nádoby, které si majitelé obetonují
    Nejvíce se nám líbí ty plastové samonosné monolitické nádrže, reklamy na ně zní dobře, jsou prý lehké, pevné. Dokonce na ně firmy dávají dlouhé záruky. Potíž je ale v tom, abyste si vybrali i solidní firmu, která takovou nádrž zvládne správě položit do země. Níže v odkazech mám i fotoseriál, jak se taková nádrž pokládá do země, na pečlivě připravenou rovinu, obsypat pískem, pěchovat, ale ne zas moc nahoře... Pokud není dodržen správný technologický postup, máte spadeno na velké problémy.
    Po průzkumu retenčních nádrží u sousedů a dalších lidí ale nejlépe vydržely ty podomácku vyráběné. Majitelé sehnali cisternu, nádrž z družstva a podobné legrácky za pár korun a pečlivě je obetonovali. A s retenčkou nemají už roky a roky žádný problém.

    Naši předci měli, co se týká nádrží na vodu, vkus. Takto vypadá dávná nádrž na vodu z historie ve městě Al-Džadída. (Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/.)
    Kam s retenční nádrží?
    Když máte kvalitního a dobrého architekta a projektanta, poradí vám, kam správně retenční nádrž umístit. Ale třeba sousedé si nechali poradit přímo od firmy, co jim stavěla dřevostavbu na klíč. Dali si na malém pozemku retenční nádrž do země a nad ni nakupili asi metr hlíny navíc, aby tam udělali terasu (dle projektu). Po dvou letech se jim to celé začalo sesouvat a bortit, až se retenčka promáčkla, voda vytékala a celé to ještě více podemílala. Při opravě se to celé na opraváře málem sesunulo. Když to viděl někdo z oboru, hned jim řekl, že se nad retenční nádrž nesmí kupit tolik těžké hlíny a že šlo vlastně o chybu v technologickém postupu. Takže, pod valy a do přílišné hloubky retenční nádrže raději nedávejte. 
    Protože na retenční nádrž obvykle navazuje nějaký systém vsakování, měli byste si dát pozor, aby byla vsakovací jáma v dostatečné vzdálenosti od retenčky (a také od základů domu) a nemohlo dojít k podemílání. No a navíc by měla být retenčka v nezámrzné hloubce. 

    Jak velkou retenční nádrž?
    To je otázka, kterou zrovna řešíme. Z internetového kalkulátoru jedné firmy (viz odkaz níže) nám vyšlo, že potřebujeme 6,5 kubíkovou nádrž. Sousedé měli na zahradu o poloviční velikosti jen 3,6 kubíkovou nádrž a rozhodně jim nestačila. Ale dalším sousedům nestačí ani 7 kubíková nádrž. Problém v naší lokalitě totiž je, že tam prší jen jednou za čas, ale pořádně. A pak dlouhé týdny ani kapka. Takže retenční nádrž ten déšť ani celý nepojme a pak je po týdnu zalévání na dlouhou dobu opět prázdná. Poučení? Nedejte na kalkulátory, ale zjišťujte, jak velké retenční nádrže mají sousedé a jestli jim stačí.

    Nezbytné i postradatelné doplňky
    Sousedé už kupují druhé čerpadlo. Nechali si totiž poradit jen v hobymarketu a pořídili levné ponorní kalové čerpadlo, které jim brzy odešlo. Navíc museli neustále sledovat, jestli už nesaje vzduch, nemohli jej použít brzy z jara na přečerpání části vody do sudu, neboť se nemohlo používat za nízkých teplot. A mělo poměrně malý tlak a průtok. Na čerpadle záleží, jestli budete retenčku opravdu často a rádi používat, takže si vyberte to správné a zeptejte se odborníků nebo na odborných diskuzích na internetu.
    Při budování retenční nádrže myslete i na přívod elektřiny pro čerpadlo a rovnou si nechte zabudovat rouru pro kabel v zemi. Tak budete moct čerpat vodu z retenčky například i v zimě. Ti, kteří chtějí mít přehled o stavu vody v nádrži například přes mobil mohou takovou rourou táhnout elektřinu i pro ultrazvukové čidlo a další komponenty. Vzhledem k ceně ultrazvukového čidla jsme si ale řekli, že se zrovna bez tohoto obejdeme.
    A nezapomeňte na filtry nečistot a listí.

    Máte pozitivní či negativní zkušenosti s retenčními nádržemi? Na co jiného bychom si ještě měli dát pozor? Budu ráda, když se podělíte o zkušenosti v diskuzi. Ty příliš reklamní příspěvky odkazující na přímé výrobky a e-shopy, bez informační hodnoty, si ale dovolím mazat.

    Další informace:
    Dešťová voda: Využijte ji ve svém rodinném domě
    Kalkulátor velikosti nádrže
    Jímka na dešťovou vodu
    Jak probíhá montáž plastové nádrže – fotonávod
    Napojení nádrže na inteligentní domácí systémy

    Naplánujte si ty stromy dostatečně od sebe!

    $
    0
    0
    Je to už můj každoroční lednový rituál. V chladných a mrazivých lednových dnech vytáhnu z knihovničky knížku pana Svobody o ekozahradách a čtu si. Pokaždé tam něco objevím, zreviduji si, jestli mám tu zahradu naplánovanou dobře (mám :-) ), jestli mi nechybí tajemná zákoutí či chráněná místa pro odpočinek a popřemýšlím, jestli si ještě nezasadím nějakou z popisových rostlin. Pokochám se pěknými obrázky a u té knížky si prostě odpočinu.
    No a právě tento rok jsem TO udělala. Konečně jsem poslechla zásadní radu pana Svobody a překreslila si plánek zahrady s opravdovými rozměry dospělých stromů. Já vím, já vím, on tam o tom píše skoro v každé kapitole. Nelze přečíst tu knihu a neodnést si informaci "plánujte si stromy v dostatečných rozestupech!". Jen blázen by řekl, že si toho v té knížce nevšiml. Jenže já jsem to před třemi roky záměrně neposlechla.
    Za každou cenu jsem si přála, aby už na zahradě NĚCO velkého rostlo, až tam postavíme dům a budeme bydlet. Některé stromy jsem dala blízko sebe s tím, že se to časem nějak samo vyřeší, některé drsné podmínky na zahradě nepřežijí, nebo je přinejhorším časem pokácíme. A tak se i stalo, dvě hrušně nepřežily zimu a následné jaro, nahradila jsem je jen jednou hrušní. Meruňka odešla letos. Takže už se mi tam stromy v dospělé velikosti tak nějak vejdou. Tedy až na buk. Vzhledem k tomu, že to byla špatná koupě, místo stromu se zapěstovanou korunkou přišlo pometlo se seřezanými větvemi, už jsem se vlastně smířila s tím, že jej časem pokácíme (a v plánku jej nakreslila maličký). Zatím chrání zahradu a ovocné stromy před silným větrem a až bude na zahradě těsno, půjde pryč. Bohužel.


    A kolik metrů si tedy pro opravdové stromy musíte rezervovat? Dovolila jsem si vypsat údaje z knihy pana Svobody:
    • 12 metrů průměru koruny: ořešáky, jedlé kaštany, třešně, oskeruše, lesní stromy sázené jako solitéry
    • 10 metrů průměru koruny: jabloně, hrušně, moruše
    • 8 metrů průměru koruny: slivoně, jeřáby, lísky turecké, višně
    • 6 metrů průměru koruny: meruňky, broskvoně, mišpule, hlohy, lísky, střemchy, mahalebky, keřové višně
    • 4 metry průměru koruny: muchovníky, rakytníky, dříny
    • 2–4 metry: běžné keře (ptačí zob, svída, šípková růže, zimolez, aronie, ...)
    Zaujal vás můj plánek zahrady? To by se vám mohly líbit i nějaké další... schovávám si je v nástěnce na Pinterestu: https://www.pinterest.com/zahrada/plánky-zahrad-pro-inspiraci/

    Duben – co dělat na zahradě

    $
    0
    0
    Co můžete dělat na zahradě v dubnu?
    • Užijte si květiny: rozkvétají fialky a hyacinty, tak nezmeškejte jejich krásnou vůni. Tulipány, narcisy či krokusy vám potom mohou ve vázičkách zdobit dům. Z pampelišek a sedmikrásek si děvčata mohou plést věnce, prstýnky či náramky. Jen pozor, stonek pampelišky hodně barví.

    • Jak se zahrada začne zelenat, tak vám může zpestřit jídelníček. Zkuste sedmikrásky v polévce, česnek medvědí na "pesto",  mladé výhonky kopřiv do velikonoční nádivky, pampeliškové víno či "med"či kandované lístky fialek. (O jarních dobrotách ze zahrady.)
    • A až vykoukne sluníčko, můžete vzít teplou deku, uvařit si čaj z čerstvých kopřiv, sednout si na zahradní židli a slunit se, hrát stolní hry nebo třeba malovat vajíčka na velikonoce. Vitamín D ze sluníčka a čerstvý vzduch vám po zimě jen prospěje.
    • Ptákům zase prospěje čistá voda v pítkách a koupátkách, nebudou vám potom tolik uštipovat pupeny stromů.
    • V dubnu již zahrada ožívá, zahlédnout byste již brzy mohli motýly žluťásky, babočky, modrásky, ale také první pilné včelky a čmeláky. Přilétají také další ptáci: rorýsi, žluvy, ťuhýci, tedy ti, jejichž potravu tvoří především hmyz.
    • V trávníku už můžete začít hledat čtyřlístky.

    • Můžete vyset bylinky (kopr, petrželku) a některou zeleninu (ředkvičky, hrách, salát, mangold, karotku, a případné další), také lze sázet cibuli či česnek
    • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
    • Před Velikonoci si můžete zahradu vyzdobit pentlemi a kraslicemi. (O velikonoční výzdobě zahrady.)
    • Pokud vás nebo děti alespoň trochu baví malování, vytáhněte stojan, barvy, štětce či třeba jen pastelky a zachyťte si krásné jaro na obrázcích. A nebo moderně fotoaparátem. Krásné zářivé a svěží barvy zahrady se zopakují opět až za rok. Z barevných lístků taky můžete tvořit obtisky na přání či balicí papír.


    Možná by vás také zajímalo:
    Práce na zahradě.
    A nechcete raději zábavu?

    Viewing all 295 articles
    Browse latest View live


    <script src="https://jsc.adskeeper.com/r/s/rssing.com.1596347.js" async> </script>